Budoucí vojenští lékaři zvládají dvě školy zároveň
Na příčiny úspěchu v soutěži, na specifika studia na fakultě vojenského zdravotnictví i oboru vojenská medicína jsme se zeptali proděkanky pro studijní a pedagogickou činnost pplk. MUDr. Jany Fajfrové, Ph.D.
Čemu přičítáte úspěch v soutěži, v níž letos zápolilo na 200 studentů 4. až 6. ročníků lékařských fakult z ČR a Slovenska ve 13 disciplínách, jakými byla například simulace porodu, resuscitace novorozence, laparoskopická operativa či stanovení správné diagnózy?
Určitě hlavní důvod je v tom, že naši studenti studují dvě vysoké školy zároveň – Fakultu vojenského zdravotnictví Univerzity obrany a Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Musejí zvládnout mnohem větší objem studia. Základ mají stejný jako civilní studenti na lékařské fakultě, to je velký vklad, a od nás dostávají aplikaci medicíny do vojenského prostředí. Vedle klasické civilní medicíny se tedy učí všechny předměty také ve vojenském pojetí – vojenskou chirurgii, vojenské vnitřní lékařství, vojenskou hygienu, medicínu katastrof, urgentní medicínu, první pomoc v polních podmínkách a mnoho dalších vojensko-medicínských a vojensko-profesních předmětů. Dalšími nástavbovými/specifickými předměty jsou epidemiologie, toxikologie, radiologie a ochrana proti biologickým, chemickým a nukleárním hrozbám. Už během studia aplikují vědomosti z civilní lékařské fakulty, mají možnost si vše vyzkoušet, implementovat do praxe. Studují tedy pod určitým tlakem, musejí se rychle přizpůsobit, naučit se rychle rozhodovat a sloužit v týmu. Díky vojenskému drilu jsou zvyklí si pomáhat a pracovat jako jeden celek.
Není jednoduché studovat zároveň dvě vysoké školy. Neodrazuje velká náročnost studia, je o vaši školu zájem?
Zájem je velký, každoročně míváme kolem 500 přihlášek do všech oborů, letos máme o sto přihlášek více než vloni. Bohužel část našich uchazečů neobstojí u zdravotních prohlídek. Pokud se mají stát vojáky z povolání, musejí projít i po zdravotní stránce – téměř třetina vypadne ze zdravotních důvodů, a tak nejsou ani pozvaní k přijímacím zkouškám. Aby mohli studovat u nás, klíčové je, aby byli přijati ke studiu na lékařskou fakultu v Hradci Králové. Přijetí na lékařskou fakultu je podmínkou k přijetí i na naši fakultu. Uchazeči tak dělají dvoje přijímací zkoušky, klasicky na lékařské fakultě, potom odpoledne se přesouvají k nám a dělají zkoušky ještě z anglického jazyka a tělocviku, kde se zkouší fyzická zdatnost. Z přijatých na lékařskou fakultu pak přijímáme jen ty, kteří uspějí i u našeho přijímacího řízení, do oboru vojenské všeobecné lékařství v průměru každoročně přijímáme kolem 30 studentů.
Jak mají budoucí vojenští lékaři studium časově rozloženo?
Každý ročník má trošku jiný harmonogram, ale v zásadě lze říci, že po ukončení letního zkouškového období na lékařské fakultě jim na rozdíl od civilních studentů, kterým začínají dlouhé prázdniny, začíná období od července do konce září intenzivní vojensko-medicínské a vojensko-odborné výuky a vojenského výcviku. Naši studenti, jelikož jsou ve služebním poměru, tak nemají nárok na prázdniny, ale mají pouze 5 týdnů dovolené, kterou si vybírají zpravidla v délce 4 týdnů v měsíci srpnu, jeden týden pak mají na Vánoce. Na přelomu srpna a září se vracejí do školy a pokračuje se s vojenskou výukou. Je to těžká škola, takže vydrží jen opravdu psychicky odolní jedinci. I to hodně pomáhá, že jsou pak schopni rychle se rozhodovat a pracovat dobře i pod tlakem. Většinou máme kolem 20, maximálně 30 lidí v ročníku, všichni se znají a spolupracují. Jsou jeden tým, procházejí spolu studiem, medicínou i vojnou.
Vítězné družstvo jsou studenti jednoho ročníku? Jaký je zájem mezi studenty o soutěž Medik roku, museli jste je nějak vybírat?
Je to iniciativa studentů, nikdo je nenutil, vybrali si sami, že chtějí soutěžit, družstvo už bylo zformované. Přišli za námi, že by rádi jeli, tak jsme je tam vyslali na služební cestu. O soutěž je velký zájem, už nyní se domlouvají na příští ročník. Pro ně je velká čest se takovéto soutěže účastnit, je to i hrdost porovnat se s ostatními a vidět, jak dobře obstáli. My jsme na ně samozřejmě hrdí, co dokázali, že dobře reprezentují naši školu.
S vítězstvím jsou spojeny stipendované stáže v jihočeských nemocnicích, mohou být přínosem i pro volbu specializace budoucího vojenského lékaře?
Výběr specializací není ani tak na studentech, je to hlavně na tom, co resort potřebuje, po jakých odbornostech je poptávka, a ta je především po všeobecném praktickém lékařství chirurgii, ARO, ale i hygiena a epidemiologie, vnitřní lékařství, infekční lékařství, radiologie a zobrazovací metody nebo oftalmologie. Jsou ale i obory netypické pro vojenské prostředí, které jsou nově nabízeny, máme například prvního absolventa zařazeného do oboru gynekologie a porodnictví, protože žen v armádě je již velké množství.
Využijí tedy vítězové jako budoucí vojenští lékaři stáže v „civilní“ nemocnici?
Stáže pro studenty jsou poskytovány primárně ve vojenských nemocnicích. Pokud některá ze specializací není ve vojenské nemocnici k dispozici, např. pediatrie, nebo některé subspecializace v rámci vybraného oboru jsou tyto stáže smluvním vztahem zajištěny ve fakultních nemocnicích. Důležitou podmínkou je, aby byla pracoviště akreditovaná. Nyní, když studenti vyhráli stipendium na stáž, lze ji domluvit v některé Jihočeské nemocnici, umíme být flexibilní a vyjdeme studentům vstříc. Dále studenti mají také možnost stážovat i v zahraničí v rámci programů Erasmus.
Dostanou se na zahraniční misi už jako studenti?
Ne, až jako hotoví lékaři. Je nezbytné, aby to byli lékaři, kteří mohou vykonávat určité činnosti samostatně, tedy minimálně po ukončeném základním kmenu. Takže absolventi nemohou vyjet. Většinou jede až lékař po atestaci, po základním kmenu je to možné, ale ne úplně časté.
Ve vítězném mužstvu byli samí muži, máte na fakultě také budoucí vojenské lékařky?
Určitě máme, záleží na ročníku, někdy je dokonce žen v ročníku více, někdy je to nastejno.
Přejděme k vám, jakou máte jako vojenská lékařka specializaci?
Moje specializace je hygiena a epidemiologie, to je vedle všeobecného praktického lékařství, chirurgie nebo ARO další odbornost, která je v armádě velmi důležitá např. pro hygienické zabezpečení v polních podmínkách nebo v rámci zahraničních operací. Když vyjíždí větší kontingent, vždy je potřeba, aby tam byl odborník epidemiolog, hygienik nebo mikrobiolog, kdo zajistí hygienické zabezpečení.
Byla jste také na zahraniční misi?
Nebyla, v době, kdy jsem mohla jet, synovi byly teprve dva roky, takže jsem nakonec nejela. Ale držela jsem hotovost v rámci Úkolového uskupení Evropské unie EU Battlegroup, což je pohotovostní jednotka, která je připravována pro případ potřeby, kdyby někde ve světě nastala situace, že by bylo potřeba tam urychleně vyslat jednotku. Člověk je připraven, má batoh sbalený a čeká, jestli se něco někde ve světě přihodí.
Co vás lákalo na vojenské medicíně, že jste nešla studovat na civilní lékařskou fakultu?
Už od dětství jsem medicínu chtěla dělat. Ze zájmů jsem více inklinovala spíše ke klučičím aktivitám, hodně jsem sportovala a dělala jsem bojová umění. Po zhlédnutí filmu Smrtící epidemie jsem zjistila, že existuje něco jako vojenská medicína, a tak mě to nadchlo, že jsem si řekla, to je ono. Tak jsem zjišťovala, zda i u nás lze studovat vojenskou medicínu a byla jsem úspěšná. A tak mé další směřování bylo jasné. I když jsem byla přijata na další lékařské fakulty UK, tak volba byla už daná a já se dala na vojenskou dráhu. V rámci vojenského výcviku máte možnost se dostat k nejrůznější vojenské technice, zbraním a účastnit se rozmanitých činností, jako například slaňování, vojenské lezení, zimní nebo letní přežití. Rozhodně se jedná o práci akčnější a dynamičtější.
Hygiena a epidemiologie se týká vojáků, nebo obyvatelstva v oblasti, kde zasahujete?
Zahrnuje všechno. Záleží na lokalitě, na úkolu, ale vlastně musíte znát celé prostředí, do kterého vojáci jedou. Musíte znát hygienickou situaci v dané lokalitě, klimatické podmínky, výskyt infekčních onemocnění, jaké typy onemocnění se vyskytují u místního obyvatelstva, abyste věděli, s čím mohou vojáci přijít do kontaktu a jakým způsobem mohou být ovlivněni, před jakými riziky je potřeba je chránit. Musíte znát i dlouhodobá rizika, jak je tam zajištěno zásobování pitnou vodou, odstraňování odpadů, možná chemická kontaminace prostředí, protože v tom prostředí budou vojáci na misi půl roku fungovat. Hlavním cílem je zajistit, aby zdravotní stav vojáků nebyl negativně ovlivněn a abychom zajistili bojeschopnost jednotky. Protože pokud tam jsou třeba průjmová onemocnění a měla by být takto zneschopněna celá jednotka, tak plnění daných úkolů je problematické.
Zdroj: MT