Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Pátek 17. srpen 2018 | Svátek má Petra
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Co přinese obnovená Rada poskytovatelů?

Foto: Archiv MUDr. Dvořáka

Co přinese obnovená Rada poskytovatelů?

Medical Tribune 2/2018
08.02.2018 22:20
Zdroj: MT
Autor: Naďa Myslivcová
Obnovená Rada poskytovatelů bude vedena zástupcem ambulantní sféry. V předchozích letech byl preferován hlas nemocnic.

Ministr Mgr. et Mgr Adam Vojtěch při zahájení dohodovacího řízení o úhradách na rok 2019 řekl, že v úhradové vyhlášce chce vyvážit všechny segmenty, nebude nikoho zvýhodňovat.

Zeptali jsme se předsedy Rady poskytovatelů, předsedy Sdružení soukromých gynekologů ČR a předsedy České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP MUDr. Vladimíra Dvořáka, Ph.D.

Co může Rada poskytovatelů udělat pro to, aby podmínky všech segmentů byly vyrovnané?

Rada poskytovatelů, která nyní byla po několika letech obnovena, by mohla přispět k tomu, že se zdravotnictví odpolitizuje, že si budeme věcně dávat argumenty a nebudeme preferovat národní specifika a politické zadání, a budeme se mimo jiné dívat na to, jak to funguje v cizině, a že třeba některé segmenty přestanou mít chuť se záměrně nedohodnout s plátci zdravotní péče a spoléhat na to, že ministerstvo jim úhradu navýší. V posledních letech institut dohodovacího řízení téměř ztrácel smysl.

Dohodovací řízení a úhrady byly totiž řadu let poznamenány tím, že ministrem byl bývalý ředitel velké přímo řízené nemocnice, a bohužel patrně neviděl medicínu nikde jinde než v přímo řízeném lůžkovém zařízení. Rok od roku jsme se tak vzdalovali od celosvětového trendu, že základem systému má být primární péče, poté mají následovat ambulantní specialisté, lůžková zařízení a potom až superspecializovaná zařízení. V úhradách to vidět nebylo, opakovaně byla dána politická úloha, aby jeden segment získával výrazně vyšší procento z nárůstu prostředků z veřejného zdravotního pojištění než ostatní. Bylo to nejen proti celosvětovým trendům, ale i proti doporučením OECD, která opakovaně konstatovala, že je u nás segment lůžkové péče hypertrofický.

Segment, který reprezentuji, se vždy s plátci dohodl a nekladl nesmyslné nároky na jejich finanční prostředky a nechtěl brát na úkor jiných segmentů, ale tvrdil, že by bylo dobré sledovat celosvětové trendy, dohodnout se a nechtít maximum, posílit roli pacienta a hledat i jiné zdroje než veřejné zdravotní pojištění. Asi i díky tomuto přístupu a přesvědčení, které dlouhodobě prosazuji, jsem byl vybrán jako předseda Rady poskytovatelů.

Kým jste byl do funkce vybrán? Členy Rady poskytovatelů nebo panem ministrem?

Předsedu i členy každého poradního orgánu ministerstva zdravotnictví jmenuje ministr, Rada poskytovatelů není výjimkou. Byl jsem jmenován ministrem a vážím si toho.

Ministr Vojtěch dává najevo, že vidí důležitost primární péče, ti předchozí se zaměřovali hlavně na nemocnice ....

Poslední ministr, který ještě trochu uznával, že medicína se dělá i v ambulantní sféře, byl dle mého názoru ministr Julínek. Od té doby jsem neviděl žádného ministra, který by vnímal ambulantní péči a její důležitost. Primární péče byla upozaďována. A bohužel dohodovací řízení nemělo velkou váhu a smysl, protože plátci zdravotní péče, zejména v posledních dvou letech, věděli, že celý nárůst vybraných prostředků jsou nuceni směřovat do jednoho předem politicky vybraného segmentu zdravotní péče. A tento segment konzumuje v ČR výrazně vyšší procento veřejných prostředků, než je běžné v zemích EU i mimo ni.

Co jsou podle vás největší problémy ambulantní sféry, primární péče?

Myslím si, že to nejsou jenom problémy ambulantní sféry nebo primární péče, ale zdravotnictví obecně. Velký problém je ten, že u nás existuje švédský stůl, prakticky žádné limity čerpání zdravotní péče. Stále se hovoří o dostupnosti zdravotní péče, ale málokde na světě si může systém dovolit, že pacient může přijít kdykoli, kamkoli a je mu poskytnuta péče. Pacienti často navštěvují specialisty bez doporučení registrujícího lékaře, který pak ani nemá žádné informace o tom, co mu bylo poskytnuto a předepsáno. To generuje jednak poměrně výraznou animozitu mezi segmenty a jednak značné plýtvání veřejnými prostředky.

Dalším obecným problémem je stárnutí lékařské populace a v uvozovkách nedostatek lékařů. Ten je ale zatím relativní, protože počet lékařů na počet obyvatel v ČR není ve srovnání s ostatními zeměmi EU až tak nepříznivý. Pokud se hovoří o dostupnosti zdravotní péče, tak je nutno říci, že síť lůžkových i ambulantních zařízení v republice je výrazně hustější, než je průměr EU. Takže možná je to trochu také na zvyku populace, na co všechno má nárok, co všechno může konzumovat, a samozřejmě také na tom, co politici lidem říkají. Nebude-li se ale řešit problém stárnutí lékařů, všechny segmenty se s jejich reálným nedostatkem budou brzy potýkat.

Na rozdíl od Velké Británie, kde se starají o těhotné ženy praktici, je v ČR síť specializované gynekologické péče. I v řadě dalších oborů jsme v péči na špici Evropy. Obecně se ale málo sleduje kvalita. V dohodovacím řízení na rok 2019 je východiskem to, že více peněz bude za vyšší kvalitu. Co o tom soudíte?

Soustředit se na kvalitu je určitě správný trend. Pokud jste zmínila Velkou Británii, tak mnohé Češky, které tam pracují, jezdí za svým gynekologem do ČR, když zjistí, jak vypadá gynekologická péče tam. Těhotná ve Velké Británii, pokud má pouze národní zdravotní pojištění, gynekologa za celé těhotenství velice často vůbec nevidí. Péči poskytují buď praktičtí lékaři nebo porodní asistentky a rozhodně to není péče, která je očima českých žen „pacientsky přátelská“.

Co se týká indikátorů kvality a sledování kvality, zrovna náš segment ambulantní gynekologie je v tom docela vpředu. Jsme s pojišťovnami domluveni, že ti, kteří poskytují v očích zdravotních pojišťoven péči o něco kvalitněji nebo dostupněji, mají bonifikace. Tento trend by měl pokračovat a stupňovat se. Na druhé straně stanovit přesně vhodné indikátory kvality je docela problém, a to nejen v naší republice. Ale určitě by tento trend bylo dobře podpořit, nejenom v naší odbornosti a nejenom v ambulantních zařízeních.

Z pohledu pacienta je indikátorem kvality i rozšířená ordinační doba ambulance ....

Jistě, ale to není přímo indikátor kvality, to je dostupnost a komfort. Na druhé straně, když mnozí zástupci ať už plátců, nebo některých zařízení, zejména lůžkových, říkají, že není úplně jednoduché jít večer za ambulantním specialistou nebo praktickým lékařem, tak by mě zajímalo, ve kterém státě na světě toto jednoduché je.

Co se týče dostupnosti, Rada poskytovatelů by se podle ministra měla vyjádřit také k zajišťování pohotovostí s tím, že by v nemocnicích na urgentních příjmech sloužili lékaři z terénu. Je to řešení, aby péče byla zajištěna i mimo ordinační dobu?

Řekl bych, že bychom neměli hledat česká specifika a měli bychom se inspirovat vzory ze zahraničí. Ve velice málo zemích je to tak, že by pohotovostní péči zajišťovali praktici ve svých ordinacích, to snad jsou raritní výjimky, a tam kde jsou, už jsou postupně rušeny. Vychází to také z toho, že praktický lékař ve své ordinaci nemá komplement, který umožní správně diagnostikovat pacienta s problémem a zodpovědně rozhodnout, jestli by měl být hospitalizován, nebo může být odeslán domů. Když jsme jednali na Radě poskytovatelů o lékařské pohotovostní službě, tak kolega, který reprezentoval ty, kteří jezdí se záchrankami, říkal, že starý koncept, že by praktici sloužili ve svých ordinacích nebo na poliklinikách, už je přežitý a asi nemůže být vzkříšen a že s největší pravděpodobností by tento servis měly zabezpečit urgentní příjmy lůžkových zařízení. Určitě by bylo dobře, kdyby tam lékaři z první linie měli služby. Gynekologie a porodnictví je jedním z mála oborů, ne-li jediný, kde se dohodla odborná společnost se sdružením poskytovatelů, že bychom chtěli jako ambulantní lékaři pomoci kolegům u lůžek a prosadit, aby lékař, který atestuje v oboru gynekologie a porodnictví, měl po atestaci povinnost sloužit určitý počet let, což zatím není povinnost, sloužit v lůžkovém zařízení, třeba dva dny v měsíci. Už to by výrazně pomohlo při řešení personální krize v lůžkových zařízeních, kde chybějí zejména lékaři do služeb. Na druhé straně by to pomohlo mladým erudovaným lékařům, kteří chtějí odejít do ambulantní praxe, využít své znalosti té části oboru, kterou je možno realizovat jen v zařízeních lůžkových.

Ke službám lékařů v nemocnici se vyjádřilo Sdružení ambulantních specialistů, že za každý den, kdy by lékař byl mimo svoji ordinaci a sloužil v nemocnici, tratí příjmy ve své praxi. Práce v nemocnici je určitě pro lékaře přínosem z hlediska odborného, ale co finančně?

Jednak by tam lékaři nebyli jako charita, ale byli by hrazeni jako jejich kolegové v daném zařízení. A myslím si, že pokud by to byly dva dny v měsíci, tak by to byla malá splátka tomu, co systém lékařům poskytnul. Není ve světě běžné, že za studium na lékařské fakultě se nehradí prakticky nic. Ti, kteří se vzdělávají v oboru a jsou v nemocnici, toho dlouhou dobu mnoho neumějí a jejich kolegové u lůžka je vzdělávají. Takže myslím si, že nějaký pocit vděku k lékařům u lůžka by měl být a měli bychom spíše bariéry snižovat než zvyšovat. Chápu názor SAS, z čistě finančního hlediska má pravdu, ale já si myslím, že ani pro lékaře u lůžka, ani pro ambulantní lékaře by finanční hledisko nemělo být jediné a měla by tam být kolegialita.

Zmiňoval jste náš švédský stůl a že ne každý lékař má všechny informace o svém pacientovi, když pacienti nekoordinovaně procházejí systémem. Tím se chci dostat k elektronizaci zdravotnictví a eReceptu, který zatím nefunguje v takové šíři, jak by měl. Co o tom soudíte?

Idea eHealth je velice nosná, určitě perspektivní, a také elektronický recept, jak jsem si ho představoval já i mnozí mí kolegové, nebyl vůbec špatná myšlenka. Pokud by to bylo tak, že poté, co napíšeme elektronický recept, by lékárník a registrující lékař mohli vidět, co předepsali kolegové a mohli ovlivnit preskripci, bylo by to velice přínosné. Nejsem ten, kdo vidí eRecept jako základní problém, že by ničil náš obor, to rozhodně neničí. Je pravdou, že jsme museli investovat do toho, abychom ho mohli psát, a že bez pomoci IT specialistů asi žádný lékař nedokázal přejít na eRecepty, nicméně teď už to docela funguje a nepřináší to velké časové zdržení. Jenom je škoda, že nebyl využit potenciál toho, co eRecept nabízel. Ale věřím tomu, že se to zlepší. Myslím si, že oproti GDPR a EET je toto marginální problém.

V čem jsou závažnější GDPR a EET?

Velice znepříjemní život pacientům i lékařům. GDPR je pro nás jako členskou zemi EU povinné. A i když je vedeno dobrým úmyslem, aby byla chráněna osobní data, způsobí pouze to, že lékař bude mít méně času na své pacienty, velice se sníží vzájemná důvěra lékaře a pacienta, velice se zvýší nároky na lékařský software, výrazně se prodraží a ve finále bude mít lékař jenom méně času na pacienty. Více času mu zabere administrativa, bude potřebovat více servisních organizací a celé zdravotnictví to jenom zdraží bez jakéhokoli benefitu. Ale chápu, že je možná nemalá skupina obyvatel, která považuje ochranu svých dat za důležitější než péči o své zdraví.

A co se týká EET, lékaři na rozdíl od jiných profesních skupin jsou prakticky až na velice malé selektované skupiny poskytovatelů hrazeni z veřejných prostředků. Naše příjmy jsou průhledné, nemáme kam „uhnout“. Co přijme lékař v hotovosti, například praktický lékař za potvrzení na žádost pacienta nebo za závodní zdravotní péči, jsou řádově procenta jeho celoročního příjmu. A představa, že by zdanění těchto příjmů, které asi dle mínění úředníků někteří nevykazují, mohlo být národohospodářsky prospěšné, je zcela iluzorní. Co je naopak nezpochybnitelné, je to, že pokud budeme muset každou desetikorunovou platbu hlásit do systému EET, bude to stát peníze, abychom systém EET vůbec mohli uplatňovat, a zdrží nás to v řádu minut na jednoho pacienta. Obáváme se toho, že budeme moci ošetřit výrazně méně pacientek za jeden den, než je tomu nyní.

Sděloval jsem to současnému panu ministrovi, kterého si vážím, a který je myslím po dlouhé době první člověk na tomto postu s nějakou vizí zdravotnictví, a obávám se, že on není ten, kdo s tím nějak pohne. Takže si myslím, že EET možná rámcově je dobře u profesí, kde se většina plateb provádí v hotovosti a kde byl do nebe volající rozdíl mezi tím, jak to vypadá, a vykazovanými příjmy, ale zdravotníci jsou úplně jiná kapitola. Myslím si, že to dopadne na nesprávnou skupinu a že to ponesou velice nelibě zdravotníci i pacienti, kterým sdělíme, co to pro ně znamená, že máme další administrativu navíc bez benefitu pro ně i stát.

Pan ministr při představování Rady poskytovatelů řekl, že jedním z témat by mělo být také atestační vzdělávání. Co si pod tím mám představit, budete například dávat připomínky, kam by toto vzdělávání mělo směřovat?

Nejsem si úplně jist, jestli Rada poskytovatelů je to nejkompetentnější místo, kde by se mělo řešit postgraduální vzdělávání. Toto je možná malá oblast, kde ne úplně souhlasím s koncepcí pana ministra. Ale pokud by se to tam řešilo, tak si myslím, že rozhodující slovo mají mít odborné společnosti, které sledují svůj obor v evropském kontextu. Hlavní by mělo být, aby vzdělávací programy byly srovnatelné s ostatními vzdělávacími programy zemí EU, což gynekologie a porodnictví rozhodně má. My důsledně aplikujeme program EBCOG (European board and college of obstetrics and gynekology) a snažíme se netvořit žádná naše regionální specifika. Když budou vzdělávací programy i počet subspecializací srovnatelné s ostatními zeměmi, bude to pro lékaře optimální. Nebudou zbytečně odcházet kvůli tomu, že něco je příliš komplikované, a nebudeme si vytvářet specializace, které nikde jinde nejsou a v praxi jsou v Evropě neuplatnitelné.

Já sám si myslím, že postgraduální vzdělávání nemá být náplní práce Rady poskytovatelů, ale rozhoduje pan ministr, on k tomu řekne určitě více.

Nemá tento návrh souvislost se stárnutím praktiků a potřebou jejich vzdělávání?

To není o vzdělávání, ale o kompetencích a o finančním ohodnocení té které skupiny. Na druhé straně tam hraje roli to, za jakých podmínek lze přejít z jedné specializace do druhé, a to je na diskusi odborných společností. Nemyslím si, že o tomto by mohla nějak kompetentně rozhodnout Rada poskytovatelů.

A co se týče úhrady zdravotního pojištění, podílu soukromých plateb, nadstandardů, to by mohlo spadat do témat Rady poskytovatelů?

To by do práce Rady poskytovatelů určitě spadat mohlo a mělo. Ale záleží naprosto na politickém zadání. Pokud tady budeme mít naprosto socialistické Guidelines, že všechno, co lékař umí, musí poskytnout z veřejných prostředků, a mezi péčí o jednotlivé pojištěnce nesmí být žádný rozdíl, a budeme chtít být s mírou spoluúčasti na téměř úplně nejnižším místě EU, tak to Rada poskytovatelů nezmění. Pokud se řekne, buďme solidární, ale ne tak absurdně, že to zruinuje systém, tak v tom by Rada poskytovatelů mohla udělat velký kus práce. Mohli bychom diskutovat, co udělat, aby pacient byl spokojen, aby se posílila jeho role v systému a aby byla naše péče alespoň trošku srovnatelná spoluúčastí a rolí pacienta nejenom se zeměmi EU, ale s ostatním vyspělým světem. Myslím si, že by se určitě našel konsenzus, jak to udělat, abychom zvýšili roli pacienta, aby vznikla možnost spoluúčasti a aby na tom dokonce benefitovali ti, kteří nechtějí mít spoluúčast a nechtějí nic hradit ze svého, aby na ně bylo více času a prostředků. To je ovšem dáno politickým zadáním a já jsem nikdy politicky aktivní nebyl. To nezáleží ani na ministrovi zdravotnictví, současný pan ministr má směřování velice proevropské a progresivní, to záleží na budoucí vládní koalici. Zatím bylo politické zadání absurdní, a i minimální spoluúčast, kterou zavedl ministr Julínek, byla zrušena. A to ne z důvodů odborných, ani z důvodu odporu pacientské veřejnosti, ale pouze na základě politického zadání. To je určitě špatně, plátci zdravotní péče to nesou nelibě a lékaři to vidí v důsledcích, že přibylo kontaktů a plýtvá se prostředky. To musejí rozhodnout politici.

Mluvíte o zodpovědnosti pacienta. Není pro doktora lepší pacient, který poslouchá a moc se neptá? Není to náročnější, když pacient se vyptává a plno informací má?

Je to vysoce individuální. Přístup lékaře k pacientovi se rok od roku mění pozitivním směrem. Já ještě pamatuji totalitní zdravotnictví, které bylo finančně devastované, a neměli jsme léky a přístroje, tehdy ale byla důvěra pacienta v lékaře. Teď pokud se mluví o posílení role pacienta, je to někdy zaměňováno s tím, že informace na internetu jsou spolehlivější než informace od lékaře. Trochu se staví právní val mezi lékaři a pacienty, medicína se dostává do defenzivy a mnoho lehce riskantních postupů je opouštěno, protože kdyby jeden ze sta nevyšel, tak lékař z toho může mít velký problém. Takže nemyslím si, že by lékaři nechtěli posilovat vliv pacienta v systému, na druhé straně, pokud pacient bude určovat léčbu a říkat lékaři, co může a nemůže dělat, musí počítat s tím, že někteří lékaři budou natolik defenzivní, že se budou oprávněně obávat postupovat lege artis v některých situacích.

Právě oblast gynekologie a porodnictví je tou, kde hrozí žaloby od pacientů, v USA se lékaři na tuto specializaci často raději ani nedávají...

Nebo dávají, ale nedělají porodnictví. Působil jsem v USA a mám tam řadu přátel, kteří jsou skvělí lékaři, ale mnozí dávají od porodnictví ruce pryč a je velice těžké najít tam v mnoha státech porodníka. To bohužel přechází i do EU, i do ČR, protože náš obor je jeden z nejčastěji žalovaných. Do jisté míry je to pochopitelné – těhotenství není nemoc a každá těhotná si představuje, že porodí dítě zdravé, hezké a mobilní, ale ne vždy to vyjde. Potom za přispění toho, že stále více advokátních kanceláří se specializuje na medicínské právo, přibývá žalob. Porodnictví nejen v ČR, ale v celém světě, se proto stává více defenzivním.

Vraťme se k Radě poskytovatelů. Jaké jsou její kompetence? Můžete navrhovat změny zákonů, změny v organizaci péče, jakou platnost má to, na čem se dohodnete?

To je velice případný dotaz. My můžeme navrhovat a doporučovat úplně cokoli, ale jsme poradním orgánem. To znamená, finální rozhodnutí dělá ministerstvo. Je to jako u všech poradních orgánů MZ. Je velmi dobře, že pan ministr obnovil práci Rady, ale politickou odpovědnost nesou politici. Někdy je to tristní, zejména u screeningových komisí, kde jsem mnohokrát v minulosti viděl, že odborníci něco doporučili schválit, nebo doporučili zamítnout někoho jako poskytovatele, a jenom na základě politického lobbingu subjekt obdržel smlouvu, nebo naopak neobdržel. To není věcí pravolevého směrování ministerstva, to je nedostatek celkové legislativy, a mám ten pocit, že současný ministr chce právě lobbing omezit maximálně možně, a jsem tomu rád. Každopádně, my můžeme navrhovat změnu čehokoli a doporučovat cokoli, ale nejsme ti, kteří dělají rozhodnutí.

Témata, kterými se bude Rada poskytovatelů zabývat, navrhujete vy, nebo si je zadá ministerstvo zdravotnictví?

Radu svolává ministerstvo a obsah jednání určuje ministerstvo. Na druhé straně tam nikdo nemá zalepená ústa, když někdo z přítomných zástupců poskytovatelů má nějaký zásadní problém, který chce prezentovat, může to sdělit. Už na prvním jednání se ozvaly četné připomínky k průběhu dohodovacího řízení, ozvaly se parciální připomínky jednotlivých poskytovatelů a bylo jim zodpovězeno. K dohodovacímu řízení například zaznělo to, že zdravotní pojišťovny jakožto plátci zdravotní péče tahají za delší konec provazu, protože mají finanční prostředky, a že poskytovatelé jsou v nevýhodě a někdy je dohoda nemožná. Je nutné si uvědomit, že toto není specifické pro ČR, všude tahají plátci za delší konec provazu, a mělo by být úsilím poskytovatelů i pojišťoven se nějak dohodnout. Potom padaly připomínky k dostupnosti zdravotní péče – tady je třeba připomenout, že síť zdravotnických zařízení u nás je výrazně hustější než prakticky ve všech evropských zemích a dostupnost zdravotní péče je velice dobrá. Absolutní švédský stůl nikde na světě neplatí.

Jednu poznámku jsem tam měl i já, když pan ministr řekl, že výběr pojistného se navýší patrně o 14 miliard korun za rok a že se rozdělí do zdravotní péče. Zeptal jsem se ostatních poskytovatelů, zda si myslí, že vše, co se vybere, má být rozděleno. Jako lékař i daňový poplatník jsem se také zeptal, co se bude dít, až ekonomika bude klesat, jestli pak segmenty řeknou, ať jim jsou sníženy úhrady, anebo by raději, kdyby pojišťovny generovaly rezervy. Teď je obrovský tlak na to, aby vše, co pojišťovny vyberou, okamžitě rozdaly. Osobně si nemyslím, že je to rozumné.

Takže jedním z doporučení Rady poskytovatelů by mohlo být i to, nevydat všechny prostředky na úhrady péče a počítat i s tím, že bude hůř, a tvořit rezervy?

To patrně doporučeno nebude. Myslím si, že většina poskytovatelů bude prosazovat, ať se rozdělí všechno, co je, a nám dejte nejvíc. Zatím převažuje postoj, že až dojdou peníze, stát přidá.

Na ministerstvu vznikla například také Pacientská rada, pracuje tam přístrojová komise atd. Jsou tyto orgány v kontaktu, sdělují si, co je potřeba řešit? Nejsme v kontaktu. Co se týká pacientských organizací, jsou určitě velice zapotřebí, ale myslím si, že by bylo velice dobré mít přesný přehled o jejich financování, aby to nebylo někdy něco, co není úplně řízeno pacienty, ale nějakými jinými subjekty. U přístrojové komise si nejsem jist její smysluplností, protože vždy se do její práce promítaly lobbistické tlaky. Možná by bylo lepší dát větší smluvní volnost plátcům, aby nenasmlouvávali zbytečné kapacity, když spousta jich je využita jen minimálně.

Bude Rada poskytovatelů dávat doporučení panu ministrovi, nebo bude výstupy poskytovat třeba i zdravotním pojišťovnám?

Pan ministr jedná zároveň s plátci a podněty Rady poskytovatelů jim bude tlumočit. Každý ze segmentů jedná s plátci v rámci dohodovacího řízení, takže si nemyslím, že by plátci neměli informace od poskytovatelů. Zatím jsem o žádném plánu na společné jednání neslyšel, možná by to nebylo od věci, ale nevím, jestli by to nebylo nadbytečné.

Rada poskytovatelů už za ministra Julínka byla, v čem se lišila od té současné?

Pamatuji si tehdejší Radu poskytovatelů, její nosná idea byla stejná, byla vedena stejným cílem upřednostnit kolektivní jednání před individuálním lobbingem jednotlivých poskytovatelů na ministerstvu. Ministerstvo bralo v potaz podněty Rady poskytovatelů a já věřím, že nyní to bude stejně. Věřím, že se obnoví to, co slibně započalo a co bylo z mě neznámých důvodů následujícími ministry utlumeno.



Copyright © 2000-2018 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky