Ředitel Jaroslav Míč: Omluva zdravotním sestrám

Vážené zdravotní sestry.

Asi ne všechny z vás zaznamenaly článek v časopise Medical Tribune ze dne 19. února letošního roku pod názvem Ředitelé nemocnic hledají sestry. Přidávat jim nechtějí. Jsem si ale jistý, že jste rozhodně postřehly negativní reakce na sociálních sítích týkajících se mého příspěvku.

Kdo mě zná blíž, tak se diví, co jsem to vypustil za dehonestující slova. Někteří o nich slyšeli, někteří četli reakce na Facebooku. Někteří se i ptají, proč jsem to tam vlastně umístil?! Obecně pak, že tomu všemu nemohou uvěřit.

Kdo mě nezná, kdo nečetl článek celý a nezamyslel se, ten pochopitelně odsuzuje a přidává své mínění k celé řadě negativních komentářů.

Zasloužíte si podat vysvětlení k tomuto vyjádření. Závěr a případné odsouzení je pak jen na vás.

Rád bych především objasnil okolnosti tohoto nešťastného výroku, který se vás tak hluboce dotkl.

Jednalo se o akci nazvanou Diskuzní setkání ředitelů nemocnic. Ta byla pojatá jako fórum nad problematikou ve zdravotnictví. Tak, jako poslední dva roky na všemožných setkáních, konferencích a diskuzních fórech týkající se stavu ve zdravotnictví, se i zde problémy ředitelů nemocnic zúžily v podstatě na jedno jediné téma – nedostatek sester u lůžek v nepřetržitých provozech.

To téma je dnes zcela zásadní, nejpalčivější a trápí nás ve vedení nemocnic nejvíce. Dnes je to ale prvotní problém, který trápí i vás. Téma zastínilo otázku odměňování. A to i přes to, že nikdo neměl nikdy dost peněz. To je přirozené. Ze všech nemocnic zní a rezonuje: Máme nedostatek sester, spolu s oprávněným: Je nás málo.

Setkání nebyla konference. Bylo to diskusní fórum. Měly se hledat cesty, diskutovat a polemizovat. Ne hodnotit. Můj příspěvek nebyl hodnocení práce. Práce sester a všech pracovníků ve zdravotnictví si velmi vážím. Vím, že je to práce náročná a nejen fyzicky. Vím, že je zodpovědná, odpovědná a leckdy i stresující. Vážím si jí jako ředitel i jako pacient a smekám před ní.

Ten, a dnes již vím, že nešťastný výrok byl více méně nadhozen jako téma k zamyšlení. Jako reakce na stále se opakující nářky k nedostatku personálu, který je nezpochybnitelný. Nářků, že se hlásí oproti potřebám mizivý počet děvčat i chlapců na zdravotní školy.

Podstata a má myšlenka byla: média mají zdravotnictví v hledáčku. Je to téma, které patří mezi pět nejdůležitějších. Rozhodně je pro občany, naše pacienty, velmi důležité. Cíl navýšení mezd je legitimní. Do jisté míry se daří ho i naplňovat. Je ale prostředkem k tomuto cíli, opakovat stále negace této profese? To je bumerang, který se nám dnes vrací. Nedivme se, že se hlásí tak málo uchazečů o toto bezesporu prestižní povolání. Ta věčná, stále se opakující kritika poměrů shrnuta do podstaty vnímané jako málo peněz za stres, námahu a odpovědnost, se jistě odráží v rozhodování zájemce. Neodrazujeme mladého člověka, který by se pro toto povolání rozhodl? Neodrazujeme toho, který k tomuto rozhodování musí mít i vrozené předpoklady jako je láska k bližnímu a ochota se obětovat? Není to stálé opakování negací tohoto povolání i na misce vah při rozhodování? Myslíme si, že i přes snahu a vrozenou touhu pomáhat, děvče či chlapce získáme za malou mzdu a těžkou dřinu?

Pojďme se na chvíli zamyslet a pokusit se najít na tomto povolání i pozitivní aspekty a nebát se je prezentovat. Prestižní povolání zdravotní sestry musí být pro mladého člověka i atraktivní, jinak nepřijde. Jinak prořídlé řady neposílíme. Jinak to bude záhuba. Vždyť dnes už není kde brát! Potřebujeme novou krev. Je vás málo a bez mladých, nových, odhodlaných a připravených, to bude neřešitelné…

Hledejme na této práci i pozitiva! Každá práce má své pro i proti. Má své plusy, ale i mínusy. U nás, tak jako v každé profesi. Pojďme se zamyslet, zda neskončit to věčné hanění a naříkáni si. Vyzdvihnout i to kladné a zatraktivnit toto povolání. To povolání má přeci i své výhody. Víte o nich. Máte je v hlavě, počítáte s nimi. I proto zůstáváte. I zde se jistě najde mnoho důvodů, proč tu práci máte rády.

Ano. Dnes vím, že použitá formulace, byť myšlena s nadsázkou, nebyla přesvědčivá a vhodná. Nebyla ale rozhodně myšlena jako znevážení vaší práce. Nebyla zradou na vás zdravotních sestrách. Dnes je mně jasné, že nesplnila cíl přesvědčit o změně pohledu. Argumentace byla nevhodná, byla zjednodušená, nešťastná, a naopak rozdmychala další vášně, které k zatraktivnění povolání nevedla.

Omlouvám se. Mrzí mě, že jsem se obratněji nevyjádřil. Proto jste to přirozeně chápaly jako negativní hodnocení a znevažování. Tak to ale nebylo, není a nikdy z mé strany míněno nebude.

Zvu všechny zájemce k návštěvě naší nemocnice. Nejsem netvor, co si neváží vaší práce. Možná, když si promluvíte s mými spolupracovníky, tak se i rozhodnete naše prořídlé řady doplnit, kdo ví?

Zdroj: MT