Přeskočit na obsah

Vzdělávání lékařů – zákon je, chybějí ale prováděcí předpisy

Mediálně sledované boje lékařských odborností o základní kmeny jsou minulostí, dětští praktici prohráli a vzdělávají se v kmeni s pediatry. Nepochodili ani kliničtí onkologové, kteří spadli s radiačními onkology do kmene interního. Nově se musejí vzdělávací programy zveřejňovat formou vyhlášky. Přesně je definováno, co může lékař v přípravě samostatně vykonávat a na co musí mít odborný dozor nebo dohled. Stoupla role školitele, svým podpisem stvrzuje dosažené kompetence mladého lékaře. Upraveny jsou délky stáží. K reálnému spouštění vzdělávacích programů však chybějí prováděcí předpisy, ministerstvo je zatím nevydalo. Váznou také akreditace jednotlivých pracovišť jako pracovišť školicích. Zeptali jsme se odborných společností ČLS JEP: Jak hodnotíte vývoj připravovaných legislativních změn specializačního vzdělávání za váš obor?


  • Doc. MUDr. Tomáš Vymazal, Ph.D., MHA,

 

přednosta KARIM 2. LF UK a FN v Motole, Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP

Legislativní změny již byly deklarovány a specializační vzdělávání je musí akceptovat. Již 1. 7. 2017 začala platit novela zákona č. 67/2017 Sb., která upravuje a doplňuje původní zákon č. 95/2004 Sb., o vzdělávání lékařů. Zásadní změnou je, že vzdělávací programy všech oborů musejí být nově zveřejňovány formou vyhlášky, jsou tedy právně závazné. To dříve nebylo. Z tohoto důvodu bylo nutné přepracovat vzdělávací programy (VP), aby jejich znění bylo jednoznačné a aby odpovídaly i dalším legislativním ustanovením. Tou hlavní změnou jsou přesné definice toho, co může lékař v přípravě, tedy ve vzdělávacím procesu, samostatně vykonávat a na co musí mít odborný dozor nebo dohled. Jedná se o systém kompetencí. Další důležitou změnou je osoba školitele, který do jisté míry nahrazuje dříve povinný logbook, do kterého si lékaři více nebo méně poctivě zapisovali počty provedených výkonů. Nově školitel svým podpisem stvrdí, že mladý lékař je schopen, a tedy kompetentní k provádění určitého výkonu nebo postupu. K dalším změnám v novém VP patří úprava délky stáží na určitých pracovištích a povinnost absolvovat různé kursy. Nově je pak také specializační vzdělávání rozděleno do dvou částí, obě zakončené zkouškou před nezávislou komisí. Celkově jsme se snažili VP zjednodušit, zpřehlednit, dát více prostoru praktickým znalostem, posílit roli školitele, a to vše ve snaze v průběhu základního i specializačního vzdělávání vychovat z absolventů erudované, bezpečně pracující anesteziology. Takže stručně řečeno, nový VP by měl přispět k větší bezpečnosti a získání robustnější erudice mladých anesteziologů. K jeho reálnému spuštění však stále chybějí prováděcí předpisy z pera ministerstva.



 

  • Doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA,

 

přednostka Onkologické kliniky 2. LF UK a FN v Motole, Česká onkologická společnost ČLS JEP

Onkologie je velice výrazný obor, jenž je v současné době oborem pro veliké množství pacientů, kteří jednak mají vysokou incidenci maligních onemocnění, ale zároveň díky stále složitější a sofistikovanější léčbě se stávají chronickými a zůstávají dlouho v péči onkologických lékařů, čili se domnívám, že si jednoznačně zasloužila onkologický kmen. Jednali jsme s ministerstvem zdravotnictví o společném onkologickém kmeni pro klinické a radiační onkology, na tom spolupracovala Česká onkologická společnost se Společností radiační onkologie, biologie a fyziky. Bohužel v průběhu jednání v Parlamentu ČR se onkologický kmen někam ztratil. Jak k tomu došlo, nevím, nicméně je nám to velmi líto. Domnívám se, že není dobře, aby onkologie patřila pod kmen interní. My bychom samozřejmě pobyt a stáž na interním pracovišti nepodcenili a určitě bychom ho v kmeni měli zařazen, nicméně bychom byli rádi, kdybychom si od počátku mohli vychovávat své budoucí onkology, ať už klinické, či radiační, sami. To považuji za velkou chybu a stále doufám, že bude ještě příležitost tuto skutečnost změnit, protože asi nikdo nebude pochybovat o tom, že onkologie nabyla obrovského významu v oblasti klinické i radiační onkologie.

Další problém je, a nevím přesně důvod, že váznou akreditace jednotlivých pracovišť jako pracovišť školicích, a tudíž je zastaven proces školení budoucích lékařů v postgraduálním studiu. To je určitě špatně, ale věřím, že s tím bude naloženo správným způsobem a že se to rychle vrátí k dobrému a proces školení a pobytu školenců na akreditovaných pracovištích bude moci dál pokračovat tak, aby mladí kolegové neztráceli čas. Lékařů není mnoho a chceme, aby byli erudovaní a dobří, protože budou jednou našimi lékaři, z druhé strany my se blížíme do věku pacientů, tudíž máme zájem na tom, aby kvalita péče byla velmi dobrá a aby byla dobrá pro celou českou populaci.



 

  • Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.,

 

primářka Gerontocentra Praha 8, Česká gerontologická a geriatrická společnost ČLS JEP

Jsme spokojeni. Na základě jednání odborné společnosti je gerontologie samostatný obor, což považujeme za důležité. Už v současné době to přivádí do oboru nové zájemce, a to velmi vítáme.



 

  • Prof. MUDr. Richard Češka, CSc.,

 

III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Česká internistická společnost ČLS JEP

V první řadě je třeba říci, že je dobře (moc dobře), že se snad konečně specializační vzdělávání ve vnitřním lékařství „usazuje“, a chci věřit, že během několika let se stane relativně stabilním. Můj optimismus je bohužel vyvažován „vzdělávacím osudem“ kolegů, kteří během posledních několika let (a bohužel asi i pár let příštích) atestovali v prostředí, které se rovnalo rozbouřenému moři s trvale se měnícím směrem uragánu. Ale nyní se skutečně zdá, že vzdělávání ve vnitřním lékařství se stabilizuje. Je to významné pro internu jako takovou, ale i pro mnoho (20) dalších oborů, které absolvují společný interní kmen. Legislativa je snad již hotova. Nicméně je stále fakt, že se pohybujeme v jakémsi přechodném období a na pracovištích stále pracují a vzdělávají se lidé podle různých vzdělávacích programů. To má nejrůznější dopady. Pracoviště jsou akreditována na „staré“ programy, a nikoli na nové. A pokud vím, v ČR není žádné pracoviště, které by mělo akreditaci na nový vzdělávací program. To znamená, že i když jste na fakultním pracovišti, budete muset žádat o uznání doby zde strávené (a stejně vám uznají jen část – snad tři čtvrtiny). To je důsledkem toho, že se legislativa připravovala „za pochodu“, o jejím uvádění do praxe nemluvě. Začínal jsem optimisticky, tak se pokusím podobně i končit. Ani současné problémy nejsou neřešitelné. Třeba by se nějakou „retroaktivitou“ ministerstva mohlo docílit „uznání“ původních akreditací alespoň do doby, než se pracoviště reakreditují. Akreditační komise ani odborné společnosti rozhodně nebudou proti. Hovoříme o nedostatku lékařů, nechceme, aby nám odcházeli do ciziny. Pokusme se tedy pro ně udělat maximum a zjednodušit formální překážky. Je to snazší a i z odborného hlediska lepší než odpouštět jiným skupinám lékařů nedostatky…

Omlouvám se čtenářům za poněkud úřednický jazyk mého vyjádření, ale ti, kterých se to týká, především mladí adepti atestace, se v těch termínech vyznají. Asi i lépe než já.



 

  • MUDr. Josef Štolfa,

 

Katedra všeobecného praktického lékařství IPVZ a 2. LF UK v Motole, Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP

Zákon č. 95/2004 Sb. v platném znění po novelizaci v červenci 2017 znamenal pro všechny obory specializačního vzdělávání lékařů, včetně všeobecného praktického lékařství (VPL) zásadní obrat. Změnily se podmínky kmenového vzdělávání, kompetence absolventů základních kmenů. Novelou pozbyly platnosti dosavadní struktury navázané na specializační vzdělávání a byly jmenovány nové, dosud ne vždy plně funkční. Problémem je, že zdravotnická zařízení, která byla dosud držiteli akreditace pro specializační vzdělávání, tuto kompetenci ztratila, resp. zůstala jim pouze do 30. 4. 2019. Následkem toho se ještě v této době řeší mnoho legislativních nejasností. V návaznosti na zmíněnou novelu zákona č. 95/2004 Sb. vyšel ve Věstníku MZČR č. 3/2018 Sb. jako prováděcí předpis Vzdělávací program oboru všeobecné praktické lékařství, VPL, leč pouze jeho druhá část, vlastní specializovaný výcvik; vyhláška o základních kmenech vyšla až v říjnu 2018. Proto se teprve na začátku roku 2019 tvoří detailní struktury realizace vzdělávacích programů všech oborů, tedy i VPL, což chybí především lékařům ve specializační přípravě. V souvislosti s legislativními změnami pociťujeme naléhavou potřebu rozšíření počtu jmenovaných zkušebních komisařů pro atestační komise, a to jak pro zkoušky po základním kmeni, tak pro závěrečnou zkoušku atestační. V současné době je v běhu proces schvalování struktury zkoušek po základním kmeni a očekáváme, že naváže na osvědčené postupy z minulých let a doplní je o okruhy, které byly v předchozím období součástí finální atestační zkoušky. Legislativní změna zákona č. 95/2004 Sb. je sice razantní, ale máme za to, že je dobrým základem pro vybudování stabilní metodické základny pro další léta. Věřme, že se legislativní změny v praxi osvědčí a zaběhnou se ku prospěchu funkčnosti systému zdravotní péče v ČR a primární péče zvlášť.



 

  • Prof. MUDr. Ilja Stříž, CSc.,

 

Pracoviště klinické a transplantační imunologie IKEM, Česká společnost alergologie a klinické imunologie ČLS JEP

Alergologie a klinická imunologie zahrnuje nejen odbornost pro lékaře, ale také odbornost pro vysokoškoláky pracující v imunologické laboratoři. V případě lékařů vyšel koncem roku nový vzdělávací program, který navazuje na interní nebo pediatrický základní kmen, a mám za to, že je kvalitnější než předešlý. V případě laboratorní imunologie je již nový vzdělávací program též hotov a oproti současnému je zásadní změnou přiměřená redukce pobytu na externích pracovištích a v akreditovaných laboratořích, tak aby byl uskutečnitelný i pro pracovníky z menších laboratoří. I tento nový vzdělávací program je kvalitnější, bohužel ale začne platit až poté, co vyjde ve Věstníku MZ ČR, takže nám nezbývá než čekat. Přiznám se, že mě nyní trochu zaskočil připravovaný nový vzdělávací program pro farmaceuty nazvaný Laboratorní a vyšetřovací metody ve zdravotnictví, s jehož pracovní verzí jsem měl možnost se seznámit. Absolventi tohoto vzdělávacího programu by mohli garantovat většinu laboratorních oborů včetně imunologické laboratoře, tu by dokonce ani nemuseli v rámci vzdělávání navštívit. Tento krok by výrazně nahrával víceoborovým laboratořím, kde by mohl jeden farmaceut v úloze „žolíka“ nahradit čtyři atestované vysokoškoláky jiných odborností, v každém případě však na úkor kvality.



 

  • Prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc.,

 

přednosta Urologické kliniky 2. LF UK a FN v Motole, Česká urologická společnost ČLS JEP

Česká urologická společnost i akreditační komise chápaly tyto změny jako šanci ke zjednodušení a zpřehlednění vzdělávacího procesu, respektive k odstranění některých jeho přežitých částí. Naším cílem bylo připravit vzdělávací program, který umožní vychovat kvalitní urology schopné samostatně pracovat v lůžkové nebo ambulantní sféře a který bude současně reálně splnitelný v daném časovém období a dostupný na většině samostatných urologických pracovišť v ČR. Zda se to podařilo, ukáže budoucnost, jeho oficiální finální podoba ostatně do dnešního dne ministerstvem vydána nebyla.

Z celkového pohledu věřím, že změny přinesou určité sladění vzdělávacího procesu mezi jednotlivými obory. Jako pozitivní vnímám jasnější vymezení pravomocí po ukončení kmene i jeho přesně definované ukončení (byť poslední návrh, jak by měla být zkouška po kmeni realizována, je dle mého soudu zbytečně složitý).

Je však evidentní, že nevyřešíme jeden podstatný problém, který spočívá v přílišné komplikovanosti systému a neskutečné administrativní zátěži s ním spojené. Snaha vše do detailu předem definovat a akreditovat nevede k lepším výsledkům, ale naopak k formalismu. A o tom, jak konkrétně bude výuka probíhat, rozhodují nakonec stejně jednotliví učitelé, jejichž ochotu, profesionalitu a entuziasmus do akreditačních tabulek vměstnat nelze.



 

  • Prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc., MBA,

 

III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Česká diabetologická společnost ČLS JEP

Základním a obecným problémem je, že novela zákona č. 95/2004 Sb. týkající se specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů vyšla 1. července 2017, aniž by byly připraveny prováděcí vyhlášky. První, o vzdělávání v základních kmenech lékařů, vstoupila v platnost 9. října 2018, kdežto důležitá vyhláška o zkouškách lékařů, zubních lékařů a farmaceutů je teprve v připomínkovém řízení. Texty vlastních specializovaných výcviků v rámci základních specializačních oborů vycházejí ve Věstnících MZ ČR. Dosud vyšly texty pro 32 oborů, zbývající ze 43 jsou zatím v řízení. Bohužel celý proces zpracování prováděcích předpisů včetně legislativních úprav probíhá pomalu, což vede k řadě otázek jak ze strany školicích pracovišť a školenců (zejména mladých lékařů), tak k všeobecné kritice systému specializačního vzdělávání.

Pokud se jedná o obor endokrinologie a diabetologie, vzdělávací program nedoznal po obsahové stránce významnějších změn proti dosud platné verzi, takže tím ani nebyl legislativním procesem ovlivněn. Vlastní specializační výcvik vyšel ve Věstníku 2/2019.



 

  • MUDr. Andrea Vocilková,

 

kožní ambulance, Česká dermatovenerologická společnost ČLS JEP

Na vzdělávání lékařů v ČR se dá pohlížet z mnoha hledisek. Domnívám se, že v našem oboru za Evropou nijak nezaostáváme. Náš vzdělávací program je v souladu s tím, co požadují ostatní země EU. Také proto nemají naši lékaři problém najít uplatnění v zahraničí. Podle mého přesvědčení je nutné zajistit, aby se lékař, který dosáhne nejvyššího stupně specializace v oboru, skutečně uměl samostatně rozhodovat a aby mohl své zkušenosti předávat mladším kolegům. Zároveň je ale pro zdravotní systém potřebné, aby s určitou základní orientací v dané odbornosti mohl mladý lékař pracovat samostatně – právě do té doby, než bude připraven složit specializační zkoušku. Z toho logicky vyplývá dvoustupňové popromoční specializační vzdělávání. Vzhledem k nedostatku lékařů všeobecně mi připadá neekonomické trvat na tom, aby absolvent po promoci směl pouze přihlížet práci zkušenějších kolegů. Stejně tak ale není možné, aby o pacienta pečoval sám, bez možnosti okamžité konzultace s plně erudovaným kolegou. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že každá stáž na některém specializovaném pracovišti – nezáleží na tom, zda na domácím, nebo zahraničním, a nemusí jít o dlouhodobý pobyt – je užitečná. Nejde jen o načerpání odborných informací. Součástí rutiny se musí stát i trénink přístupu k pacientovi, řešení konfliktních situací, plánování vyšetření a jejich interpretace, návrh léčby na míru pro konkrétního nemocného. Měla jsem štěstí, že jsem na počátku své medicínské kariéry mohla čerpat ze zkušeností své matky lékařky a že jsem pracovala vždy v týmu kolegů, kteří se o zkušenosti podělili ochotně a rádi. Takový start do profese bych přála každému, kdo se plánuje věnovat medicíně celý život.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Den vzácných onemocnění 2024

28. 3. 2024

Jde o několik pacientů s konkrétní diagnózou. Avšak je již známo přes 10 000 klinických jednotek a jedná se o miliony pacientů. Česko patří k zemím s…