Bez fungujícího veřejného zdravotnictví si nelze představit reformu
Vzdělávání ve zdravotnictví, zejména pak rozšiřování postgraduální kvalifikace, je už několik let v ČR ožehavým tématem. Nejde jen o získávání odborných medicínských znalostí, české zdravotnictví potřebuje nyní více než kdykoli dříve erudované manažery a osobnosti, které uvidí zdraví českého národa nejen z pohledu jednotlivých pacientů, ale v kontextu zdraví populačního a jeho perspektiv. Touto problematikou se zabývá obor veřejného zdravotnictví, což není zcela výstižný, i když doslovný překlad ve světě uznávaného termínu a především oboru – „public health“. Také Škola veřejného zdravotnictví Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (ŠVZ IPVZ) prodělala svou „krizi identity“. Avšak zdá se, že se stav mění. MT se ptala vedoucího ŠVZ IPVZ, MUDr. Antonína Maliny, Ph.D., MBA.
Jaká je role Školy veřejného zdravotnictví v současném systému postgraduálního vzdělávání?
Upřímně řečeno – není dosud taková, jaká by měla být, a neodpovídá současnému postavení a významu obdobných institucí v zahraničí. Do roku 2010 byla Škola veřejného zdravotnictví Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále ŠVZ) jediným výukovým pracovištěm v České republice, které bylo akreditováno pro lékaře, farmaceuty a stomatology jako nástavbový specializační obor Veřejné zdravotnictví a pro nelékaře jako obor Organizace a řízení zdravotnictví. ŠVZ tedy poskytovala systematické a cenově dostupné postgraduální vzdělávání zdravotnickým manažerům (lékařům i nelékařům) na všech úrovních řízení, pracovníkům státní zdravotní správy i samosprávy a pracovníkům hygienické služby.
Specializační vzdělávání odpovídá evropskému standardu mezinárodně uznávaného studia Master of Public Health (MPH) a škola je akreditována evropskou asociací škol veřejného zdravotnictví (ASPHER), což umožňuje vydávat úspěšným absolventům vedle českého diplomu odpovídající anglický certifikát. Postavení školy se však výrazně zhoršilo v roce 2009. Tehdejším vedením ministerstva zdravotnictví byl na základě vyhlášky 185/2009 specializační obor veřejné zdravotnictví zrušen, a to bez bližšího vysvětlení a přes opakovaný nesouhlas a zásadní připomínky odborné společnosti, České lékařské společnosti J. E. Purkyně, institutu a většiny z našich 350 absolventů, z nichž mnozí zastávají vedoucí funkce v českém zdravotnictví.
V čem vidíte příčinu – řekněme zdvořile – nedorozumění?
Jedním z problémů oboru „veřejné zdravotnictví“ v České republice je podle mého názoru sám jeho název, který je sice doslovným překladem všeobecně užívaného anglického pojmu „public health“, ale zejména u neinformovaných evokuje termín „veřejný“ cosi „socialistického, levicového či neliberálního“. Zapomínají, že public health patří v civilizovaném světě, včetně všech zemí Evropské unie, Ameriky, Kanady, Austrálie a dalších, k oborům, jež ke zdravotnictví neodmyslitelně patří. To je jeden z hlavních důvodů, jejž z hlediska naší nedávné historie můžeme opět označit jako „ideologický“. V mnoha vyspělých zemích je problematice veřejného zdravotnictví zcela oprávněně věnována větší pozornost a obor se těší větší vážnosti a podpoře než u nás.
Jak jste se s touto „nepřízní mocných“ vyrovnali?
Několik minulých let, která nebyla pro školu příliš příznivá, se musela ŠVZ zaměřit především na kontinuální vzdělávání v oblasti managementu, medicínského práva, financování zdravotnictví, programů podpory zdraví a dalších tradičních témat.
Pro realizaci výukového plánu se v této nelehké době osvědčilo agenturní pojetí činnosti pracoviště. Část problematiky je přednášena zaměstnanci školy, část zajišťují odborní pracovníci institutu z jiných pracovišť a část výuky zajišťují externí přednášející, kteří se rekrutují z vynikajících odborníků z různých oblastí, institucí, pracovišť a škol, což umožňuje zařazovat i „horká“ aktuální témata. V minulém období byly úspěšně realizované vzdělávací akce například na téma úhrad zdravotní péče, o systému DRG, o novém zákonu o zdravotnických službách, o úloze informatiky v našem zdravotnictví nebo přednášky s právní problematikou veřejných zakázek a smluvních vztahů a cyklus seminářů pro kraje. Rozšíření kontinuálního vzdělávání pomohlo škole v minulém období „přežít“ a paradoxně vedlo k tomu, že se postupně stala jedním z nejproduktivnějších pracovišť institutu.
A blýská se na lepší časy?
Zdá se, že konečně ano. Obor veřejné zdravotnictví by se měl stát opět oborem certifikovaným (resp. nástavbovým), tedy takovým, jakým byl v předcházejících letech. Při jmenování nového ředitele institutu ministr Heger dokonce prohlásil, že „si nedovede představit žádnou reformu zdravotnictví bez fungujícího oboru veřejné zdravotnictví“.
Významným úspěchem školy bylo také nedávné udělení akreditace ve specializačním oboru „Organizace a řízení zdravotnictví“ pro nelékařské zdravotnické pracovníky, jejž chceme zahájit na podzim tohoto roku.
V neposlední řadě je pozitivní skutečností, že nové vedení institutu vytváří příznivější podmínky pro činnost a další rozvoj ŠVZ. Naší snahou bude mezi jiným také hledání legislativní opory pro vydávání evropských titulů MPH (Master of Public Health) pro naše úspěšné absolventy. Tak, jak je tomu ve většině evropských zemí a nám nejblíže například na Slovensku.
Co nového škola nabízí a pro koho jsou vzdělávací projekty určeny?
Již od letošního května budeme v rámci evropského projektu realizovat třítýdenní vzdělávací programy „Management a ekonomika ve zdravotnictví“ pro lékaře a pro nelékaře. Proběhnou celkem čtyři třítýdenní kursy: dva na jaře a dva na podzim. Naší snahou je nabídnout jak stávajícím vedoucím pracovníkům, tak všem, kdo se na vedoucí funkce teprve připravují, skutečně kvalitní program. Jediné, co nás trochu mrzí, je fakt, že se těchto kursů budou moci zúčastnit bezplatně jen mimopražští zájemci, zatímco ti, kteří pracují v Praze, budou muset zaplatit za absolvování kursu poměrně vysokou částku. Náplní kursů budou témata medicínského práva, ekonomiky a financování zdravotnictví, kvality zdravotní péče, strategického řízení a v průběhu kursu bude i dostatek prostoru k nácviku manažerských dovedností (leadership, komunikace apod.). Mojí snahou je, aby byl lektorský tým složen skutečně z těch nejlepších a nejpovolanějších českých odborníků.
Co chystáte pro nelékařské profese ve zdravotnictví?
Od podzimu pak chceme zahájit již zmiňovaný specializační kurs „Organizace a řízení zdravotnictví“ pro nelékaře. Vzdělávací program je určen pro zdravotnické pracovníky s odbornou způsobilostí podle zákona č. 96/2004 Sb. a jeho hlavním cílem je připravit účastníky k výkonu manažerských rolí a funkcí. Výuka bude probíhat 24 měsíců a zahrnuje teoretickou a praktickou část. Teoretická část bude probíhat v institutu a bude zajišťována interními i externími lektory ŠVZ. Odborná praxe bude probíhat na akreditovaných klinických pracovištích Thomayerovy nemocnice s poliklinikou v Praze.
Vzdělávací program obsahuje sedm odborných modulů zaměřených např. na zdravotní a sociální politiku státu, marketing, ekonomiku a financování, strategické řízení, personální řízení, kvalitu a bezpečí zdravotní péče. Studium bude zakončeno obhajobou závěrečné práce a atestační zkouškou, jejíž téma si volí student po dohodě se svým školitelem a mělo by odpovídat odbornému a profesnímu zaměření uchazeče.
Škola má se vzděláváním vedoucích a řídících pracovníků ve zdravotnictví dvacetiletou zkušenost a nabízený program představuje nabídku kvalitního odborného vzdělávání, jež budou zajišťovat zkušení lektoři z různých oborů oblasti řízení zdravotnictví s bohatými praktickými zkušenostmi jak s řízením zdravotnictví, tak s řízením konkrétních zdravotnických zařízení a zdravotnických institucí.
Domníváme se, že mnozí zájemci přivítají možnost absolvovat toto specializační vzdělávání v Praze. Neznamená to však, že chceme naší partnerské instituci NCO NZO v Brně jen konkurovat, ale společně s brněnskými kolegy hledáme například optimální náplň programu, připravujeme společné atestační otázky apod.
MUDr. Marta Šimůnková
Medical Tribune
Zdroj: Medical Tribune