Je severomoravský koncern Agel hrozbou nebo ne?

Komentář

Minulý týden mě pan ředitel právě zanikající Zdravotní pojišťovny Agel v deníku Právo obvinil z kampaně proti zdravotní pojišťovně Agel, resp. proti panu Chrenkovi. (Čtěte článek - Kdo za tím stojí? ZP Agel obstála).

Přitom jedinou pravdivou informací v jeho článku je to, že jsem únoru v rozhovoru pro ČRo1 Radiožurnál uvedl, že ZPA nedosáhne 50 000 pojištěnců a měla by být zrušena.

Vycházel jsem tehdy z údajů, která se objevovala v médiích a neověřil jsem si skutečný počet pojištěnců v centrálním registru. To byla chyba, za kterou se omlouvám, nikoliv úmysl.

Další informace v článku však již pravdivé nejsou. Interpelace, které jsem v poslanecké sněmovně předkládal na premiéra a na paní ministryni zdravotnictví naprosto správně poukazovaly na riziko vytváření monopolního, resp. koncernového postavení, které vzniklo propojením Zdravotní pojišťovny Agel a sítě zdravotnických zařízení Agel, a.s..

Nikdy jsem neřekl, že soukromé zdravotnictví je jednoznačně špatné. Většina praktických lékařů a ambulantních specialistů pracuje v soukromých ordinacích a nikdy by mě nenapadlo říkat, že je to špatné.

Pokud se týká nemocnic, jsem toho názoru, že základní síť nemocnic by měla být státních, resp. veřejných neziskových. Soukromé nemocnice mi nevadí, pokud se dovedou o své pacienty dobře postarat a nejsou přitom pojišťovnami zvýhodňovány v platbách. Nedělám žádnou kampaň proti Zdravotní pojišťovně Agel, ani proti panu Chrenkovi. Nevzpomínám si také, že bych nějak bránil vzniku ZPA.

Jsem však proti účelovému slučování zdravotních pojišťoven. Poukazování na několik úspěšných sloučení pojišťoven v minulosti je úsměvné.

Pan ředitel zapomněl, že v 90. letech měla řada pojišťoven finanční problémy, proto se hledaly cesty, jak usnadnit přechod pojištěnců z krachujících pojišťoven na pojišťovny zdravé. To byla ale naprosto jiná situace, než dnes, kdy je u nás systém zdravotních pojišťoven stabilizován.

Najednou vznikají nové pojišťovny, které naslibují klientům hory doly (aniž by tyto sliby byly nuceny splnit), aby je přetáhly ostatním existujícím pojišťovnám a po roce oznámí, že jedinou možností pro jejich budoucnost je sloučení s nějakou větší ZP.

Stačí maličkost – přesvědčit příslušný počet členů správních rad a pak se realizuje „strategické rozhodnutí, na které má podle pana ředitele přece každý subjekt právo, když chce do budoucna posílit své postavení na trhu.“

Nechceme slučování bez pravidel

Novela zákona o zaměstnaneckých ZP není vytvořena účelově proti žádné pojišťovně. Předložili jsme ji proto, že nechceme, aby slučování zdravotních pojišťoven probíhalo bez jasných pravidel, živelně, jenom proto, aby některý „subjekt do budoucna posílil své postavení na trhu“, a to navíc zcela bezúplatně.

Jsem přesvědčen, že již sloučením Hutnické ZP a ZP Agel ve velkou severomoravskou regionální zdravotní pojišťovnu, spolupracující s nemocnicemi, které jsou pod přímou nebo neformální kontrolou pana Chrenka, vzniká velmi silné regionální uskupení koncernového charakteru, které může v daném regionu vážně ohrozit rovné soutěžní podmínky především pro ta zdravotnické zařízení, která stojí vně tohoto uskupení.

Je přece kouzelné uzavřít kruh pojišťovna – nemocnice a platit především vlastním zařízením.

Protože plány Agelu již výrazně přesahují severomoravský region a směřují k ovládnutí dalších zdravotních pojišťoven s celostátní působností – České národní zdravotní pojišťovny a ZP Metal-Aliance), považuji rizika z toho plynoucí pro český systém veřejného zdravotního pojišťění za mimořádně vážná.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zkoumal sloučení Hutnické zaměstnanecké pojišťovny a Zdravotní pojišťovny Agel, nikoliv však celkový skutečný obrat obou pojišťoven, ale pouze obrat z komerční činnosti obou pojišťoven (zprostředkování cestovního pojištění, pronájem nemovitostí) a dospěl k závěru, že sloučení nepodléhá povolení úřadu. Tento závěr považuji za naprosto tristní nepochopení hospodářské soutěže a za výsměch demokracii.

Ministryně není nakloněna slučování

Stejně tak ministerstvo zdravotnictví nemělo slučování pojišťoven z výše uvedených důvodů povolit a jeho tvrzení, že na povolení sloučení je právní nárok, je naprosto nepravdivé.

Stačí složit kauci 50 milionů, investovat nějakých 100 milionů do přetahování klientů, získat 50 000 pojištěnců, domluvit se ve správních radách pojišťoven, mít kamarády na ministerstvu zdravotnictví a z malé zdravotní pojišťovny se najednou stane pojišťovna s 1 milionem klientů a s obratem kolem 20 mld. a to zcela zdarma!

Nepochybuji o schopnosti čtenářů Práva posoudit, kdo vydělá miliardy na této transakci, která nebude stát iniciátory nic víc, než náklady na vypracování nových zdravotně pojistných plánů a příslušných žádostí.

Jsem rád, že paní ministryně si je těchto rizik pro budoucnost českého veřejnoprávního systému zdravotního pojištění plně vědoma a že snahám o slučování výše uvedených zdravotních pojišťoven není nakloněna. To ostatně potvrdila i při nedávném setkání s předsedou KDU-ČSL Cyrilem Svobodou.

Ing. Ludvík Hovorka, www.tribune.cz

autor je poslancem Parlamentu České republiky za KDU-ČSL