Kolik pacientů pozná rozdíl mezi registrovanou a neregistrovanou sestrou?

foto: Jan Merkl

Z hlediska filozofie můžeme pojmout pravdu jako shodu tvrzení se skutečností. Tvrzení můžeme odvodit ze zákona 96/2004 Sb. a stanovisek Ministerstva zdravotnictví. Skutečnost můžeme odvodit z praxe. Jak moc se shodují? Otázek je hodně. Pokusila jsem se o shrnutí a velmi mě potěší diskuse. 

Tvrzení 1:

MZ: „Hlavním cílem registrace nelékařských zdravotnických povolání je ochrana veřejnosti, atd“ píše se na webu www.nconzo.cz.

Skutečnost 1:

Praxe: Zavedení systému celoživotního vzdělávání a jeho kontrola se skutečně podařilo. Díky žádostem o „registraci“ má MZ přehled, jakých akcí a v jakém rozsahu se sestry účastní. Pacient má opravdu možnost se v on-line náhledu přesvědčit, zda zdravotnický pracovník, poskytující mu zdravotní péči, je k tomuto povolání kvalifikovaný a dále se vzdělává.  

Otázky do diskuse 1:

Ví pacient, kde se přesvědčit?

Kolik pacientů ví, jaký je rozdíl mezi registrovanou a neregistrovanou sestrou?

Chce a potřebuje se pacient přesvědčit? Já jako pacient bych předpokládala, že nekvalifikovaného zdravotníka, který se dále nevzdělává, resp. neprojevuje zájem o novinky ve své profesi, nikdo nezaměstná.

Zkoumal někdo, kolik pacientů pozná rozdíl mezi registrovanou a neregistrovanou sestrou?

Pozná pacient vzdělanou sestru s přehledem? Určitě ano. Je to ale sestra, která si z donucení odsedí pár seminářů a získá 40 kreditů? Nebo ta, která se vzdělává třeba na seminářích bez kreditů, hodně čte a zajímá se o novinky v profesi?

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Tvrzení 2:

MZ: Důvodem pro vznik registračního systému byla pasivita většiny zdravotnických pracovníků v oborech, které se stále vyvíjejí a přinášejí nové poznatky. Zvýšila aktivita nejen vzdělavatelů, ale i zdravotnických pracovníků. Odborná úroveň většiny seminářů a konferencí je vysoká, jsou i jiné formy, jak se vzdělávat (např. e-learningové kurzy). 

Skutečnost 2:

Praxe: Netroufám si mluvit za všechny, ale tipnu si, většina zdravotnických pracovníků byla dříve v oblasti vzdělávání pasivní,  úroveň akcí je vysoká. Skutečně jsou i jiné formy, jak se vzdělávat.  Sama jsem administrátorkou e-learnigových kurzů. 

Diskuse 2:

Jak je možné, že většina zdravotnických pracovníků byla dříve v oblasti vzdělávání pasivní? Prohlubování kvalifikace účastí na vzdělávání bylo podle zákoníku práce povinné už před platností registrací. Zaměstnavatel měl povinnost potřebné vzdělávání uložit a zaměstnanec byl povinen se účastnit. Pasivní byla tedy sestra, která odmítla vzdělávání, nebo zaměstnavatel, který žádné vzdělávání nepožadoval? Jaký je poměr sester, které se odmítly účastnit akce, a kolik je  zaměstnavatelů, kteří nepožadovali celoživotní vzdělávání? Jestliže zaměstnavatelé nepožadovali vzdělávání dříve, proč by to dělali dnes?

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tvrzení 3:

MZ: Způsobů získání kreditů je více, rovněž škála vzdělávacích akcí. Není nutné vyhledávat akce vzdálené bydlišti, mohou být organizovány i ve zdravotnických zařízeních v místě. O nákladech na celoživotní vzdělávání je nutné jednat se zaměstnavatelem, neboť je celoživotní vzdělávání zaměstnanců v jejich zájmu a je to prohlubování znalostí - viz zákoník práce. 

Skutečnost 3:

Praxe: Ano, způsobů získání kreditů je více. Akce mohou být organizovány i ve zdravotnických zařízeních v místě. Právě včera jsem se účastnila jako lektor akce Mozkový jogging v nemocnici v Moravské Třebové. Objednali si mě a náklady uhradilo zdravotnické zařízení. 

Diskuse 3

Jestliže je celoživotní vzdělávání zaměstnanců v zájmu zaměstnavatelů a je to prohlubování znalostí podle zákoníku práce, proč bych o tom měla proktista jako zaměstnanec jednat? Jako zaměstnanec očekávám, že mě zaměstnavatel na vzdělávací akci vyšle a uhradí ji …a pak nebudu kecat a pojedu. Jak má jednat se zaměstnavatelem maminka na MD? Z diskusí mám poslední dobou pocit, že v zájmu zaměstnavatelů (ne všech), je spíše levná pracovní síla.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Tvrzení 4

MZ: MZ si váží práce NelZP pracovníků a využívá reálných možností ke zlepšení jejich postavení. Jedním z těchto kroků byla řada opatření ke stabilizaci všeobecných sester a porodních asistentek (úpravy katalogu prací, navýšení tabulkových platů, zajištění mimořádných finančních prostředků, atd.). Často však dochází i k nevyužití stávající legislativy v praxi  (např. chybné platové zařazení, postoj zaměstnavatelů k prohlubování kvalifikací svých zaměstnanců, atd.). 

Skutečnost 4:

Praxe: MZ se snaží a o sestrách se mluví. Úpravou platů dosáhne bohužel jen  na příspěvkové a přímo řízené organizace. Nevyužití stávající legislativy v praxi se podle diskusních příspěvků zde na webu opravdu děje. 

Diskuse 4:

Jestliže je něco legislativně zakotveno, jak je možné, že se to v praxi nevyužívá? Nejsou na to finance, nebo není zájem kvalitně odměnit kvalitní sestry? Jaké existují mechanismy kontroly?

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

V diskusi pro příspěvkem paní Vavruškové zazněl požadavek na změnu vzdělávacího systému. Tady je ten můj, v naprostém základu… 

1. Požadavky na akce stanoví MZ vyhláškou
2. Akce musí být schválena profesní společností nebo akreditační komisí MZ
3. Sestra po škole musí absolvovat adaptační proces pod vedením mentorky, pak získá registraci, kterou udržuje účastní na akcích - každý rok 2 povinné a 1 nepovinnou nebo 3 povinné akce ročně  (3 dny volna, akce minimálně 4hodinová)
4. V roce, kdy sestra studuje VŠ nebo PSS, nemusí absolvovat nic dalšího - registrace se udržuje
5. Povinnou akci stanoví zaměstnavatel dle svých potřeb a celou ji uhradí, nepovinnou si sestra vybere sama podle zájmu a je jí uhrazeno studijní volno
6. Účast  na akci je zaznamenána každý rok do průkazu odbornosti nebo certifikátu, který je evidován zaměstnavatelem (u OSVČ zřizovatelem)
7. Účast na akcích kontroluje 1x ročně MZ (zřizovatel)  pomocí přehledu od zaměstnavatelů  - doloženo dokladem  o vzdělávání sestry
8. Sestra, která svévolně nesplní povinnosti, je finančně krácena  zaměstnavatelem a ztrácí registraci
9. Zaměstnavatel, který nezajistí minimálně dvě povinné akce ročně je sankcionován MZ (nebo zřizovatelem)
10. Sestra na MD je  povinnosti zproštěna, po opětovném nástupu se řídí  Metodickým pokynem  MZ o adaptačním procesu a po ukončení adaptačního  procesu plní povinnosti viz výše
11. Kompetence registrované sestry stanoví MZ vyhláškou
12. V každé směně musí být alepoň jedna registrovaná sestra, sestra v ambulanci/ordinaci také musí mít registraci

1. Systém by měl myslet i na ZA, ošetřovatelky apod. Sice se vzdělávat také mají, ale protože nesbírají kredity, nic je k tomu nevede
2. Další variantou je komora sester, která by řídila vzdělávání

 
Můj návrh má určitě spoustu slabin. Závěrem bych ráda řekla, že když píšu “sestra“, myslím i ostatní nelékařské profese. Jsem přesvědčená o tom, že dokud se do vzdělání nezapojí ve větší míře zaměstnavatelé, sestra bude tlačena k výběru akce podle místa konání a financí, a to skutečně ke kvalitnější péči nevede. Ke kvalitnější péči také nevede pověřování sester nekvalifikovanou prací. Pokud není sestrám umožněno využívat získané poznatky v praxi, systém je velmi demotivující. Motivace je podle mě naprosto klíčová.

Čtenáři a čtenářky Medical Tribune, chcete to samé nebo něco jiného?  

Lenka Šnajdrová, www.tribune.cz

autorka je všeobecná sestra a koordinátorka webu www.osetrovatelstvi.info

Zdroj: www.tribune.cz