Krize? Ani nevím, že tu byla

Sotva oslavil Kristova léta, už převzal řízení jedné z nejlepších nemocnic v Česku. Fakultní nemocnici Ostrava Svatopluk Němeček šéfuje tak, aby i v zadluženém tuzemském zdravotnictví dosahovala každý rok zisku. Loni do ní proudily celkové investice v hodnotě jedné miliardy korun. Většina z finančních prostředků byla určena na rekonstrukci onkologické kliniky.

»Zdravotní pojišťovny by měly hrát větší roli než dnes. Měly by jasně říkat, že určitý typ péče nebudou v některých nemocnicích hradit,« zdůrazňuje.

Všichni varují, že situace ve zdravotnictví bude letos horší než loni. Jak konkrétně se vaše fakultní nemocnice vyrovnává s poklesem příjmů?

Ještě loni bylo ve zdravotnictví dobře. Kdybychom nečetli noviny, ani bychom o žádné krizi nevěděli. Příjmy od pojišťoven narůstaly, proplácely se drahé léky pro vážně nemocné pacienty.

Letos bude hůř. Úhrady za péči od pojišťoven rozhodně neporostou, zůstanou na loňské úrovni. Nepovažuji to ale za nic mimořádného, i když je to po letech výrazných nárůstů změna. Musíme pochopit, že nežijeme ve vzduchoprázdnu. Když srovnám náš nulový nárůst s hutními či strojírenskými podniky, které čelily poklesům v řádu desítek procent, je to pořád dobré.

Pro nás je ekonomika jednou z priorit, snažíme se, abychom byli silní a měli rezervy, a to se nám celkem daří. Nemáme obavy, že by letošek s námi zacvičil, i když bude prověrkou toho, jak dobře si stojíme. Pokud se situace bude vyvíjet jako dosud a nenastane nějaký nečekaný prudký obrat, neměli bychom se dostat do vážnějších problémů.

Máte nějaké příkazy shora, od zdravotních pojišťoven, k omezování péče pro pacienty?

Zatím nemáme. Ale víme, že ekonomika nemůže jít do minusu. Třeba superdrahé léky v onkologii v minulých letech pojišťovny bez řečí platily, letos se už objevují mírné tenze. Ale nic dramatického to není.

Proti loňsku vám ale letos porostou mzdové náklady. I když příjmy zůstanou stejné, musíte přidat sestrám. Jak se s tím váš rozpočet vyrovná?

Velké množství peněz teče do léků a zdravotnického materiálu. Jsem hluboce přesvědčen, že v této oblasti jsou stále značné rezervy. Nemocnice nejsou zvyklé a neumějí tvrdě vyjednávat o cenách jako soukromé firmy. Musíme se potýkat i s tím, jak dodavatelé léků či zdravotnických prostředků pracují. Umějí totiž tlačit přímo na lékaře. Tvrdí jim třeba, že když nebudou předepisovat konkrétní přípravek, budou pacienti umírat.

Když jsem sem před pěti lety přišel, vrhli jsme se právě na tyto rezervy. U spousty materiálu se nám podařilo dosáhnout až padesátiprocentní slevy.

Kam byste zařadil váš ústav v porovnání s ostatními fakultními nemocnicemi?

Co se týče ekonomiky, určitě patříme do první trojky spolu s plzeňskou fakultkou a pražskou Nemocnicí Na Homolce.

Žhavá novinka za čtvrt miliardy

Právě do fakultních nemocnic stát v minulosti nejčastěji posílal vysoké dotace. Také jste nějaké dostali?

Žádné provozní dotace nechceme. Není to zdravé. Nemocnice je sice specifická, ale v podstatě je to podnik jako každý jiný. Měla by být schopná zvládat provoz vyrovnaně či s mírným ziskem. Něco jiného jsou strategické investice, kde se dá pomoc státu či peníze ze strukturálních fondů akceptovat.

Do technologií a rekonstrukcí hodně investujete. Proč jste se rozhodli koupit robotický ozařovač CyberKnife?

Co se týče investic, byly poslední roky mimořádné. Tato situace se v českém zdravotnictví asi jen tak už opakovat nebude. Především specializovaná centra měla možnost získat na strategické projekty peníze ze státního rozpočtu a z evropských fondů.

Pomáhá nám i to, že se snažíme být v zisku. Máme tedy vlastní zdroje, které můžeme přidávat k dotacím. Loni jsme investovali miliardu korun, z toho čtvrtina byla z vlastních zdrojů. Největší akcí byla rekonstrukce onkologického pavilonu. CyberKnife přišel na čtvrt miliardy. Tento špičkový robotický ozařovač je průmyslově vyráběn teprve od roku 2001, takže jde o nejžhavější světovou novinku na poli onkologické léčby.

Kybernetický nůž podstatně rozšíří léčebné možnosti našeho pracoviště. Funguje podobně jako gama nůž. Nespecializuje se však jen na oblast mozku, ale léčí nádory i v jiných částech těla.

Jsou pojišťovny ochotny financovat zákroky provedené pomocí tohoto nového přístroje? Jistě budou dražší než dosavadní postupy.

Máme s nimi předběžnou dohodu, že v prvním pololetí budou alespoň částečně tyto výdaje financovat.

Jak se daří prosazovat nové metody do péče o pacienty?

Samozřejmě si spousta doktorů i nemocnic stěžuje na zdravotní pojišťovny, že nechtějí nic revolučního, a tedy drahého, proplácet.

Podle našich zkušeností to ale není třeba vidět tak pesimisticky. Když má investice logiku, když dokladujeme, že nová metoda je opravdu přínosem pro pacienty a že naše finanční požadavky na druhou stranu nejsou přemrštěné, většinou se setkáváme u pojišťoven s pozitivním ohlasem.

Do čeho chcete investovat letos?

Rekonstruujeme traumatologické centrum včetně urgentního příjmu, což je akce za 400 milionů korun. V dubnu jsme podali projekt s žádostí o dotaci ze strukturálních fondů na rekonstrukci popáleninového centra v hodnotě 50 milionů korun.

Souhlasím s poplatky na pohotovosti

Jste příznivcem regulačních poplatků?

Téma je hrozně zpolitizované. Určitý systém regulace funguje všude na světě, a měl by být i u nás. Myslím, že význam mají především poplatky na pohotovosti či za hospitalizaci.

Velmi bych se ale přimlouval za kulatý odborný stůl, pokud možno bez politických tlaků, aby se dohodl nějaký většinový konsensus. Nám poskytovatelům se totiž těžko kalkuluje v situaci, kdy se vše rychle mění podle toho, kdo se dostane k moci. Vůbec nevíme, jestli s poplatky můžeme počítat, či ne.

Ve vaší nemocnici kraj pacientům proplácí regulační poplatky?

Ne, to dělá jen ve svých krajských zařízeních. My spadáme přímo pod ministerstvo zdravotnictví.

A nediskvalifikuje vás to? Chodí k vám stejné množství pacientů jako předtím?

Nejdřív jsem se trochu obával, že to bude silná konkurenční zbraň proti nám, ale nepotvrdilo se to.

Říká se, že v systému zdravotnictví se zbytečně vynaloží až o třicet procent peněz víc, než je nutné. Není to příliš vysoké číslo?

Když jsem přišel do ostravské nemocnice, zjišťoval jsem si, jak to je. Myslím, že rezervy dosahují spíše patnácti až dvaceti procent.

V čem spočívají?

V dublování výkonů, v cenách léků a zdravotnických materiálů i v tom, že síť zdravotnických zařízení by měla být efektivněji postavená.

Jenže například loni vzrostly výdaje za léky o zhruba deset procent. Přitom měl již platit nový systém stanovování jejich cen, který měl naopak šetřit náklady na farmaceutika.

Nejsem úplně expert, nicméně myslím, že systém opravdu povede k velkému tlaku na farmaceutické dodavatele, aby ceny léků snížili. Na druhé straně je velmi administrativně náročný. Nevím, zda je reálné přecenit léky rychleji.

U běžných léčiv skutečně ceny klesají. Hodně ale narostly výdaje za speciální velmi drahá léčiva, která se používají ve specializovaných centrech - v onkologických, hematologických, v centrech pro léčbu roztroušené sklerózy. Pacienti dostávali v podstatě bez omezení léky, které potřebovali.

Co by systému ve zdravotnictví pomohlo, aby byl výkonnější?

Pojišťovny by měly hrát větší roli než dnes. Měly by jasně říkat, že určitý typ péče v některých nemocnicích nebudou hradit. Měly by být odvážnější, neboť budou určovat, jak má síť zdravotnických zařízení vypadat. Do toho se jim ale hrozně nechce. Přitom jim to přísluší víc než politikům, kteří jsou náchylní zvlášť před volbami podléhat tlakům.

Za druhé by měla pokračovat centralizace nejnákladnější a nejnáročnější péče. A za třetí, kraje, které vlastní svou síť nemocnice na úrovni bývalých okresních, by je měly více specializovat. V každé podporovat jiný typ péče a do něj dávat peníze.

Zhrzení lékaři vyvolávají negativní kampaně

Vaše popáleninové centrum bylo nedávno v centru pozornosti, když v něm léčili popálenou Natálku. Díky této pozitivní publicitě by asi nemělo mít problém se získáním dotace, ne?

Ta událost je hrozně smutná, ale příběh byl pro média zajímavý a sledovala jej v přímém přenosu. I když diagnóza zezačátku nevypadala nadějně, snad má dobrý konec. Možná příběh Natálky upozornil i na to, že v evropských fondech je třeba vypsat tento dotační titul.

Ale jinak se u těchto dotací postupuje na základě auditu všech odborných pracovišť v zemi. Ta, která splňují kritéria, získají statut odborného centra. Odborné společnosti pak určí standard, jak mají být tato centra vybavena. Všechna v dané odbornosti mají nárok na stejnou sumu na investice.

Co si myslíte o trendu vytvářet v zemi v dané kategorii vždy jen několik vysoce specializovaných center?

Je to nutnost. Akorát přechod nejde hladce. Na velkých konferencích se vždy odborná veřejnost shodne: jasně, musejí vznikat centra. Pak se nastaví kritéria, podle nichž se statut centra přiděluje. Samozřejmě ne všechny nemocnice, které se o něj přihlásily, jej získají.

V tomto okamžiku končí konsensus. Začíná se s obrovskou kampaní, zhrzení lékaři médiím vykládají, že budou umírat pacienti, že nedostanou potřebnou péči. Nikdo sám dobrovolně neřekne, že tedy bude dělat jiný typ péče.

Ale ten trend tady je, je správný a bez něj by se systém nezefektivnil. Moje vize je, že se budou posilovat poliklinická centra či nemocnice se základními odděleními a urgentním příjmem a zbytek se bude prostě převážet. Samozřejmě to vyvolává veliké emoce.

Zaznívá i názor, že v této republice je padesát nemocnic zbytečných. Je to opravdu moc?

Nemyslím, že nadbytečná lůžková zařízení by se měla zavírat. Na trhu je spousta prostoru pro každého. Jak populace stárne, roste potřeba zdravotní péče. Jen si každý musí najít úroveň, v níž může být dobrý a kde ho nic nebude nutit, aby provoz zavřel. Může například vytvořit dobrou nemocnici se základní internou, s léčebnou dlouhodobě nemocných a ambulantním centrem. Každý se nemůže soustředit na superspecializovanou péči. Nejsou na to peníze, personál a ani pacienti.

Řadu let se hovoří o tom, že by měly vzniknout žebříčky nemocnic podle kvality péče. Proč stále nejsou?

Je to úkol především pro odborné lékařské společnosti, protože ony dobře vědí, jak kvalitní péče se kde poskytuje. Nikdo jiný jim nemusí nic vykládat. Větší roli by měly hrát i zdravotní pojišťovny, protože mají spoustu dat o poskytované péči a počtu provedených výkonů. Tyto údaje by měli mít pacienti k dispozici.

Rád měním věci, aby lépe fungovaly

Jste původně internista. Jak se vám podařilo dostat se v tak nízkém věku do čela velké nemocnice?

Vždy jsem měl tendenci zasahovat do veřejného života. Už v posledních letech studia medicíny jsem byl v rodném Bohumíně členem městského zastupitelstva.

Po složení atestace jsem se stal zdravotním radou okresního úřadu v Karviné. Tam jsem zjistil, že mě baví měnit věci, které se mi nelíbí. Potom jsem v Bohumíně dělal dva a půl roku ředitele malé městské nemocnice. A pak jsem vyhrál výběrové řízení na ředitele ostravské fakultní nemocnice.

Jak vedete své kolegy?

Nejvíc záleží na tom, jaký tým si vyberete. Mám kolem sebe rád samostatné lidi. Nejprve se s nimi bavím o tom, jaká je naše vize, kam chceme dojít. Pak mluvíme o tom, jaké úkoly z vize vyplývají. Každé pololetí zadám konkrétním lidem konkrétní cíle, které by měli splnit. Oni zase uvedou, co sami považují za prioritu. A pak zhodnotím, co se povedlo a co ne.

Říkáte, že rád měníte věci. Nechcete si také sednout do horkého křesla ministra zdravotnictví, které se vyznačuje velkou fluktuací?

V této fázi asi ještě ne. Byl bych radši, kdyby názory na budoucnost systému zdravotnictví nebyly už tak strašně polarizované, jako je to teď.

Systém totiž potřebuje zásadní změnu. Populace stárne, technologie jsou stále dražší a stále vyšší výdaje bude třeba financovat. Lidé navíc od lékařů čekají stále víc, jak se dívají na americké seriály ze zdravotnického prostředí. Ale k tomu musí být konsensus napříč politickým spektrem.

Svatopluk Němeček (38)

Vzdělání
- Vystudoval medicínu na lékařské fakultě v Olomouci.
- Titul MBA získal v Brno International Business School.

Kariéra
- Od roku 1996 pracoval na interním oddělení bohumínské nemocnice, o šest let později stál v jejím čele.
- Generálním ředitelem Fakultní nemocnice Ostrava je od července 2005.
- Od roku 2008 je předsedou Okresního výboru ČSSD v Karviné.

Soukromí
- Je svobodný, bezdětný.
- Ve volném čase jezdí na kole a fotografuje.

Ekonom, Marcela Alföldi Šperkerová

Zdroj: Ekonom