Má se vzdělávání sester vrátit na střední školy?

Návrh novely zákona č. 96/2004 Sb., který upravuje vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků, se pomalu stává nekonečným příběhem legislativního úsilí ministerstva zdravotnictví. Podle všeho se nyní dostává velké podpory té variantě, podle které by se získání kvalifikace všeobecné sestry opět vrátilo na střední zdravotnické školy s tím, že by se délka studia tohoto oboru prodloužila na pět let, aby se učinilo zadost požadavkům Evropské unie. Toto opatření by mělo řešit nedostatek sester. V diskusním fóru se ptáme, co by taková změna přinesla jak nemocnicím, tak ošetřovatelství jako profesi.

Dana Krásová,

všeobecná sestra, Sekce nelékařských zdravotnických pracovníků Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče

Jsem jednou z podporovatelek takového řešení. K tomuto návrhu se dospělo po dlouhých diskusích a hodnocení našich možností. Jsem přesvědčená, že vzdělávání sester je nyní neefektivní a vcelku zdlouhavé, i když samozřejmě tím nechci říct, že zbytečné. Zcela jistě není v pořádku, že úroveň vzdělání v tomto případě nejde ruku v ruce se zvýšenými kompetencemi, větší zodpovědností a také vyšším finančním ohodnocením. Pokud chceme a asi i budeme muset přijmout nějaké pečlivě vybrané kompetence od lékařů, musejí nás na ně školy připravit – a tady právě vidím smysl vysokoškolského studia. V nemocnicích je akutní nedostatek nejen sester, ale i sanitářů, ošetřovatelů a lékařů. Je nutné personál motivovat k tomu, aby do systému vůbec chtěl vstoupit, a vytvořit zdravotníkům takové podmínky, aby se jim pracovalo dobře a aby byli náležitě finančně ohodnoceni. To vše je nutné úpravami legislativy zajistit. Jedno bez druhého nic moc nevyřeší. Obrovsky vzrůstají tlaky zahraničních agentur, které naše zdravotníky lákají ven. Je nutné si uvědomit, že nám již dnes chybí každá ruka, a tento stav se bude jen zhoršovat. Systém nesmí nutit zdravotníky porušovat zákony proto, aby se udržela dostupnost péče. Narážím tím na častou praxi, kdy absolventi oboru jsou právě z důvodu kriticky nízkého počtu personálu nasazováni za minimální plat na pozice sester. Myslím, že je nutné zajistit, aby se dobře vyškolení absolventi dostali co nejdříve do praxe, aby nám v ní také zůstali a nelákalo je tolik právě zahraničí. Na druhou stranu se jim nesmí cesta ven samozřejmě uzavřít dalším nešťastným rozhodnutím. Je nutné začít od začátku. Zkvalitnit střední školy, klást důraz na praktickou výuku, navrátit této práci prestiž a zdravotníkům hrdost, že ji mohou vykonávat. Na ministerstvu zdravotnictví se zakládá k této novele pracovní skupina, která návrh bude pečlivě posuzovat a bude brát v úvahu všechny připomínky. Já bych v této skupině jako sestra z praxe měla být také. Co nám návrh přinese, uvidíme nejspíš po prázdninách. Zatím je nutné sbírat od kolegů podněty a zamýšlet se nad všemi riziky, aby nám nevznikl zase další problém.

Mgr. Dana Vaňková,

náměstkyně pro ošetřovatelskou péči, FN Hradec Králové

Diskusi o vzdělávání nejen sester velmi bedlivě sleduji, o zmiňované variantě „4 plus 1“ však mám zatím pouze pár stručných informací z médií nebo tisku.

Nedokáži si to zatím v praxi ani v současném vzdělávacím systému představit. Otázek mě napadá mnoho, ale především mi jde o kompetence takto vzdělaných sester. Již nyní v praxi pracují vedle sebe sestry se čtyřletým středoškolským vzděláním, dále vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním, nyní by přibyla další varianta studia. Nesmíme zapomenout také na zdravotnické asistenty. Základním problémem je, zda by se vůbec našlo dostatek zájemců o tuto formu studia.

Neumím nyní odhadnout, zda by tato změna zmírnila nedostatek ošetřujícího personálu. Podle mého názoru současný nedostatek sester v praxi není způsoben pouze délkou stávajícího studia. Musíme brát na zřetel více faktorů, které s tím souvisejí, jako je především psychická a fyzická náročnost vykonávané práce a s tím spojená motivace, podpora a počet ošetřovatelského personálu v praxi, dále demografický vývoj a nabídka vzdělávacích institucí. Řešení vidím spíše v regulaci zdravotnických povolání dle potřeb praxe, motivační podpoře a systemizaci pracovních míst v jednotlivých zdravotnických zařízeních dle náročnosti poskytované péče.

Z hlediska ošetřovatelství jako profese by přijetí modelu „4 plus 1“ podle mne znamenalo krok zpět. Pokrok v medicíně se nedá zastavit a stejným tempem se vyvíjí i ošetřovatelská péče. Lékařská a ošetřovatelská péče jsou spojené nádoby, které nelze od sebe oddělit. Pokud navíc budeme hovořit o navyšování kompetencí sester, tak při této formě studia k tomu nevidím příliš velký prostor.

Mgr. Bc. Marie Brilová, MBA,

náměstkyně pro ošetřovatelskou péči, Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov

Osobně nejsem zastáncem reformy vzdělávání všeobecných sester, která se odehrála po vstupu naší republiky do Evropské unie. Nejsem ani zastáncem názoru, že všechny sestry by měly mít vysokoškolské vzdělání. Nicméně stalo se, co se stalo, a dělat krok zpět a myslet, že tímto krokem vrátíme sestry do nemocnic, je bláhové. Myšlenka složit ošetřovatelský tým z několika kategorií zdravotnických pracovníků je podle mého názoru správná. Vzdělaná sestra má vykonávat odborné a specializované činnosti a organizovat a vést základní ošetřovatelskou péči, případně ji sama poskytovat. Na poskytování základní ošetřovatelské péče ale skutečně nepotřebujeme vysokoškolsky vzdělané sestry. Musí tedy existovat řada zdravotnických pracovníků, kteří spolu se sestrou a pod jejím vedením pečují o pacientovo blaho a uspokojení základních potřeb. Pokud ale vrátíme vzdělávání sester na střední školy, pak nejenže klesne prestiž profese, ale klesne i finanční ohodnocení, a tím možná i zájem o profesi, který už dnes není nijak velký. Efekt zavedení pětiletého studia oboru všeobecná sestra na střední škole se do praxe promítne nejdříve za pět, spíše deset let. A jestli nám to přinese do nemocnic více sester, je otázkou. Může se však stát, že skutečně po získání vzdělání všeobecné sestry na střední škole bude uplatnění v praxi větší a rychlejší než v současném systému, kdy uplatnění profese zdravotnického asistenta může být problémové.

Mít vysokoškolsky vzdělané sestry je správné, ale nemusejí být takto vzdělané všechny. Kategorizace pracovníků poskytujících ošetřovatelskou péči je správná, ale je třeba ji dobře uchopit, realizovat a v systému úhrady zdravotní péče zohlednit. V rámci magisterského vysokoškolského studia by se sestra měla stát specialistkou a měla by tak být již nazývána, platově ohodnocena, její spektrum výkonů by mělo odpovídat získané specializaci. Zároveň by z pohledu úhrady zdravotní péče měla být nositelkou specializovaných výkonů.

Vysokoškolské vzdělání by mělo být více zaměřeno na získání praktických dovedností, mělo by být pouze magisterské, kde např. první dva roky je důsledná teoretická průprava, třetí rok je zaměřen na základní a odbornou ošetřovatelskou péči a osvojení získaných teoretických znalostí v praxi a poslední dva roky zaměřit převážně prakticky s teoretickou základnou vztahující se ke specializaci a podmíněnou výkonem zdravotnické profese.

PhDr. Martina Šochmanová, MBA,

prezidentka České asociace sester

Česká asociace sester nesouhlasí s názorem, že většina odborné veřejnosti podporuje variantu 4 + 1. Podle našich informací naopak tento neobvyklý typ programu podporu nemá. Čtyřleté studium na střední škole, jehož cílem je připravit studenty na absolvování státní maturity, s jedním doplňujícím rokem studia není schopno zajistit odpovídající odbornou přípravu sester, nevyřeší současný nedostatek těchto zdravotníků ani neefektivní duálnost jejich vzdělávání.

Prodloužení studia na pět let je zcela mimo současný středoškolský vzdělávací systém, kdy celá EU směřuje k plnění směrnice Evropského parlamentu 2013/55/EU o uznávání kvalifikací. Hlavním problémem nedostatku sester je jejich nízké finanční ohodnocení neodpovídající psychické a fyzické náročnosti a zodpovědnosti této profese, nikoli vzdělávací systém.

ČAS nesouhlasí s uvedeným návrhem a rozhodně se nedomníváme, že by zmírnil nedostatek nelékařských zdravotnických pracovníků. Pro ošetřovatelskou profesi bude znamenat snížení společenské prestiže. Celosvětovým trendem současnosti je rozšiřování kompetencí sester, které umožní poskytování kvalitní péče.

V České republice potřebujeme sestry, které budou na výkon své profese dobře připraveny po praktické i teoretické stránce, budou schopny samostatně a kriticky přemýšlet o svých pacientech, budou empatické a budou profesionálně komunikovat, dokáží používat nejnovější technologie, dokáží samostatně radit klientům a podporovat je v péči o sebe i delegovat činnosti jiným pracovníkům v ošetřovatelském týmu a reflektovat svou vlastní praxi. Pro tyto předpoklady je souhrnná délka všeobecného a odborného studia všeobecné sestry pět let nedostatečná a nevhodná.

Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.,

předseda Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny ČR

Já osobně model „4 plus 1“ podporuji. Musím ale zdůraznit, že novela zákona je stále ještě v připomínkovacím řízení, takže se dají očekávat změny. Za další, novela zákona je výsledkem práce pracovní komise ministerstva zdravotnictví, tedy nikoli Výboru pro zdravotnictví PSP. Pokud jsem dobře informován, neruší další možnosti vzdělání – myslím tím současné vysokoškolské studium. Zároveň však pracovní komise chtěla podpořit význam a kvalitu středoškolského vzdělání a přispět tak k efektivnímu fungování péče o pacienty. Věřím, že navrhovaný systém bude pochopen a podpořen ke schválení jak ve Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny, tak ve sněmovně samé.

Zdroj: Medical Tribune