O strkání hlavy do písku a stravenkách
V poslední době se stále diskutuje o šíři spektra léků dostupných bez receptu a optimálních možnostech lékárníka poradit pacientovi při volbě jednotlivých přípravků. Lékaři obvykle soudí, že lékárník není schopen pacientovi adekvátně poradit, a proto spektrum volně prodejných léků nemůže být rozšiřováno. Jedinou možnou variantou podle jejich mínění je, že lék předepíše vzdělaný lékař.
Problém však není tak jednoduchý a stačí postát chvilku v lékárně a sledovat, na co se pacienti ptají. Málokdo pochybuje o tom, že pacienti informaci o podání léku či doporučení volně prodejného léku běžně požadují a před tímto fenoménem nelze strkat hlavu do písku. Pacienti také zcela běžně žádají informaci, jak lék užívat. Poslouchá‑li zkušený lékař podávané informace, může být skutečně často poněkud zděšen. Ale představme si, jak by takové informace podával mladý lékař bez praxe. Rozdíl by určitě nebyl velký.
Bylo by chybou principiálně odmítat edukaci, již lékárníci běžně poskytují a kterou navíc pacienti žádají. Naopak je třeba ji využít a rozšiřovat dále možnosti ovlivnění široké populace v kladném smyslu slova, byť dnes těžko můžeme přísahat na skutečnost, že informace o volně prodejném léku podávaná lékárníkem je vždy založena na vědeckých podkladech. V lékárnách se běžně prodávají nejrůznější potravinové doplňky bez prokazatelného efektu. Ale ruku na srdce, i někteří lékaři říkají pacientům nesmysly, například jim předepisují homeopatika a doporučují postupy postrádající vědecké ověření. Na druhé straně lékárník zná podmínky skladování léku a někdy i způsob jeho vstřebávání lépe než lékař. Lékaři skutečně málo sledují interakce léků a často nedovedou pacienta správně instruovat například o tom, zda se má lék užívat před jídlem či po jídle.
Edukační činnost lékárníků má obrovský potenciál ve zvyšování úspěšnosti léčby i prevence. Proces je však třeba dále kultivovat. Budoucnost jistě patří například samostatným boxům v lékárnách, jež poskytují potřebné soukromí pro edukační pohovor. Určitě je třeba intenzivně zvyšovat klinickou edukaci lékárníků. Lékař s receptem čekající anonymně ve frontě v lékárně vyslechne skoro vždy přinejmenším diskutabilní informaci. Avšak totéž by jistě platilo i obráceně, v případě, kdy by nějaký lékárník vyslechl rozhovor s pacientem v ordinaci lékaře.
Proto je nutné usilovat o to, aby činnost lékárníka i lékaře byly korektní, aby nedocházelo ke zbytečným záměnám při vydávání léku proti receptu nebo k nabídce a prodeji neúčinných přípravků. Lékárník i lékař se pohybují do značné míry v tržním prostředí, oba by si pacienta rádi udrželi.
Postupy, které pacienta udrží v konkrétní lékárně nebo u konkrétního lékaře, však musejí být korektní. Činnost lékaře i lékárníka může být výrazně ovlivněna vazbou na farmaceutické firmy a z toho plynoucím bezdůvodným preferováním jednoho přípravku před druhým. Činnost lékárníka je však ovlivnitelná ještě mnohem více, vždyť při prodeji potravinových doplňků jde přímo o zisk. Pokud vydávání ordinovanýchléků nebude přinášet odpovídající profit, není se co divit, že se budou ve stále větší míře uplatňovat náhražkové prodeje nemající se zdravotnictvím nic společného.
Lékárník se tak přesouvá – vzhledem ke kvalitnímu odbornému vzdělání poněkud dehonestujícím směrem – do pozice prodávajícího například v drogerii.
Mnoho ostatně napoví i internet – evidence based medicine určitě trpí více na stránkách lékáren než na stránkách nemocnic či jednotlivých lékařů. Na stránkách některých lékáren je například uvedena možnost platit poukázkami! To by zřejmě lékaře a možná i pacienta těžko napadlo. Zapátráme‑li na internetu, zjistíme, jaké množství různých poukázek existuje a jak s nimi lze platit v lékárnách i některých ordinacích. Nalezneme i diskusní příspěvky pacientů, kteří se diví, že od nich v lékárně vzali stravenky.
Zamyslíme‑li se nad možností platit za léky či ošetření stravenkami či poukázkami, musíme to považovat za narušení nejen všech principů zdravého zdravotnictví, ale i zdravého fungování ekonomiky obecně. Vyhláška o úhradách a možná i principy regulačních doplatků jsou tak zcela degradovány. Doufám, že těch několik lékáren v Praze, Plzni a jinde, které něco takového inzerují, tvoří snad pouze výjimku. Každopádně je zde silný argument pro nutnost dále měnit prostředí lékáren a ordinací ku prospěchu pacientů.
A také kultivovat pro tu většinu poctivých kolegů – lékárníků i lékařů –, jimž se podobné praktiky příčí. Klíčem ke změně podivných zvyklostí je korektní informovanost a pokud možno co nejrovnější přístup pacienta ke zdravotním službám.
Zdroj: MT