Pohotovost na pracovišti
Je nadále vykazována tzv. pohotovost na pracovišti, při noční ÚPS, nebo již podle nového ZP tento termín neplatí? Jaké jsou potom sazby za noční služby lékařů?
Odpovídá JUDr. Dominik Brůha
Zákoník práce s účinností od 1. 1. 2007 přinesl výraznou systémovou změnu, když nově vymezil klíčový pojem pracovní doba tak, že pracovní dobou je ve smyslu § 78 odst. 1 písm. a) ZP „doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.“
Tato změna přímo souvisela se zrušením institutu pracovní pohotovosti na pracovišti, který zaměstnavatelům dříve (do konce roku 2006) umožňoval dohodnout se zaměstnancem až 400 hodin pohotovosti na pracovišti, přičemž tato pohotovost (pokud v jejím rámci nedošlo k výkonu práce) se nezapočítávala do pracovní doby a nebyla proto odměňována jako výkon práce.
Radikální systémová změna v podobě zrušení pracovní pohotovosti na pracovišti se dotkla přirozeně zejména provozu zdravotnických zařízení, neboť institut pracovní pohotovosti na pracovišti se tradičně využíval pro zajištění tzv. ústavních pohotovostních služeb (ÚPS).
Je třeba zdůraznit, že v souvislosti s novým zákoníkem práce se zrušení pracovní pohotovosti na pracovišti bohužel někdy nesprávně interpretovalo jako snížení rozsahu přesčasové práce, ke kterému v souvislosti s nabytím účinnosti zákoníku práce ve skutečnosti nedošlo.
Tato nesprávná interpretace byla mnohdy zapříčiněna mimo jiné tím, že v minulosti byl institut pracovní pohotovosti na pracovišti v řadě zdravotnických zařízení zneužíván, když pohotovost na pracovišti byla ve skutečnosti zastřeným výkonem (přesčasové) práce a byla pouze formálně vykazována jako pracovní pohotovost na pracovišti.
Od 1. 1. 2007 tak zákoník práce fakticky neumožňuje zabezpečovat ústavní pohotovostní služby ve zdravotnických zařízeních využitím institutu pracovní pohotovosti, neboť pracovní pohotovost zákoník práce definuje jako dobu, v níž je zaměstnanec pouze připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn, a především pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele. (Jako částečnou kompenzace zrušeného institutu pracovní pohotovosti na pracovišti může sloužit tzv. další dohodnutá práce přesčas ve zdravotnictví upravená nyní v § 93a zákoníku práce).
Jestliže vycházíme z předpokladu, že při výkonu pracovní pohotovosti nemůže zaměstnanec se svým časem volně disponovat, neboť musí být v určitém (relativně krátkém) čase dosažitelný a schopný výkonu práce na pracovišti, je v tomto smyslu třeba za pracoviště považovat všechna místa, kde zaměstnanec běžně vykonává svou činnost nebo povinnosti. Pracoviště by v tomto kontextu nemělo být ve vztahu ke zdravotnickým pracovníkům chápáno příliš úzce jako např. konkrétní ordinace, přesně vymezené oddělení, patro, stanice apod., ale spíše jako celé zdravotnické zařízení, ve kterém zaměstnanec koná práci.
S ohledem na shora uvedené bude potřeba noční služby lékařů kvalifikovat z hlediska zákona ve většině případů jako standardní výkon práce, resp. výkon noční práce, případně i výkon noční přesčasové práce. Pro úplnost doplňuji, že noční práce je definována v § 78 odst. 1 písm. k) jako práce konaná v noční době; tj. v době mezi 22. a 6. hodinou.
Pro platovou sféru (typicky příspěvkové nemocnice) se v případě noční práce uplatní § 125 zákoníku práce, tj. že zaměstnanci přísluší za hodinu noční práce příplatek ve výši 20 % průměrného hodinového výdělku.
Pokud by se současně jednalo o práci přesčas (za kterou následně nebylo čerpáno náhradní volno), např. noční ÚPS nařízená zaměstnavatelem lékaři nad rámec stanovené týdenní pracovní doby, pak vedle příplatku za práci v noci bude lékaři podle § 127 zákoníku práce dále náležet i příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku, a jde-li o dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, příplatek ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku.
Pro mzdovou sféru (soukromé nemocnice ve formě a.s. či s.r.o.) se v případě noční práce uplatní § 116 zákoníku práce, tj. že za dobu noční práce přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku.
Jinou minimální výši a způsob určení příplatku lze sjednat jen v kolektivní smlouvě. Pokud by se současně jednalo u dotyčného lékaře odměňovaného mzdou o práci přesčas, opět např. noční ÚPS nařízená zaměstnavatelem lékaři nad rámec stanovené týdenní pracovní doby, pak vedle příplatku za práci v noci bude lékaři podle § 114 zákoníku práce dále náležet i příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.
Zdroj: www.tribune.cz