Proč jsem šla studovat medicínu aneb fakta vs. politika
Volba tedy padla na medicínu, kde se vždy hledělo spíše na vědomosti než na vlastnictví rudé knížky. Medicínu jsem dokončila, složila atestaci z pediatrie a asi deset let jsem se věnovala klinické medicíně, aniž bych se starala o politiku, stejně to nemělo cenu. Shodou všech možných okolností jsem v roce 1994 nastoupila do své první redakce (nikoli zdravotnické) a k této práci se neustále vracím.
Jsem nesmírně ráda, že nyní mohu psát o medicíně, kde máme své evidence‑based zásady, které neumožňují výklad, jak se nám právě hodí: podám infuzi, nepodám infuzi, ne, podám klyzma! Rozhodujeme se podle doporučených postupů a svých zkušeností, ev. po konzultaci s kolegy, a nikoli podle stranické příslušnosti a politické atmosféry. Profesní postupy neurčuje pozadí vlastního prospěchu, ale konkrétní klinický výsledek (se zohledněním preferencí zdravotních pojišťoven – bohužel). Pokud jsou doporučené postupy podloženy důkazy síly 1A (asi jako by měla být vnímána Ústava), pak víme, že místo statinů nemůžeme podat transfuzi.
Tak jen zpovzdálí od počítače sleduji šarádu v naší vrcholné politické sféře, která by – kdyby to nebylo tak smutné – byla vhodnou předlohou silvestrovského pořadu Možná přijde i kouzelník. Ten sice nikdy nepřišel, ale taky nikdy neodešel. Marně se snažím najít nějaký prediktivní faktor, který by pomohl určit, jak velkou ostudu si naše země ještě uřízne. Patofyziologii a etiologii tohoto chorobného procesu známe: arogance politické moci, přecenění vlastních ambicí a hlavně schopností, absence zdravého rozumu a silný craving po neomezených příjmech. A tím tentokrát nemyslím dva hlavní protagonisty současné frašky, ale celou politickou scénu zleva i zprava, jejíž „kultura“ umožnila současné dění.
Naši „nepoučení“ politici bohužel rozhodují i o podmínkách, v jakých funguje naše zdravotnictví. Žijí ve svém virtuálním světě politických preferencí a neuvědomují si, že i oni jsou lidmi, kteří s vysokou pravděpodobností potřebují anebo budou potřebovat fungující zdravotnictví nejen pro sebe a své blízké (to vždycky někdo známý zařídí), ale především pro své voliče. Pokud se budou zabývat svými žabomyšími válkami a unikne jim, že zdraví národa je ten nejpodstatnější kapitál, který mohou prošustrovat, pak si opravdu nezaslouží, aby byli voleni. Podíváme‑li se jen několik měsíců zpět, tak dva klíčové zákony, které byly projednávány – zákon o lécích a zákon o vzdělávání – by ve výrobním procesu neprošly přes výstupní kontrolu. I to je důvodem, proč chybějí kvalifikovaní lékaři a sestry, proč nejsou řešeny skutečné problémy (koncepce financování zdravotní péče), ale pseudoproblémy (univerzitní nemocnice a další). Tak jsem zvědava, jak horký bude podzim…
Zdroj: MT