Skončí reforma předkrmem?
Nejvýznamnější událostí uplynulého nabitého týdne pro české zdravotnictví byla ta, která se nestala. Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) nepřinesl na vládu své hlavní reformní zákony, ačkoli to na tento termín slíbil.
Prý se k návrhům sešlo tolik připomínek, že ministerstvo zdravotnictví potřebuje víc času na jejich vypořádání. Těžko soudit, jak náročná je práce s materiály, které putují po připomínkových místech v řadě verzí už od doby, kdy na ministerstvu pracoval tým Tomáše Julínka. Podstatnější je, co to pro reformu zdravotnictví znamená.
Jízdní řád reformy, proti kterému teď nabral Heger pořádné (nejméně třítýdenní) zpoždění, neměl už od začátku žádné velké rezervy. Od levicového Senátu se totiž očekává, že normu vrátí, a sněmovna se jí bude muset zabývat ještě jednou.
Takže jestli se nepodaří zákony o zdravotních službách, specifických zdravotních službách a o záchrance a novelu zákona o zdravotním pojištění projednat ve sněmovně před letními prázdninami, těžko tyto normy vstoupí v platnost od ledna příštího roku. K tomu se ovšem koalice zavázala. Čím déle se přitom bude reforma odkládat, tím více se budou blížit krajské volby. A s nimi kampaň, která změnám v citlivých oblastech, jako je zdravotnictví, nepřeje.
I když ministerstvo zdravotnictví mluví o jakési možnosti mimořádné schůze poslanců, dá se už teď říci, že pravděpodobnost prosazení reformy zdravotnictví minulý týden výrazně klesla.
Zatímco hlavní reformní balík pomalu putuje k ledu, diskutovali v pátek poslanci o reformním předkrmu – takzvané malé novele zákona o veřejném zdravotním pojištění. Ta se především snaží otevřít možnost připlatit si za nadstandard.
Do ní se teď ministerstvo zdravotnictví snaží vecpat co nejvíc úsporných i reformních záměrů, které měly původně přijít až s "velkou" novelou. Podle této Hegerovy taktiky se zdá, že by si sám na prosazení hlavní části reformy nevsadil ani třicet korun.
Tak se stalo, že ke zvýšení poplatku v nemocnici, změnám lékové politiky a zavedení možnosti připlatit si za nadstandard, přibyly další změny. Například to, že zdravotní pojišťovna bude mít jasně danou povinnost zajistit časově i místně dostupnou péči, je pro pacienty výhra.
Naproti tomu to, že by si pacient měl ze svého platit všechny léky s cenou do 50 korun, je vnímané rozporuplně i v odborné veřejnosti. Heger to do návrhu vtělil, aby vyhověl požadavku Věcí veřejných zavést už nyní poplatek za celý recept místo za každý lék na receptu. Tato dvě opatření se mají finančně vyrovnat.
Kromě toho kvůli finanční vyhlídce na příští rok přidalo ministerstvo kontroverzní opatření – zdravotní pojišťovny, jimž ještě na konci loňského roku zbyly na účtech zajišťovacích fondů nějaké rezervy, mají 95 procent z nich odevzdat. Rozdělí se ve prospěch těch ostatních, hlavně VZP.
Jedno k druhému, Heger nakonec ke svému návrhu novely zákona o pojištění přinesl do sněmovny komplexní pozměňovací návrh. S novými paragrafy tak přišel ve chvíli, kdy už bylo po celém připomínkovém řízení a ti, kterých se změny týkají, nemají reálnou šanci je ovlivnit. Proti postupu ministerstva se ohradila lékárnická komora, zdravotní pojišťovny i další.
Zlý úmysl v tom není
Heger se do toho nakonec zamotal dokonce ještě víc. I přes tu bídu, která v českém zákonodárném stavu panuje, ještě není zcela obvyklé, aby ministr přednášel pozměňovací návrh ke svému komplexnímu pozměňovacímu návrhu k vlastnímu návrhu novely zákona. Tak tomu bylo v pátek.
Hegera k tomu přinutila opožděná vzrušená debata v koalici o placení amalgámových zubních výplní. Vyřazení obyčejných plomb z pojištění chtěli po Hegerovi zubaři, v koalici to ale nakonec neprošlo.
U takto poslepovaného mišmaše pak ještě koalice prosadila zkrácení lhůt, aby o něm mohli poslanci definitivně hlasovat co nejdříve. Ano, k překotnému postupu a obcházení legislativního procesu Hegera přinutily spíš okolnosti koaličního vládnutí než zlý úmysl. To ale nepřináší žádnou velkou útěchu.
Novela s největší pravděpodobností poputuje k Ústavnímu soudu. Poslat ji tam chtějí sociální demokraté hlavně kvůli připlácení za nadstandard. Nestandardní postupy při projednávání mohou přidat opozici další argumenty.
Aby bylo jasno, přes všechny výhrady by i tento návrh přinesl do českého zdravotnictví určitý pokrok. Ovšem sama o sobě tato novela podstatu problémů českého zdravotnictví nevyřeší. Na to je potřeba hlubší reforma. Včetně toho, o čem tak neradi slyší lékaři, tedy posílení povinností i kompetencí zdravotních pojišťoven.
A jakou asi má hluboká reforma šanci, když má i její slabý předvoj takové potíže? Kdo si ještě vzpomene na silácké řeči o tom, jakou jedinečnou příležitostí je výrazná většina, kterou disponuje současná koalice ve sněmovně?
ADÉLA ČABANOVÁ, redaktorka LN
Zdroj: Lidové noviny