Šnajdr: Ti, kteří dnes chtějí přidat, reformy nechtěli

06.12.2010
Moderátor (Ondřej Černý):
Do zdravotnictví půjde méně peněz než v předchozím roce, poprvé za posledních dvacet let počítá s tím úhradová vyhláška Ministerstva zdravotnictví. Pojišťovny, kterým zatím na účtech leží miliardy korun, budou více hlídat, jak lékaři peníze utrácí. Doktoři zároveň hrozí hromadným podáváním výpovědí. Vládě tím ale podle premiéra Petra Nečase rozhodně strach nenaženou.

Host (Petr Nečas):
Samozřejmě, že lékaři z České republiky odcházeli a odcházejí nadále, to je přirozené, to se děje ve všech zemích okolo nás. Jde o míru těchto odchodů a především jde o to, aby pokračovaly reformní kroky, které jsou základním zdrojem získání prostředků, které pak mohou jít i na platy lékařů a ostatního nelékařského zdravotnického personálu.

Začíná Studio Česko, dnes věnované situaci v českém zdravotnictví. Pozvání přijal místopředseda sněmovního zdravotního výboru, předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny a poslanec Občanské demokratické strany Marek Šnajdr.

Lékaři tedy hrozí hromadným podáváním výpovědí. Začali s tím před týdnem. Akci koordinuje Lékařský odborový klub. Výpovědi jsou datovány k poslednímu dni letošního roku, takže s dvou měsíční výpovědní lhůtou by odešli k 1. březnu příštího roku. Není to ale spíš dobrá zpráva? Cílem je přeci zdravotní péči koncentrovat do velkých nemocnic a když řada lékařů odejde, tak se síť nemocnic v Česku zracionalizuje.

Host (Marek Šnajdr):
Tak já bych se pokusil tu otázku vrátit do reálu. Obě tyto pozice nebo oba tyto názory jsou extrémní. Ten jeden, který říká, je potřeba jakési revoluční opatření nebo revoluční změna v˙oblasti odměňování a vůbec financování českého zdravotnictví, druhý, který říká, chachacha, nic se neděje, tak odejdou a všechno se změní k růžovému v českém zdravotnictví. Já bych řekl, že obě krajní pozice jsou hloupé a ta realita je někde uprostřed. Na jedné straně a to je fér si říct, musíme se zamyslet nad tím, zda naše odměňování zdravotníků a prosím zdůrazňuju zdravotníků, protože tady se pouze hovoří o lékařích a tak trošku a to je velmi nefér, se zapomíná na nelékaře, kteří mají minimálně stejný význam pro české zdravotnictví. Tak v oblasti odměňování zdravotníků je třeba, řekl bych, udělat ještě mnoho. Na druhou stranu musíme si uvědomit, že a to platí obecně všude  v˙každém ekonomicky stabilním systému, na takovýto krok musíme mít zdroje a tady se dostáváme do určitého paradoxu. Ti lidé, kteří dneska vedou to úsilí a jsou v čele toho úsilí lékařů za zvýšení svých platových úrovní, tak v minulosti vždycky, když na stole ležely návrhy na změny na reformy, na změnu struktur financování českého zdravotnictví, varování, pozor, českému zdravotnictví dojdou peníze, tak tito lidé, to znamená pan Kubek, pan Engel a další odboroví předáci vždycky říkali: Chachacha, není potřeba nic dělat, vždyť stát všechno zalije, zaplatí, doplatí a žádné změny není potřeba.

Tedy podle vás ta situace není tak růžová ani tak kritická. Ale když se vrátím zpátky k té své původní otázce, vy tedy odmítáte naplňovat program TOP 09, která říká: Budeme podporovat ambulantní léčbu a jednodenní medicínu, budeme klást důraz na snižování počtu akutních lůžek? Nebo je to cesta správným směrem? Protože když bude méně lůžek, dá se očekávat, že bude potřeba také méně lékařů.

No, já bych tady teďka nechtěl sklouznout kdo, čí program naplňuje. Já si myslím, že to je s tím programem trošku jinak. Já myslím, že všeobecně je o mně známo, že jsem zastáncem toho, že naše síť lůžkových zařízení nebo chcete-li nemocnic, těch zařízení, které poskytují akutní péči, že je předimenzovaná a že je finančně neudržitelná. Neboli, abych to přeložil,  v˙tom omezeném balíku peněz, který máme a vždycky mít budeme, zbytečně odčerpává prostředky a ty prostředky nám chybí někde jinde.

O tom ostatně mluvil i včera premiér Petr Nečas v České televizi.

To je všeobecně známá věc. Otázka je, jak se dostaneme k nápravě? A tady opět platí, řekl bych, takové návrhy, které jsou trošičku úsměvné. Jeden říká, že pouze stanovíme princip úhrady za pojištěnce nebo chcete-li za pacientem a všechno udělá, všechno napraví trh. Já jsem velmi pravicově orientovaný člověk, ale prostě toto ve zdravotnictví nefunguje. Protože tam trh z principu nemůže být uplatněn, protože zdravotní pojišťovny regulují své výdaje. To znamená, trh na jedné straně není. Druhá věc je, že nám odejdou lékaři nebo že dokonce je budeme stimulovat a ta restrukturalizace se vytvoří sama. To je stejně, řekl bych, nesprávný a možná i nebezpečný koncept z˙jednoho prostého důvodu. Na jedné straně tu síť je potřeba restrukturalizovat a nebojím se slovíčka i s˙ní, udělat ji méně hustou, na druhou stranu ona musí mít svá pravidla hry.

Ony jsou stanovena ta pravidla, dojezdnost a takovéto věci.

Žádné takové pravidlo, to pouze o tom mnoho let hovoříme a stanovit to chceme. Já vás ujišťuji, že v žádném právním předpisu, který ukládá zdravotním pojišťovnám jak zajišťovat síť nebo jak ji nesmlouvávat, žádná doba dojezdnosti ani doba čekání pojištěnce nebo pacienta na výkon neexistuje. A my potřebujeme tyto pravidla zavést. A na základě těchto pravidel skutečně tu síť kultivovat a může to skončit tím, že některé zdravotnické zařízení, některé nemocnice se zavřou. Může to spočívat nebo skončit tím, že část z nich se rekvalifikuje na následná lůžka, která nám chybí. V každém případě toto je jediné možné, jediné poctivé. Ovšem z vlastní zkušenosti vím, že politicky nesmírně náročné.

Proč teď, když máte jako koalice 118 hlasů, vy jste bojoval v řadách Tomáše Julínka, když ta většina ve Sněmovně rozhodně tak silná nebyla, proč by to teď měl být problém?

Protože politici v˙české zemi si zvykli, řekl bych, nekriticky naslouchat lobby zdravotníků. A to platí od prava do leva. A já vám řeknu konkrétní příklady. Není to tak dávno, když jsme redukovali síť například traumacenter a onkocenter. To byl projekt, u kterého jsme věděli, že máme na stole odborné argumenty. Že máme fakta a čelili jsme pouze politizaci. Myslím, že všichni si vzpomínají na to, jak nám hrozili, že budou umírat pacienti, že budou se dostávat k˙akutní péči pozdě a podobně. Dnes již rok a půl tahle nová centra fungují. Je jich méně a péče o traumatologicky poraněné pacienty nebo onkologie se výrazně zlepšila. To znamená, je to jasný koncept, že je to správná cesta, akorát je bolestivá. Abych se dostal k˙tomu, proč je to politicky náročné. Doteď jsou politici napravo, nalevo, kteří v době ekonomické krize, v˙době, řekl bych, obrácení každé koruny se snaží čistě z lokálního patriotismu, možná z˙lokálního lobbyismu přesvědčit regulátory, že například traumacentrum v˙Pardubicích, že by se mělo znovu otevřít, přestože je 15 nebo 19 km od toho ve fakultní nemocnici a podobně. Nebo-li takovéto, takovéto návrhy, politické návrhy, které nemají žádnou oporu v˙odborných faktech, tak jim čelíme dnes a denně.

A vy se bojíte toho, že právě tento patriotismus

A jestli koalice má 118 nebo 101, na tom nehraje žádnou roli.

Tedy ten patriotismus podle vás může do značné míry té reformě ještě, nechci říct, zabránit, ale do značné míry ji deformovat?

Možná bych, možná bych tu odpověď otočil. Chce to jasné odhodlání těch sto osmnácti. Nepodlehnout, nepodléhat těmto svým, řekněme, lokálně patriotistickým zájmům a směřovat k˙nějakému celku. Na druhou stranu abych byl férový vůči těm lokálním politikům, abychom mohli směřovat k˙nějakému systému řešení, tak by zde muselo být na stole. To zas, abych byl upřímný, žádné systémové řešení jak dosáhnout optimalizace sítě zde bohužel nevidím. Já dva roky hovořím o tom, že by bylo víc než vhodné vrátit se k˙projektu z˙roku 1997, který mně se zdál velmi úspěšný a mimochodem nebyl naplněn jenom kvůli volbám, kdy pojišťovny, odborné společnosti a ministerstvo provedly plošné výběrové řízení na definování lůžkové sítě v˙České republice. Myslím si, že to je správná cesta.

Když mluvíte o tom, že zde není žádný plán, když se vrátíme do minulosti, tak tým Tomáše Julínka připravil řadu reformních zákonů. Je podle vás v˙tuto chvíli na místě nevymýšlet nic nového, vzít je an blok tak, jak byly napsány a předložit je do Sněmovny nebo se situace změnila a je potřeba přepisovat?

Tak vždycky když na to odpovídám, tak samozřejmě jsem, čelím určité obavě, že to bude tak trošku lobbyismus za nebo horování za sebe sama. Na druhou stranu já musím říct, že na těch sedmi zákonech se odvedlo neuvěřitelné množství práce. Je to téměř dvouletá činnost, než byly tyto zákony napsány. A umím si představit diskusi nad některými věcmi například v˙oblasti zdravotních pojišťoven. Umím si představit určité změny v˙oblasti zdravotního pojištění nebo

To znamená nějakým způsobem upravit třeba, že VZP má nejstarší klientelu, která samozřejmě vyžaduje asi nejvíce péče, stojí to nejvíce peněz, takže nějakým způsobem bonifikovat?

To bych ani tak neřekl. Ty systémové zákony spíše byly o tom, jakým způsobem mají být zdravotní pojišťovny provozovány, kdo za ně má nést zodpovědnost a jak. Ale ten koncept je podle mého názoru jediný správný. Já ho můžu vyjmenovat. Chceme jasná, přísnější, kvalitativně vyšší pravidla pro poskytovatele nebo-li chceme vyšší ochranu pro každého pojištěnce? Chceme, řekněme, přísnější státní dohled nad poskytováním zdravotní péče? Myslím, že ano.

Lišíte se v tom nebo nelišíte v tomto pohledu s ministrem Hegerem?

No, otázka je, jestli se lišíme v deklaracích a možná k˙tomu směřuje ta moje druhá část té mé odpovědi. Já když vezmu ten zákon od zákona, tak jsem přesvědčen o tom, že v˙osmdesáti, v˙devadesáti procentech případů se shodneme na těch cílech, které sledujeme. Na druhou stranu v té, řekněme, v˙té naší versi jsou po dvouleté činnosti zde napsány stovky stran paragrafů, které prošly veškerým připomínkováním všech klíčových hráčů v˙českém zdravotnictví i mimo něj. A omlouvám se a teď to, prosím, vnímejte koaličně vstřícně. Kdybych měl pocit, že za měsíc, dva, za tři tady bude, budou stejné stovky paragrafů, které budou možná směřovat ke stejnému cíli, protože v˙tom se shodujem, akorát ten cíl bude paragrafově jinak popsán, tak bych řekl počkejme a pojďme to porovnat.

No z těch vašich slov je jasné, že nic podobného neočekáváte. Proč tedy nevyvolat vnitrokoaliční jednání, na kterém by se strany vládní koalice pokusily najít kompromis? Je zde připravený materiál, který jak sám říkáte, prošel připomínkovým řízením. Ta situace je poměrně problematická, protože mluví se o tom, že a je ostatně koaliční dohoda, že ty reformy by měly být spuštěny do začátku roku, respektive od začátku roku 2012.

Přesně tak.

Sám říkáte, že pokud se to nestihne, tak co tedy chcete? Není na tom, není na místě, abyste jako občanští demokraté bouchli do stolu a řekli, podívejte se, nestíhá se, vemme to, co už je?

Já nevím, jestli bouchli do stolu. Já, jestli si vezmete mé veřejné, má veřejná vyjádření od nějakého září letošního roku, tak já říkám stejné věty. Protože je říkám ze znalosti toho, jak takový legislativní proces trvá.

Také kritizujete ministra Hegera, že ten proces je pomalý.

Jak je složité to prosadit a v koaliční smlouvě správně říkáte, je napsáno, že ty změny, ty zásadní reformy mají začít platit 1.1.2012. To když se znalostí věci, se znalostí toho, že zcela nepochybně levicový Senát bude vracet veškerá reformní opatření, tak to znamená, že ty celkové legislativní texty musí být na stole vlády někdy v˙únoru, v˙březnu. Aby mohly být na vládě v˙únoru, v˙březnu, tak by již dnes ty stovky stran musely být popsány. Proto já tady velmi jemně, velmi korektně a řekl bych koaličně loajálně se snažím naznačit, že si nemyslím, že taková alternativa bude existovat. To znamená, já deklaruju, že ODS, já osobně, moji kolegové jsme připraveni nepojímat původní zákony jako dogma a říct buď všechno nebo nic. Bavit se o některých třeba i kontroverzních věcech a o určitém kompromisním znění. Nicméně jsem přesvědčen, že ty základní teze a ta základní řešení, že jsou správná a že nevyužít to, co již bylo připraveno v minulosti, by byla politická chyba.

A v momentě, pokud tedy Leoš Heger tu politickou chybu udělá, je podle vás na místě, aby byl nahrazen někým jiným?

Nechtějte ode mne

Vy říkáte, jsem koaličně loajální, chci být korektní. Já se vás tedy korektně ptám na to, v momentě kdy víte, že něco hoří, že se nic moc neděje, je na místě, aby hasil požár stejný hasič?

Já si dovolím tu otázku trošičku otočit. Já jsem v˙minulosti byl mnohokrát odvoláván nebo čelil jsem tlakům na odvolání ze strany opozice proto, že jsme něco dělali, například centra a podobně. Já si myslím, že by bylo vrcholně nešťastné, vrcholně nešťastné, aby vsituaci, kdy vládní koalice má 118 hlasů ve Sněmovně, my jsme měli menšinu, kdy se definuje jako reformní, tak aby diskuse a úvahy o setrvání či nesetrvání ministra nepramenily z toho, že navrhuje moc radikální změny a aby pramenily z˙toho, že nenavrhuje žádné změny. To si myslím, že by bylo nejhorší možné řešení.

Krátká otázka, poprosím o jasnou, stručnou odpověď. Je Leoš Heger dobrým ministrem? Dělá dobře svou práci?

Tak já myslím, že Leoš Heger je nepochybně zkušený, zkušený člověk v oblasti zdravotnictví.

Ptám se na ministra.

Myslím si, že, no ministra, když se mi zeptáte po roce, bude to férová otázka. Protože já z˙vlastní zkušenosti vím, že zorientovat se v˙problematice zdravotnictví, zorientovat se v˙problematice, řekněme, všech zájmových skupin není otázka jednoho, jednoho půlroku. Takže ta, ten můj objektivní soud bude, řekl bych nebo je na místě později. Bude dobrý ministr, když prosadí to, co si koalice předsevzala. To poznáme velmi brzy. Já myslím, že to je jasná odpověď a já bych řekl, že i jasný vzkaz.

Říká Marek Šnajdr, který je dnes hostem Studia Česko. Jedním z velkých témat jsou pro příští rok ceny léků. Ministerstvo zdravotnictví v novele zákona o veřejném zdravotním pojištění zavádí zkrácené řízení pro generika a snižuje jejich maximální cenu o 32 procent. O stejnou výši má klesnou i jejich úhrada z prostředků zdravotních pojišťoven. Nehrozí ale, že firmy z českého trhu odejdou, protože jim centrály takový pokles cen nedovolí? Nebo je to třeba riziko v tom, že tu cenu opět doplatí nárůstem doplatku pacienti.

Tak já se přiznám, že tady toto opatření, mimochodem ono vychází z˙připravované technické změny, kterou jsme ještě s˙paní ministryní Mrázkovou připravili panu ministru Hegerovi, takže já se k˙tomuto opatření hlásím. A jednoznačně mohu odpovědět, že nehrozí. To je takové to klasické strašení těch výrobců, které tady známe deset, patnáct let. Vždy, když se snižuje úhrada nebo když se mění podmínky, které zpřísňují režim pro dovozce nebo výrobce léčiv, tak vždy a to, prosím, si vytáhněme ze záznamů, vždy se hrozí tím, že pacient bude poškozen, že výrobci stáhnou přípravky z˙trhu, že tyto přípravky budou nedostupné nebo extrémně drahé. Já musím říct, že se toho nebojím. A co mě spíše na tom vadí a ještě o tom jednáme, to je fér říct, já bych si přál, aby ta opatření v˙oblasti lékové politiky obsahovala i ty další pasáže, které jsme připravili.

Mluvíte o konstrukci maximální ceny?

Například mluvím o konstrukci maximální ceny, což je opatření, které může významným způsobem redukovat doplatky. Protože jak víme, doplatek je rozdíl mezi cenou a úhradou. To znamená sníží-li se cena maximální, tak se sníží doplatek. Na druhé straně já velmi se zastávám ještě opatření, které by umožnilo zdravotním pojišťovnám mezi výrobci soutěžit.

K tomu se chci dostat. Ale když zůstaneme u té konstrukce maximální ceny, tak v současnosti sice nevypočítávají z průměru cen osmi zemí referenčního koše, jakou cestu tedy v této záležitosti navrhujete? Vy sám říkáte, že se ještě jedná.

Ano. Já navrhuju vrátit se k˙tomu modelu té technické změny, kterou jsme na jaře 2010 připravili. Ta říkala, že se vyloučí země, řekněme, s extrémními hodnotami v rámci Evropské unie. To jsou asi tři nebo čtyři. Zůstane tam něco více než, něco málo více než dvacet zemí. A z těchto dvaceti asi jedna zemí Evropské unie se vezme průměr tří nejnižších. Což je, řekněme, změna techniky výpočtu. Dnes je tam osm zemí a bere se průměr z˙nich. Kdybychom vzali těch 21 a průměr tří nejnižších, tak analýzy, které jsme měli od odborníků, ukazovaly, že by v˙průměru ty maximální ceny mohly klesnout o osm, devět, deset procent, což je poměrně významné.

Zmínil jste aukce. To je také jedna cesta k úsporám, kdy vítěz tedy získá jako jediný úhradu od pojišťovny. Co ale námitka, že takto se dá postupovat pouze u některých skupin léků a že většinu léčiv nelze jen tak zaměnit?

To je pravda. Toto opatření se mělo vztahovat a oni kritici tady tohoto opatření to někdy záměrně, záměrně pro lidi neznalé lékové problematiky zaměňují. Toto opatření se mělo týkat jen a pouze lékových skupin, které jsou takzvaně plně generifikovány nebo-li kde existuje mnoho generik nebo-li plně zaměnitelných přípravků, což je mimochodem doména českého lékového trhu. My máme většinu lékových skupin, jichž máme plně generických. To znamená toto opatření, které by skutečně umožňovalo stlačit cenu na principu, kdo nabídne státu nebo pojišťovně nejnižší cenu, tak získává trh, tak by směřovalo k˙tomu, že by došlo k˙významnému poklesu cen a tedy i úhrad, to znamená k˙úspoře prostředků veřejného zdravotního pojištění a ta konstrukce byla dělána tak, aby skutečně tento vítěz měl po dobu jednoho, jednoho a půl roku garantován trh. Což ale znamená, že i pacient bude mít po dobu jedn oho a půl roku garantováno, že tento přípravek bude mu plně hrazen.

Vy jste předsedou správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, která je tedy největší zdravotní pojišťovnou v zemi. Její ředitel Pavel Horák říká, že už tedy brzy nebude dost peněz. Vysvětlil vám ale třeba, proč VZP zadala bez výběrového řízení zakázku za 240 milionů korun bez DPH za bezpečnostní systém a proč ho tak nezbytně pojišťovna v tuto chvíli potřebuje?

To má dvě roviny. Na otevřenou otázku, otevřená odpověď. Nevysvětlil. Skutečně správní rada o tomto, o tomto kroku nevěděla a je potřeba, aby to pan ředitel vysvětlil. Já musím říct, že mi to taky vadí, když jsem se to dozvěděl z˙novin. To na jednu stranu říkám velmi silně. Jestli nás pan ředitel poslouchá, tak i jako vzkaz jemu. Na druhou stranu, a říkám to velmi silně. Na druhou stranu část té informace, i ta byla v˙tom médiu podána, je trošku demagogická, protože každá pojišťovna včetně Všeobecné zdravotní pojišťovny má ze zákona procentuálně stanoveno, jaké prostředky si nechává na svou správu. To znamená prostředky, které nikdy nejdou na péči. Konkrétně je to zhruba 3,5 procenta, které slouží na prostě veškerou administraci systému veřejného zdravotního pojištění. Je fér říct a to mě mrzelo, že to Mladá fronta neuvedla, že VZP tuto zákonem a vyhláškou stanovenou kvótu si v roce 2010 až v roce 2011 téměř každý rok o tři čtvrtě miliardy snížila.

Tomu rozumím. Ale přece jenom když se dá šetřit, tak možná se dá čekat ten náklad ještě o něco jiného.

To je pravda. Nicméně je fér si říct, že tyto prostředky, o kterých se psalo, nejdou z˙prostředků, které jsou určeny na péči. To znamená tato zakázka není hrazena z˙prostředků, které jsou určeny na péči. Je hrazená z˙prostředků, které jsou zákonem stanoveny na administrativu, což vůbec neomlouvá management v˙komunikaci a ve způsobu provedení. Nicméně ten článek byl uveden v˙kontextu toho, že bude méně peněz na péči, což je nepravda.

Další zakázkou, která budí určité rozpaky, je počítačový program, který by zjednodušil vymáhání dluhů od neplatičů pojistného. Jde o zakázku za 120 milionů a získat by ji měla právní kancelář bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce. Správní rada VZP, jíž předsedáte, ale tento projekt odložila. Proč? Do kdy?

Tak správní rada pouze přerušila projednávání tohoto projektu z˙důvodu toho, že dnes má charakter nikoliv služby, ale investice a budeme o tom teprve jednat. Já bych k˙tomu, nicméně to maličko posunul. Ta situace, řekl bych, je nebo ta mediální informovanost ohledně této záležitosti je významně zpolitizovaná a já bych řekl nebo

Je zpolitizovaná, že ta zakázka byla nad 430 milionů. Antimonopolní úřad dal VZP jakýsi jízdní řád, posléze došlo ke změně, to jest zakázky nad 120 milionů a když měl původně být ten systém a teď to bude jenom nějaký registr? V čem je ten přínos?

Já to velmi jednoduše vysvětlím. Jaké byly motivy před dvěma lety správní rady, když říkala managementu, milý managemente, je potřeba něco zásadního změnit ve fungování pohledávek. Z˙jednoho prostého důvodu. Málokdo ví, že Všeobecná zdravotní pojišťovna má z˙minulosti 30 miliard pohledávek po lhůtě splatnosti, které nemůže vymoci. Opakuji, 30 miliard. To znamená, jestli se zde bavíme o tom, že chybí tu na například mzdové požadavky tři miliardy

Většina z těch pohledávek jsou nevymahatelné, tak jakým způsobem je chcete dostat od dlužníků?

Správně jste říkal, že většina. I kdyby pět či deset procent těchto pohledávek byla vymožena, tak jsou to tři miliardy. Dosavadní praxe je taková, že tyto pohledávky se pouze odepisují.

A ten vítěz toho tenderu by tedy vymohl ty peníze? On přece přinese jenom program.

No, nechtě mě to, prosím dohovořit. Druhá část je, ono se často říká, že pojišťovna je úspěšná při vymáhání běžného předpisu pojistného, že ho vymáhá na 97 procent. To zní opět hezky, ale když si vezmeme ty tři nevymožená procenta, tak tři nevymožená procenta znamenají téměř tři miliardy korun, v˙každém roce. To znamená, ten motiv správní rady před dvěma let byl, milý managemente, nejsme příliš efektivní při vymáhání pohledávek a těch uhánění dlužníků a to za situace, že jsme, máme pozici správce daně, to znamená téměř finančního úřadu, reagujeme pozdě, reagujeme neadekvátně. A management připravil soubor opatření, který měl směřovat k˙zlepšení informačního systému, který bohužel z˙minulosti a to je objektivní skutečnost, jsme zdědili

Informační systém je jedna věc, ale vymáhání těch pohledávek věc druhá.

Přesně tak. A připravil ten koncept na informační podklad na, to znamená informační systém a aktivní vymáhání včetně exekutorských služeb. Máte pravdu, že Úřad na ochranu hospodářské soutěže změnil ty parametry tak, že umožnil soutěžit pouze část a ten zbytek, to aktivní vymáhání, to bude rozhodovat správní rada. Já na to

Já se vás ptám jako předsedy.

No já musím na to odpovědět, můj původní záměr byl aktivní, řekněme, konstruktivní vymáhání, řekněme, na principu úspěšně fungujících firem, které skutečně když pátý den klient nezaplatí, tak aktivně vymáhají, což ještě není princip VZP. To znamená ano, kladete správnou otázku, jestli ve chvíli, kdy jsme pouze v˙situaci informačního systému, jestli nemá cenu zamyslet se nad vypsáním soutěže nové.

Tolik dnešní Studio Česko, hostem byl místopředseda sněmovního zdravotního výboru Marek Šnajdr, občanský demokrat. Pane Šnajdre, děkujeme a na slyšenou.

ČRo Rádio Česko

Zdroj: ČRo Rádio Česko