Turnusový systém služeb

Chtěla bych se zeptat na plánování služeb u seser v nepřetržitém provozu. Vždy jsem jim psala rozpis na následující měsíc. Nyní máme vytvořit turnusový systém, který by se v nějakém intervalu opakoval. Ovšem při jeho psaní nemáme brát zřetel na dovolené, tím se zaměstnanci v celkovém počtu hodin dostávají do mínusu ( který doplní dovolenými). Nebudou však kráceni na dovolené, když vlastně v plánu nemají počet hodin na celý úvazek? Je ze zákona nutné mít turnusový systém služeb? Ivana Rapčanová

Odpovídá JUDr. Dominik Brůha

Vzhledem k formulaci dotazu si tentokrát dovolím začít odpověď od poslední otázky.

Ano, tzv. „turnusový systém služeb“ neboli rozvrh týdenní pracovní doby je ze zákona nutný, a to v případě nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. Zatímco při rovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny nesmí délka směny podle § 82 zákoníku práce přesáhnout 9 hodin, při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin, a současně průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas nesmí při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích (viz. § 83 zákoníku práce).

Lze tedy říci, že rovnoměrné rozvržení pracovní doby je relativně jednoduché, zaměstnanci pracují v kratších směnách (nejvýše 9 hodinových); naproti tomu nerovnoměrné rozvržení pracovní doby je pro zaměstnance i zaměstnavatele výrazně náročnější z hlediska správné organizace pracovní doby, neboť zaměstnanci zpravidla pracují v tzv. „krátkých“ a „dlouhých“ týdnech, např. tři 12-hodinové směny v sudém kalendářním týdnu a čtyři 12-hodinové směny v lichém kalendářním týdnu, možné jsou přirozeně různé složitější kombinace, včetně různě dlouhých směn atd. Tyto aspekty mají vliv i na plánování služeb např. u sester v nepřetržitém režimu.

Nepřetržitý režim ovšem není totéž, co nerovnoměrné rozvržení pracovní doby. Nepřetržitým pracovním režimem je režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. I v nepřetržitém režimu zaměstnavatele je tedy teoreticky i prakticky možné, aby v něm byly zařazeny např. sestry s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou, např. v rámci 24 hodin se vzájemně pravidelně budou střídat sestry v 8 hodinových směnách (3 x 8 = 24), a tedy jejich směny nepřesáhnou délku 9 hodin, tudíž se nebude jednat o nerovnoměrné rozvržení pracovní doby.

Klíčové je tedy z hlediska posouzení dotazu, v jak dlouhých směnách mají sestry v nepřetržitém režimu zaměstnavatele pracovat. Pokud vycházíme z předpokladu, že sestry pracují v delších než 9 hodinových směnách, pak se bude nepochybně jednat o nerovnoměrné rozvržení pracovní doby se všemi atributy s tím souvisejícími.

Předně, podle § 84 odst. 1 je zaměstnavatel povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby (harmonogram směn) a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.

Záleží, jak dlouhé je u konkrétního zaměstnavatele tzv. vyrovnávací období, tj. maximální časový rámec, ve kterém se (zjednodušeně řečeno) musí vyrovnat krátké a dlouhé týdny odpracované zaměstnancem tak, aby tento zaměstnanec naplnil (tedy aby ani nepřekročil, ale ani zcela nenaplnil) stanovenou týdenní pracovní dobu za vyrovnávací období.

Je třeba uvést, že vyrovnávací období ze zákona je nejvýše 26 týdnů, přičemž v nepřetržitém pracovním režimu činí stanovená týdenní pracovní doba 37,5 hodiny, tj. 26 x 37,5 hod = 975 hodin. Číslo 975 představuje pracovní fond týdenní pracovní doby za celé 26 týdenní vyrovnávací období. Pouze, pokud by bylo sjednáno v kolektivní smlouvě delší, maximální však 52 týdenní vyrovnávací období, pak bude pracovní fond týdenní pracovní doby za celé vyrovnávací období činit 1950 hodin, neboť 52 x 37,5 hod = 1950 hodin.

Jestliže jste dosud plánovala služby u sester vždy na měsíc, pak toto řešení sice není vyloučeno (viz § 84a zákoníku práce), ale není zrovna ideální. Je třeba vycházet z toho, že podle zákoníku práce ve skutečnosti žádný měsíční fond pracovní doby neexistuje.

Fakt, že se (nejen ve zdravotnické) praxi u některých zaměstnavatelů vychází téměř výhradně z různých plánovacích kalendářů a z nich odvozených měsíčních fondů pracovní doby apod. je bohužel výchozí chybou při organizování pracovní doby v nepřetržitých pracovních režimech a v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby; tato praxe nekoresponduje s právní úpravou provedenou v zákoníku práce.

Obecně je potřeba zdůraznit, že v souladu s § 81, resp. § 84 zákoníku práce má zaměstnavatel povinnost rozvrhnout pracovní dobu a také určit začátek a konec směn.

Zaměstnavatel má rozvrhovat pracovní dobu bez ohledu na to, kdy bude zaměstnanec čerpat dovolenou, bez ohledu na to, kam připadnou svátky atd., aby předešel případnému nerovnému zacházení mezi zaměstnanci v rovnoměrném a nerovnoměrném rozvržení pracovní doby.

Zásadně tedy platí, že zaměstnanci zařazení v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby mají mít v písemném rozvrhu týdenní pracovní doby rozvrženu celou týdenní pracovní dobu odpovídající jejich pracovnímu úvazku, v takovém případě nemohou být nijak kráceni na dovolené, neboť dle § 213 odst. 4 zákoníku práce platí, že pokud čerpá dovolenou zaměstnanec s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich podle rozvržení pracovní doby na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru.

Zdroj: www.tribune.cz