Žít a nenechat žít
Nedávná prognóza statistiků přináší jasnou zprávu, prý v polovině století bude třetina populace starší pětašedesáti let. Hrůza, dá se s tím něco udělat?
Zajisté, musíme pouze vymyslet způsob, kterak zabránit babkám dožívat přes devadesát a dědkům přes osmdesát let. A protože hlavním viníkem popsaného neblahého trendu je podle všeho naše příliš špičková zdravotní péče, půjde první na kobereček. Snížit její úroveň kamsi do časů babek kořenářek asi nedokážeme, nezbývá než použít finty, ať si české zdravotnictví svůj vysoký standard klidně podrží, my ale zařídíme, aby se jeho vymožeností těm plebejcům z ulice nedostávalo jen tak snadno.
Dávno si měl někdo došlápnout na ono přebujelé socialistické rovnostářství, kdy se v českých ordinacích a nemocnicích zacházelo s kdejakým obejdou skoro stejně, jako se soudruhy řediteli a okresními tajemníky.
Princip rovnějších mezi rovnými sice mnozí kádři již před rokem 1989 prozíravě zkoušeli prosadit, ale nedosáhli výsledků, jaké bychom dnes potřebovali. Proto přichází ministerstvo zdravotnictví s nápravou: s totální privatizací zdravotnictví, měnící dosavadní pacienty v klienty.
Pozor, nejde o slovíčkaření, pacient je totiž člověk trpící nemocí, a tudíž oprávněně požadující od civilizované společnosti pomoc v maximálně dosažitelné míře, kdežto klient znamená fakticky obyčejný zákazník. A ten má právo výlučně na takový rozsah služeb, jaký dokáže uhradit.
Tam, kde se solventnosti neboli schopnosti platit nedostává, zůstane klient vydán všanc jen základní čili minimální a tím zřejmě nedostatečné péči.
Podaří- li se uvedený záměr uskutečnit, důsledky není těžké předpovědět. Nastane omezení přístupu k lékařské péči u méně zámožné většiny, tím se délka průměrného dožívání opět zkrátí a jelikož nárok na penzi vznikne až hluboko v lůně staroby, pracující krátce po odchodu do důchodu odejdou i na věčnost podle státotvorného hesla "když nepracuješ, tak nepřekážej a vrať se do hrobu".
Nebude třeba horentních částek na důchody a zdravotnictví ze státní kasy, z ustaraných ministrů financí a sociálních věcí se tím pádem konečně stanou usměvaví pohodáři.
Statistici upraví výhledy do podoby pro stát optimistické, vždyť těch pár dlouhověkých boháčů určitě výsledná čísla kdovíjak neovlivní a běhu věcí se vrátí odvěký řád. Inu, tento svět není pro staré a kdo to nemíní pochopit, není in.
Správně a moudře pravil jeden český miliardář, že je lépe být bohatý a zdravý, než chudobný a nemocný.Nedávná prognóza statistiků přináší jasnou zprávu, prý v polovině století bude třetina populace starší pětašedesáti let. Hrůza, dá se s tím něco udělat?
Zajisté, musíme pouze vymyslet způsob, kterak zabránit babkám dožívat přes devadesát a dědkům přes osmdesát let. A protože hlavním viníkem popsaného neblahého trendu je podle všeho naše příliš špičková zdravotní péče, půjde první na kobereček. Snížit její úroveň kamsi do časů babek kořenářek asi nedokážeme, nezbývá než použít finty, ať si české zdravotnictví svůj vysoký standard klidně podrží, my ale zařídíme, aby se jeho vymožeností těm plebejcům z ulice nedostávalo jen tak snadno.
Dávno si měl někdo došlápnout na ono přebujelé socialistické rovnostářství, kdy se v českých ordinacích a nemocnicích zacházelo s kdejakým obejdou skoro stejně, jako se soudruhy řediteli a okresními tajemníky.
Princip rovnějších mezi rovnými sice mnozí kádři již před rokem 1989 prozíravě zkoušeli prosadit, ale nedosáhli výsledků, jaké bychom dnes potřebovali. Proto přichází ministerstvo zdravotnictví s nápravou: s totální privatizací zdravotnictví, měnící dosavadní pacienty v klienty.
Pozor, nejde o slovíčkaření, pacient je totiž člověk trpící nemocí, a tudíž oprávněně požadující od civilizované společnosti pomoc v maximálně dosažitelné míře, kdežto klient znamená fakticky obyčejný zákazník. A ten má právo výlučně na takový rozsah služeb, jaký dokáže uhradit.
Tam, kde se solventnosti neboli schopnosti platit nedostává, zůstane klient vydán všanc jen základní čili minimální a tím zřejmě nedostatečné péči.
Podaří- li se uvedený záměr uskutečnit, důsledky není těžké předpovědět. Nastane omezení přístupu k lékařské péči u méně zámožné většiny, tím se délka průměrného dožívání opět zkrátí a jelikož nárok na penzi vznikne až hluboko v lůně staroby, pracující krátce po odchodu do důchodu odejdou i na věčnost podle státotvorného hesla "když nepracuješ, tak nepřekážej a vrať se do hrobu".
Nebude třeba horentních částek na důchody a zdravotnictví ze státní kasy, z ustaraných ministrů financí a sociálních věcí se tím pádem konečně stanou usměvaví pohodáři.
Statistici upraví výhledy do podoby pro stát optimistické, vždyť těch pár dlouhověkých boháčů určitě výsledná čísla kdovíjak neovlivní a běhu věcí se vrátí odvěký řád. Inu, tento svět není pro staré a kdo to nemíní pochopit, není in. Správně a moudře pravil jeden český miliardář, že je lépe být bohatý a zdravý, než chudobný a nemocný.
Regionální deníky, Stanislav Mikuš
Zdroj: Regionální deníky