Brněnský tým poodhalil, jak vznikají falešné vzpomínky
Práci v dubnu 2012 zveřejnil prestižní vědecký časopis Cortex (impact factor 7,25).
„Déjà vu je fascinující, někdy až mystický zážitek, při němž nám spontánně a velmi prchavě přijde určitá situace velmi známá, a současně si uvědomujeme, že tento pocit známosti není opodstatněný, neboli že tahle ‚vzpomínka‘ je vlastně falešná,“ říká prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D., jenž v CEITEC vede program Výzkum mozku a lidské mysli.
Ve svém výzkumu spolu z kolegy navázal na poznatky známé z epileptologie. „Význam déjà vu je široce známý v kontextu epilepsie spánkového laloku. Zde se vyskytuje jako tzv. aura v úvodu záchvatu, a to až u 30 % pacientů. Elektrickou stimulací struktur limbického systému, zejména amygdaly, hippocampu a rhinální kůry pak lze déjà vu u těchto pacientů vyprovokovat,“ vysvětluje prof. Brázdil.
Příležitostný výskyt déjà vu však uvádí 60 až 80 % zcela zdravých jedinců. „Zajímavé je, že častěji se objevuje u lidí vzdělanějších, u těch, kteří mají liberálnější názory a více cestují.“ Dosud však nikdo nepřinesl žádný konkrétní důkaz o skutečné podstatě tohoto jevu v běžné populaci. Brněnský tým proto u 113 zdravých dobrovolníků provedl strukturální vyšetření mozku magnetickou rezonancí. „Následně jsme pomocí nové citlivé metody pro automatickou analýzu morfologie mozku, tzv. source‑based morfometrií, porovnali velikosti jednotlivých mozkových oblastí mezi jedinci, kteří nikdy déjà vu nezažili (n = 26), a těmi, u nichž se naopak déjà vu vyskytovalo či vyskytuje (n = 86). Kromě přítomnosti zkoumaného jevu byly obě skupiny vyšetřených jedinců plně srovnatelné,“ popisuje prof. Brázdil.
Analýza prokázala diskrétní, ale statisticky významné rozdíly v množství šedé hmoty v některých oblastech mozku, s maximem nálezu těchto rozdílů v oblasti hippocampu, tedy té části CNS, která úzce souvisí s pamětí a se schopností vybavit si vzpomínky. Právě tyto struktury byly u jedinců s výskytem déjà vu významně menší než u těch, kdo déjà vu neznají. Navíc čím častěji se déjà vu u vyšetřených jedinců vyskytovalo, tím byly uvedené mozkové struktury menší.
Hippocampus je přitom specifický tím, že tvorba nervových buněk v něm probíhá po celý život – jde tedy o velmi plastickou tkáň. „Je výjimečně citlivý na nejrůznější vlivy ze zevního prostředí, ať patologické – zánět, nedokrvení, záchvaty – nebo fyziologické, tedy např. psychosociální stres či spánkovou deprivaci, a to především v časném dětském věku. Všechny tyto faktory mohou vést ke zmenšení objemu hippocampu a ke zvýšení jeho neuronální dráždivosti. Běžná náhodná podráždění nervových buněk v oslabené hippokampální formaci se pak zřejmě mohou stát drobnými ‚chybami v systému‘ – falešnými vzpomínkami,“shrnuje prof. Brázdil. Nedá se přitom podle něj říci, že časté prožívání déjà vu je samo o sobě poruchou vyšší nervové činnosti. „Tuto zkušenost má většina populace, i ke zdraví nějaká chyba patří. Chybovat je lidské.“
Morfometrické studie mohou být použity i k objasnění jiných jevů. „Například nedávno byla publikována práce, při které výzkumníci nasnímali mozky zdravých jedinců a rozdělili je podle toho, kolik měli přátel na facebooku. I zde našli podobnou korelaci. Konkrétně šlo o sulcus temporalis superior – ten byl menší u těch, kdo měli méně takto definovaných sociálních kontaktů. Už dříve se přitom předpokládalo, že právě tato struktura je důležitá pro sociální kognici,“ uvedl prof. Brázdil.
Medical Tribune red
Zdroj: Medical Tribune