Etanercept přináší méně bolesti a méně ztuhlosti

Kritickým okamžikem pro optimální terapeutický management revmatoidní artritidy je velmi brzké stanovení diagnózy, nasazení agresivní terapie a kontinuální sledování klinického, rentgenového a funkčního stavu pacientů. Platí pro ni více než jinde, že čím dříve je pacient léčen, tím dříve dosáhne terapeutických cílů, přičemž hlavním léčebným cílem současnosti je snaha o dosažení dlouhodobé remise onemocnění.

Pomyslné okénko příležitosti k dosažení nejlepších léčebných cílů tvoří první dva roky onemocnění, dosud však nebyly známy dopady terapie onemocnění v jeho úplných začátcích. Odpověď na tuto otázku dala post hoc analýza studie COMET, jejíž výsledky mohli vyslechnout účastníci výročního kongresu EULAR.

Studie COMET ukázala, že 50 % pacientů trpících vysoce aktivní progresivní formou revmatoidní artritidy po dobu více než tří měsíců a méně než dva roky dosáhlo na kombinaci etanercept a methotrexat remise s DAS 28 < 2,6 ve srovnání s 28 % pacientů užívajících samotný methotrexat. Post hoc analýza studie měla ověřit, zda velmi časná intervence, tedy intervence do čtyř měsíců od vypuknutí nemoci, zvýší možnost, že pacient dostane svoje onemocnění pod kontrolu ve srovnání s časnou intervencí započatou mezi čtvrtým měsícem a druhým rokem onemocnění.

Post hoc analýza vyšla z dat získaných ze studie COMET, kdy pacienti (n = 542) se středně těžkou až těžkou formou revmatoidní artritidy s DAS 28 ≥ 3,2 dostávali etanercept 50 mg s.c. v kombinaci s methotrexatem 20 mg p.o. týdně nebo monoterapii methotrexatem po dobu 52 týdnů. Výsledky analýzy ukazuje tabulka.

Post hoc analýza ukázala, že velmi časná terapie za využití kombinace etanerceptu a methotrexatu dává signifikantně lepší výsledky jak z hlediska kontroly průběhu onemocnění, tak z hlediska remise a nízké aktivity onemocnění.

Etanercept u ankylozující spondylitidy

Etanercept není účinný pouze v případě léčby pacientů s revmatoidní artritidou, ale také, jak ukázaly výsledky studie ASCEND (Ankylosing Spondylitis Study Comparing Enbrel with Sulphasalazine Dosed Weekly), u pacientů trpících ankylozující spondylitidou.

Studie ověřila, že etanercept je účinnější v léčbě ankylozující spondylitidy než sulfasalazin. Pokud pacienti během studie přešli ze sulfasalazinu na etanercept, zlepšil se jejich klinický stav. Etanercept znamenal velký klinický a funkční užitek pro pacienty, kteří jej dostávali v časné fázi onemocnění. Užívání etanerceptu přineslo podstatné snížení nákladů přímých i nepřímých, všechny výše jmenované vlastnosti etanerceptu byly neměnné po dobu pěti let sledování v rámci Long‑Term Etanercept in Ankylosing Spondylitis studii.

Důležitým poznatkem ze studie je skutečnost, že časná intervence s sebou přináší mnohem lepší výsledky z hlediska klinického i funkčního stavu pacienta. Mladší pacienti, kteří trpěli kratší dobu ztuhlostí nebo neměli polyartritidu, lépe odpovídali na terapii etanerceptem. Vzhledem k častému počátku onemocnění u mladých pacientů a známému velkému dopadu nemoci na kvalitu života studie znovu podpořila potřebu nasazení účinné terapie ve velmi časném stadiu onemocnění.

Současně ukázala, že nemocní ankylozující spondylitidou představují velkou finanční zátěž pro zdravotnické systémy a celou společnost, danou sníženou či nulovou schopností pracovat a souběžně vyšším čerpáním prostředků vyčleněných na zdravotnictví. Je jasné, že terapie, která snižuje funkční disabilitu pacientů, sníží přímé i nepřímé náklady na zdravotnictví.

Studie ASCEND dále ukázala, že pacienti užívající etanercept se zlepšili ve všech parametrech týkajících se nákladů a pracovní výkonnosti ve srovnání s pacienty užívajícími sulfasalazin. Pacienti v etanerceptové skupině mnohem méně často navštívili lékaře ve srovnání s pacienty na sulfasalazinu (průměrně 1,25 navštěvy vs. 11,5 návštěvy) a po 48 týdnech léčby etanerceptem byli tito pacienti častěji schopni plného pracovního úvazku ve srovnání s pacienty v sulfasalazinové větvi. Na začátku studie mělo 55 % pacientů plný pracovní úvazek – 61 % v etanerceptové větvi a 40 % v sulfasalazinové.

Po 48 týdnech z pacientů užívajících etanercept mělo 67,8 % plný pracovní úvazek, počet pacientů s plným pracovním úvazkem v sulfasalazinové větvi zůstal na původních 40 procentech.

V dlouhodobém sledování trvajícím po dobu pěti let (Long‑Term Etanercept in Ankylosing Spondylitis Study) se etanercept ukázal jako léčivo s neměnným terapeutickým užitkem. Po pěti letech užívání etanerceptu dosáhlo ASAS 20 75 % pacientů, více než 85 % nemocných udávalo snížení bolestivosti a otoků kloubů a téměř třetina dosáhla parciální remise.

Tato klinická zlepšení se udála za současné akceptabilní tolerability a bezpečnostního profilu přípravku.

Studie ASCEND

Studie ASCEND byla randomizovaná, dvojitě zaslepená, multicentrická studie srovnávající účinnost a bezpečnost etanerceptu se sulfasalazinem u pacientů s ankylozující spondylitidou po dobu 16 týdnů. Účastnilo se jí 566 pacientů s aktivním onemocněním, kteří byli po čtyřech týdnech screeningu rozděleni v poměru 2 : 1 do skupiny s etanerceptem 50 mg jednou týdně a sulfasalazinem vytitrovaným postupně do cílové denní dávky 3,0 g denně po dobu 16 týdnů.

Pacienti v etanerceptové skupině dosáhli v 75,9 % ASAS 20 v týdnu 16 ve srovnání s 52,9 % v sulfasalazinové (p < 0,0001), přitom již ve druhém týdnu dosáhl významně vyšší počet pacientů ASAS 20 ve skupině s etanerceptem. Podobně tomu bylo u parciální remise, v týdnu 16 jí dosáhlo 33,3 % pacientů užívajících etanercept ve srovnání s 15,5 % na sulfasalazinu (p < 0,0001). Pacienti aplikující etanercept dosáhli signifikantně vyššího zlepšení mobility, aktivity onemocnění a fyzikálních funkcí ve srovnání s těmi na sulfasalazinu. Výskyt závažných nežádoucích účinků a nežádoucích účinků byl stejný pro obě skupiny.

Dlouhodobá účinnost etanerceptu

Na ASCEND navazovala otevřená, multicentrická studie Long‑Term Etanercept in Ankylosing Spondylitis, která měla za cíl ověřit dlouhodobou účinnost a bezpečnost 25 mg etanerceptu podávaného subkutánně dvakrát týdně po dobu pěti let.

Během pěti let užívání pacienti odpovídali na terapii etanerceptem neměnným způsobem, po pěti letech dosáhlo ASAS 20 75 %, ASAS 40 68 % a ASAS 5/6 32 % pacientů. Navíc, po pěti letech dosáhlo průměrné BASDAI skóre 55,5% zlepšení oproti výchozím hodnotám. Po pěti letech užívání etanerceptu dosáhli pacienti zlepšení funkčního poškození ve 45 %, spinální mobility v 19 %, expanze hrudníku ve 33 % a vzdálenosti záhlaví–zeď ve 27 procentech. Významného zlepšení dosáhli pacienti i v případě bolestivých a oteklých kloubů a 31 % pacientů dosáhlo v čase neměnné parciální remise.

Studie ASCEND pokračovala také otevřenou, 36 týdnů trvající extenzní větví, která ověřila, že pacienti nereagující na terapii sulfasalazinem po změně na etanercept vykazují signifikantně vyšší zlepšení klinického stavu. Současně prokázala, že pacienti léčení etanerceptem čerpají z prostředků veřejného zdravotnictví významně nižší částky než pacienti dostávající sulfasalazin, pokud tito pacienti přejdou na etanercept, náklady na jejich léčbu se signifikantně sníží.

Etanercept je v České republice schválen k terapii nemocných s revmatoidní artritidou, juvenilní artritidou od čtyř let, ankylozující spondylitidou, psoriatickou artritidou a ložiskovou psoriázou dospělých a dětí od osmi let.

Zdroj: Medical Tribune