Gynekologický videoworkshop mění praxi v zahraničí

Ty největší mezinárodní kongresy Českou republiku míjejí – už jen proto, že Praze pro desetitisícová setkání chybí vhodné konferenční zázemí. Stále je zde však příležitost pro menší, přesně zacílené akce, jež mohou pro svůj obor znamenat mnohem větší přínos, než by se dalo vyčíslit pouhým počtem účastníků. Příkladem může být nedávný workshop zaměřený na radikální onkogynekologickou operativu.

Koncem dubna proběhl v pražském hotelu Diplomat již třetí ročník Mezinárodního video workshopu radikální chirurgie v onkogynekologii (International Video Workshop on Radical Surgery in Gynaecological Oncology). Tato akce je výjimečná už svým formátem, založeným na záznamech z operací. Všichni přednášející vědí, že minimálně 80 % sdělení musí být postaveno na videu. Během tří dnů zde proběhlo takových prezentací 64.

Workshop se koná v dvouletém intervalu, poprvé proběhl v roce 2008. „Před prvním ročníkem řada kolegů nevěřila, že taková koncepce bude životaschopná, ukázalo se však, že je pro sdílení praktických zkušeností v chirurgii optimální,“ vzpomíná iniciátor akce prof. MUDr. David Cibula, CSc., z Gynekologicko‑porodnické kliniky VFN.

Demonstrace výkonů ve filmu má podle něj pro chirurgii zcela výjimečnou hodnotu, která nemůže být nahrazena popisem ani statickými obrázky či fotografiemi. Umožňuje optimální dokumentaci postupů, techniky provedení výkonu, použité technologie, ale i řešení komplikací, anatomie či klasifikace jednotlivých výkonů. „Nejlepší doklad, že to funguje, je zcela zaplněný sál ještě v šest hodin večer, po desetihodinovém programu. Účastníci jsou buď zkušení chirurgové, nebo mladí lékaři v postgraduálním tréninku, takže všichni jsou vysoce motivováni věnovat se odbornému programu, což vůbec není na jiných odborných akcích pravidlem,“ říká prof. Cibula.

Pražský videoworkshop si rychle získal mezinárodní renomé. „Všichni vyzvaní přednášející, jež jsme oslovili s prosbou o aktivní účast, souhlasili a přijeli. Jedná se přitom o špičkové odborníky v našem oboru s obrovskou zkušeností, kteří ovlivňují vývoj v jednotlivých oblastech otevřené, laparoskopické a robotické chirurgie. Také oni se shodují na tom, že přijet do Prahy je přínosné i pro ně, že zde každý vidí nové praktické věci, které lze využít v každodenní práci na operačním sále. Mnozí zde prezentují unikátní operace, jež provádějí třeba i jako jediní. Viděli jsme například doktora Andou z Japonska, jenž demonstroval komplexní cytoredukční operaci, včetně resekce močovodu, části močového měchýře a střeva, následovanou rekonstrukční fází jak močových cest, tak tračníku, vše provedeno laparoskopicky.“

A možná ještě důležitější je složení auditoria. „Máme zpětnou vazbu z různých oblastí světa od kolegů, kteří nám říkají, že předešlé dva ročníky videoworkshopu významně ovlivnily kvalitu chirurgické léčby v onkogynekologii v jejich regionu. Může se to zdát příliš ambiciózní, když je tu čtyři sta účastníků a na velkých gynekologických kongresech jsou tisíce. Jenže naše auditorium je velmi selektované, sestává z lidí, kteří vedou velké týmy a ovlivňují vývojové trendy ve svých zemích. Výrazný pokrok je vidět na prezentacích nevyzvaných řečníků i při diskusích. Určitě jsme přispěli k mnohem extenzivnějšímu používání elektrokoagulace, k propagaci endoskopických technik, ke sjednocení terminologie a klasifikačních systémů, k využívání širšího spektra rekonstrukčních výkonů, ke standardizaci jednotlivých výkonů,“ popisuje prof. Cibula s tím, že zatímco pro ostatní léčebné modality v onkologii (radioterapie, chemoterapie) jsou vypracovány podrobné a většinou mezinárodně akceptované standardy, provádění chirurgických výkonů, zejména jejich radikalita, se často velmi významně liší – a právě videoprezentace mohou významně přispět ke standardizaci a harmonizaci v této oblasti.

Ani v takové konkurenci se česká medicína neztrácí. „Na to, jak jsme malá země, tak v onkogynekologii máme postavení výjimečně dobré. Je u nás několik center, která dělají velmi kvalitní práci, a některá i velmi dobře publikují. Minimálně z evropského pohledu jsou to renomovaná pracoviště, o nichž se ví. Na pražském videoworkshopu prezentují své výkony kromě mého pracoviště, Všeobecné fakultní nemocnice, i kolegové z FN Motol nebo z Nového Jičína.“

Hned tři bloky byly věnovány chirurgické léčbě pokročilého karcinomu ovaria. „Zde se v posledních několika málo letech změnil přístup zcela zásadně směrem k vyšší radikalitě a komplexnosti. Dosažení tzv. optimální cytoredukce, tedy odstranění všech makroskopicky viditelných ložisek nádoru v dutině břišní, má zásadní dopad na prognózu pacientek. Pokud je taková operace správně indikována a provedena, dokáže prodloužit přežití o dva až tři roky, což je u tohoto onemocnění naprosto přelomové. Jde však o složité výkony, které trvají často šest, sedm hodin. V praxi narážíme na ekonomické limity. V České republice za takový komplexní zákrok dostaneme zaplaceno stejně jako třeba za komplikovanou hysteroskopii. Nedokážeme relokovat finanční zdroje tam, kde bychom je potřebovali. Toto podhodnocení náročné onkochirurgie je u nás naprosto mimořádné, dostáváme se tím mimo civilizovaný svět.“

Oživením mnoha kongresů jsou živé přenosy z operačních sálů, workshop však touto cestou jít nechce. „Jistě, přineslo by to určitý adrenalin a show. Mám ale k živým přenosům několik výhrad. Není fér vůči pacientovi, aby jeho operatér byl ve stresu ještě kvůli tomu, že jej sledují desítky nebo stovky kolegů – a takovému stresu se člověk nevyhne. I když je vše dobře zorganizované a střídají se přenosy z několika sálů, lze během jednoho dne vidět několik málo výkonů. Navíc, pokud nastane nějaká neočekávaná situace, například změněná anatomie předchozím zánětem či v malé pánvi častým výskytem endometriózy, může být celá operace zcela bez přínosu. Na druhé straně, pokud je film z operace správně sestříhán tak, aby zdůraznil klíčové kroky, a promyšleně okomentován, je jeho edukační hodnota tatáž a ve vymezeném čase jich stihneme mnohem více.“

Výstup z takové akce v podobě abstrakt nemá příliš smysl. „S pozvanými řečníky jednáme o zveřejnění jejich příspěvku. Ti, kteří s tím budou souhlasit, nahrají ke svému videu komentář, a celá prezentace pak bude k dispozici na stránkách Evropské společnosti pro gynekologickou onkologii – ESGO. Před třemi lety jsme na těchto stránkách založili ‚videoknihovnu‘, která se stala jednou z nejpopulárnějších vzdělávacích aktivit společnosti a většina příspěvků je získána právě z pražského videoworkshopu,“ shrnul prof. Cibula.

Medical Tribune     lon

Zdroj: Medical Tribune