Srdeční selhání pohledem tří odborností - pohled kardiologa

Srdeční selhání je jednou z diagnóz, jejichž četnost významným způsobem za deset let narostla. V roce 2025 činí prevalence zhruba 460 000 nemocných, ale za dalších 15 let se tento počet může zdvojnásobit. Jednou z příčin je stárnutí populace a prudký nárůst výskytu srdečního selhání u lidí starších 75 let. K dalším příčinám patří vzestup prevalence obezity se všemi endokrinními a parakrinními efekty.

Srdeční selhání není jednou diagnózou, ale představuje klinický syndrom, v nějž může vyústit celá řada kardiovaskulárních chorob. Je způsobeno strukturální nebo funkční abnormalitou srdečního svalu, která vede ke zvýšení intrakardiálních tlaků nebo k nedostatečnému srdečnímu výdeji, jenž může být přítomen buď v klidu, anebo se může manifestovat během zátěže. Rozlišují se tři typy srdečního selhání: se sníženou ejekční frakcí levé komory (HFrEF; EF ≤ 40 %), s mírně sníženou EF (HFmrEF, EF = 41–49 %) a se zachovanou EF (HFpEF, EF ≥ 50 %), u níž je možné při kardiologickém vyšetření nalézt abnormality, které vedou k diastolické dysfunkci. V tomto textu se přednostně věnujeme srdečnímu selhání se sníženou ejekční frakcí.

Srdeční selhání je symptomatické onemocnění, které se projevuje dušností, otoky, ortopnoí, sníženou tolerancí námahy, noční dušností a dalšími.

Z diagnostických postupů jsou klíčové vyšetření koncentrace natriuretických peptidů (NT-proBNP) a echokardiografie. V pátrání po etiologii se provádí 24hodinová monitorace krevního tlaku (Holter), EKG, MR koronarografie, scintigrafie, hemodynamické vyšetření, ergometrie, elektrofyziologické vyšetření, endomyokardiální biopsie a genetická diagnostika.

Léčba stojí na čtyřech známých pilířích: betablokátory, inhibitory systému renin-angiotenzin-aldosteron (ACEi, ARNI), antagonisté mineralokortikoidních receptorů (MRA) a inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2i, glifloziny). V případě kongesce patří k léčbě diuretika, nejčastěji kličková.

V roce 2023 vydala Evropská kardiologická společnost inovovaný doporučený postup pro léčbu srdečního selhání, který zohledňoval přínos SGLT2i v léčbě srdečního selhání (studie STRONG-HF*). Za další klíčový bod guidelines vycházející z téže studie lze považovat důkaz o benefitu intenzifikované léčby v prvních fázích srdečního selhání, časných a častých kontrolách po dimisi. Včasným nasazením plné léčby a časnou uptitrací lze dosáhnout dramatického poklesu celkové mortality, kardiovaskulární mortality nebo snížení výskytu kombinovaného cíle – kardiovaskulární mortality a hospitalizací pro srdeční selhání. Časně intenzifikovanou léčbou může dojít k redukci rizika o 34 % (risk ratio 0,66 [95% CI: 0,50–0,86]).*

Podle profesora Krejčího je nutné přistupovat k léčbě každého pacienta se srdečním selháním individualizovaně podle charakteru onemocnění, které k srdečnímu selhání vedlo, věku i očekávání nemocného. Při volbě konkrétního betablokátoru by měly dostat přednost kardioselektivní přípravky.

* Mebazaa A, et al. Safety, tolerability and efficacy of up-titration of guideline-directed medical therapies for acute heart failure (STRONG-HF): a multinational, open-label, randomised, trial. Lancet 2022;400:1938–1952.

CZ-CONCO-00108