Nejdůležitější guidelines 2026 z kongresu Evropské kardiologické společnosti

Evropská kardiologická společnost (ESC) hned v první den své výroční konference 28. srpna 2026 zveřejnila nové doporučené postupy – na prvním místě pak Management srdečního selhání. „Kapesní vydání“ ke stažení má 112 stran, proto zde přinášíme klíčová sdělení (1).

• Nové doporučení postupy vypouštějí termín „srdeční selhání s mírně sníženou ejekční frakcí levé komory“ (HFmrEF), protože HF s ejekční frakcí mezi 40–50 % je již považováno za HF s redukovanou EF (HFrEF).
• Termín „akutní srdeční selhání“ je nahrazen termínem „dekompenzované srdeční selhání“.
• Srdeční selhání (HF) se rozděluje na čtyři stadia (A–D), přičemž A je asymptomatické „hrozící“ HF, stadium B je presymtopatické HF s poruchou funkce levé komory, C je již symptomatické HF a D pokročilé HF.
• Novinkou je také výrazné zaměření na prevenci, včasnou léčbu HF a její intenzifikaci.

Základní farmakologickou léčbu (Foundational Medical Therapy) HFrEF představují (obr 1):

1. inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE inhibitory) nebo inhibitor receptoru pro angiotenzin – neprilysin (ARNI), respektive blokátory receptoru pro angiotensin II (sartany);
2. betablokátory;
3. glifloziny (inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2, SGLT‑2i);
4. antagonisté mineralokortikoidních receptorů (MRA).

Podle očekávání se tedy dostaly do schématu léčby HF glifloziny, a navíc u pacientů s obezitou také GLP-1 RA (agonisté receptorů pro glukagon-like protein, semaglutid) nebo duální agonista GLP-1 RA + GIP (glukózo-dependentní inzulinotropní polypeptid, tizerpatid). Velký důraz je kladen na režimová opatření a léčbu komorbidit při zohlednění nejednotné etiologie HF.

Doporučené postupy 2026 zavádějí termíny Další farmakologická léčba (Additional Medical Therapy), Intervenční léčba (Directed Interventional Therapy) a Další opatření (Additional management). Obsáhlé a podrobné doporučené postupy nelze shrnout do jednoduchého sdělení. Jejich plné znění uveřejnil: European Heart Journal (2026) 00, 1–112; https://doi.org/10.1093/eurheartj/ehag100

Pozice betablokátorů v managementu srdečního selhání

Již na kongresu ESC 2025 se v souvislosti se studií ABYSS zpochybňoval přínos betablokátorů u pacientů po srdeční příhodě (2). Nová zjištění, a dokonce i nové doporučené postupy upřesňují, kdy mají betablokátory v léčbě kardiologických pacientů své místo. Ukončení léčby betablokátory lze za určitých podmínek (bez dalších kardiovaskulárních komorbidit) zvažovat u nemocných po nekomplikovaném infarktu myokardu bez arytmií a bez srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí (HFrEF) (3,4). Betablokátory tedy patří k základní terapii srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí (< 50 %) u všech pacientů – doporučení třídy I (1).

Pro úspěšnost léčby betablokátory se doporučuje zvyšovat dávku k maximální tolerované, a to postupně v jedno až dvoutýdenních intervalech podle snášenlivosti. Některé přípravky poskytují komfort v podobě tablet o minimální síle až po maximální, tedy bez nutnosti tablety dělit.

Při indikaci léčby betablokátory je také nutné zohlednit jejich kardioselektivitu a – pochopitelně – renální funkce. V dalším novém doporučení ESC 2026 – Kardiovaskulární onemocnění a chronické onemocnění ledvin je možné betablokátory (společně s dalšími základními léky) v plné dávce podávat až do odhadované glomerulární filtrace (eGFR) 30 ml/min/1,73m³ (třída IA). Při nižší eGFR se dávky redukují (třída IIB) a je doporučeno zvážit i jejich metabolismus a eliminaci (obr.2) (5), respektive je možné s výhodou použít betablokátory s duální eliminací, čímž se lze vyhnout nutnosti redukce dávky.

CZ-CONCO-00152

Literatura

1. Lars Køber, et al. 2026 ESC Guidelines for the management of heart failure: Developed by the task force for the management of heart failure of the European Society of Cardiology (ESC) with the special contribution of the Heart Failure Association (HFA) of the ESC endorsed by the European Association for Cardio-Thoracic Surgery (EACTS), European Heart Journal, 2026; ehag100, https://doi.org/10.1093/eurheartj/ehag100
2. Silvian J, et al. Beta-Blocker Interruption or Continuation after Myocardial Infarction. N Engl J Med 2024;391:1277–1286
3. Silvain J, et al. Discontinuation of β-blockers in stable patients with previous myocardial infarction, preserved left ventricular ejection fraction, and no heart failure: A pooled analysis of individual patient data. Lancet 2026 Aug 30; [e-pub]. DOI: 1016/S0140-6736(26)01426-1. PubMed
4. Choi KH, et al. Discontinuation of beta-blocker therapy after myocardial infarction. N Engl J Med 2026 Apr 2; 394:1302. DOI: 1056/NEJMoa2601005.
5. Kevin Damman, et al. 2026 ESC Guidelines for the management of cardiovascular disease and chronic kidney disease, in collaboration with the European Renal Association (ERA): Developed by the task force on the management of cardiovascular disease and chronic kidney disease of the European Society of Cardiology (ESC), European Heart Journal, 2026; ehag098, https://doi.org/10.1093/eurheartj/ehag098