Aktuální farmakoterapeutické možnosti léčby hidradenitis suppurativa

Souhrn

Finsterle J, Gkalpakiotis S. Aktuální farmakoterapeutické možnosti léčby hidradenitis suppurativa. Remedia 2026; 36: 208–212.

Hidradenitis suppurativa (HS, acne inversa) je chronické recidivující zánětlivé onemocnění folikulární jednotky, které se klinicky manifestuje bolestivými noduly, abscesy, drénujícími tunely a jizvením v intertriginózních lokalizacích. V posledních letech se léčebný algoritmus HS zásadně změnil: farmakoterapie již není redukována na opakované cykly antibiotik, ale stále více směřuje k časné objektivizaci aktivity onemocnění, k fenotypově řízené léčbě a k racionální kombinaci systémové medikace s chirurgickými postupy. V evropském prostředí jsou pro středně těžkou až těžkou aktivní HS po nedostatečné odpovědi na konvenční systémovou léčbu registrovány adalimumab, secukinumab a bimekizumab. Adalimumab zůstává referenční anti‑TNF terapií s nejdelší klinickou zkušeností a s indikací také u adolescentů ve věku od 12 let. Secukinumab, inhibitor IL‑17A, rozšířil terapeutické spektrum o první schválenou anti‑IL‑17 strategii. Bimekizumab, inhibitor IL‑17A a IL‑17F, představuje další krok cílené léčby s robustními daty z programu BE HEARD. Článek shrnuje současné farmakoterapeutické možnosti HS se zaměřením na praktické rozhodování v dermatologické ambulanci, bezpečnostní aspekty, úhradový kontext v České republice a význam antibiotického stewardshipu.

Klíčová slova: hidradenitis suppurativa – acne inversa – farmakoterapie – adalimumab – secukinumab – bimekizumab – biologická léčba.

Summary

Finsterle J, Gkalpakiotis S. Current pharmacotherapeutic options in hidradenitis suppurativa. Remedia 2026; 36: 208–212.

Hidradenitis suppurativa (HS, acne inversa) is a chronic, recurrent inflammatory disease of the follicular unit, clinically characterized by painful nodules, abscesses, draining tunnels and scarring in intertriginous areas. In recent years, the therapeutic algorithm of HS has changed substantially: pharmacotherapy is no longer limited to repeated antibiotic courses but increasingly relies on early objective assessment of disease activity, phenotype‑driven treatment and rational combination of systemic medication with surgical procedures. In Europe, adalimumab, secukinumab and bimekizumab are approved for active moderate‑to‑severe HS after inadequate response to conventional systemic therapy. Adalimumab remains the reference anti‑TNF therapy with the longest clinical experience and an indication also in adolescents from 12 years of age. Secukinumab, an IL‑17A inhibitor, has widened the therapeutic spectrum in HS by the first approved anti‑IL‑17 strategy. Bimekizumab, an IL‑17A and IL‑17F inhibitor, represents a further step in targeted therapy supported by robust BE HEARD phase 3 data. This review summarizes current pharmacotherapeutic options for HS with emphasis on practical decision‑making in dermatology, safety, the Czech reimbursement context and antibiotic stewardship.

Key words: hidradenitis suppurativa – acne inversa – pharmacotherapy – adalimumab – secukinumab – bimekizumab – biologic therapy.

Úvod

Hidradenitis suppurativa (HS, acne inversa) je chronické, recidivující a systémově zánětlivé onemocnění kůže, které postihuje především axilární, inguinální, gluteální, anogenitální a inframamární oblast. Typickými projevy jsou bolestivé hluboké noduly, abscesy, drénující tunely a postupné jizvení. Přestože se klinické projevy často sekundárně kolonizují bakteriemi, HS nelze chápat jako primárně infekční onemocnění. Jádrem patogeneze je porucha folikulární jednotky, ruptura folikulu a následná aktivace vrozené i adaptivní imunity s významnou účastí os tumor nekrotizujícího faktoru (TNF), interleukinu (IL)‑1β a IL‑17 [1,2].

Právě změna pohledu na patogenezi vysvětluje zásadní posun v léčbě. U části pacientů má své místo antibiotická terapie, zejména v časných a aktivně zánětlivých stadiích, ale opakované dlouhodobé podávání antibiotik bez objektivního hodnocení odpovědi vede k vysoké antibiotické zátěži a oddaluje cílenější intervenci. Současná evropská doporučení proto zdůrazňují rozlišení aktivní zánětlivé formy a převážně neaktivní formy onemocnění se strukturálním poškozením [1]. Farmakoterapie má potlačit zánětlivou aktivitu, zatímco chirurgická léčba řeší nevratně změněnou tkáň. U pokročilejší HS je tedy optimální léčebná strategie zpravidla kombinovaná.

Hodnocení tíže onemocnění jako předpoklad správné farmakoterapie

Rozhodování o farmakoterapii HS by mělo začínat jednoduchým, ale reprodukovatelným zhodnocením tíže onemocnění. Hurleyho klasifikace zůstává užitečná pro popis strukturálního postižení v konkrétní lokalizaci. Stadium Hurley I označuje abscesy bez tunelů a jizev, Hurley II recidivující abscesy s tvorbou tunelů a jizvením v oddělených ložiscích a Hurley III difuzní nebo téměř difuzní postižení se vzájemně propojenými tunely. Tato klasifikace však není dostatečně citlivá pro krátkodobé sledování farmakologické odpovědi.

Pro aktivní zánětlivou složku je praktičtější International Hidradenitis Suppurativa Severity Score System (IHS4), který počítá počet nodulů × 1, abscesů × 2 a drénujících tunelů × 4. Za mírnou HS se považuje skóre 1–3, za středně těžkou 4–10 a za těžkou více než 11 bodů [3]. V klinických studiích biologik byl tradičně používán cílový ukazatel HiSCR (Hidradenitis Suppurativa Clinical Response), tedy nejméně 50% pokles počtu abscesů a zánětlivých nodulů bez nárůstu počtu abscesů či drénujících tunelů. Pro běžnou praxi má smysl kombinovat IHS4, Hurleyho stadium, hodnocení bolesti a skóre DLQI (Dermatology Life Quality Index). Takový minimální soubor údajů umožňuje včas rozpoznat selhání léčby a neprodlužovat neúčinnou terapii (tab. 1) [1,4–9].

Lokální a konvenční systémová léčba

U mírné aktivní HS mají stále své místo lokální postupy, zejména antiseptická a protizánětlivá péče, krátkodobá lokální antibiotická léčba ve vhodně vybraných případech a edukace pacienta o redukci mechanického dráždění, kouření a nadváhy. Lokální léčba je však u středně těžké až těžké HS zpravidla pouze doplňková. Její význam spočívá v redukci sekrece, zápachu, macerace, bolesti a sekundární kolonizace, nikoliv v kontrole hluboké imunologické aktivity onemocnění.

Konvenční systémová léčba je reprezentována především antibiotiky s protizánětlivým i antimikrobiálním účinkem. Evropská doporučení uvádějí jako relevantní možnosti per­orál­ní tetracykliny a kombinaci klindamycin/rifampicin; ve specifických situacích může být zvážena také krátká intravenózní léčba klindamycinem [1]. V praxi je nutné před zahájením podávání antibiotik rozlišit, zda jde o akutní bakteriální komplikaci, nebo o zánětlivou aktivitu HS. Terapie antibiotiky má být časově ohraničená, s předem stanoveným momentem kontroly efektu. Pokud pacient se středně těžkou až těžkou aktivní HS neodpovídá na konvenční systémovou léčbu, neměla by být terapie cyklována neomezeně, ale je namístě zvážit biologickou léčbu.

Biologická léčba – současné registrované možnosti

Pro HS jsou v Evropské unii registrovány tři biologické léčebné možnosti: adalimumab, secukinumab a bimekizumab. Všechny jsou určeny pro aktivní středně těžkou až těžkou HS po nedostatečné odpovědi na konvenční systémovou léčbu, ale liší se cílovou strukturou, délkou zkušenosti, věkovou indikací, bezpečnostními specifiky a v českém prostředí také úhradovými podmínkami [4–6]. Přímé head‑to‑head studie zatím chybějí, proto nelze formulovat univerzální pořadí podle účinnosti. Volba léčby má vycházet z klinického fenotypu, komorbidit, předchozí expozice biologikům, věku pacienta, preference aplikačního režimu a reálné dostupnosti (tab. 2) [1,4–9].

Adalimumab

Adalimumab je plně humánní monoklonální protilátka proti TNF a zůstává referenční biologickou léčbou HS. Registračně je indikován u dospělých a adolescentů ve věku od 12 let s aktivní středně těžkou až těžkou HS při nedostatečné odpovědi na konvenční systémovou terapii [4]. Jeho hlavní výhodou je nejdelší zkušenost v klinických studiích i reálné praxi a adolescentní indikace.

Účinnost adalimumabu byla prokázána v pivotních stu­diích PIONEER I a II. Ve 12. týdnu dosáhl klinické odpovědi vyšší podíl pacientů léčených adalimumabem v dávce 40 mg týdně než placebem: 41,8 % oproti 26,0 % ve studii PIONEER I a 58,9 % oproti 27,6 % ve studii PIONEER II [7]. Z praktického hlediska je důležité hodnotit odpověď přibližně po 12 týdnech účinné udržovací léčby. Při nedostatečném efektu je vhodné revidovat diagnózu, adherenci, přítomnost drénujících tunelů, potřebu chirurgické intervence a případně změnit mechanismus účinku.

Secukinumab

Secukinumab je monoklonální protilátka inhibující IL‑17A. V Evropské unii je indikován k léčbě aktivní středně těžké až těžké HS u dospělých s nedostatečnou odpovědí na konvenční systémovou léčbu [5]. Podává se subkutánně po úvodní fázi jednou týdně po dobu pěti týdnů a následně jednou měsíčně; u HS je možná také dvoutýdenní udržovací aplikace podle klinické odpovědi [5].

Ve studiích SUNSHINE a SUNRISE, které zahrnuly 1 084 dospělých se středně těžkou až těžkou HS, vedl secukinumab k významnému zlepšení oproti placebu. Ve větvi s podáváním každé dva týdny dosáhlo v 16. týdnu HiSCR 45 % pacientů oproti 34 % ve studii SUNSHINE a 42 % pacientů oproti 31 % ve studii SUNRISE; odpověď přetrvávala do 52. týdne [8]. Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) v souhrnu uvádí, že v obou studiích dosáhlo alespoň 50% redukce abscesů a nodulů 44 % pacientů léčených secukinumabem oproti 32 % pacientů v placebové skupině [5]. V klinické praxi může být secukinumab vhodnou volbou zejména u pacientů, u nichž je žádoucí anti‑IL‑17 mechanismus, po selhání anti‑TNF terapie nebo při souběžných diagnózách z okruhu psoriatického onemocnění či axiální spondyloartritidy. Opatrnost je namístě u pacientů s idiopatickými střevními záněty.

Bimekizumab

Bimekizumab je humanizovaná monoklonální protilátka inhibující IL‑17A/A, IL‑17F/F a IL‑17A/F. V EU je indikován u dospělých s aktivní středně těžkou až těžkou HS při nedostatečné odpovědi na konvenční systémovou léčbu [6]. V dávkování pro HS se podává každé dva týdny po dobu 16 týdnů a poté každé čtyři týdny [6]. Duální inhibice IL‑17A a IL‑17F je z farmakologického hlediska atraktivní, protože oba cytokiny přispívají k neutrofilnímu zánětu a tkáňové destrukci v HS.

Účinnost bimekizumabu byla doložena v klinických studiích ­BE ­HEARD I a BE HEARD II. V 16. týdnu dosáhlo HiSCR50 při dávkování každé dva týdny 48 % oproti 29 % pacientů v placebové skupině ve studii BE HEARD I a 52 % oproti 32 % pacientů ve studii BE HEARD II [9]. Ve studii BE ­HEARD II byl účinný také režim podávání každé čtyři týdny. Z hlediska bezpečnosti je třeba myslet zejména na infekce horních cest dýchacích a kandidózy, především orální; pacienty je vhodné na tuto možnost předem upozornit a aktivně se na ni ptát při kontrolách.

Registračně je bimekizumab v EU indikován po nedostatečné odpovědi na konvenční systémovou HS terapii [6]. V České republice je bimekizumab od dubna 2026 hrazen pro léčbu aktivní středně těžké až těžké HS u pacientů, u nichž po předchozí biologické terapii nebylo dosaženo adekvátní odpovědi nebo u nichž došlo k selhání konvenční terapie a léčba anti‑TNF je kontraindikována či ji nemocní netolerují [10]. V praxi tak bimekizumab představuje velmi významné rozšíření možností zejména pro pacienty po selhání předchozího biologika.

Bezpečnostní aspekty a monitoring

Před zahájením biologické léčby je vhodné standardizovat vstupní vyšetření. V praxi zahrnuje anamnézu závažných a recidivujících infekcí, screening tuberkulózy, hepatitid B a C podle lokálních zvyklostí, základní laboratorní vyšetření, zhodnocení očkování a posouzení komorbidit. U ada­li­mu­ma­bu je třeba respektovat riziko závažných infekcí, reaktivace tuberkulózy a kontraindikaci u středně těžkého až těžkého srdečního selhání [4]. U inhibitorů IL‑17 jsou důležité ana­mné­za idiopatických střevních zánětů a výskyt mukokutánních kandidóz, zejména u bimekizumabu.

Samotné laboratorní hodnoty však nestačí. U HS je nezbytné při každé kontrole zaznamenat aktivní léze, bolest, sekreci, vývoj tunelů a kvalitu života. Pacient může mít laboratorně klidný nález a současně výraznou lokální aktivitu s bolestí a sekrecí. Naopak dlouhodobě drénující tunel bez významné zánětlivé aktivity nemusí být projevem farmakologického selhání, ale strukturálním reziduem vhodným k chirurgickému řešení.

Antibiotický stewardship a adjuvantní lokální terapie

Hidradenitis suppurativa je onemocnění s vysokou kumulativní antibiotickou expozicí. Antibiotika jsou často nasazována opakovaně, někdy bez jasného odlišení bakteriální infekční komplikace od imunomediované zánětlivé aktivity. Farmakoterapeutický algoritmus by proto měl zahrnovat i antibiotický stewardship (soubor postupů definující správné používání antibiotik): jasnou indikaci, omezenou délku podávání, kultivační vyšetření u netypického nebo komplikovaného průběhu a včasné rozhodnutí, zda pacient nemá být eskalován k biologické nebo kombinované léčbě.

Součástí redukce antibiotické zátěže může být i kvalitní lokální péče o rány. U secernujících nebo erodovaných lézí mají význam volba atraumatického krytí, kontrola macerace, zápachu a sekundární kolonizace. Lokální terapie suplementovaným lékařským medem může být u vhodně vybraných ran a po chirurgických výkonech chápána jako adjuvantní antimikrobiální a hojivý postup, nikoliv jako náhrada systémové léčby aktivní středně těžké až těžké HS. Prakticky může pomoci v období čištění spodiny, snížení sekrece a péče o sekundárně se hojící defekty. U pacientů na biologické léčbě tak lokální péče o rány doplňuje systémovou kontrolu zánětu a může snížit potřebu opakovaných antibiotických intervencí, pokud nejsou přítomny známky akutní invazivní infekce.

Praktický algoritmus pro dermatologickou ambulanci v České republice

U každého pacienta s HS je vhodné již při první návštěvě zaznamenat lokalizace, Hurleyho stadium, IHS4, bolest, DLQI a komorbidity. U mírné aktivní HS lze zahájit lokální a konvenční systémovou léčbu, přičemž efekt má být zhodnocen v předem určeném intervalu. U středně těžké až těžké aktivní HS po selhání konvenční systémové léčby je namístě biologická léčba. V české realitě se praktická sekvence odvíjí od ak­tuál­ních úhradových podmínek; adalimumab zůstává tradiční první biologickou volbou, secukinumab je další schválenou anti‑IL‑17 možností a bimekizumab nově rozšiřuje léčbu zejména pro pacienty po selhání předchozí biologické terapie.

Při dominanci aktivních nodulů a abscesů má farmakoterapie zásadní význam. Při dominanci tunelů, fibrotických pruhů a jizev je nutné současně plánovat chirurgické řešení. Biologikum v této situaci nemá být chápáno jako náhrada excize nebo deroofingu, ale jako nástroj ke kontrole zánětu před výkonem a po něm. Odpověď na biologickou léčbu je rozumné hodnotit po 12–16 týdnech. Pokud pacient nedosáhne klinicky smysluplného zlepšení, je vhodné ověřit adherenci, přehodnotit fenotyp onemocnění, zvážit chirurgickou komponentu a při trvající aktivitě změnit mechanismus účinku léčby.

Závěr

Farmakoterapie HS vstoupila do období cílené léčby. Základním předpokladem úspěchu není pouze dostupnost nových léčiv, ale především správné určení fenotypu choroby, objektivní měření aktivity a včasné rozlišení zánětlivé a strukturálně destruktivní složky. Antibiotika mají v léčbě HS nadále své místo, ale neměla by oddalovat biologickou léčbu u pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní chorobou. Adalimumab, secukinumab a bimekizumab dnes představují tři registrované biologické možnosti s různým mechanismem účinku a praktickými výhodami. Budoucnost léčby HS bude pravděpodobně směřovat k přesnější personalizaci podle fenotypu, komorbidit, biomarkerů a odpovědi na předchozí mechanismy účinku. Pro současnou českou praxi je však nejdůležitější zkrátit dobu k diagnóze, měřit aktivitu standardizovaně a nebát se časné kombinace farmakoterapie s chirurgickou léčbou tam, kde samotný lék již nemůže odstranit nevratné strukturální postižení.

MUDr. Jan Finsterle

Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV, Šrobárova 1150/50, 100 34 Praha 10, e-mail: jan.finsterle@fnkv.cz

Literatura

[1]   Zouboulis CC, Bechara FG, Benhadou F, et al. European S2k guidelines for hidradenitis suppurativa/acne inversa part 2: Treatment. J Eur Acad Dermatol Venereol 2025; 39: 899–941.

[2]   Sabat R, Alavi A, Wolk K, et al. Hidradenitis suppurativa. Lancet 2025; 405: 420–438.

[3]   Zouboulis CC, Tzellos T, Kyrgidis A, et al. Development and validation of the International Hidradenitis Suppurativa Severity Score System (IHS4), a novel dynamic scoring system to assess HS severity. Br J Dermatol 2017; 177: 1401–1409.

[4]   European Medicines Agency. Humira: EPAR – product information/medicine overview. Hidradenitis suppurativa indication and clinical data. Dostupné na: https://www.ema.europa.eu/en/medicines/human/EPAR/humira [stav k 7. 5. 2026]

[5]   European Medicines Agency. Cosentyx: EPAR – product information/ /medicine overview. Hidradenitis suppurativa indication, dosing and clinical data. Dostupné na: https://www.ema.europa.eu/en/medicines/human/EPAR/cosentyx [stav k 16. 10. 2025]

[6]   European Medicines Agency. Bimzelx: EPAR – product information/ /medicine overview. Hidradenitis suppurativa indication and dosing. Dostupné na: https://www.ema.europa.eu/en/medicines/human/EPAR/bimzelx [stav k 8. 5. 2026]

[7]   Kimball AB, Okun MM, Williams DA, et al. Two phase 3 trials of adalimumab for hidradenitis suppurativa. N Engl J Med 2016; 375: 422–434.

[8]   Kimball AB, Jemec GBE, Alavi A, et al. Secukinumab in moderate‑to‑severe hidradenitis suppurativa (SUNSHINE and SUNRISE): week 16 and week 52 results of two identical, multicentre, randomised, placebo‑controlled, double‑blind phase 3 trials. Lancet 2023; 401: 747–761.

[9]   Kimball AB, Jemec GBE, Sayed CJ, et al. Efficacy and safety of bimekizumab in patients with moderate‑to‑severe hidradenitis suppurativa (BE HEARD I and BE HEARD II): two 48‑week, randomised, double‑blind, placebo‑controlled, multicentre phase 3 trials. Lancet 2024; 403: 2504–2519.

[10] Rozhodnutí o stanovení výše a podmínek úhrady ze zdravotního pojištění léčivého přípravku Bimzelx 320 mg INJ SOL PEP 1× 2 ml z 11. 3. 2026 (zahájeno 16. 12. 2024, sp. zn. SUKLS328262/2024).

Publikováno online 

Remedia ročník 36 | číslo 3/2026