Bezdíčková: Zájem o praktické lékařství roste, limitem zůstávají kapacity i regiony

Počet rezidenčních míst ve všeobecném praktickém lékařství zůstává druhým rokem na 140, přestože zájem školicích zařízení i lékařů je výrazně vyšší. MUDr. Ludmila Bezdíčková, vedoucí Katedry všeobecného praktického lékařství IPVZ, upozorňuje, že počty nově zařazených lékařů sice mírně rostou a přibývá i rekvalifikací z jiných oborů, systém však naráží na kapacitní limity i regionální nerovnováhy. O tom, kde mladí praktičtí lékaři nastoupí, rozhoduje především kvalita školící praxe a podmínky v jednotlivých regionech, přičemž významnou roli hraje i podpora vzdělávání a zapojení studentů už během studia. 

• Jak se vyvíjí počet rezidenčních míst určených pro obor všeobecného praktického lékařství?

Počet rezidenčních míst, o která mohou školitelé žádat, je v našem oboru už druhým rokem neměnný. Oproti situaci před dvěma lety dokonce mírně klesl – aktuálně jde o 140 míst. Letos to přitom vypadá, že počet žádostí ze strany školicích zařízení přesáhne 300, tedy zhruba dvojnásobek dostupné kapacity.

Skutečný zájem školenců o nástup do těchto míst odhadujeme kolem 200, ale je to obtížné přesně kvantifikovat, protože zpětnou vazbu máme až ve chvíli, kdy se začnou hlásit do výběrových řízení. Zájem je navíc regionálně velmi nevyvážený.

• Vidíte vyšší zájem ze strany absolventů lékařských fakult, zejména letos, kdy doběhl program navýšení počtu studentů?

Je obtížné ten zájem jednoznačně posoudit. Tvrdým ukazatelem jsou počty lékařů zařazených do oboru – ty jsou minimálně stabilní, spíše mírně rostou. Zároveň se ale objevuje i řada lékařů, kteří se do oboru rekvalifikují, mají za sebou vzdělávání v jiném oboru, někdy i složený kmen nebo atestaci.

Z hlediska „tvrdých dat“ tedy sledujeme spíše jen mírný nárůst. Na druhou stranu v rovině komunikace a zájmu o obor vnímáme posun – téma všeobecného praktického lékařství se více diskutuje. Souvisí to i s naší snahou být více přítomni na lékařských fakultách. V rámci projektu IPVZ Podpora vzdělávání v primární péči, financovaného z prostředků Evropské unie, realizujeme semináře a stáže, které umožňují být v bližším kontaktu se studenty i mladými lékaři se zájmem o náš obor.

• Jak se vyvíjí počet zájemců z jiných oborů – například internistů nebo lékařů se specializací v urgentní medicíně či anesteziologii?

Jak už jsem zmiňovala, i zde ten zájem mírně stoupá. Stále ale panuje řada nejasností ohledně toho, jak konkrétně rekvalifikace probíhá. Věřím, že se to postupně narovná se spuštěním plné funkčnosti e-indexu, systému administrace vzdělávání. V přehledu požadovaných stáží jsou zatím určité nejasnosti, ale ve chvíli, kdy bude v elektronickém indexu jasně uvedeno, jaké stáže má kdo absolvovat, mělo by se to zpřehlednit a zjednodušit.

• Systém administrace nabíhá od 1. ledna do ostrého provozu. Jak hodnotíte první měsíce jeho fungování?

Je to obtížné. Vnímám to jako poměrně náročný „porod“. Řadu těchto fází by bylo lepší nejprve otestovat v pilotním provozu, než se systém stal povinným, ale z různých důvodů to zřejmě nebylo možné.

Bylo logické, že se objeví chyby a problémy ve funkčnosti – a skutečně na ně narážíme, a to jak z pohledu školenců, tak především školicích zařízení. Učíme se, jak evidovat stáže, jak je zaznamenávat a potvrzovat, přičemž řada věcí zatím nefunguje ideálně a opravuje se za běhu.

To vede k nedorozuměním i frustraci na straně všech zúčastněných. Moje role je často někde uprostřed a musím říct, že je to v tomto ohledu velmi náročné období.

• Hovořila jste o tom, že se snažíte oslovit studenty během jejich pregraduálního studia. Jakými způsoby? Co pro ně chystáte?

Jednou z klíčových aktivit je projekt Podpora vzdělávání v primární péči, který realizujeme na IPVZ s podporou OPZ Plus. Jeho součástí je podpora školicích ordinací – snažíme se vytvořit metodiku pro vzdělávání přímo v ordinacích praktických lékařů – školitelů.

Vznikla síť 26 školicích ordinací, kterou chceme dále rozšiřovat. Jde o pracoviště, která jsou špičkově vybavená personálně i přístrojově a umožňují studentům lékařských fakult i mladým lékařům absolvovat krátkodobé stáže. Mohou se tam seznámit s fungováním moderních týmových praxí a s kompetencemi praktického lékaře. Pro řadu studentů je to první příležitost, jak se s oborem blíže setkat – a od toho si hodně slibujeme.

Další aktivitou jsou motivační semináře na lékařských fakultách a tvorba výukových materiálů pro pedagogy, které mají studenty více seznamovat s oborem všeobecného praktického lékařství a jeho specifiky.

Mimo tento projekt připravujeme také první letní kemp pro studenty medicíny, který by se měl uskutečnit na Vysočině – tedy v regionu s nedostatkem praktických lékařů a bez lékařské fakulty. Chceme studentům ukázat, jak může být zajímavá práce praktika na venkově, a zároveň otevřít debatu s krajem i zdravotními pojišťovnami o tom, co by mohlo mladé lékaře motivovat k působení v těchto oblastech. Právě tato data dnes do značné míry chybějí.

• Jaké jsou tedy podle vás cesty ke snížení regionálních disproporcí, aby praktičtí lékaři nastupovali tam, kde jsou skutečně nejvíce potřeba?

To je hodně těžká otázka. Co je ale jisté, je potřeba společná spolupráce – jak ze strany odborných organizací praktických lékařů, tak lékařských fakult, pojišťoven, krajů i samotných obcí, které praktické lékaře hledají. Je potřeba najít společnou řeč a identifikovat motivace, které mohou posilovat zájem mladých lékařů a studentů o práci v těchto regionech, aniž by je zároveň příliš omezovaly.

Ukazuje se například, že dlouhodobé stabilizační dohody, které mladé lékaře zavazují na mnoho let, nejsou z jejich strany příliš preferovány. Stejně tak se zdá, že je nemotivuje ani samotná finanční částka, byť může působit velmi atraktivně. Mnohem více je může oslovit kvalitní školicí praxe, kde je reálný předpoklad, že se něco naučí a stanou se kompetentní součástí týmu ordinace.

Vedle toho hrají roli i další faktory – pracovní uplatnění pro partnera, školy pro děti, infrastruktura, dopravní dostupnost oblasti nebo zajištění dopravy pacientů do ordinací. V regionech s rozptýlenými obcemi se může ukazovat jako efektivnější zajistit pacientům dopravu do kvalitní týmové praxe než udržovat v každé menší obci ordinaci s omezenými možnostmi péče, často navíc s lékařem ve vyšším věku.

Rozhovor vznikl v rámci zpravodajství Medical Tribune z 20. kongresu primární péče. Další rozhovory a články z této akce naleznete v medisekci Kongres primární péče.