Diabetes 1. typu nemusí být limitem vrcholového sportu

Moderní léčba, kontinuální monitorace glykémie a individuálně nastavený režim umožňují lidem s diabetem 1. typu bezpečně se věnovat i vrcholovému sportu. Podle MUDr. Marie Skalské, lékařky Centra sportovní medicíny, která se stará o světové medailisty i o ty, kteří se teprve učí číst a první velké soutěže je teprve čekají, jsou klíčové nejen moderní technologie, ale především znalost vlastního těla a schopnost reagovat na změny glykémie, zátěž, stres či únavu. V rozhovoru pro Medical Tribune hovoří o tom, proč se přístup k diabetu a sportu posouvá od otázky, zda je vrcholový výkon vůbec možný, k otázce, jak jej nastavit bezpečně a dlouhodobě.

• Je diabetes 1. typu skutečně slučitelný s vrcholovým sportem bez zásadního zvýšení zdravotního rizika? 

Ano je slučitelný s vrcholovým sportem a krásně nám to ukazuje zrovna Team Novo Nordisk. A určitě najdeme i ve světovém, zejména individuálním sportu několik sportovců, kteří jsou na zcela vrcholové úrovni. 

• Co je při správném vedení léčby rozhodující? 

Zcela zásadní je kompenzace diabetu – a nezáleží na tom, jestli je to vrcholový sportovec, nebo běžný pacient. Kompenzace znamená, že se pacient naučí reagovat na zátěž a posléze dávkuje svůj inzulin, který je zcela esenciální. Při velké zátěži musí umět doplnit sacharidy a následně k tomu přizpůsobit i inzulinovou léčbu.

Pokud je to všechno správně vedeno, neměl by být pacient ohrožen. Ale je potřeba říci, že každý sportovec snáší zátěž velmi individuálně. Nejedná se totiž jen o zátěž, ale koncentrace krevního cukru významně ovlivní i to, jak se vyspí, jak je závod dlouhý, významnou roli hraje i stres. To jsou všechno faktory, se kterými ať sportovec, nebo běžný pacient musí umět pracovat. 

• Zásadní roli tedy vedle dobře vedené léčby sehrávají i režimová opatření…

Naprosto jednoznačně. U pacientů s diabetem 1. typu se mohou objevit situace, kdy mají pocit, že dodržují všechna doporučení stejně jako jindy, přesto se kompenzace náhle zhorší. Závodníci Teamu Novo Nordisk sami říkají, že každý závod je svým způsobem unikátní. Díky každodenní zkušenosti s vlastním onemocněním dokážou často velmi přesně rozpoznat, jak jejich tělo na fyzickou zátěž reaguje, a v některých situacích mohou svou kompenzaci zvládat lépe než odborník, který se jejich diabetem zabývá pouze v rámci ambulantní péče.

Mnozí z nich navíc žijí s diabetem 1. typu od raného dětství. Jak sami říkají: „Je to prostě součást mě. Když mám diabetes od tří let, vlastně neznám život bez něj.“ Ani dlouholeté zkušenosti s vlastním onemocněním však neznamenají, že bude reakce organismu a vývoj glykémie při každém výkonu zcela předvídatelný.

•  Jak významnou úlohu hraje při dlouhodobé sportovní aktivitě monitorace trendu glykémie, nikoli pouze aktuální hodnoty? 

Zcela zásadní. Sledování trendu glykémie umožňuje lépe přizpůsobovat léčbu aktuální situaci. Pro vrcholové sportovce je přitom důležité, že mohou na vývoj glykémie reagovat prakticky v reálném čase, a to i během samotného závodu. Někteří mají hodnoty z kontinuálního monitoru propojeny přímo s cyklocomputerem, takže mohou vývoj glykémie sledovat za jízdy. Podle aktuální situace pak mohou upravit nastavení inzulinové pumpy nebo podat inzulin perem. Někteří závodníci pero preferují právě proto, že jim umožňuje rychlou a podle jejich zkušenosti spolehlivou aplikaci inzulinu i během závodu.

• Nakolik mění kontinuální glukózové senzory možnost sportování lidí s diabetem? 

Významně. Moderní technologie, ať už jde o inzulinové pumpy, nebo kontinuální monitoraci glukózy, představují důležitý posun v možnostech bezpečného sportování lidí s diabetem. Zajímavé přitom je, že ne všichni závodníci používají inzulinovou pumpu. Kontinuální monitorace glykémie je však velmi důležitá, protože umožňuje sportovci průběžně sledovat její vývoj a včas reagovat na případné odchylky, zejména na hypoglykémii.

•  Jaké výhody a limity mají tyto kontinuální glukózové senzory? 

Nejsem diabetolog, ale za klíčové považuji především edukaci a postupné osvojení správného managementu diabetu. Pacienti, kteří s onemocněním dlouhodobě žijí, si díky každodenní zkušenosti postupně osvojují velmi dobrou úroveň znalostí a dovedností potřebných k jeho zvládání. Technologie jim v tom mohou významně pomáhat, zároveň je ale důležité vědět, jak s jejich údaji správně pracovat. Za významné riziko považuji především případnou technickou chybu nebo selhání zařízení, na které je potřeba být připraven.

• Nakolik je léčbu nutné přizpůsobit konkrétnímu typu sportovního výkonu? 

Zcela zásadně. Organismus bude reagovat jinak na krátký rychlostní výkon a jinak na vytrvalostní zátěž. U dvou- až tříhodinového závodu, ať už jde o běh, nebo cyklistiku, je potřeba příjem sacharidů a nastavení inzulinové léčby přizpůsobit dlouhodobé zátěži úplně jinak než například u krátkého sprinterského výkonu. Podobně specifické nároky mají také např. veslaři, se kterými pracujeme na vrcholové úrovni.

Když to hodně zjednoduším, při sledování stravování závodníků na Tour de France vidíme, jak obrovská může být během etap spotřeba sacharidů. U sportovce s diabetem je proto potřeba velmi přesně sladit příjem sacharidů s inzulinovou léčbou a aktuální zátěží. Zásadními faktory jsou tedy typ a délka výkonu, ale také jeho intenzita.

• Může přílišná důvěra v technologie naopak představovat riziko? 

Může. V současnosti máme k dispozici obrovské množství senzorů a možností monitorace. U diabetu jsou technologie bezpochyby zásadní součástí léčby, obecně ale platí, že bychom se na jejich data neměli spoléhat bezvýhradně. Můžeme se setkat s tím, že člověk ráno vstane a místo toho, aby nejprve vnímal, jak se subjektivně cítí, jak je unavený nebo jaká je jeho aktuální výkonnost, podívá se například na chytré hodinky a zjistí, že podle jejich údajů špatně spal. Informace z technologií pak mohou začít určovat jeho vnímání vlastního stavu.

Na našem pracovišti v Centru sportovní medicíny, kde pracujeme s vrcholovými sportovci, proto nepovažujeme za nutné, aby každý používal několik monitorovacích zařízení současně. Naopak je vedeme k tomu, aby si dokázali sami vyhodnotit svou subjektivní výkonnost, únavu a celkový stav a nespoléhali pouze na objektivní data, jako je ranní klidová tepová frekvence nebo jiné naměřené hodnoty. Technologie jsou tedy velmi dobrý sluha, ale neměly by se stát pánem, který naše rozhodování zcela ovládá.

• Posunula se podle vás medicína od otázky, zda může člověk s diabetem 1. typu vrcholově sportovat, k otázce, jak mu umožnit sportovat bezpečně a dlouhodobě?

Jednoznačně. A je vlastně nádherné, že se tímto směrem medicína posouvá. Doufám, že právě to bude dál jedním z cílů Teamu Novo Nordisk – ukazovat, že i s onemocněním, které je celoživotní a vyžaduje každý den obrovské množství drobných rozhodnutí a úprav, je možné vrcholově sportovat.

Může to být zároveň příklad pro běžnou populaci. Někdy stačí, že člověka někde píchne nebo ho něco zabolí, a hned má pocit, že je potřeba pohybovou aktivitu přerušit. Přitom pohyb je naprosto zásadní součástí zdravého životního stylu, ať už mluvíme o prevenci obezity, nebo kardiovaskulárních onemocnění.

Tito sportovci jsou krásnou ukázkou toho, že pohyb je možný i při chronickém onemocnění – samozřejmě s ohledem na konkrétní zdravotní stav a správně nastavenou léčbu. Já ze své pozice sportovní lékařky s nadsázkou říkám, že skutečnou kontraindikací pohybu je jen smrt nebo intubace.