EADV sympozium 2026: současné výzvy dermatologie
Každoročně nabízí EADV (European Academy of Dermatology and Venereology) Spring Symposium výjimečnou příležitost k navazování kontaktů a získávání nejnovějších poznatků v oblasti dermatovenerologie. Letošní program zahrnoval desítky přednáškových bloků s více než stovkou významných řečníků, kteří nabídli komplexní pohled na současné výzvy tohoto oboru. Odborný program zdůraznil význam molekulární diagnostiky, personalizované terapie a multidisciplinární péče v moderní dermatologii.
„Pro rok 2026 jsme zvolili inspirativní prostředí Athén, města všeobecně považovaného za kolébku západní civilizace, kde se poprvé rozvinulo vědecké bádání, medicína a filosofie. Toto historické prostředí představuje vhodný rámec pro vědeckou výměnu názorů i reflexi vývoje medicínského poznání,“ uvedla v úvodní přednášce prezidentka EADV prof. Branka Marinovicová, přednostka Kliniky dermatovenerologie University Hospital Center Zagreb a Lékařské fakulty Univerzity v Záhřebu.
Jednu z hlavních úvodních přednášek prezentoval prof. Nektarios Tavernarakis z Medical School of the University of Crete, Heraklion, Řecko. V přednášce s názvem Od nových mechanismů stárnutí k nové terapeutické intervenci se zaměřil na úlohu kontroly mitochondriální kvality v procesech stárnutí a odolnosti vůči stresu. „Akumulace poškozených mitochondrií významně přispívá k buněčnému úpadku a rozvoji patologií souvisejících se stárnutím. Mitofagie a mitochondriální biogeneze fungují v rámci koordinované homeostatické zpětnovazebné smyčky regulující mitochondriální obsah a udržení buněčné funkce,“ zdůraznil s tím, že porucha eliminace dysfunkčních mitochondrií představuje klíčový mechanismus senescentního úpadku a označil mitofagii za perspektivní terapeutický cíl u onemocnění asociovaných se stárnutím.
Jedna z dalších přednášek se zaměřila na Léky navozené vypadávání vlasů (drug-induced hair loss). Profesor Alexander Katoulis, National and Kapodistrian University of Athens, zdůraznil, že se jedná o relativně častou, avšak často nerozpoznanou příčinu alopecie, která je ve většině případů reverzibilní a nevede k trvalému poškození vlasových folikulů.
Typicky se manifestuje jako difuzní, nejizvící ztráta vlasů, přičemž klinický obraz a závažnost závisejí na mechanismu účinku vyvolávajícího léčiva. Upozornil, že příčinou může být široké spektrum léčiv, která představují v moderní medicíně „velkého imitátora“, protože mohou napodobovat různé fenotypy alopecie – převážně nejizvící formy, vzácně však i formy trvalé nebo jizvící, což může významně komplikovat diagnostiku.
„Pro správné stanovení diagnózy je zásadní podrobná farmakologická anamnéza, zejména zjištění nově nasazené medikace nebo předchozí expozice léčivům v časové souvislosti se začátkem vypadávání vlasů. Mezi nejčastěji kauzálně podezřelé skupiny patří léčiva používaná v onkologii, kardiologii, endokrinologii/hormonální terapii a neurologii či psychiatrii; příčinou však mohou být také některé dermatologické přípravky. Léčebný přístup spočívá především v identifikaci vyvolávajícího léčiva a jeho vysazení nebo náhradě vhodnou alternativou. Součástí managementu je rovněž edukace pacienta, reassurance (ujištění o zpravidla reverzibilním průběhu) a psychologická podpora s cílem zmírnit psychosociální dopad onemocnění. Dnes máme k dispozici mnoho terapeutických možností – klíčová je správná diagnóza,“ zdůraznil prof. Katoulis.
Hidradenitis suppurativa a těhotenství
Se zájmem se setkal i blok volných sdělení, kde se přednášející věnovali řadě aktuálních problémů, mezi nimi i možným nežádoucím dopadům hidradenitis suppurativa (HS) na těhotenství nebo hodnocení vztahu mezi klinickými a histopatologickými nálezy a expresí signální dráhy JAK–STAT v tkáni u HS.
„Hidradenitida je chronické zánětlivé onemocnění postihující i ženy v reprodukčním věku, u nichž může přispívat ke zvýšení nepříznivých výsledků v těhotenství. Cílem naší studie bylo zhodnotit asociaci mezi HS a těhotenstvím prostřednictvím systematického přehledu literatury a metaanalýzy. Do hodnocení byly zahrnuty čtyři populační studie zahrnující přibližně 15 milionů těhotenství. Výsledky ukázaly, že ženy s HS měly vyšší riziko několika nepříznivých těhotenských komplikací,“ vysvětlil prof. Chong-Chi Chi, Taoyuan, Taiwan.
Mezi hlavní nálezy patřilo:
- zvýšené riziko gestačního diabetu,
- vyšší pravděpodobnost předčasného porodu,
- vyšší výskyt císařského řezu,
- zvýšené riziko postpartální hemoragie.
Podle prof. Chong-Chi Chi existuje několik možných vysvětlení, jedním je systémový zánět, kdy pacientky s HS vykazují zvýšené koncentrace prozánětlivých cytokinů, zejména TNFα, IL-1β a IL-17. Tyto cytokiny mohou negativně ovlivňovat placentární funkci a endoteliální prostředí, což může vést k těhotenským komplikacím. Například TNFα je spojován s inzulinovou rezistencí a rozvojem gestačního diabetu, zatímco IL-17 může narušovat normální placentární vývoj.
Dalším možným mechanismem je genetická predispozice. Některé geny asociované s HS, například SOX9 a KLF5, jsou důležité nejen pro kožní homeostázu, ale také pro embryonální vývoj a organogenezi. U pacientek s chronickým zánětem může docházet ke změnám vaginálního mikrobiomu a bakteriální dysbióze. To může zvyšovat riziko intrauterinní infekce, která je významným rizikovým faktorem spontánního potratu a předčasného porodu.
Výsledky studie zdůrazňují, že pacientky s HS vyžadují během těhotenství multidisciplinární péči a pečlivé sledování možných komplikací v jednotlivých trimestrech. Zatímco v prvním trimestru je důležité monitorovat riziko spontánního potratu, ve druhém a třetím trimestru je třeba sledovat známky předčasného porodu a infekčních komplikací. V poporodním období je nutné věnovat pozornost riziku postpartální hemoragie a poruch hojení. Důležitá je také spolupráce dermatologů, gynekologů a dalších specialistů. U některých pacientek může být vhodné zvážit biologickou léčbu, například inhibitory TNFα, pokud přínos léčby převáží možná rizika.
„Naše studie ukazuje, že hidradenitida je spojena se zvýšeným rizikem několika nepříznivých těhotenských výsledků. Tyto pacientky proto vyžadují zvýšenou klinickou pozornost a individualizovanou prenatální péči,“ zdůraznil prof. Chong-Chi Chi.
JAK/STAT signalizace jako nový terapeutický cíl
Studii zaměřenou na úlohu signalizační dráhy JAK/STAT v patogenezi HS a na expresi proteinů JAK1, JAK2 a JAK3 v postižené kůži prezentoval Dr. Yusuv Can Edek, Gazi University Ankara, Turecko. Jak vysvětlil, cytokiny a interleukiny aktivují receptory buněčné membrány, což prostřednictvím JAK/STAT signalizace ovlivňuje buněčnou proliferaci, diferenciaci, apoptózu a regulaci zánětu. Cílem práce bylo analyzovat expresi JAK proteinů v epidermis, dermis a folikulárních strukturách HS, porovnat výsledky s kontrolní tkání a posoudit vztah mezi expresí JAK a klinickými či histopatologickými parametry onemocnění. Do studie bylo zahrnuto 50 pacientů s HS a 50 kontrol. Pacienti s aktivní infekcí, malignitou, imunosupresí či současným zánětlivým kožním onemocněním byli vyloučeni. Byla provedena histopatologická a imunohistochemická analýza se zaměřením na expresi JAK1, JAK2 a JAK3. Hodnoceny byly také demografické údaje, závažnost onemocnění, lokalizace lézí a přítomnost komorbidit.
Výsledky ukázaly, že většina pacientů byla obézní a výrazně byla zastoupena kuřácká populace, což potvrzuje známou souvislost HS s metabolickými a kardiovaskulárními komorbiditami. „Histopatologicky byly v HS tkáních časté známky folikulární hyperkeratózy, akantózy, aktivního i chronického zánětu, abscesových formací a destrukce tkáně. U HS byla prokázána signifikantně vyšší exprese JAK1 v dermis a epitelu vlasových folikulů. Naopak exprese JAK2 byla v dermis pacientů s hidradenitidou významně snížena ve srovnání s kontrolní skupinou. Exprese JAK3 byla u pacientů s HS výrazně zvýšena napříč všemi tkáňovými kompartmenty,“ uvedl Dr. Yusuv Can Edek s tím, že JAK3 vykazovala souvislost se závažností a chroničností onemocnění. U HS je dermální exprese JAK3 signifikantně vyšší v pokročilých stadiích onemocnění a rovněž významně vyšší v gluteálních lézích ve srovnání s axilárními nebo inguinálními lokalizacemi. Gluteální oblast současně vykazuje signifikantně vyšší výskyt akantózy.
Analýza dále ukázala korelaci mezi expresí JAK proteinů a histopatologickými změnami, například mezi JAK3 a aktivní folikulitidou či mezi JAK2 a epidermální hyperplazií. Regresní analýza naznačila, že kombinace exprese JAK1 a JAK2 může pomoci odlišit HS tkáň od zdravé kontroly. „Výsledky podporují význam JAK/STAT signalizace v patogenezi HS a naznačují potenciál selektivních inhibitorů JAK, zejména inhibitorů JAK3, jako nové terapeutické možnosti. Současně však upozorňují na nutnost opatrnosti vzhledem k možným kardiovaskulárním a trombotickým rizikům léčby. JAK proteiny tak mohou představovat nejen terapeutický cíl, ale také perspektivní biomarkery aktivity a závažnosti HS. ‚Window of opportunity‘ představuje klíčové období pro prevenci progrese onemocnění a rozvoje chronických komplikací. Současný vývoj přináší nové biomarkery a terapeutické možnosti, zejména léčbu zaměřenou na signální dráhu JAK–STAT,“ shrnul Dr. Yusuv Can Edek.
Překryv dermatologických onemocnění
Rozsáhlý blok přednášek byl věnován problematice překryvu dermatologických onemocnění a diferenciální diagnostice klinicky podobných jednotek. Přednášky shrnuly současné poznatky o daném tématu a představily nejnovější vývoj a jeho dopad na klinickou praxi.
Atopická dermatitida vs. psoriáza
Jak vysvětlil prof. Michel Gilliet, Lausanne University Hospital, Švýcarsko, klinicky nejednoznačné případy se po molekulárním profilování ukazují jako jasně definované jednotky odpovídající buď psoriáze (PsO), nebo atopické dermatitidě (AD), bez průkazu překryvu mezi nimi. Pacienti nereagující na léčbu mohou představovat případy chybné diagnózy AD nebo PsO, případně důsledek imunologického přesmyku směrem k IFN a signálním drahám Th1, spíše než skutečný překryv těchto dvou onemocnění.
„Blokáda drah Th17 nebo Th2 může u pacientů s přítomností obou onemocnění indukovat rozvoj opačného fenotypu, což svědčí spíše pro jejich koexistenci než pro existenci syndromu překryvu AD–PsO. Porozumění molekulárním zánětlivým drahám napomůže správné volbě léčby, včetně indikace cílené terapie oproti terapeutickým přístupům zaměřeným na více signálních drah současně,“ uvedl prof. Gilliet.
Atopická dermatitida vs. cutaneous T-cell lymphoma
AD je chronické relabující zánětlivé onemocnění kůže charakterizované erytémem, pruritem a poruchou kožní bariéry, často asociované s dalšími atopickými chorobami. Naproti tomu cutaneous T-cell lymphoma (CTCL) představuje heterogenní skupinu non-Hodgkinových lymfomů, nejčastěji zahrnující mycosis fungoides (MF) a Sézaryho syndrom. CTCL může klinicky i histopatologicky napodobovat AD či PsO, což vede k častému diagnostickému zpoždění.
„U pacientů s těžkou nebo chronickou atopickou dermatitidou bylo popsáno zvýšené riziko rozvoje CTCL, přímá kauzální souvislost však nebyla prokázána. Obě onemocnění sdílejí Th2-dominantní imunitní odpověď a některé signální dráhy, včetně JAK/STAT a NF-κB, avšak jejich biologická podstata je odlišná,“ upozornila Dr. Evangelia Papadavisová, Attikon University General Hospital, Athény. Zatímco u AD vede cytokinově zprostředkovaný zánět k poruše kožní bariéry a imunitní dysregulaci, u CTCL využívají maligní T lymfocyty tyto mechanismy k podpoře proliferace a přežívání. Perspektivními diagnostickými biomarkery jsou TOX, CCR4 a STAT3, avšak dosud chybějí spolehlivé prediktivní markery.
„Mycosis fungoides představuje významného ‚klinického imitátora‘, zejména v časných a erytrodermických stadiích onemocnění. AD a MF sdílejí některé imunologické mechanismy, avšak jedná se o dvě odlišné nozologické jednotky, které mohou koexistovat. Zásadním problémem nadále zůstává diagnostické zpoždění, podmíněné absencí spolehlivých biomarkerů při současném klinickém i histopatologickém překryvu obou onemocnění. Pro časnou a přesnou diagnostiku má proto klíčový význam molekulární diagnostika,“ zdůraznila Dr. Papadavisová.
V terapeutické oblasti znamenala biologická léčba, zejména dupilumab – blokátor receptoru pro IL-4/IL-13 –, zásadní posun v managementu AD díky vysoké účinnosti a příznivému bezpečnostnímu profilu. Nicméně údaje z nově dostupných farmakovigilančních databází a kazuistických sdělení vyvolaly určité obavy ohledně možné souvislosti mezi léčbou dupilumabem a diagnózou CTCL. Mezi diskutované hypotézy patří chybná diagnostika časných forem CTCL jako AD, demaskování preexistujícího lymfomu a možné imunologické změny, které by mohly ovlivnit rozvoj či progresi onemocnění. U suspektní nebo potvrzené MF je podle Dr. Papadavisové potřeba vyvarovat se podávání biologické léčby a inhibitorů JAK. „S ohledem na tyto skutečnosti je u dospělých pacientů s nově vzniklým, atypickým nebo terapeuticky refrakterním ekzémem nezbytná vysoká míra klinické obezřetnosti. Pro stanovení správné diagnózy a prognózy má zásadní význam časné histopatologické vyšetření, molekulární diagnostika a pečlivé dlouhodobé sledování pacienta,“ shrnula Dr. Papadavisová.
Překryvné formy lupus erythematodes
Mezi dermatologická onemocnění napodobující lupus erythematodes patří několik klinických jednotek s překrývajícími se kožními projevy. Lichen planus se může manifestovat violaceózními plaky a postižením sliznic, které mohou imitovat kožní formy lupusu. Psoriáza může svými plakózními lézemi připomínat diskoidní lupus erythematodes. U rosacea může malární erytém napodobovat typický motýlovitý exantém lupusu. Různé formy dermatitid se mohou prezentovat nespecifickým erytémem a deskvamací, čímž rovněž vstupují do diferenciální diagnostiky. Významným diagnostickým imitátorem je také cutaneous T-cell lymphoma, který může klinicky připomínat chronické formy kožního lupusu erythematodes.
Překryv dermatomyositis a kožního lupus erythematodes/systemového lupus erythematodes představuje komplexní spektrum autoimunitních onemocnění. „Externí spouštěcí faktory mohou přispívat k manifestaci překryvných forem chorob. Klíčovou úlohu v patogenezi pravděpodobně sehrává signalizace interferonů. Zásadní význam proto má multidisciplinární a individualizovaný terapeutický přístup reflektující klinickou heterogenitu a imunopatologické mechanismy jednotlivých pacientů,“ uvedla prof. Branka Marinovicová.
PsO a psoriatická artritida jsou onemocnění převážně řízená osou IL-23/Th17. Naproti tomu systemový lupus erythematodes a kožní lupus erythematodes představují choroby zprostředkované signalizací interferonu I. typu. Jak prof. Marinovicová upozornila, terapeutické postupy účinné u jednoho z těchto onemocnění mohou současně vést ke zhoršení druhého. Překryv systémového lupus erythematodes a psoriatického spektra je sice vzácný, avšak klinicky významný a diagnostika vyžaduje pečlivou klinicko-patologickou korelaci.
„Biologická léčba zaměřená na dráhy IL-17 a IL-23 se jeví jako perspektivní terapeutická strategie. Zásadní význam má multidisciplinární přístup k diagnostice i léčbě těchto pacientů. Interdisciplinární péče může překonat fragmentaci znalostí a terapeutických přístupů využívaných v managementu této skupiny onemocnění, včetně systemového lupus erythematodes. Zkušenost pacientů významně ovlivňuje adherenci k léčbě i dosažené klinické výsledky,“ shrnula prof. Marinovicová.