Nové důkazy o terapiích, které chrání srdce před protinádorovými léky

Srdeční dysfunkce patří mezi nejzávažnější komplikace onkologické léčby a může vést až k omezení či přerušení protinádorové terapie. Nová metaanalýza prezentovaná na červnovém kongresu ESC Cardio-Oncology 2026 ukazuje, že nejvýraznější kardioprotektivní účinek mají inhibitory RAAS a betablokátory. U antagonistů mineralokortikoidních receptorů a inhibitorů SGLT-2 jsou výsledky rovněž slibné, dosavadní důkazy však zatím vycházejí z omezeného počtu studií.

Pacienti podstupující léčbu onkologického onemocnění často čelí dalším komplikacím v podobě nežádoucích účinků postihujících srdce, které mohou vést k nutnosti přerušit protinádorovou terapii a snížit její účinnost. Výzkumníci z Erasmova univerzitního lékařského centra v Rotterdamu v Nizozemsku představili svá zjištění o ochranných účincích lékařských terapií doporučených k léčbě srdečního selhání (HF).

Léčba srdečního selhání se doporučuje pacientům, u kterých se vyskytnou kardiologické nežádoucí účinky protinádorových léků, ale toto zjištění bylo dosud založeno na omezeném množství důkazů. Při nové společné analýze dat z publikovaných studií bylo největší zlepšení srdeční funkce zjištěno u inhibice RAAS a betablokátorů, což jsou dvě běžně používané třídy léčby HF.

Kardioprotektivní účinky léčby HF u onkologických pacientů byly demonstrovány v prezentaci na červnovém kongresu ESC Cardio-Oncology 2026, výroční konferenci Rady pro kardioonkologii Evropské kardiologické společnosti (ESC). Tato analýza zároveň zdůrazňuje potřebu dalších randomizovaných studií, které by pomohly usměrnit léčbu pacientů trpících dvojitou hrozbou malignity a srdeční dysfunkce.

„Pokyny ESC pro kardioonkologii doporučují použití určitých léčebných postupů u pacientů s onkologickou diagnózou, kteří vykazují známky srdeční dysfunkce, ale důkazy pro to pocházejí převážně z malých studií, z odborných názorů a/nebo z adaptace jiných pokynů, jako jsou guidelines pro srdeční selhání. Provedli jsme metaanalýzu dat z publikovaných studií, abychom lépe pochopili, do jaké míry různé terapie doporučené pro srdeční selhání zabraňují zhoršení srdečního stavu u pacientů léčených protinádorovými léky,“ vysvětlila Ymke Appelsová důvod k provedení analýzy.

Analýza zahrnovala systematické vyhledávání v databázích biomedicínské literatury studií u pacientů léčených protinádorovými léky, které hodnotily účinky terapií doporučených v guidelines ESC z roku 2021 pro diagnostiku a léčbu akutního a chronického srdečního selhání a v aktualizaci z roku 2023. Byly zahrnuty randomizované kontrolované studie a retrospektivní a prospektivní nerandomizované studie.

Hodnocenými třídami léků byly inhibitory systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS) (inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu, blokátory receptorů pro angiotensin a inhibitory receptorů pro angiotensin neprilysin), betablokátory, antagonisté mineralokortikoidních receptorů a inhibitory kotransportéru sodíku a glukózy 2 (SGLT-2). Zvažovány byly také statiny.

Celkem bylo identifikováno 49 studií, kterých se zúčastnilo 6 998 pacientů. Analýza zkoumala především účinky různých terapií na ejekční frakci levé komory (EFLK). Ve 23 studiích hodnotících inhibici RAAS se EFLK zlepšila o 2,88 procenta ve srovnání s placebem/standardní léčbou (p < 0,001). Ve 22 studiích s betablokátory došlo k mírnějšímu zlepšení EFLK o 1,20 procenta ve srovnání s placebem/standardní léčbou (p = 0,05). Je pozoruhodné, že v osmi studiích zahrnujících kombinaci inhibice RAAS a betablokátorů se EFLK zlepšila o 2,98 procenta (p < 0,001). U inhibitorů RAAS, betablokátorů a kombinace obou léčebných postupů byly také pozorovány významné pozitivní změny v globálním longitudinálním napětí, což je marker srdeční kontrakce.

Antagonisté mineralokortikoidních receptorů vykázali slibný kardioprotektivní efekt – ve srovnání s kontrolní skupinou došlo ke zvýšení EFLK o 4,68 procentního bodu. Tento závěr však vychází pouze ze dvou studií. Jediná studie hodnotící inhibitory SGLT-2 prokázala zlepšení EFLK o 3,20 procentního bodu. Statiny byly zkoumány v sedmi studiích a prokázaly zvýšení EFLK o 2,49 procenta ve srovnání s kontrolní skupinou (p < 0,001).

„Sloučením výsledků studií jsme potvrdili, že doporučené terapie srdečního selhání – zejména kombinace inhibitorů RAAS a betablokátorů – chrání srdeční funkci u pacientů s onkologickým onemocněním. Počet studií s jinými terapiemi srdečního selhání byl nízký, což zdůrazňuje potřebu dalších randomizovaných studií, zejména novějších kardiovaskulárních léčebných postupů, abychom plně pochopili jejich místo v kardioonkologii,“ shrnul hlavní výzkumník projektu Dr. Wouter Meijers.