Pásový opar: koho ohrožuje a jak může ovlivnit každodenní život

Pásový opar (herpes zoster) je onemocnění způsobené reaktivací viru varicella zoster a je hrozbou pro každého, kdo v minulosti onemocněl planými neštovicemi. V Evropě prodělá onemocnění planými neštovicemi více než 90 % osob, v České republice data ze sérologického přehledu z r. 1996 uvádějí s věkem se zvyšující promořenost VZV, která u osob starších 40 let dosahuje až 90–98 %. Většina české populace je tak v riziku možného rozvoje pásového oparu, přičemž v nejvyšším riziku jsou osoby starší 50 let a lidé se sníženou imunitou bez ohledu na věk.

Na to, jak pásový opar vzniká, koho nejvíce ohrožuje, jak může ovlivnit kvalitu života, i na úlohu praktických lékařů při ochraně ohrožených pacientů jsme se zeptali primářky Kliniky infekčních nemocí FN Bulovka MUDr. Hany Roháčové, Ph.D., která se dlouhodobě věnuje problematice infekčních onemocnění a jejich prevence.

• Jaká je aktuální situace v Česku, pokud jde o výskyt pásového oparu?

Situace je dlouhodobě setrvalá – případů pásového oparu máme v průběhu roku stále poměrně hodně a není důvod se domnívat, že jich bude ubývat. Jedním z hlavních důvodů je narůstající počet lidí s oslabenou imunitou. Prodlužuje se délka života a zároveň stále více pacientů užívá léky na svá základní onemocnění, které imunitu částečně tlumí.

Jde například o pacienty s nádorovými nebo hematologickými onemocněními, osoby s poruchami imunity či pacienty léčené biologickou nebo jinou imunosupresivní terapií. Druhou významnou skupinou jsou starší osoby, u nichž přirozeně dochází k oslabení imunitních funkcí – takzvané imunosenescenci.

• Jaké je obecné povědomí veřejnosti o pásovém oparu a jeho vzniku?

Část veřejnosti se mylně domnívá, že pásový opar je infekce, které se lze vyhnout omezením kontaktu s nemocnými. Je důležité vysvětlit, že pásový opar vzniká jiným mechanismem než běžné infekce. Původcem je virus varicella zoster, který při primoinfekci způsobuje plané neštovice. Po prodělání neštovic zůstává tento virus v těle v neaktivní, tzv. spící formě. V případě oslabení imunitního systému, a to z různých důvodů, se virus může znovu aktivovat a způsobit pásový opar.

K reaktivaci dochází nejčastěji tehdy, když je imunitní systém zatížen jiným onemocněním nebo je ovlivněn léky, které imunitu potlačují. Svou roli mohou sehrát i faktory, jako je výrazný stres, dlouhodobá únava nebo nedostatek spánku. Virus využije chvíle, kdy je obranyschopnost oslabená, a dojde k jeho reaktivaci.

• Jak se pásový opar projevuje a jaké může mít komplikace?

Typickým projevem pásového oparu je bolestivá vyrážka. Objevuje se obvykle na jedné straně těla, v pásech – často na trupu nebo obličeji. U některých pacientů může dojít k tzv. generalizovanému výsevu, který svým vzhledem připomíná plané neštovice, ale stále se jedná o pásový opar.

Onemocnění může být doprovázeno i dalšími příznaky, jako jsou horečka, zimnice, bolest hlavy či žaludeční nevolnost. Z hlediska dlouhodobého dopadu je však zásadní jedna komplikace – neuropatická bolest neboli postherpetická neuralgie. Tato bolest může být velmi invalidizující. Ani podání léku, který blokuje množení viru, nemusí vzniku následných bolestí zabránit. Objevují se poměrně často, zejména u starších osob, a mohou přetrvávat týdny i měsíce.

Pacienti tuto bolest přirovnávají k velmi silným pooperačním bolestem. Může je výrazně omezovat při běžných denních aktivitách, narušovat spánek i možnost věnovat se práci či koníčkům. Problémem je i to, že ani poměrně silná analgetika nemusejí přinést dostatečnou úlevu. Pacienti pak zkoušejí různé kombinace léčby, ale ne vždy se podaří bolest uspokojivě zvládnout. Pásový opar tak může u části pacientů výrazně a dlouhodobě ovlivnit kvalitu života – právě obavy z bolesti a ztráty soběstačnosti patří mezi časté zdravotní obavy lidí ve věku nad 50 let.

• Kdo patří mezi hlavní rizikové skupiny a v čem je věk specifický?

Z hlediska rizika rozvoje pásového oparu je důležité si uvědomit, že ohrožen je v principu každý, kdo někdy prodělal plané neštovice – tedy většina dospělé populace. Mezi hlavní rizikové skupiny patří: starší osoby, zejména ve věku 50 let a více, u nichž dochází k přirozenému poklesu imunitních funkcí (imunosenescence). Dále pacienti s oslabenou imunitou v důsledku základního onemocnění – např. onkologického, hematologického, autoimunitního či jiného chronického onemocnění. V neposlední řadě také lidé, kteří užívají léky tlumící činnost imunitního systému.

Není vyloučeno ani opakování pásového oparu, zejména u osob s výrazněji oslabenou imunitou. I u těch proto doporučujeme, aby se na prevenci zaměřili a své možnosti konzultovali s lékařem.

• Na co by v komunikaci s veřejností měl být v souvislosti s pásovým oparem kladen důraz?

Lidé by měli vědět, co pásový opar skutečně je, proč vzniká a kdo je v největším riziku. Jak již bylo řečeno, virus v sobě nosíme od chvíle, kdy jsme prodělali plané neštovice, a může se reaktivovat při oslabení imunity – nejde tedy o infekci, které se jednoduše vyhneme tím, že se vyvarujeme kontaktu s nemocným.

• Co by mělo být z pohledu praktického lékaře součástí preventivních doporučení, pokud jde o vakcinaci? Kde vidíte největší rezervy?

Očkovací programy u praktických lékařů jsou velmi bohaté. Obecně ale musím říci, že proočkovanost v České republice je u řady nemocí, tedy nejen u pásového oparu, ale i proti dalším nemocem, nízká. Vedle pásového oparu se jedná i o nízkou proočkovanost například proti chřipce, pneumokokovým onemocněním a celé řadě dalších infekcí. Proočkovanost by se určitě měla zvýšit s důrazem na očkování rizikových pacientů a seniorů.

• Jakou roli hrají praktičtí lékaři v ochraně ohrožených pacientů?

Praktičtí lékaři podle mě sehrávají v prevenci pásového oparu a dalších infekčních onemocnění velmi důležitou roli. Své pacienty znají dlouhodobě, často znají i jejich rodiny, mají přehled o jejich zdravotním stavu, rodinné anamnéze, rizicích i užívaných lécích. Díky tomu mohou dobře posoudit, zda má pacient poruchu imunity, zda užívá léčbu, která ji ovlivňuje, nebo zda patří do věkové skupiny s vyšším rizikem z pohledu základní diagnózy nebo věku. Mají velkou příležitost s pacienty o pásovém oparu a dalších infekčních onemocněních mluvit, vysvětlit jim, v čem je onemocnění rizikové, jak může ovlivnit jejich soběstačnost, a nabídnout jim vhodnou formu prevence.