Přeskočit na obsah

Anketa MT: Proč si zdravotní sestry vybraly tuto profesi

Mgr. Ivana Trnková, vrchní sestra Kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze (vítězka v kategorii Sestra v managementu a vzdělávání)

 

  • Co vás lákalo na práci sestry, proč jste se stala sestrou?

 

Mám pocit, že jsem se s tím narodila. Od malička jsem chtěla někoho opečovávat. Dědovi jsem obvazovala nohy, nepamatuji si, že bych měla někdy jiné přání.

 

  • Co vás na práci sestry baví?

 

Pomáhat lidem, pomáhat kolegům a být v systému zdravotnictví něčemu prospěšná.

 

  • Co vás naopak na té práci trápí?

 

Nedostatek sester.

 

  • Jaká by měla být správná sestra, aby pacienti byli rádi, že se s ní setkali?

 

Milá, lidská, empatická, chytrá, šikovná.

 

  • Jak zvládáte tuto psychicky náročnou profesi?

 

Každý má své vyrovnávací mechanismy, já mám svoje blízké, sportuju, stýkám se s kamarády.

 

  • Jaká je role sestry v týmu, kde společně pracují lékaři a sestry?

 

Velmi důležitá. Měl by to být partnerský vztah, aby to fungovalo.



Jana Vozdecká, vrchní sestra na Klinice operační onkologie v Masarykově onkologickém ústavu v Brně.

 

  • Co vás přilákalo k profesi sestry?

 

Tu profesi mi vybral tatínek, chtěl, abych se jednou o něho postarala. Vybral mi to, ale chytlo mě to u srdíčka a nedovedu si představit, že bych dělala něco jiného. Svojí prací žiju a jsem ráda, že jsem sestra.

 

  • Nikdy jste tedy nelitovala?

 

Určitě ne, spíš jsem si uvědomila, že tatínek mi to sice určil, ale nevědomky mi vybral povolání, které mě opravdu baví.

 

  • Co konkrétně vás na té práci baví?

 

Jsem také stomická sestra a učím pacienty, aby byli v péči soběstační a uplatnili se dál v životě. To mě baví. Často pacienti nevěří, když je před operací edukuji, že to i se stomií zvládnou, a po operaci se vracejí a říkají, že jsem měla pravdu, že to opravdu jde zvládnout.

 

  • Jsou to těžcí pacienti, se kterými pracujete. Jak zvládáte ten psychický nápor?

 

Těžká profese mě během dne dost zatěžuje, ale rozhodla jsem se nepřenášet si starosti do soukromého života, takže to dokážu oddělit. Samozřejmě sportuji, vídám se s kamarády, žiju běžným životem, nemám problém.

 

  • Jaký je ideální tým, jaká je role sestry v něm?

 

Musíme si vycházet vstříc, musíme být kamarádští, pracujeme všichni dohromady. Doktoři nejsou direktivní, ale berou nás jako kolegyně, a já si myslím, že na oddělení má být přátelský vztah, a hlavně důvěra mezi lékařem a sestrou, a také smích.



Mgr. Emilie Portlová, vrchní sestra Nemocnice Letovice (vítězka v kategorii Sestra v přímé ošetřovatelské péči)

 

  • Co vás přilákalo k profesi sestry?

 

Líbilo se mi, jak jsou sestřičky upravené, jak jim to v nemocnici sluší, jak jsou svým způsobem vážené, jak se pohybují po nemocnici, jak jsou na nich trochu závislí pacienti.

 

  • Litovala jste někdy, že jste si vybrala tuto těžkou profesi?

 

Ne, opravdu nikdy, protože ona má přidanou hodnotu. Kdykoli člověk poskytuje službu nemocnému, vždy je obohacen a vždy na tom získává. Nepozná to třeba ihned, ale vnitřní spokojenost a smysluplnost, naplnění života, mu všechno vynahrazuje, i ty těžké chvíle.

 

  • Řekla jste, co vás na práci těší. Je něco, co vás na ní trápí?

 

Trápí mě současná doba, kdy mizí sounáležitost mezi pracovníky. Sestry nedrží tolik při sobě a začínají se objevovat sobečtější zájmy. Co nám dřív ostatní záviděli, že sestry podrží jedna druhou, to se nám začíná trošku vytrácet a je to velká škoda.

 

  • Jaká by měla být správná sestra, aby pacienti byli rádi, že se s ní setkali?

 

Sestra by měla být empatická, dokázat se vcítit, měla by být otevřená, být jakousi ochránkyní, provázet pacienta, a hlavně by měla být sama v sobě tak vyrovnaná, aby z ní pacient cítil pokoj a spokojenost.



Bc. Zuzana Klicperová, hlavní sestra Zdravotnické záchranné služby v Hradci Králové

 

  • Co vás přilákalo k profesi sestry?

 

Abych byla upřímná, tak jsem od 14 let chtěla být paní doktorka, vůbec ne sestra. Líbila se mi práce lékařů v nemocnici, ale rozhodla jsem se jít na zdravotnickou školu, abych věděla, až budu lékařka, co všechno mohu od sestřiček čekat. Život šel, jak šel, asi to tak mělo být, jsem zdravotní sestra. Čeho si vážím, že mi moje bývalá hlavní sestra ve Fakultní nemocnici Hradec Králové umožnila, abych studovala psychologii, psychoterapii a věnovala se závislým. Krásné období pak bylo, když jsem jako intervent pracovala na dialýze a pomáhala lidem, aby se vyrovnali s tou závažnou situací být závislý na přístroji. Další osud mě odvál na záchrannou službu, vyhrála jsem výběrové řízení na hlavní sestru. Také pořád ještě pracuji ve výjezdu, ta práce mě baví, je to pro mě i adrenalin.

 

  • Jaká by měla být správná sestra, aby pacient byl rád, že se s ní setkal?

 

Správná sestřička by měla být hlavně empatická, umět se vcítit do člověka, pochopit, že každý člověk je jiný, že nemoc pro něj je veliký zápřah, stres, aby ho dokázala doprovázet a pomáhala mu vyrovnat se s chorobou.

 

  • Jaké by mělo být postavení sestry v týmu?

 

Sestra dělá většinu práce, která není vždy plně uznávaná, ale tým musí chtít, musí mít vůli a hledat, jak jít dopředu. Nehledat, proč to nejde, ale hledat výzvy, jak to dělat lépe a radostněji.



Ludmila Komoňová, vrchní sestra oddělení Léčebny dlouhodobě nemocných Nemocnice následné péče v Moravské Třebové (ocenění Sestra mého srdce)

 

  • Jak se cítíte, co říkáte svému ocenění?

 

Je to fantastické, a je to pocta nejenom pro mě, ale pro celou naši nemocnici. Jsme malá nemocnice v malém městě, ale práce je tam stejně kvalitní jako ve velkých městech. Důležitá je týmová spolupráce. Máme skvělý kolektiv a snažíme se pro pacienty dělat první, poslední, to nejlepší.

 

  • Co byste vzkázala ostatním sestrám po republice?

 

Určitě aby se nenechaly odradit tím, že mají hodně práce, ale doufám, že se všechno změní k lepšímu. Já sama bych za sestry prosila všechny nadřízené, aby místo dalších přídavků peněz spíše zajistili dostatek pomocného personálu k sestrám a také třeba preventivní rehabilitaci. Mají ji vojáci a mohly by ji mít také sestry, podle odpracovaných roků třeba 14 dní jet někam, protože jejich záda zvláště v nemocnicích následné péče trpí a určitě by si to sestry zasloužily.



Mgr. Ludmila Klemsová, Ph.D., vrchní sestra Kardiovaskulárního oddělení Fakultní nemocnice Ostrava (Čestné ocenění za celoživotní dílo v ošetřovatelství)

 

  • Jaké jsou vaše pocity, co pro vás toto ocenění znamená?

 

Je to nečekané, přijímám toto ocenění s velkou pokorou, respektem a z úcty k povolání zdravotní sestry. Je to ocenění za více než 30 let mé pracovní kariéry a velmi si toho vážím.

 

  • Co byste vzkázala sestrám, které teprve do sesterské profese nastupují, co mohou od života čekat jako sestry?

 

Hlavně ať se nebojí povolání zdravotní sestry, které je velmi náročné. Každou absolventku na to upozorňuji, musí se neustále vzdělávat a jít dál kupředu, ale satisfakce po vyléčených pacientech je opravdu úžasná.

 

  • Proč vy jste se kdysi rozhodla, že chcete být zdravotní sestrou?

 

Mým velkým vzorem byla teta, která byla dětská zdravotní sestra.

 

  • Nelitovala jste někdy svého rozhodnutí?

 

Nelitovala, protože jsem se dostala k pacientům u lůžka, rozjížděla jsem kardiovaskulární oddělení, intervenční výkony, stala jsem se součástí komplexního kardiovaskulárního centra, mohla jsem se dovzdělávat, takže opravdu nelituji.

 

  • Jaká by měla být správná sestra, aby pacient byl rád, že se s ní setkal?

 

Zdravotní sestra v dnešní době by měla být hlavně empatická, měla by vydržet psychickou i fyzickou zátěž a měla by si uvědomit, že co dělá, dělá pro lidi, kteří to budou vracet.

 

 

 

Čtěte také

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené