Přeskočit na obsah

Pokorná: Bez respektu ke kompetencím sester se kvalita péče nezlepší

prof. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D., BOD 2024, foto MT
prof. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D., BOD 2024, foto MT

Nedostatečné uznání kompetencí a nejasné role v ošetřovatelských týmech podkopávají kvalitu českého zdravotnictví, varuje prof. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D., proděkanka pro nelékařské studijní programy na LF MU. Na 38. konferenci pro nelékařské zdravotnické pracovníky v rámci 48. ročníku Brněnských onkologických dnů apelovala na důležitost hierarchizace a respektu k odbornosti všeobecných sester. Bez těchto kroků, společně s dostupným specializačním vzděláváním, může české zdravotnictví v následujících letech čelit ještě většímu přetížení personálu a zhoršení péče.

Prof. Andrea Pokorná ve svém vystoupení na 38. konferenci pro nelékařské zdravotnické pracovníky, které bylo zaměřeno na výzvy v oblasti specializačního vzdělávání všeobecných sester, zdůraznila potřebu jasného vymezení kompetencí v ošetřovatelských týmech. Apelovala také na respekt k odbornosti a vzdělání všeobecných sester, jehož nedostatek podle ní významně ohrožuje kvalitu péče v českém zdravotnictví.

Pokorná v úvodu svého sdělení zmínila i pozitivní zkušenosti s efektivní týmovou spoluprací v Masarykově onkologickém ústavu, kde několik let působila jako mentor. „Hierarchizace týmů, zvládání náročné péče i dodržování pravidel – to vše je něco, co jsem u jiných poskytovatelů zdravotních služeb osobně nezažila,“ poznamenala.

Za zásadní považuje také odstranění nejasností v odborné identitě všeobecných sester, která přetrvává i na úrovni ministerstva. „Vadí mi, že ani náš pan ministr ještě stále nerozlišuje, že nejsme ‚zdravotní sestry‘, ale sestry ‚všeobecné‘,“ uvedla kriticky a vyjádřila obavu, že nedostatečné uznání kompetencí sester podkopává hierarchii i efektivitu týmové práce.

Pokorná: Nejsme ředitelkami zeměkoule

I přesto, že jsou české všeobecné sestry kvalitně vzdělané, přístup ke specializačním programům je omezený. „Máme jedny z nejvzdělanějších všeobecných sester i sester se zvláštní odbornou a specializovanou způsobilostí,“ uvedla Pokorná a podotkla, že navzdory centralizaci vzdělávání v rámci NCO NZO, kterou prý sestry oceňují, nastává problém, když zdravotnické zařízení musí nejen hradit samotné studium, ale i zajistit náhradu za zaměstnance, což pro mnohé poskytovatele představuje výraznou zátěž.

Pokorná upozornila, že problémy spojené s financováním a organizací specializačního vzdělávání sester platí pro celou Evropu. V českém kontextu však sestry občas narážejí na nedostatek erudovaných vzdělavatelů, což může komplikovat kvalitu i samotnou dostupnost specializačních programů. „Problém nastává ve chvíli, kdy chcete vyslat svého zaměstnance do specializačního studia. Musíte nejen zaplatit studium, ale také zajistit, aby byl nahrazen ve službách, a přesvědčit ostatní, aby to vnímali jako přínos i pro ně do budoucna,“ vysvětlila Pokorná.

V této souvislosti poukázala na to, že mezi sestrami často existuje přesvědčení o vlastní odborné výjimečnosti, což může vést ke snížené schopnosti přijímat nové poznatky a respektovat názory kolegů. „Sestry totiž mají občas tendenci být, s nadsázkou řečeno, ‚ředitelkami zeměkoule‘ a může jim chvíli trvat, než si uvědomí význam pokory,“ uvedla Pokorná a s humorem dodala, že ona sama se k pokoře dopracovala tak, že se vdala.

Specializační vzdělávání je nákladné a časově náročné

Prof. Pokorná upozornila také na další výzvu v podobě vysoké poptávky po všeobecných sestrách se specializovanou způsobilostí, jejichž vzdělávání je však drahé a časově náročné. „Potřebujeme je a chceme je, ale jejich vzdělání je drahé, nákladné a časově náročné, což vytváří tlak na další členy týmu,“ vysvětlila a upozornila, že náklady nejsou jen finanční – dotýkají se také osobního života sester, které musejí sladit své pracovní povinnosti s náročnou odbornou přípravou. „Nejde jen o finanční zátěž instituce. Jsou to i osobní náklady, kdy musíte zajistit, že děti budou včas ve škole, nebo najít někoho, kdo se mimo vaše běžné služby postará třeba o babičku,“ dodala s tím, že je třeba brát v potaz i tyto nároky na vyvážení péče o blízké s odbornou přípravou sester.

Připomněla, že vývoj ve zdravotnictví postupuje rychle, zvláště v onkologii, kde se sestry musejí učit nové poznatky a techniky, aby zvládaly moderní požadavky péče. „Sestra specialistka se v mezinárodním kontextu objevuje od začátku 21. století pod různými názvy – clinical nurse, clinical nurse specialist, advanced nurse, ale také practical nurse nebo practice nurse,“ vysvětlila Pokorná s tím, že v Česku je role praktické sestry vnímána odlišně. Praktická sestra je u nás spojena se středoškolským vzděláním, což pokládá za krok zpět. „Neptejte se mě proč. Neříkám, že proti tomu bojuji, ale ráda bych, aby každý pochopil, že praktická sestra není ‚praktická‘ ani ‚nepraktická‘. Ve skutečnosti jde o zdravotnického asistenta a jako takovou bychom ji měli chápat,“ poznamenala a dodala: „Na Slovensku už se k tomuto přístupu vrátili a většina evropských zemí to také pochopila.“

Supervzdělané sestry vs. dělnice ošetřovatelství

Prof. Pokorná upozornila, že aby péče dosahovala požadované kvality, musí být sestaven tým, který zahrnuje různé úrovně odbornosti sester – od praktických až po specialistky. „Potřebujeme vzdělané sestry, o tom není pochyb, ale nemůžeme být všechny supervzdělané. Potřebujeme i praktické sestry, tedy jakési ‚dělníky ošetřovatelství‘, kteří odvedou práci po boku s námi. Potřebujeme mít tým dobře sestaven,“ vysvětlila. Tato hierarchizace týmů nejen zlepšuje efektivitu a kvalitu péče, ale zároveň pomáhá optimalizovat náklady.

Podle prof. Pokorné však české všeobecné sestry v praxi často zastávají všechny role najednou, a to bez ohledu na svou specializaci či úroveň způsobilosti, což prý vede k jejich dlouhodobému přetěžování. „Stává se z ní tak věčně unavený pták – ani ranní ptáče, ani noční sova, ale spíš někdo, kdo je neustále uhnaný a vyčerpaný,“ komentovala situaci všeobecných sester prof. Pokorná. Toto vyčerpání má negativní vliv na péči, a proto je třeba se na ně zaměřit v rámci reformních snah, na kterých prý prof. Pokorná s Ministerstvem zdravotnictví intenzivně pracuje.

Navzdory vysoké erudici by ale podle ní sestry specialistky měly disponovat také praktickými schopnostmi, které odpovídají reálným potřebám klinické praxe. „Kompetence sester specialistek by měly zahrnovat praktické znalosti a dovednosti, které nejsou odtrženy od reality klinické praxe,“ vysvětlila s tím, že tyto sestry by měly být s ohledem na nedostatek zdravotnických pracovníků schopny chápat svou práci v širších souvislostech a získat respekt týmu, i když nutně nezastávají pozice staničních nebo vrchních sester. Tento přístup je podle ní klíčový pro vytvoření efektivního ošetřovatelského týmu, který zvládá náročné výzvy současného zdravotnictví.

Výuka sester je intenzivnější než výuka lékařů

Prof. Pokorná se ve svém vystoupení nemohla vyhnout ani známým demografickým výzvám, které české zdravotnictví čekají s odchodem starších sester do důchodu. Tento trend, který se Ministerstvo zdravotnictví snaží všemi dostupnými prostředky zvrátit, podle ní neovlivní jen samotné personální obsazení, ale postaví nás také před otázku, jak nahradit zkušené vzdělavatele a mentory. „Když se podívám k nám, máme průměrný věk 38 let, což sice nevypadá špatně, ale už to také není věk na skákání přes kaluže,“ uvedla trpce a zdůraznila, že růst počtu pacientů s chronickými onemocněními, včetně sekundárních malignit v onkologii, vytváří další tlak na odborné vzdělávání sester, které musí odpovídat vysokým požadavkům praxe.

V kontextu evropských direktiv zmínila prof. Pokorná také vysoké nároky na počet hodin pregraduálního vzdělávání sester. „Nedávno jsem slyšela stížnosti mediků, že za šest let studia absolvují 5 500 hodin výuky. Všeobecná sestra má za tři roky 4 600 hodin, takže je už opravdu litovat nebudu,“ poznamenala s lehkou nadsázkou a podtrhla intenzivní přípravu, kterou sestry podstupují, aby zvládly své komplexní role v klinické praxi.

Navzdory těmto nárokům však podle Pokorné v České republice přetrvává nedostatek kvalifikovaných vzdělavatelů. „Máme v ošetřovatelství pouze čtyři profesory a asi deset docentů, což na dlouhou dobu nestačí,“ upozornila a apelovala na kolegy – sestry specialistky a sestry se zvláštní odbornou způsobilostí, aby se podíleli na výuce. Tuto spolupráci vnímá jako zásadní krok k zajištění kvalitního vzdělávání budoucích sester. „Mezinárodní úroveň nám neříká, jak dosáhnout kvality výuky, jaké máme mít vzdělavatele nebo kdo by měl učit. Potřebujeme, abyste učili i vy a podíleli se na tomto procesu. Moc se na tuto spolupráci těšíme a rádi vám budeme nápomocni,“ nabídla.

Dále ilustrovala, jak jsou kompetence v klinické praxi rozděleny mezi sestry a lékaře specifickým způsobem, přičemž zátěž a odpovědnost jsou dnes vnímány jinak než v minulosti. „Dnes snad už neexistuje to, co jsem zažila já: ‚Andreo, já si jdu lehnout,‘ řekl lékař, ‚probuď mě jen při vypuknutí třetí světové války.‘ Pomíjím, že dnes jsme té válce možná blíž, ale věřím, že lékaři vám tohle už neříkají,“ uvedla a zdůraznila změnu vnímání odpovědnosti mezi jednotlivými členy týmu.

Sestry si někdy okopávají kotníky, lékaři drží při sobě

Odpovědnost jednotlivých členů týmu pak úzce souvisí s kompetencemi. Prof. Pokorná v této souvislosti zdůraznila, že je třeba respektovat současné rozdělení rolí v rámci ošetřovatelského týmu, aniž by na všeobecné sestry byly kladeny další kompetence, které jim nepříslušejí. „Nepověřujte nás těmi, které nám nepříslušejí, a respektujte, že některé kompetence nemusí vykonávat všeobecná sestra – pokud je tým dobře uspořádaný, může je převzít praktická sestra,“ vysvětlila.

Jak však upozornila, v praxi ale dochází i k tomu, že na některých pracovištích působí pouze praktické sestry. To podle prof. Pokorné není z hlediska legislativy ani kvality péče optimální. „Byli byste překvapeni, že existují pracoviště, kde působí pouze praktické sestry. To je z legislativního hlediska špatně. Tyto sestry mohou být velmi šikovné, zapracované a skvělé, ale pokud nastane problém, nemusejí mít potřebnou podporu. Měly by být upozorněny, že některé intervence jim nepříslušejí a žádný papír od pana primáře to nezmění,“ zdůraznila nutnost jasného vymezení kompetencí jednotlivých členů týmu.

Podle prof. Pokorné lze kvalitu péče udržet i při současném rozdělení kompetencí, pokud budou týmy dobře vedeny sestrou specialistkou nebo sestrou se zvláštní odbornou způsobilostí. „Kompetence praktických sester by se neměly bezhlavě navyšovat jen proto, že někdo má pocit, že není dostatek všeobecných sester. Pokud budou správně řízeny sestrou specialistkou nebo sestrou se zvláštní odbornou způsobilostí, bude péče kvalitní,“ míní.

Prof. Pokorná však otevřela také citlivé téma vzájemného respektu mezi sestrami. Kriticky poukázala na to, že na rozdíl od lékařů, kteří drží při sobě, mají sestry někdy tendenci k rivalitě a nedostatku soudržnosti. „Je potřeba, abychom se respektovali. Abychom si ‚neokopávali kotníky‘, protože lékaři se vzájemně podporují, ale sestry to neumějí,“ poznamenala a dodala: „Všichni máme společný cíl – spokojeného a vyléčeného pacienta a dobré pracovní klima.“

„Když nemůžeš, tak si přidej“

Kromě vymezení kompetencí je pro kvalitní péči podle prof. Pokorné zásadní vzájemný respekt mezi členy týmu a jasně definovaná role každého z nich. „Klíčové je vzájemné respektování, multidisciplinarita a transdisciplinarita,“ uvedla a dodala, že každý musí vědět, co umí a kde začíná kompetence jeho kolegů. Současně vyjádřila naději na rozvoj nových rolí pro všeobecné sestry, ale zdůraznila nutnost vytvoření jasných rámců a odpovídajících úhrad.

„Věřím, že se nám podaří zavést i kliniky vedené sestrami, že sestry budou považovány za ty, které jsou schopny péči kvalitně řídit,“ řekla Pokorná s vírou, že budoucnost ošetřovatelství bude spočívat ve spolupráci a vzájemné podpoře. Poukázala na potřebu studentům na praxi poskytnout přívětivé a podpůrné prostředí, kde se mohou cítit bezpečně. „Být opuštěný nebo slyšet: ‚Takhle se to přece vůbec nedělá, kdo tě to učil?‘ – to je ta nejhorší zkušenost, jakou může student zažít. Budoucnost ošetřovatelství závisí na tom, jak se k těmto studentům chováme,“ konstatovala.

Na závěr vyzvala své kolegy a studenty k tomu, aby nezapomínali na význam specializačního vzdělávání a odborného růstu. S odkazem na známý výrok Emila Zátopka „Když nemůžeš, tak si přidej“ apelovala na současné i budoucí sestry, aby vždy přemýšlely nad svými schopnostmi a možnostmi a snažily se naplnit svůj potenciál. „Studujte a učte se. My vám s tím budeme na lékařských fakultách pomáhat a prosíme vás, abyste i vy pomáhali nám. Jedině tak zajistíme, že až budeme chtít ‚zhasnout a předat službu‘, bude tam stát schopná sestřička, která naši práci převezme,“ uzavřela.

Sdílejte článek

Doporučené