Aktualizovaná koncepce
psychiatrické péče
Údajně neuspokojivý současný stav psychiatrické péče v ČR, resp. její nedokončená institucionální a organizační transformace, nesourodost a roztříštěnost psychiatrické obce, neschopné dohodnout na společných cílech a krocích – to jsou motivy snahy vytvořit diskusní platformu s pracovním názvem Koalice pro duševní zdraví.
Jedná se volné sdružení institucí angažovaných v systému poskytování psychiatrických služeb, ale i organizací sdružujících jejich uživatele, které by mělo umožnit kontinuální názorovou výměnu a formulování společných řešení. O vznik platformy usiluje Česká asociace pro psychické zdraví (ČAPZ) - její prezident MUDr. Martin Jarolímek deklaroval tuto iniciativu na nedávném pražském setkání potenciálních členských organizací.
Na stejném setkání ale člen vedení Psychiatrické společnosti ČLS JEP MUDr. Zdeněk Bašný informoval, že v rámci VII. sjezdu společnosti, konaného 12. až 15. června ve Špindlerově Mlýně, proběhne první revize, resp. periodická aktualizace Koncepce oboru psychiatrie (KOP), přijaté sjezdem společnosti v r. 2000 a akceptované Vědeckou radou Ministerstva zdravotnictví ČR v r. 2002. KOP poskytuje podklad pro politická rozhodování směřující ke zkvalitnění systému psychiatrické péče v ČR. Revize vyhodnotí aktuální stav sítě psychiatrických služeb a stanoví potřeby jejího rozvoje. V rámci komplexu těchto služeb definuje služby zdravotnické a sociální. Revize KOP by měla být základním konsensuálním materiálem přijatelným pro všechny skupiny poskytovatelů psychiatrické péče, o který se mohou opírat při prosazování svých potřeb při zkvalitňování péče o osoby trpící psychickou poruchou.
Dokončení na str. B3
Aktualizovaná koncepce psychiatrické péče
Dokončení ze str. B1
Pro přípravu dokumentu Revize Koncepce oboru psychiatrie (R-KOP) jmenovala Psychiatrická společnost ČLS JEP třináctičlennou expertní skupinu, koordinovanou MUDr. Zdeňkem Bašným. Medical Tribune získala tento text v konečné redigované podobě, v jaké byl předložen sjezdovému jednání (podstatná část VII sjezdu PS ČLS JEP ve Špindlerově Mlýně proběhla již po uzávěrce tohoto vydání MT).
MUDr. Bašný považuje za zásadní inovativní prvek R-KOP například změnu v sytému ambulantní péče, vyplývající z potřeby klinických psychologů nebýt přímou součástí oboru psychiatrie, ale fungovat jako samostatný obor v systému péče o osoby s duševní poruchou. Dále nový institut „psychiatrických nemocnic“ vzniklých transformací dosavadních psychiatrických léčeben a specializovaných lůžkových zařízení, zaměřených na vybrané druhy diagnóz, resp. určitý typ terapie.
Nové prvky v adiktologii
MUDr. Bašný předpokládal velmi širokou diskusi i nad novým konceptem adiktologické péče.
Přesná čísla o kontingentu osob trpících syndromem závislosti na alkoholu, resp. o skupině nealkoholových toxikomanů, se podle současných epidemiologických metod nedají zjistit, vychází se vesměs z kvalifikovaných odhadů. Podle nich lze v ČR uvažovat o řádově mnohasettisícovém počtu alkoholových a řádově až stotisícové skupině nealkoholových toxikomanů. Podle statistik týkajících se konzumace psychiatrické nebo adiktologické péče vstupuje do léčebné sítě jen menší část aktivních uživatelů – odhady nejčastěji kolísají mezi 10 až 20 procenty.
Ambulantní péče
Současnou kapacitu léčebných služeb pro osoby s návykovými poruchami nelze považovat za optimální. Pro skutečně efektivní terapii je nutná péče diferencovaná podle závažnosti, stupně či fáze rozvoje onemocnění, typu psychoaktivní látky, věku pacienta, přítomnosti somatických a psychických komplikací apod.
Podle R-KOP se v současnosti klinická adiktologie zabývá převážně konvenční a relativně vysokoprahovou ambulantní léčbou. Rozsah primární prevence a včasné intervence není z klinického hlediska blíže specifikován, dosud nejsou vyjasněny otázky případového managementu (case management).
Vzhledem k nedostatku odborníků je zatím nemožné, aby v každém kraji působila specializovaná ambulance klinické adiktologie, takže její funkci přebírá ambulance psychiatrická, někdy ambulance praktického lékaře a někdy dokonce i nezdravotnická terénní služba. Tímto způsobem ale nemůže být plněn požadovaný rozsah ambulantní péče.
Řešením by mělo být systémové zakotvení meziresortní nezdravotnické adiktologické ambulance, v níž by specifická zdravotnická část péče měla být pokryta smluvně začleněným klinickým adiktologem (příp. proškoleným psychiatrem). Jen tímto mechanismem bude zajištěna plošně dostupná a garantovaná síť ambulantních služeb, poskytujících i substituci, celé spektrum terénních služeb, včetně nízkoprahových kontaktních center, poraden a preventivních center.
Lůžková péče
Klinickou adiktologií je dostatečně zajištěna lůžková detoxifikace. Krátkodobá, střednědobá i dlouhodobá ústavní léčba je dobře propracovaná pro léčbu adiktologických komplikací. Pro léčbu vlastního syndromu závislosti akceptuje R-KOP koncepci specializované lůžkové klinicko adiktologické péče. Jedná se o péči obecně použitelnou i v léčbě specifických psychiatrických poruch, u kterých postupy akutní nebo následné psychiatrické péče selhávají nebo jsou nedostatečné. Na rozdíl od akutní lůžkové péče se orientuje na prorůstové a rekonstrukční cíle (ne na symptomatické klidnění stavu) a obdobně se liší od paliativně ošetřovatelských úkonů péče následné. Aplikace specializované lůžkové péče ale vyžaduje specifické technické, materiálové a personální zajištění, které se zcela nekryje s „vybavením“ pro akutní nebo následnou psychiatrickou péči. Je tedy nutné, aby kompetentní orgány dopracovaly odpovídající standardy.
Specifika sítě adiktologických služeb
R-KOP dále aktualizuje koncepty dalších komponentních složek adiktologické péče. Patří sem např. detoxifikační stanice a oddělení, specializovaná pracoviště léčeben a nemocnic, záchytné stanice, terapeutické komunity atd. – v závěru tematické kapitoly pak předkládá shrnující koncepční zásady optimální sítě adiktologických služeb. Zdůrazňuje dynamiku a dlouhodobost léčby závislostí, návaznost jednotlivých typů péče a jejich specializaci na potřeby pacientů (klientů). Zdůrazňuje klíčovou pozici případového pracovníka (case managera), který provází konzumenta péče její sítí.
Nedostatky komunitní péče
Podle konstatování dokumentu R-KOP se komunitní psychiatrickou péči v ČR zatím nepodařilo systémově rozvinout a převládá tedy stále péče s institucionálním charakterem. Perspektivní složkou komunitní péče je poměrně hustá síť psychiatrických a klinicko psychiatrických ambulancí. Od devadesátých let minulého století došlo k mírnému rozšíření denních stacionářů a psychoterapeutické péče (podle údajů Asociace denních stacionářů a krizových center je v současnosti v ČR 22 stacionářů v resortu zdravotnictví – zhruba polovina z nich je součástí lůžkových zařízení, zbytek funguje samostatně). Po roce 2000 však téměř žádné nové stacionáře již nevznikly.
V republice fungují pouze tři krizová centra s nepřetržitou dostupností psychiatra. Další krizové služby, které se snaží v některých regionech pokrýt tento nedostatek, jsou limitovány časovou dostupností nebo nedostatečným vybavením odborným personálem a mají spíše povahu experimentálních pracovišť. Nedostatečně rozvinuta jsou i nízkoprahová kontaktní centra.
V některých oblastech se podařilo zavést služby psychiatrické rehabilitace a rezidenční služby provozované neziskovými organizacemi. Podle evidence Asociace komunitních služeb v roce 2002 fungovalo 35 těchto organizací – z toho 2 poskytovaly chráněné bydlení, 11 bydlení na půl cesty a 7 bydlení podporované.
V oblasti pracovní rehabilitace fungovalo 24 chráněných dílen, 5 organizací poskytujících přechodné zaměstnání, 5 poskytovalo podporované zaměstnání a 33 provozovalo centrum denních aktivit.
Case managementem se zabývalo 9 organizací, některé formy krizové pomoci vyvíjely 3 a 13 organizací poskytovalo poradenské služby.
Podle dat z roku 2000 mělo 18 těchto institucí v péči 2 668 pacientů.
Geografické rozmístění jak denních stacionářů, tak i služeb psychiatrické rehabilitace je značně nerovnoměrné – jejich výrazný nedostatek vykazují například kraje Karlovarský, Zlínský a Plzeňský.
Dokument R-KOP zdůrazňuje rostoucí význam sdružení a spolků uživatelů psychiatrické péče či příbuzných těchto pacientů. V současnosti existuje 7 samostatných organizací duševně nemocných osob a dalších 12 svépomocných skupin při různých zařízeních. Příbuzní duševně chorých jsou organizováni v deseti samostatných organizacích a šesti svépomocných skupinách.
Jednotlivé složky komunitní péče jsou však jen málo propojeny a jen velmi obtížně se daří poskytovat pacientům ucelenou a koordinovanou péči.
Zdroj: