Co napovídá genetické testování u melanomu? Data z MOÚ

V souboru 103 pacientů indikovaných ke germinálnímu genetickému vyšetření zachytil tým Masarykova onkologického ústavu u sedmi pacientů patogenní germinální varianty a jeden hot‑VUS v genech s různou mírou doložené souvislosti s melanomem. Analýza prezentovaná na Brněnských onkologických dnech 2026 sledovala také souvislost záchytu germinální varianty s věkem a rodinnou anamnézou. V závěru autoři zdůrazňují význam rodinného výskytu melanomu, zejména u CDKN2A, zatímco samotný nízký věk při manifestaci se v jejich kohortě jako zásadní faktor neukázal.

Maligní melanom se může objevit ve všech věkových kategoriích, včetně dětí a mladých dospělých. V jeho etiopatogenezi se podle autorů významně uplatňuje chronická expozice UV záření vedoucí k akumulaci somatických mutací; přibližně v polovině případů zmiňují patogenní variantu genu BRAF V600E. U dětského věku a mladých dospělých naopak více předpokládají možnou vrozenou genetickou příčinu. V Centru lékařské genetiky Masarykova onkologického ústavu v Brně v uplynulých šesti letech vyšetřovali pacienty, kteří splňovali stanovená kritéria ke germinálnímu genetickému testování.

„Cílem práce bylo zjistit podíl germinálních mutací u testovaných pacientů a souvislost s věkem testovaných pacientů a počtem rodinných příslušníků s maligním melanomem,“ uvádějí autoři. Hodnocený soubor tak tvořila indikačně vybraná skupina pacientů splňující stanovená kritéria ke germinálnímu genetickému testování.

U sedmi pacientů našli varianty v genech spojovaných s melanomem

Do analýzy vstoupilo 103 pacientů vyšetřených mezi dubnem 2020 a dubnem 2026. Ke germinálnímu genetickému testování byli indikováni nemocní se sporadickým melanomem diagnostikovaným do 40 let, s mnohočetným melanomem nebo s melanomem v kombinaci s dalšími nádory v osobní či rodinné anamnéze. Celkem 102 pacientů mělo kožní a jeden uveální melanom. Věk se pohyboval od 18 do 75 let, průměr činil 36,2 roku a medián 35 let. Ženy tvořily 64 procent souboru, tedy 66 pacientek, muži zbývajících 36 procent, tedy 37 pacientů. Testování probíhalo metodou sekvenování nové generace pomocí panelu CZECANCA; v průběhu sledovaného období tým postupně použil jeho verze 1, 1.2 a 1.22, a to u tří, 25 a 75 pacientů.

U sedmi pacientů, tedy u 6,8 procenta souboru, byly nalezeny patogenní germinální varianty a jeden hot‑VUS v genech, u nichž autoři uvádějí různou míru doložené souvislosti s maligním melanomem. Všech sedm pacientů mělo kožní melanom. „Konkrétně se jednalo o alterace v genech CDKN2A (2×), BRCA1 (1×), ATM (3×) a PRKAR1A (1×),“ uvádějí autoři. Průměrný věk pacientů s těmito nálezy činil 37,1 roku, medián 42 let. Dva pacienti s nálezem v CDKN2A byli ve věku 46 a 53 let, pacient s variantou BRCA1 měl 27 let, tři pacienti s ATM 30, 42 a 44 let a pacient s nálezem v PRKAR1A 18 let.

Míra doložené vazby přitom nebyla u všech genů stejná. U CDKN2A autoři uvádějí asociaci s maligním melanomem, u BRCA1 a ATM zvýšené riziko maligního melanomu. V případě PRKAR1A odkazují na prokázanou asociaci s psamomatózním melanotickým schwannomem, který může být klinicky a histologicky zaměnitelný s maligním melanomem. Vedle této skupiny zachytilo genetické vyšetření ještě další patogenní či pravděpodobně patogenní varianty, jejichž souvislost s maligním melanomem zatím potvrzena nebyla.

Další nálezy zatím nemají potvrzenou vazbu k melanomu

Do této druhé skupiny patřilo 14 pacientů, tedy 13,6 procenta vyšetřeného souboru. Třináct z nich mělo kožní melanom a jeden melanom uveální, věk se pohyboval od 18 do 67 let. Nálezy se týkaly genů MUTYH, FANCM, ERCC2, PMS1, RECQL, XPC, WRN, SETX, MSH5 a PLA2G2A – nejčastěji byl zastoupen MUTYH u tří pacientů, FANCM a ERCC2 vždy u dvou. „Jednalo se převážně o geny podílející se na procesech reparace DNA,“ doplňují autoři.

Vztah těchto variant k malignímu melanomu však podle autorů dosud potvrzen není. Analýza rodinné anamnézy zároveň ukázala rozdíly ve výskytu onemocnění podle konkrétního mutovaného genu.

Nejvýraznější vodítko přinesla rodinná anamnéza

Nejvýraznější souvislost mezi rodinným výskytem melanomu a konkrétním mutovaným genem autoři zaznamenali u CDKN2A a ATM. U dvou pacientů s mutací CDKN2A tabulka uvádí čtyři a sedm příbuzných s melanomem; souhrn výsledků tak hovoří o pěti až osmi případech v rodině včetně probanda. U nositelů mutací ATM autoři shrnují dva až šest případů včetně probanda. „Z našich dat vyplývá, že z hlediska rizika rozvoje maligního melanomu představuje nejvýznamnější genetický faktor mutace v genu CDKN2A,“ shrnují autoři.

V souladu s údaji z literatury označují u CDKN2A za nejzásadnější prediktor dědičného rizika přítomnost tří a více příbuzných s melanomem v rodinné anamnéze. U ostatních genů poukazují také na přítomnost dalších nádorových onemocnění v rodině. „Pouze nízký věk pacienta v době manifestace onemocnění se v rámci naší kohorty nejeví jako zásadní faktor ovlivňující pravděpodobnost záchytu germinální mutace,“ uzavírají autoři.