Do operace v lepší kondici. První data z programu ERAS

Na Brněnských onkologických dnech 2026 představili odborníci z FN Brno výsledky pilotního programu multimodální prehabilitace u pacientek s gynekologickými malignitami. Ve skupině 30 žen zachytili výraznou nutriční zátěž a častou úzkostnou symptomatiku, během předoperační přípravy pak také příznivý posun ve fyzické zdatnosti a parametrech inspiračního svalstva. Data přibližují zkušenost s tímto přístupem v běžné klinické praxi.

Období mezi indikací k radikálnímu výkonu a samotnou operací využívá brněnský tým k cílené přípravě pacientek. Od listopadu 2024 proto na Klinice gynekologie, porodnictví a neonatologie LF MU a FN Brno probíhá pilotní program, který propojuje protokol ERAS s multimodální prehabilitací zaměřenou na fyzickou zdatnost, výživu a psychickou podporu. Cílem projektu bylo zhodnotit, zda je takto pojatý program realizovatelný v běžné klinické praxi. Tým současně sledoval, jak se v průběhu přípravy mění vybrané parametry zdravotního stavu pacientek.

Prehabilitace mířila na kondici, výživu i psychiku

Do prospektivního pilotního projektu byly zařazovány pacientky s gynekologickými malignitami indikované k radikálnímu operačnímu výkonu nebo k intervalové cytoredukci. Hodnocený soubor tvořilo 30 žen s mediánem věku 66,5 roku, nejčastěji s karcinomem tuboovariálního orgánu. Délka přípravy se výrazně lišila podle léčebného postupu. U pacientek směřujících přímo k operaci trvala prehabilitace v mediánu 22 dní, zatímco u žen po neoadjuvantní chemoterapii před intervalovou cytoredukcí 127 dní.

Program kombinoval aerobní a silový trénink, respirační fyzioterapii, cvičení pánevního dna, individualizovanou nutriční intervenci, edukaci k časné mobilizaci a psychologickou podporu. Hodnocení probíhalo při vstupu do programu, před operací a tři týdny po ní. Předoperační změny byly posuzovány porovnáním vstupního a předoperačního vyšetření. Tým sledoval fyzickou zdatnost pomocí šestiminutového testu chůze, sílu stisku ruky a parametry inspiračního svalstva, součástí bylo také nutriční hodnocení a posouzení psychického stavu a kvality života.

Významnou část zjištěné zátěže představovala výživa. Nutriční riziko podle NRS mělo při vstupu 67 procent pacientek, 40 procent mělo BMI nejméně 30 kg/m² a více než čtvrtina ztratila nejméně pět procent tělesné hmotnosti. U 27 procent byla zjištěna koncentrace prealbuminu pod 0,2 g/l, u 23 procent anémie nebo deficit železa a deficit vitaminu D mělo 87 procent žen. Individualizovaná nutriční intervence byla indikována u 90 procent pacientek a u 57 procent autoři před operací zaznamenali zlepšení hmotnosti.

Před operací se zlepšila zdatnost i inspirační parametry

V šestiminutovém testu chůze se medián ušlé vzdálenosti mezi vstupním a předoperačním vyšetřením zvýšil ze 470 na 502 metrů. Lepšího výsledku dosáhlo 86 procent pacientek, u 36 procent činil nárůst nejméně 54 metrů. Posun byl patrný také u síly stisku ruky, jejíž medián vzrostl z 24 na 25,3 kilogramu; zlepšení autoři zaznamenali u 67 procent žen.

Zvýšily se také sledované parametry inspiračního svalstva. Medián maximálního inspiračního tlaku (MIP) vzrostl ze 46 na 54,5 cm H₂O a zlepšení bylo zaznamenáno u 75 procent pacientek. U parametru SMIP se medián zvýšil z 384 na 473 PTU, přičemž lepšího výsledku dosáhlo 89 procent žen. U indexu FIT vzrostla hodnota z 15,5 na 18,2 a zlepšení autoři zaznamenali u 79 procent pacientek.

Změny se týkaly také psychického stavu. Při vstupu do programu mělo v úzkostné složce HADS nejméně sedm bodů 63 procent pacientek, před operací 43 procent. U depresivní složky se tento podíl snížil z 20 na 13 procent. Zlepšení v úzkostné složce autoři zaznamenali u 58 procent a v depresivní u 66 procent hodnocených žen. Vedle sledovaných změn byla pro autory podstatná praktická realizovatelnost multimodální prehabilitace v běžné klinické praxi. Pozornost se proto soustředila i na organizaci programu a koordinaci zapojených odborností.

Klíčovou roli v koordinaci má ERAS sestra

V hodnocení praktické realizovatelnosti programu autoři zdůraznili význam jeho organizačního zajištění. „Zavedení programu ERAS s prehabilitací je v podmínkách běžné klinické praxe realizovatelné. Klíčovou roli představuje ERAS sestra jako koordinátorka péče a nezbytná je rovněž úzká mezioborová spolupráce,“ shrnují autoři.