Medicína za mřížemi boří předsudky
Zdravotní péče o osoby ve výkonu trestu má svá specifika, která vyžadují odborné znalosti, zkušenosti i úzkou spolupráci s civilním zdravotnictvím. Jaká úskalí přináší psychiatrická a psychosomatická péče ve vězeňském prostředí, jak pracovat se simulací či cravingem a jaké možnosti nabízí telemedicína? Těmto i dalším tématům se věnoval čtvrtý ročník konference Medicína za mřížemi, který se uskutečnil 3. listopadu 2026 v Kongresovém centru Ústřední vojenské nemocnice v Praze.
Konferenci pořádala organizace Zdravotnická zařízení Ministerstva spravedlnosti (ZZMS), která od ledna 2024 zajišťuje zdravotní péči ve věznicích prostřednictvím dvou nemocnic (Praha, Brno) a 36 zdravotnických středisek ve 33 věznicích. Organizace sdružující téměř 900 pracovníků ročně zajišťuje přibližně 250 000 ambulantních vyšetření. Jejím cílem je nejen poskytovat dostupnou a odbornou péči vězněným osobám, ale také posilovat spolupráci s civilním zdravotnictvím a překonávat přetrvávající předsudky vůči medicíně ve vězeňském prostředí.
„Pořádání podobných akcí je velice důležité také z důvodu, že práce s vězněnými osobami, tedy i zdravotní péče o tyto osoby, trpí jistými stigmaty, která je třeba odstraňovat, jelikož ve zdravotnictví jde vždy o člověka a pacienta,“ popsal přínosy setkání Mgr. Michal Barák, LL.M., ředitel ZZMS. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc při zahájení ocenil profesionalitu pracovníků ZZMS i skutečnost, že oddělení zdravotní péče od Vězeňské služby ČR přispělo k vytvoření efektivnějšího a spravedlivějšího modelu jejího poskytování. Význam ZZMS dokládá také přibližně 30 000 eskort vězněných osob do civilních zdravotnických zařízení ročně; bez péče zajišťované přímo ve věznicích by podle ministra byl jejich počet až desetinásobný. Zdravotní stav vězněných osob je navíc často horší než u běžné populace a zdravotníci se setkávají s pacienty, jejichž potřeby i motivace mohou být velmi specifické. Péče za mřížemi tak představuje nejen organizační a odbornou výzvu, ale také cennou zkušenost pro začínající lékaře a další zdravotnické pracovníky.
Telemedicína zvyšuje dostupnost péče ve věznicích a omezuje zbytečné eskorty
Hlavní lékař ZZMS MUDr. Olexandr Gaval upozornil na specifické podmínky poskytování zdravotní péče ve věznicích. Významným problémem je mimo jiné časté užívání psychotropních látek a s ním související zdravotní a behaviorální komplikace. Náklady Vězeňské služby ČR na jednu vězněnou osobu dosahovaly v roce 2025 přibližně 1 900 Kč denně, tedy více než 680 000 Kč ročně. Tato částka zahrnuje nejen zdravotní péči a eskorty do civilních zdravotnických zařízení, ale také personální náklady, digitalizaci a další související výdaje. ZZMS zajišťují standardní lůžkovou péči v oborech interního lékařství a chirurgie, např. Nemocnice Pankrác má navíc infekční, interní a psychiatrické oddělení. Poskytování intenzivní a resuscitační péče (JIP a ARO) však současná legislativa ZZMS neumožňuje, pacienti, kteří ji potřebují, proto musejí být předáváni do péče civilních zdravotnických zařízení.
Jednu z cest, jak zvýšit efektivitu péče a současně zlepšit její dostupnost, vidí MUDr. Gaval v rozvoji telemedicíny. ZZMS v současnosti uskuteční přibližně 500 telemedicínských konzultací měsíčně. Nový projekt je již zaveden na jedenácti střediscích v oblasti všeobecného praktického lékařství a na devíti psychiatrických pracovištích. Pomáhá zejména ve věznicích, kde je obtížné zajistit dostupnost praktického lékaře.
Při distanční konzultaci je pacient vyšetřen za přítomnosti místního zdravotnického týmu, zatímco lékař na dálku vyhodnocuje jeho anamnézu, aktuální nález a dostupnou zdravotnickou dokumentaci. Konzultace vždy směřuje ke konkrétnímu závěru – plánu léčby, další kontroly, případně doporučení osobního vyšetření. Některé úkony, například vstupní prohlídky nebo předoperační vyšetření, však distančně provádět nelze.
Význam telemedicíny dokládají také zahraniční zkušenosti. MUDr. Gaval uvedl příklad Německa, kde je rozvinuta teledermatologie a na dálku je vyšetřeno až 93 procent pacientů. Díky tomu mohou mnozí z nich zůstat ve věznici, aniž by bylo nutné zajišťovat jejich převoz do civilního zdravotnického zařízení. Omezení eskort přitom přináší nejen ekonomický efekt, ale také snižuje bezpečnostní rizika. Doprovod jednoho nebezpečného vězně v ČR vyžaduje šest příslušníků Vězeňské služby, v některých specifických případech může být počet až dvojnásobný. „Pokud péči poskytujeme v místě výkonu trestu, výrazně klesá nejen bezpečnostní riziko, ale i náklady,“ zdůraznil MUDr. Gaval.
Dalším krokem má být pilotní projekt ve dvou věznicích, který ověří využití digitálního otoskopu a fonendoskopu. Otoskop umožní přenášet obraz vyšetřované oblasti, fonendoskop zase sdílet poslechový nález s lékařem na dálku. Cílem pilotního provozu bude posoudit kvalitu přenosu, přínos těchto nástrojů pro klinické rozhodování a vymezit situace, v nichž je nezbytné osobní vyšetření.
Výhodou telemedicíny v prostředí věznic je podle MUDr. Gavala také možnost pracovat s kompletní zdravotnickou dokumentací pacienta. „Pacienta můžeme posoudit komplexně. Na rozdíl od řady jiných poskytovatelů telemedicínských služeb máme přístup k jeho zdravotnické dokumentaci, známe tedy jeho anamnézu i medikaci. Můžeme tak lépe posoudit jeho zdravotní stav, předběžně stanovit diagnózu a také vyhodnotit, zda se nejedná o účelové jednání,“ uvedl.
Účelové jednání je na denním pořádku
Právě účelové jednání patří podle něj k častým problémům, s nimiž se zdravotníci ZZMS setkávají. Spolupráce s pacienty bývá obtížná a omezená, časté je odmítání vyšetření či hospitalizace nebo nedodržování doporučeného léčebného režimu. Běžné je také sebepoškozování, které může v některých případech souviset se snahou získat omamné a psychotropní látky. Zároveň je nutné počítat s možností rychlé dekompenzace psychického stavu, která může zásadně změnit naléhavost situace. Včasné odborné posouzení a koordinovaný postup zdravotnického týmu mohou pomoci předejít části eskort do civilních zařízení.
„Mezi hlavní priority dalšího rozvoje ZZMS patří zlepšení dostupnosti specializované péče, rozšíření teledermatologie a dalších telemedicínských služeb a snížení počtu eskort, kterým lze při odpovídajícím zdravotnickém zajištění předejít. Důležitá je také spolupráce se specialisty při pravidelném přehodnocování farmakoterapie, zejména preskripce omamných a psychotropních látek,“ uvedl MUDr. Gaval.
Ekonomické a organizační aspekty zdravotní péče ve věznicích
Jak vyčíslil generál VS plk. Ing. Zbyšek Trepeš, v současnosti je ve 33 věznicích v ČR přibližně 19 000 vězněných osob, z toho 1 731 žen, 1 676 cizinců a 109 mladistvých. V zabezpečovací detenci se nachází 137 osob a doživotní trest odnětí svobody vykonává 51 odsouzených, z toho tři ženy. Také vězeňské populace se týká demografické stárnutí. Za posledních pět let vzrostl počet vězněných osob starších 55 let o pětinu. S tím se zvyšuje potřeba dlouhodobé a specializované zdravotní péče i nároky na zajištění každodenní podpory a péče o osoby se sníženou soběstačností.
Pro vězněné osoby, které nejsou schopny samostatně fungovat, je k dispozici 738 lůžek na specializovaných odděleních. V souvislosti s rostoucím počtem starších a nesoběstačných vězňů bylo zřízeno také šest pracovišť pomoci, která zajišťují každodenní podporu, včetně základní hygienické péče, a to i za pomoci ostatních vězněných osob. Významným specifikem je rovněž vysoký podíl osob se zkušeností s užíváním drog, který podle prezentovaných údajů dosahuje 70 procent. Část pacientů přichází do výkonu trestu již ve špatném zdravotním stavu a jejich potřeby často přesahují rámec akutního ošetření. Vyžadují komplexní a dlouhodobou zdravotní péči.
Také generál Trepeš poukázal na významný ekonomický faktor, kterým je eskortní činnost, jejíž náklady dosahují přibližně 55 milionů korun ročně. Zajištění zdravotní péče přímo ve věznicích proto představuje nejen organizační výhodu, ale také potenciál významných finančních úspor a uvolnění personálních kapacit Vězeňské služby ČR. Příkladem je zavedení domácí dialýzy, které se podařilo realizovat v letošním roce. Odhadovaná úspora činí přibližně jeden milion korun ročně na jednoho pacienta. Jednou z překážek širšího využití této možnosti však zůstává nutnost písemného souhlasu pacienta. Někteří vězni jej odmítají, mimo jiné proto, že převoz na externí zdravotnické pracoviště pro ně může představovat vítanou změnu každodenního režimu.
„Zdravotní péče ve věznicích má svá specifická pravidla i vlastní nákladovou logiku. Pacienti přicházejí s komplexními a často kumulovanými zdravotními potřebami. Každý externí zdravotní výkon proto znamená nejen samotné poskytnutí péče, ale také zajištění dopravy, eskorty a střežení, což přináší zvýšené personální i finanční nároky. Proto vítáme rozvoj zdravotní péče přímo v prostředí věznic, který může omezit potřebu eskort a uvolnit kapacity Vězeňské služby ČR. Spolupráce VS ČR a ZZMS tak představuje nejen zdravotnické, ale také významné provozní a ekonomické partnerství,“ shrnul generál Trepeš.
Specifika ambulantní psychiatrické péče ve vězeňském prostředí
Desetileté zkušenosti s psychiatrickou péčí ve vězeňství má MUDr. Anna Rusnáková, která osobně působí v osmi věznicích a v dalších poskytuje konzultace na dálku. Její zkušenosti ukazují, že vězeňská psychiatrie se v mnoha ohledech výrazně liší od běžné ambulantní praxe.
Jak popisuje, vězni totiž často nepřicházejí k psychiatrovi primárně kvůli duševnímu onemocnění, ale s konkrétním požadavkem – žádají léky na spaní, zklidnění, úlevu od nepohody nebo přípravky s potenciálem návykového či euforizujícího účinku. Časté jsou závažné poruchy osobnosti, polymorfní závislosti a účelové či manipulativní jednání. Významnou součástí práce psychiatra je proto důsledné rozlišování mezi skutečnou psychiatrickou indikací a požadavky motivovanými snahou získat určitou medikaci.
Zvláštní pozornost věnovala MUDr. Rusnáková problematice zneužívání léčiv, zejména pregabalinu a benzodiazepinů, a rizikům spojeným s distribucí substituční léčby ve vězeňském prostředí. Vězni podle jejích zkušeností často nacházejí způsoby, jak obcházet zavedená pravidla podávání léčiv, což klade vysoké nároky na zdravotnický personál i organizaci léčby.
Zdůraznila také, že psychiatrická hospitalizace musí být vyhrazena pacientům se skutečně závažným duševním onemocněním, například s psychotickou dekompenzací nebo těžkou depresí, případně situacím vyžadujícím diagnostické došetření. „Demonstrativní sebepoškozování ani snaha dosáhnout hospitalizace prostřednictvím nátlaku samy o sobě indikací k přijetí nejsou, vždy je však nutné individuálně posoudit zdravotní stav a riziko pacienta,“ je přesvědčena. Jak však doplnila, i ve vězeňské populaci jsou pacienti se skutečně závažnými psychiatrickými onemocněními, kteří potřebují intenzivní a odbornou péči. Základem vězeňské psychiatrie je proto schopnost rozpoznat skutečnou potřebu léčby, zachovat profesionální hranice a současně neztratit ze zřetele individuální potřeby každého pacienta.
Syntetické kanabinoidy: obtížná detekce a závažné zdravotní komplikace
Problematiku syntetických kanabinoidů, známých pod označením Spice, představil forenzní psychiatr MUDr. Václav Kostrouch. Upozornil na jejich rozšíření ve vězeňském prostředí a na skutečnost, že intoxikace těmito látkami může být příčinou závažných psychiatrických i somatických komplikací.
Syntetické kanabinoidy představují různorodou skupinu psychoaktivních látek, které působí jako agonisté kanabinoidních receptorů CB1 a CB2. Na rozdíl od přírodního konopí mohou mít výrazně silnější a méně předvídatelné účinky. Nejde o jednu konkrétní látku, ale o širokou skupinu chemicky odlišných sloučenin, jejichž složení se navíc průběžně mění. Právě tato variabilita výrazně komplikuje jejich laboratorní průkaz. Běžné toxikologické screeningové testy, zaměřené například na amfetaminy či opiáty, intoxikaci syntetickými kanabinoidy zpravidla nezachytí.
Ve věznicích se tyto látky často distribuují prostřednictvím impregnovaného papíru, který lze snadno pronést do věznice v korespondenci nebo jiných dokumentech. Způsob distribuce i podoba nosičů se postupně mění v reakci na odhalování pašeráckých kanálů a bezpečnostní opatření. To představuje významnou výzvu pro Vězeňskou službu i zdravotnický personál.
Klinický obraz intoxikace je podle MUDr. Kostroucha velmi variabilní. Může zahrnovat poruchy vědomí, ospalost, neklid, agresivitu, paranoiu, psychotické příznaky i výrazné poruchy chování. Vedle psychiatrických projevů se mohou objevit také závažné somatické komplikace, zejména tachykardie, hypertenze, bolest na hrudi, arytmie či křeče. Průběh intoxikace je obtížné předvídat a závisí na konkrétní látce i požitém množství.
Léčba je především symptomatická a řídí se aktuálním klinickým stavem pacienta. Podle závažnosti může zahrnovat zklidnění pacienta, léčbu psychomotorického neklidu a křečí benzodiazepiny, monitorování kardiovaskulárních funkcí a podpůrnou péči. Jak MUDr. Kostrouch zdůraznil, při náhlých změnách chování, psychotických projevech či nevysvětlitelné agresivitě vězněných osob je třeba pomýšlet také na intoxikaci syntetickými kanabinoidy, a to i při negativním výsledku běžného toxikologického screeningu. Negativní toxikologický nález totiž intoxikaci těmito látkami nevylučuje.
Čtvrtý ročník konference Medicína za mřížemi ukázal, že zdravotní péče ve vězeňském prostředí představuje specifickou a odborně náročnou oblast medicíny, která si zaslouží větší pozornost i respekt. Od rozvoje telemedicíny přes ekonomickou efektivitu zdravotní péče až po náročnou psychiatrickou problematiku a komplikace spojené s užíváním nových psychoaktivních látek – všechna témata potvrdila potřebu individuálního přístupu, mezioborové spolupráce a kontinuálního rozvoje zdravotních služeb. Dostupná a kvalitní zdravotní péče za mřížemi není jen otázkou ochrany zdraví vězněných osob, ale také důležitou součástí fungování celého zdravotního a vězeňského systému. Konference zároveň připomněla, že pacient zůstává pacientem bez ohledu na prostředí, ve kterém se léčí, a že odborná medicínská péče by neměla podléhat předsudkům.