Přeskočit na obsah

Karcinom prsu: Na co v ordinaci není čas (ale měl by být)

Obrázek ChatGPT 11. 11. 2026 17_51_44--3d2c8cad
Ilustrační obrázek: vytvořeno pomocí ChatGPT / OpenAI

Jak zvládat léčbu karcinomu prsu, vyrovnat se s jejími dopady a znovu získat jistotu v každodenním životě? Odpovědi nabídl edukační workshop pro pacientky, který podpořila společnost Novartis a proběhl pod garancí přednostky Ústavu radiační onkologie FN Bulovka prof. MUDr. Petry Tesařové, CSc.

Od náhlých finančních starostí a návratu do zaměstnání přes zvládání nežádoucích účinků léčby až po intimitu, rekonstrukci prsu a pohyb – program workshopu otevřel témata, která zásadně ovlivňují život pacientek, ale v ordinaci na ně někdy nezbývá dostatek času. V jeho úvodu Mgr. Šárka Slavíková, zdravotně‑sociální pracovnice pacientské organizace Amelie, upozornila na to, že pacientky by v případě potřeby neměly otálet s kontaktováním sociálního poradenství. „Poradenství je nutné vyhledat včas, zejména pokud žena nemá nárok na nemocenskou nebo nemá dostatečné finanční rezervy. Důležitým okamžikem je také konec léčby, návrat do zaměstnání a případná recidiva. Situace každé ženy je jiná, podobná diagnóza neznamená stejné nároky na podporu; záleží i na průběhu léčby, zdravotních omezeních a pojistné situaci,“ uvedla Mgr. Slavíková.

Složité může být například rozhodování mezi prodloužením výplaty nemocenské a žádostí o invalidní důchod. Pro posouzení invalidity je zásadní, aby zdravotnická dokumentace vedle diagnóz zachycovala konkrétní dopady nemoci. „Lékařská zpráva má v ideálním případě vysvětlovat například to, jak únava omezuje běžné činnosti nebo jak postižení dominantní ruky ovlivňuje pracovní schopnost. Návrat do zaměstnání je vhodné plánovat předem a včas se zaměstnavatelem projednat kratší úvazek, pružnou pracovní dobu či práci z domova. V Amelii využívají také ‚pracovní týden na zkoušku‘, při němž si pacientka pomocí vhodně zvolených činností ověří svou výkonnost i potřebu odpočinku. Vždy je dobré nepropadat nějaké velké skepsi, ale řešit i tyto věci včas,“ shrnula Mgr. Slavíková.

Léčbu podpoří spolupráce i pravidelný pohyb

Na význam sociálního zázemí navázala MUDr. Lucie Reifová z Ústavu radiační onkologie FN Bulovka tématem spolupráce při léčbě. Zaměřila se na to, proč pokračovat v léčbě i po odstranění nádoru, jak otevřeně hovořit o nežádoucích účincích a jak do každodenního života zařadit pohyb přizpůsobený zdravotnímu stavu.

„Účinná léčba je jenom taková, která proběhne,“ připomněla MUDr. Rei­fo­vá. Adherence přitom znamená nejen dodržování dohodnutého léčebného režimu, ale také aktivní zájem pacientky a spolupráci se zdravotníky. Zvlášť náročné může být dlouhodobé užívání adjuvantní léčby, jejímž cílem je snížit riziko návratu onemocnění. Žena již nemá přítomný nádor, přesto může čelit nežádoucím účinkům terapie. Dodržování léčby ovlivňují také úzkost, deprese, porozumění smyslu léčby, podpora okolí i finanční a jiné překážky (např. doprava do zdravotnického zařízení). Pacientky by se neměly obávat ptát se a sdělovat zdravotníkům, co jim léčbu ztěžuje.

MUDr. Reifová se věnovala i důležitosti pohybu. Upozornila na jeho přínos pro kondici, zachování svalové hmoty, spánek i psychickou pohodu a na možnost zmírnit únavu spojenou s onemocněním a léčbou. Základem je pravidelnost, přiměřená intenzita a kombinace vytrvalostních aktivit, posilovacích a protahovacích cviků. Vhodná může být svižná chůze, nordic walking, jízda na kole nebo cvičení s odporovými gumami. „Tím, co je dobré, je to, co vás baví,“ zdůraznila význam dlouhodobé motivace. Druh a intenzitu pohybu je nutné přizpůsobit kondici, dosavadním zkušenostem a průběhu léčby. Zvláštní pozornost vyžadují například kostní metastázy, neuropatie či srdeční obtíže. Cílem není „přepálit“ začátek, ale postupně najít udržitelný režim. Pomoci může společné cvičení, drobné cíle i podpora rodiny, která pacientce umožní vyhradit si pravidelný čas pro sebe.

Intimita po léčbě: bez bolesti a bez tlaku na výkon

Kvalita života zahrnuje vedle fyzické kondice také intimitu a partnerské vztahy. O změnách sexuálního prožívání, možnostech pomoci i významu partnerské komunikace hovořila doc. MUDr. Taťána Šrámková, CSc., z Masarykova onkologického ústavu v Brně. Připomněla, že sexualita patří k životu během onkologického onemocnění i po jeho léčbě a sexuální obtíže nejsou důvodem ke studu ani tématem, které by mělo zůstávat stranou pozornosti zdravotníků.

Onkologická léčba může ovlivnit sexuální touhu, vzrušení, zvlhčení pochvy i dosažení orgasmu. Podílejí se na tom hormonální změny, poškození nervů, bolest či únava, ale také úzkost, deprese a změněný vztah k vlastnímu tělu. Obtíže proto nelze automaticky připisovat psychice. Podle doc. Šrámkové by rozhovor o sexuálním zdraví měl být součástí péče již od zahájení léčby, bez ohledu na věk nebo přítomnost partnera.

„Sexualita není jen pohlavní styk,“ připomněla. Zahrnuje také doteky, blízkost a společně strávený čas. Návrat k intimitě má být postupný, bez tlaku na výkon a s respektem k aktuálním potřebám. Pomáhá otevřeně sdělit partnerovi, co je příjemné, co bolí nebo kdy žena potřebuje pouze objetí. Důležité je také postupně obnovovat důvěru ve vlastní tělo.

„Bolest při sexu není to, co musí žena vydržet,“ zdůraznila přednášející. U vaginální suchosti rozlišila pravidelně používané hydratační přípravky a lubrikanty určené k použití při sexuální aktivitě. O případné lokální hormonální léčbě musí rozhodovat onkolog s ohledem na typ nádoru. Pomoci mohou také gynekolog, sexuolog, psycholog nebo fyzioterapeut se zaměřením na pánevní dno.

Doc. Šrámková upozornila rovněž na potřebu rozpoznat a léčit depresi, která může zhoršovat sexuální prožívání i celkovou kvalitu života. U mladých žen připomněla význam včasného rozhovoru o zachování plodnosti před zahájením léčby, například prostřednictvím zamrazení vajíček či embryí.

Cílem péče je najít podobu intimity, která ženě a jejímu partnerovi vyhovuje v současné situaci. „Neexistuje správný čas, kdy se má sexuální život obnovit,“ uzavřela doc. Šrámková.

Rekonstrukce prsu: možnosti a realistická očekávání

Se vztahem k vlastnímu tělu souvisí také téma rekonstrukce prsu, která může ženám po onkologické léčbě pomoci obnovit tělesný vzhled i každodenní komfort. MUDr. Lucie Vejrostová z Kliniky plastické chirurgie FN Bulovka představila hlavní možnosti a upozornila, že volba metody závisí na předchozí a plánované léčbě, stavu tkání i přání pacientky. Rekonstrukce přitom často vyžaduje více než jednu operaci.

O budoucí rekonstrukci je vhodné uvažovat již při plánování prvního chirurgického výkonu. Plastický chirurg proto vstupuje do rozhodování multidisciplinárního týmu. Okamžitá rekonstrukce je u některých žen možná, nesmí však ohrozit ani zpozdit onkologickou léčbu. Významnou roli hraje také radioterapie, která ovlivňuje kvalitu tkání a může zvyšovat riziko komplikací rekonstrukce implantátem.

Implantát představuje méně zatěžující variantu s kratší rekonvalescencí, vyžaduje však dostatečný a kvalitní tkáňový kryt. Další možností je rekonstrukce vlastní tkání, například lalokem z břicha metodou DIEP. Jde o náročnější mikrochirurgickou operaci s delší rekonvalescencí, která však může nabídnout přirozenější a dlouhodobě stabilní výsledek bez implantátu. V některých situacích lze využít také lalok ze zad, případně jej kombinovat s implantátem. Součástí dokončení rekonstrukce může být úprava druhého prsu pro lepší symetrii, vytvoření bradavky nebo tetování dvorce. MUDr. Vejrostová vyzdvihla také možnosti 3D tetování, které dokáže vzhled prsu dotvořit bez dalšího chirurgického výkonu.

„Je to rekonstrukce. Není to estetický výkon,“ připomněla význam realistických očekávání. Pacientka by měla předem vědět, jaké jsou možnosti, rizika i předpokládaný počet zákroků. Samotný vyšší věk přitom není důvodem konzultaci odmítnout: „I když je vám sedmdesát a víc, stojí za to jít to zkonzultovat.“

Fyzioterapie pomáhá před rekonstrukcí prsu i po ní

Na chirurgické možnosti přirozeně navázala Mgr. Petra Holubová tématem přípravy na operaci, péče o jizvy a postupného návratu k pohybu. Upozornila, že informace o možnostech fyzioterapie se k pacientkám stále nedostávají dostatečně. V jejím dotazníkovém šetření mezi 539 ženami uvedlo pouze 12,7 procenta, že se během zdravotní péče dozvěděly o jejím významu.

Fyzioterapeuta je vhodné navštívit již před operací. Zhodnotí výchozí rozsah pohybu, funkci ramenního pletence, stav jizev a měkkých tkání a pomůže připravit tělo na zákrok. Součástí přípravy jsou také dechová cvičení a podpora fyzické kondice. U žen po radioterapii se péče zaměřuje rovněž na omezenou pohyblivost a tuhost tkání, při lymfedému na individuálně zvolený režim a kompresní pomůcky.

Péče o jizvu přitom nekončí jejím promazáváním. Důležitá je posunlivost, pružnost a hydratace i stav okolních tkání. „To, jak ta jizva vypadá esteticky, ještě neznamená, jak vypadá funkčně,“ zdůraznila Mgr. Holubová. Také nenápadná jizva může táhnout a omezovat pohyb. Po rekonstrukci vlastní tkání je třeba věnovat pozornost rovněž místu odběru, například břichu nebo zádům.

Po operaci je zásadní respektovat pokyny chirurga. „Operatér přesně ví, co udělal. Nikdo jiný to neví lépe,“ připomněla. Omezení rozsahu však nemusí znamenat úplnou nehybnost: pokud lékař pohyb do určitého úhlu dovolí, je vhodné jej v tomto rozmezí zachovávat. Fyzioterapeut následně pomáhá bezpečně rozšiřovat pohyb a překonávat obavy z nových pocitů, například při zapojování prsního svalu nad implantátem.

Užitečná je i praktická příprava domácnosti – umístění potřebných věcí do dostupné výšky, úprava lůžka či zajištění pomoci. Cílem fyzioterapie je provést pacientku jednotlivými fázemi hojení a postupně ji vrátit k běžným činnostem i pravidelné pohybové aktivitě.

Bellis provází pacientky léčbou i návratem do života

Jak odborná doporučení převést do každodenního života a kde při tom hledat oporu, přiblížila Ing. Nikol Pazderová, MPA. Představila podporu pacientské organizace Bellis, kterou vytvářejí ženy s vlastní zkušeností s onemocněním. Praktické informace, psychoterapie, pohybové aktivity i sdílení zkušeností pomáhají při zvládání nemoci a potřeba této pomoci nekončí poslední chemoterapií.

Smyslem projektu Bellis je nabídnout pacientkám oporu od sdělení diagnózy. „Abychom ji pomyslně vzaly za ruku a provedly ji vším, co ji čeká,“ popsala Ing. Pazderová přístup organizace. V rámci projektu Bellis pomáhá tým proškolených koordinátorek ženám zorientovat se v nové situaci. Kontakt mohou získat již ve vybraných ma­mo­dia­gnos­­tic­kých centrech, obrátit se na telefonickou linku nebo navštívit některé z regionálních center.

Důležitým zdrojem informací jsou knižní průvodce, podcasty a edukační materiály připravované s odborníky. Aktualizované vydání průvodce propojuje prostřednictvím QR kódů text s instruktážními videi, například k péči o jizvy a silovému tréninku. Bellis nabízí také individuální a skupinovou psychoterapii, včetně online podpory a skupiny pro ženy s metastatickým onemocněním.

Velkou pozornost organizace věnuje období po ukončení akutní léčby. Okolí často očekává rychlý návrat do původních rolí, ženy však mohou dál trápit únava, bolest, změny vzhledu nebo strach z recidivy. „Z mé osobní zkušenosti asi začíná to nejtěžší,“ přiblížila Ing. Pazderová, proč je následná podpora tak důležitá. Společné pohybové aktivity a projekty zaměřené na sebevědomí pomáhají ženám postupně obnovovat kondici i důvěru ve vlastní tělo.

Součástí činnosti Bellis je rovněž prevence a hájení potřeb pacientek. Pro pacientky s metastatickým karcinomem prsu organizace připravuje další díl knižního průvodce, který propojí odborné informace s pacientskými ­příběhy.              

Sdílejte článek

Doporučené

Medicína za mřížemi boří předsudky

18. 11. 2026

Zdravotní péče o osoby ve výkonu trestu má svá specifika, která vyžadují odborné znalosti, zkušenosti i úzkou spolupráci s civilním zdravotnictvím.…