Přeskočit na obsah

Leukemické buňky reagují na léčbu tak, že ze sebe udělají terč

leukemie
Ilustrační obrázek: vytvořeno pomocí ChatGPT / OpenAI

Moderní cílená léčba dokáže účinně zasahovat do mechanismů, které nádorovým buňkám umožňují růst, množit se a přežívat. Současně však v těchto buňkách vyvolává změny, které mohou ovlivňovat jejich další chování. A právě ty by mohly v budoucnu posloužit jako cíl pro následný terapeutický úder.

Chronická lymfocytární leukémie (CLL) patří mezi nejčastější leukemická onemocnění starších dospělých v západním světě. Postihuje B lymfocyty, které se následně hromadí v krvi, kostní dřeni a lymfatických uzlinách. V posledním desetiletí zaznamenala léčba CLL zásadní pokrok díky nástupu cílených léků, které narušují signální dráhy nezbytné pro přežívání a množení leukemických buněk.

„Nádorové buňky nejsou pasivní. Na léčbu reagují a přizpůsobují se jí. Proto jsme se ptali, zda mezi změnami, které léčba vyvolá, najdeme nějakou, kterou bychom mohli využít proti nim,“ vysvětluje Mgr. Veronika Šandová, Ph.D., z výzkumné skupiny Mikroprostředí imunitních buněk při CEITEC MU a FN Brno, která je součástí Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR). Tým vedený prof. MUDr. Mgr. Markem Mrázem, Ph.D., ve spolupráci z kolegy z Interní hematologické a onkologické kliniky LF MU a FN Brno studoval změny genové exprese, ke kterým v leukemických buňkách dochází během standardní léčby inhibitorem Brutonovy tyrosinkinázy (BTK) ibrutinibem nebo idelalisibem inhibujícím fosfatidylinositol‑3‑kinázu (PI3Kδ). V obou případech identifikovali zvýšenou expresi povrchového receptoru CXCR4, který se mimo jiné podílí na migraci leukemických buněk do mikroprostředí lymfatické tkáně, jež poskytuje příznivé podmínky pro jejich přežití.

„Je to, jako by se nádorová buňka při obraně proti prvnímu útoku sama označila terčem pro útok druhý. Protože se receptor CXCR4 nachází na buněčném povrchu, je dostupný pro specifické protilátky, které jej dokážou rozpoznat a navázat se na něj,“ vysvětluje Veronika Šandová.

Změna vyvolaná léčbou představuje další terapeutický cíl

Autoři, jejichž práce byla recentně publikována v prestižním mezinárodním časopisu HemaSphere, studovali změny genové exprese v buňkách CLL získaných od pacientů před zahájením léčby a během podávání ibrutinibu nebo idelalisibu. Přibližně 75 procent analyzovaných signálních drah vykazovalo při obou typech léčby shodný typ změn směřujících k útlumu dráhy JAK–STAT a k aktivaci dráhy MAPK, která může přispívat k adaptaci leukemických buněk na léčbu.

Z hlediska možných terapeutických kombinací bylo zásadní zjištění, že zatímco exprese antigenu CD20 (cíl protilátky rituximab a obinutuzumab) během léčby oběma inhibitory klesá, exprese receptoru CXCR4 na povrchu buněk CLL významně narůstá. Podílí se na tom pravděpodobně i aktivace transkripčního faktoru FOXO1.

„U nádorových onemocnění často nestačí zasáhnout jediný mechanismus, protože nádorové buňky dokážou na léčbu reagovat a hledat jiné cesty úniku a přežití. Naše výsledky ukazují, že i tyto změny lze využít a zaměřit proti nim další léčbu,“ zdůrazňuje prof. Mráz.

V navazujících experimentech autoři testovali kombinaci inhibitorů signalizace dráhy B‑buněčného receptoru (BCR) s ulocuplumabem, monoklonální protilátkou proti receptoru CXCR4. Kombinovaná léčba vykazovala synergický cytotoxický účinek na primární buňky CLL. Po 24 hodinách expozice ulocuplumabu dosahovala jejich viabilita při kombinaci s ibrutinibem 35 procent a s idelalisibem 36 procent, zatímco při samotném podání příslušného inhibitoru činila v obou případech kolem 71 procent. Výrazný účinek ulocuplumabu byl potvrzen také v myším xenograftovém modelu CLL, v němž protilátka vedla k téměř úplné eliminaci leukemických buněk.

„Výrazný účinek kombinace ulocuplumabu s inhibitory BCR pravděpodobně tkví v indukci buněčné smrti ulocuplumabem na základě zvýšení koncentrace ROS. Ibrutinib, idelalisib i ulocuplumab navíc významně narušují ochrannou signalizaci v nádorovém mikroprostředí CLL. V důsledku toho jsou buňky CLL při léčbě inhibitory BCR vyplavovány z lymfatické tkáně do periferní krve, je jim znemožněn jejich následný návrat a ulocuplumab se může navázat na povrch leukemických buněk,“ dodává Veronika Šandová.

Přestože jsou dosavadní výsledky slibné, jejich případné využití v klinické praxi bude vyžadovat další výzkum. Význam studie spočívá především v identifikaci mechanismu, který by mohl být využit při vývoji nových terapeutických strategií. Namísto samotného blokování signálních drah důležitých pro přežívání nádorových buněk by bylo možné cíleně zasahovat také změny, které v nich předchozí léčba vyvolává, včetně zvýšení hladin CXCR4 na povrchu CLL buněk.

Zdroj: Mladonicka Pavlasova G, Sandova V, Ondrisova L, et al. Gene expression analysis after BTK and PI3Kδ inhibitor treatment in chronic lymphocytic leukemia identifies cell‑surface CXCR4 as a synergistic target for combinatorial therapy. Hemasphere. 2026;10(9):e70481. doi: 10.1002/hem3.70481.

Sdílejte článek

Doporučené

Medicína za mřížemi boří předsudky

18. 11. 2026

Zdravotní péče o osoby ve výkonu trestu má svá specifika, která vyžadují odborné znalosti, zkušenosti i úzkou spolupráci s civilním zdravotnictvím.…