Přeskočit na obsah

Lymfedém není jen otok: o kvalitě života nerozhoduje jen objem končetiny

otok, noha, edem, lymfa
Ilustrační fotografie. Všechny osoby jsou modelem. Zdroj: shutterStock

Závažnost lymfedému nelze posuzovat pouze podle rozsahu otoku, klinického stadia nebo změn objemu postižené končetiny. I relativně mírné projevy onemocnění mohou významně zasahovat do psychického zdraví, sociálních vztahů, pracovního života a celkového sebepojetí pacienta. Na význam systematického hodnocení kvality života upozornila MUDr. Veronika Křížková, MBA, z pracoviště MojeDerma v Brandýse nad Labem ve své přednášce na kongresu LYMPHO 2026, který se konal 8.–10. října v Praze. Zdůraznila, že pacientem vnímaná zátěž by měla být nedílnou součástí diagnostiky, hodnocení účinnosti léčby i dlouhodobé péče.

Pacient neprožívá centimetry, ale svůj každodenní život

Kvalita života představuje subjektivní vnímání vlastního postavení v životě v kontextu kulturního prostředí, hodnot, osobních cílů, očekávání a obav. V medicíně se používá také pojem health‑related quality of life (HRQoL), tedy kvalita života související se zdravím, která zahrnuje dopady samotného onemocnění, jeho léčby i případných nežádoucích účinků. Jde o multidimenzionální ukazatel zahrnující fyzickou, psychickou a sociální oblast [1].

Zásadní je přitom skutečnost, že kvalitu života hodnotí sám pacient, nikoli lékař. Objektivní klinický nález proto nemůže subjektivní hodnocení nahradit. Zatímco zdravotníci sledují obvod a objem končetiny nebo stadium lymfedému, pacient se každodenně potýká s omezeními, která mohou být na první pohled méně zjevná. Onemocnění ovlivňuje výběr oblečení, pohybové aktivity, pracovní uplatnění, mezilidské vztahy, sebevědomí i partnerský život.

„Náš pacient neprožívá centimetry. On prožívá svůj život,“ zdůraznila MUDr. Křížková. Podle ní by proto měla být součástí vyšetření také otázka, co konkrétně lymfedém pacientovi ze života bere. Takto formulovaný dotaz může přinést podstatně více informací o skutečné zátěži než samotné měření končetiny.

Primární a sekundární lymfedém: odlišné příčiny, rozdílné životní příběhy

V podstatě se jedná o dvě odlišná onemocnění, s nimiž se pojí rozdílné životní příběhy pacientů. Primární lymf­edém vzniká v důsledku vrozené poruchy vývoje lymfatického systému a může mít dědičný i nedědičný charakter. Podle věku manifestace se rozlišuje forma kongenitální, časná (lympho­ede­ma praecox) a pozdní (lymphoedema tarda), která se objevuje po 35. roce věku. Jedná se o velmi vzácné onemocnění s prevalencí přibližně 1 případ na 100 000 obyvatel. Onemocnění se často manifestuje již v dětství nebo během dospívání, tedy v období zásadním pro utváření identity a sebepojetí. Pacienti se musejí dlouhodobě přizpůsobovat omezením, která ovlivňují jejich vzhled, společenské vztahy, volbu povolání i partnerský život. Primární lymfedém tak nepředstavuje ztrátu dřívějšího zdravotního stavu, ale celoživotní skutečnost, s níž se člověk postupně učí žít [2,3,4,5].

Pokud jde o sekundární lymfedém, jeho celosvětově nejčastější příčinou je lymfatická filarióza, parazitární onemocnění vyskytující se především v tropických a subtropických oblastech. Podle údajů z roku 2024 trpí v důsledku tohoto onemocnění lymfedémem končetin více než 15 milionů lidí, přičemž nákazou je potenciálně ohroženo přibližně 657 milionů obyvatel ve 39 zemích světa [6].

Flebolymfedém je pak kombinovaný otok dolních končetin u pacientů s dlouhodobě dekompenzovanou chronickou žilní insuficiencí a následně s narůstající insuficiencí lymfatického systému. Onemocnění je chronické, pro pacienty zatěžující a výrazně ovlivňující kvalitu jejich života [7].

V rozvinutých zemích naopak převažuje iatrogenní lymfedém, především v souvislosti s onkologickou léčbou, chirurgickými výkony a radioterapií. Významnou skupinu pak představují pacientky po léčbě karcinomu prsu. Lymfedém se rozvine přibližně u každé páté ženy po onkologické léčbě, přičemž riziko je výrazně vyšší po axilární disekci. Příznaky, jako je pocit tíhy nebo otok končetiny, mohou přetrvávat i několik let po ukončení léčby; až 41 procent žen udává potíže ještě 30 měsíců po léčbě. Psychická zátěž je v těchto případech často dvojí. Vedle samotného lymfedému se pacientky vyrovnávají s předchozím nádorovým onemocněním a obavami z jeho návratu. Otok může představovat trvalou a viditelnou připomínku prodělaného onkologického onemocnění, a to i po úspěšném dokončení onkologické léčby. Častými doprovodnými problémy jsou únava, úzkostné a depresivní příznaky nebo strach z recidivy [8,9].

Rozsah otoku nevypovídá o míře pacientova utrpení

„Objektivní závažnost otoku neodpovídá vždy míře subjektivního utrpení pacienta,“ zdůraznila MUDr. Křížková a prezentovala data z dánské populační studie [10], v níž bylo porovnáváno 244 žen s lymfedémem po axilární disekci a 823 žen bez lymfedému. Hodnocení probíhalo s odstupem až deseti let od léčby karcinomu prsu. U žen s lymf­edé­ mem byly zjištěny horší výsledky v 16 z 18 sledovaných domén kvality života. Samotná závažnost lymfedému, vyjádřená rozsahem otoku nebo klinickým stadiem, však vysvětlovala pouze malou část jeho dopadu na kvalitu života a rozdíly podle závažnosti nebyly statisticky významné. Rozhodující byla především samotná přítomnost lymfedému, nikoli velikost otoku. Tedy i mírný lymfedém může pro pacienta představovat stejně závažnou subjektivní zátěž jako pokročilé onemocnění [10].

Bolest, pracovní omezení, infekce a ekonomické důsledky

Významný dopad lymfedému na každodenní život potvrzují také údaje o bolesti, pracovních omezeních, infekčních komplikacích a ekonomických důsledcích onemocnění. Podle studie Moffattové (2003) udávalo přibližně 50 procent pacientů bolest a diskomfort a více než 80 procent pacientů muselo kvůli otoku přizpůsobit své pracovní aktivity; u devíti procent onemocnění ovlivnilo jejich pracovní postavení [11].

Nezanedbatelnou zátěž představují také infekční komplikace. Přibližně 29 procent pacientů prodělalo během jednoho roku alespoň jednu infekci postižené oblasti, zejména erysipel. Výsledky dotazníku kvality života SF‑36 navíc prokázaly výrazné zhoršení v oblastech fyzického a emočního fungování a sociálních rolí [11].

Lymfedém má rovněž významné ekonomické důsledky. Podle prezentovaných zahraničních údajů byly nemocniční náklady u pacientek s lymfedémem po léčbě karcinomu prsu vyšší přibližně o 23 000 amerických dolarů. U přibližně deseti procent pacientů s těžkým otokem je navíc vzhledem k funkčnímu omezení nezbytná profesní rekvalifikace. Tyto poznatky ukazují, že lymfedém není pouze lokálním zdravotním problémem, ale chronickým onemocněním s rozsáhlými fyzickými, psychickými, sociálními i ekonomickými dopady [12].

Jak kvalitu života měřit?

Kvalitu života lze objektivizovat prostřednictvím standardizovaných validovaných dotazníků. MUDr. Křížková představila zejména dva nástroje, které se liší svým zaměřením a možnostmi využití.

Dermatology Life Quality Index (DLQI) je obecný dermatologický dotazník obsahující deset otázek. Celkové skóre se pohybuje od 0 do 30 bodů, přičemž vyšší hodnota znamená výraznější negativní dopad onemocnění na kvalitu života. Jeho výhodou je jednoduchost a rychlost administrace, která obvykle zabere přibližně dvě minuty. Nevýhodou je však omezená specificita pro lymfedém, protože nezachycuje některé typické obtíže, například pocit tíhy končetiny nebo její funkční omezení [13].

Specifickým nástrojem je pak dotazník Lymphedema Quality of Life (LYMQOL), dostupný ve variantách pro horní a dolní končetiny. Obsahuje 28, respektive 27 položek a hodnotí čtyři základní domény: funkční omezení, vzhled, symptomy a náladu. Součástí je také otázka zaměřená na celkovou kvalitu života [14].

Právě vzhled a psychické prožívání se často ukazují jako klíčové oblasti pacientské zátěže. Přesto jim nemusí být při rutinním klinickém vyšetření věnována dostatečná pozornost.

Komplexní dekongestivní terapie významně zlepšuje kvalitu života

Základem léčby lymfedému je komplexní dekongestivní terapie, která stojí na čtyřech pilířích: manuální lymfodrenáži, kompresivní léčbě, pohybové terapii a péči o kůži. Vedle redukce otoku je jejím důležitým cílem také zmírnění subjektivních obtíží a zlepšení kvality života pacientů [4,15].

Účinkem komplexní dekongestivní terapie na kvalitu života se zabývala řada klinických studií. MUDr. Křížková upozornila zejména na dvě práce, z nichž jedna hodnotila ženy po mastektomii a druhá širší soubor 165 pacientů s lymfedémem končetin. Výsledky těchto i dalších studií ukazují, že komplexní dekongestivní terapie vede ke statisticky významnému zlepšení kvality života. Hodnocení její účinnosti by se proto nemělo omezovat pouze na objektivní změny objemu či obvodu postižené končetiny. Pravidelné sledování kvality života pomocí validovaných dotazníků by mělo být nedílnou součástí každého léčebného protokolu u pacientů s lymfedémem [12,16,17].

Jak lépe pomáhat pacientům s lymfedémem?

„Důležitým principem komplexní péče o pacienty s lymfedémem je nepodceňovat ani mírné formy onemocnění, protože malý otok nemusí znamenat malou míru utrpení,“ řekla MUDr. Křížková a dodala, že pozornost by se proto neměla soustředit pouze na obvod a objem postižené končetiny, ale především na skutečný dopad onemocnění na každodenní život pacienta. K tomu mohou přispět validované dotazníky kvality života, které jsou dostupné také v doporučených postupech České lymfologické společnosti ČLS JEP. Jejich pravidelné používání před zahájením léčby a v jejím průběhu umožňuje objektivizovat subjektivní obtíže a lépe posoudit skutečný přínos terapie.

Neméně důležitá je podle MUDr. Křížkové otevřená komunikace. Lékaři by měli aktivně otevírat témata související se vzhledem, sebepojetím a psychickým stavem pacientů, protože ti o svých obtížích nemusejí spontánně hovořit. Pocity studu, změny nálady nebo ztráta sebevědomí by měly být součástí klinického hodnocení stejně jako například tolerance kompresivní léčby. Péče by zároveň měla být mezioborová a vedle lymfologické léčby a fyzioterapie podle individuálních potřeb zahrnovat také psychosociální, případně duchovní podporu či poradenství v oblasti pracovního uplatnění a kompenzace funkčních omezení.

Zásadní význam má rovněž edukace a posilování adherence k dlouhodobé léčbě. Pacient, který rozumí podstatě svého onemocnění, významu jednotlivých terapeutických opatření a jejich očekávanému přínosu, bude léčbu pravděpodobně lépe dodržovat. Právě subjektivně vnímané zlepšení kvality života může být důležitou motivací k pokračování v terapii, která má u lymfedému zpravidla celoživotní charakter.

Přídatná farmakoterapie a její vliv na kvalitu života

V rámci komplexního léčebného přístupu je vhodné zvážit také využití přídatné farmakoterapie v kombinaci s komplexní dekongestivní terapií, a to zejména venofarmaka a systémovou enzymoterapii.

Přídatná farmakoterapie venofarmaky má významný efekt zejména u lymfedému doprovázeného flebedémem (flebolymfedém). Při progredujícím chronickém žilním onemocnění a rozvoji chronické žilní insuficience postupně dochází kvůli kaskádě patofyziologických změn na mikrocirkulaci a v podkoží k sekundárnímu poškození mízního systému a rozvoji venolymfostatické insuficience. K nejlépe doložené léčbě patří mikronizovaná purifikovaná flavonoidní frakce, obsažená v přípravku Detralex® (MPFF®). MPFF® vykazuje kapilaroprotektivní, venotonické a lymfokinetické účinky. Využití venofarmak jako součásti komplexní terapie je zakotveno v doporučených léčebných postupech České lymfologické společnosti ČLS JEP [18,19,20,21].

Účinnost šestiměsíční léčby MPFF® u chronické žilní insuficience hodnotila například mezinárodní prospektivní studie RELIEF zahrnující 5 052 pacientů z 23 zemí. Léčba byla spojena se statisticky významným zmírněním žilních symptomů, včetně bolesti, pocitu tíhy, křečí a otoků dolních končetin, a se zlepšením kvality života. Příznivé výsledky byly zaznamenány u pacientů s prokázaným žilním refluxem i bez něj. Přestože výsledky studie RELIEF nelze přímo vztahovat na léčbu samotného lymfedému, poskytují cenné poznatky o účinnosti MPFF® u chronického žilního onemocnění a představují důležitý podklad pro hodnocení přínosu venofarmak u pacientů s kombinovaným postižením žilního a lymfatického systému [22].

Další možností přídatné léčby lymfedému je systémová enzymoterapie, jejíž vliv na kvalitu života pacientů byl hodnocen také prostřednictvím dotazníkových šetření. Systémová enzymoterapie je zahrnuta do doporučených postupů České lymfologické společnosti ČLS JEP, přičemž důraz je kladen na její dlouhodobé podávání. Její využití se doporučuje především v latentním stadiu lymfedému a po radikálních onkologických výkonech. Dostupné údaje však naznačují možný přínos také v pokročilejších stadiích onemocnění, včetně stadia III a IV, přestože zde může být její účinnost nižší [19,20,21].

Přídatná farmakoterapie, včetně systémové enzymoterapie, tak podle MUDr. Křížkové může mít své místo v kombinaci s komplexní dekongestivní terapií. Její využití by mělo zohledňovat individuální potřeby pacienta, charakter onemocnění a dostupné důkazy o účinnosti.

Měřme a řešme kvalitu života, nejen obvod končetiny

Závěrečné poselství přednášky MUDr. Křížkové směřovalo k potřebě změnit perspektivu, z níž zdravotníci lymfedém posuzují. Klinické ukazatele, jako jsou obvod končetiny, její objem nebo stadium onemocnění, zůstávají nezbytné, ale samy o sobě neposkytují úplný obraz o zdravotním stavu a potřebách pacienta.

„Malý otok neznamená malé utrpení,“ připomněla a zdůraznila, že systematické hodnocení kvality života by mělo být standardní součástí komplexní péče o pacienty s lymfedémem, a to jak při vstupním vyšetření, tak při sledování dlouhodobé účinnosti léčby.

Změna klinického přístupu přitom nemusí být složitá. Zahrnuje pravidelné využívání validovaných dotazníků, otevřenou komunikaci o psychických a sociálních obtížích, individualizaci léčby a mezioborovou spolupráci. Smyslem léčby lymfedému totiž není pouze zmenšit otok, ale především umožnit pacientovi žít co nejplnohodnotnější ­život.       

Literatura: 1. The World Health Organization Quality of Life assessment (WHOQOL): position paper from the World Health Organization. Soc Sci Med. 1995;41(10):1403–1409. 2. Smeltzer DM, Stickler GB, Schirger A. Primary lymphedema in children and adolescents: a follow‑up study and review. Pediatrics. 1985;76(2):206–218. 3. Executive Committee of the International Society of Lymphology. The diagnosis and treatment of peripheral lymphedema: 2020 Consensus Document of the International Society of Lymphology. Lymphology. 2020;53(1):3–19. 4. Presno Rubin DH, Chen A. International Strategies for Lymphedema Management. Curr Phys Med Rehabil Rep. 2025;13:46. 5. Connell F, Brice G, Jeffery S, et al. A new classification system for primary lymphatic dysplasias based on phenotype. Clin Genet. 2010;77(5):438–452. 6. World Health Organization. Lymphatic filariasis fact sheet. 2024. 7. Flášarová V. Flebolymfedém, diagnóza, léčba. Interní Med. 2011;13(6):259–261. 8. DiSipio T, Rye S, Newman B, et al. Incidence of unilateral arm lymphoedema after breast cancer: a systematic review and meta‑analysis. Lancet Oncol. 2013;14(6):500–515. 9. Armer JM, Stewart BR, Shook RP. 30‑month post‑breast cancer treatment lymphoedema. J Lymphoedema. 2009;4(1):14–18. 10. Jørgensen MG, Toyserkani NM, Hansen FG, et al. The impact of lymphedema on health‑related quality of life up to 10 years after breast cancer treatment. NPJ Breast Cancer. 2021;7(1):70. 11. Moffatt CJ, Franks PJ, Doherty DC, et al. Lymphoedema: an underestimated health problem. QJM. 2003;96(10):731–738. 12. Gloviczki ML, Gloviczki P. Advances and controversies in the contemporary management of chronic lymphedema. Indian J Vasc Endovasc Surg. 2018;5(4):219–226. 13. Finlay AY, Khan GK. Dermatology Life Quality Index (DLQI) – a simple practical measure for routine clinical use. Clin Exp Dermatol. 1994;19(3):210–216. 14. Keeley V, Crooks S, Locke J, et al. A quality of life measure for limb lymphoedema (LYMQOL). J Lymphoedema. 2010;5(1):26–37. 15. Navrátilová Z, Benda K, Eliška O, a kol. Standard léčebného plánu. Čes‑slov Derm. 2012;87(1):33–37. 16. Kavak SK, Kavak EE. Fatigue and sleep quality improvement through complete decongestive therapy in postmastectomy lymphedema: An investigative analysis. Support Care Cancer. 2024;32(6):392. 17. Franks PJ, Quéré I, Keeley V, et al. Quality of Life and Costs Within Decongestive Lymphatic Therapy in Patients with Leg Lymphedema: A Multicountry, Open‑Label, Prospective Study. Lymphat Res Biol. 2021;19(5):423–430. 18. Ulloa JH, Lurie F, Santiago FR, et al. Systematic literature review and expert meeting report on health‑related quality of life in chronic venous disease. Int Angiol. 2023;42(6):465–476. 19. Štrinclová J. Lymfedém a jeho léčba. Medicína pro praxi. 2007;4(7–8):316–319. 20. Štrinclová J. Co lze očekávat od lymfodrenáží. Interní Med. 2009;11(9):422–424. 21. Česká lymfologická společnost ČLS JEP. Doporučený postup pro chirurgickou léčbu lymfedému. 5. 9. 2024. [online]. [cit. 2026‑10‑15]. Dostupné z: https://www.lympho.cz/chirurgicke‑vykony‑u‑lymfaticke‑insuficience‑a‑lymfedemu. 22. Jantet G. Chronic venous insufficiency: worldwide results of the RELIEF study. Reflux assEssment and quaLity of lIfe improvEment with micronized Flavonoids. Angiology. 2002;53(3):245–256.

Sdílejte článek

Doporučené

Medicína za mřížemi boří předsudky

18. 11. 2026

Zdravotní péče o osoby ve výkonu trestu má svá specifika, která vyžadují odborné znalosti, zkušenosti i úzkou spolupráci s civilním zdravotnictvím.…