Medicína srovnatelná, přesto velmi rozdílná
K mému rozhodnutí odjet pracovat do zahraničí přispěl kolega – anesteziolog, který se vrátil v porevolučním období po pěti letech pobytu ve Velké Británii zpátky do Čech. Zahraniční zkušenosti mají rovněž moji současní nadřízení v nemocnici u svaté Anny. Austrálii jsem si vybral, protože zdejší intenzivní péče je ve světě považována za jednu z nejlepších. Dalším důvodem byl fakt, že jsem získal několik kontaktních e-mailových adres na pracoviště v Sydney. Proto jsem na ně zkusil poslat žádost o práci a hned první pokus byl úspěšný. Od kladné odpovědi mého budoucího nadřízeného do odjezdu však uplynul téměř rok a půl, během kterého bylo nutné vyřídit všechny administrativní náležitosti.Rozhodování je na pacientovi
Práce v Austrálii se lišila především v přístupu k pacientovi. Daleko více než u nás se tam totiž lékaři snaží zapojovat pacienty do rozhodování o sobě. Odlišný přístup k nemocnému se dá ilustrovat na bez možnosti dalšího zlepšení koronárních funkcí, u které třikrát selhalo odpojení od ventilátoru a třikrát byla extubována a reintubována. V tomto případě australští lékaři zvolili obsáhlou diskusi s pacientkou (obecnou podmínkou je, že musí být schopna chápat a rozhodnout se; pokud není, lékař komunikuje s rodinou) o dvou možnostech. První z nich je pokus o extubaci s následným udržováním dostatečného komfortu během umírání, pokud by se nezdařil. Druhou možností je tracheostomie a zdlouhavé odpojování od ventilátoru, které také nemusí být úspěšné.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2005, strana 19
Zdroj: