Přeskočit na obsah

Od zdánlivé rezistence k účinnější léčbě hypertenze: role fixních kombinací a betablokátorů v léčbě

tablety
Fotografie jsou ilustrační, všechny zobrazené osoby jsou modelem. Zdroj: shutterStock.

Vysoký krevní tlak navzdory léčbě třemi léky ještě neznamená rezistentní hypertenzi. Než přidáme čtvrté antihypertenzivum, je třeba ověřit měření, skutečné užívání léčby i její složení a dávky. Jak potom vybrat další lék a co mohou přinést fixní kombinace? Na sympoziu společnosti Servier, konaném v rámci XLIII. konference České společnosti pro hypertenzi v Mikulově, propojily prof. MUDr. Renata Cífková, CSc., a MUDr. Eva Kociánová, Ph.D., diagnostickou pečlivost s individualizací terapie. Vedle významu dlouhodobě působící trojkombinace perindoprilu, indapamidu a amlodipinu představily také možnosti přidání bisoprololu a výsledky studie QUADRO s fixní čtyřkombinací.

Nedostatečná kontrola hypertenze není okrajový problém vyhrazený specializovaným centrům. Podle zprávy WHO z loňského roku žilo v roce 2024 s hypertenzí přibližně 1,4 miliardy dospělých osob ve věku 30–79 let. Kontrolovaný TK byl přibližně u jednoho z pěti všech hypertoniků, nikoli pouze u léčených osob. Důsledkem dlouhodobé expozice zvýšenému tlaku nejsou jen infarkty a cévní mozkové příhody, ale také srdeční selhání, pokles kognitivních funkcí, progrese onemocnění ledvin a předčasná úmrtí [1,2,3].

„Naší povinností je nejen léčbu efektivně nastavit, ale také pacientovi vysvětlit její smysl a pokud možno režim zjednodušit,“ zdůraznila MUDr. Kociánová z Centra pro hypertenzi a sekundární prevenci ve FN Olomouc. V praxi je důležité posuzovat nejen účinnost jednotlivých látek, ale také možnosti jejich kombinování a náročnost léčebného režimu. Přínos konkrétní kombinace však vždy závisí na správném výběru pacienta, toleranci a respektování doporučených postupů [2,3,4]. Právě účinnost kombinované léčby, její celodenní působení a jednoduchost užívání tvořily společnou osu obou přednášek.

Vysoký tlak na trojkombinaci je začátkem rozvahy

Modelový pacient MUDr. Kociánové byl ve věku 68 let, měl diabetes 2. typu, chronické onemocnění ledvin stadia G3a a obezitu. Při léčbě třemi antihypertenzivy mu byl v ordinaci naměřen tlak 148/89 mm Hg a klidová tepová frekvence 84/min. Nabízela se tedy diagnóza rezistentní hypertenze, bez dalších informací je však předčasná. Není známo přesné složení a dávky léčby, její skutečné užívání ani hodnoty tlaku mimo ordinaci. Chybí také posouzení pseudorezistence a sekundárních příčin [4].

„To, že má pacient rezistentní hypertenzi, můžeme tvrdit teprve po ověření všech podmínek její definice. Nestačí pouze vysoký TK naměřený v ordinaci,“ upozornila MUDr. Kociánová. Pravá rezistence znamená přetrvávání TK v ordinaci alespoň 140/90 mm Hg, tedy STK a/nebo DTK nad příslušným prahem, navzdory režimovým opatřením a optimalizované trojkombinaci blokátoru renin–angiotensinového systému, blokátoru kalciových kanálů a diuretika v maximálních nebo maximálně tolerovaných dávkách. Nedostatečnou kontrolu TK je nutné potvrdit mimo ordinaci, ověřit adherenci a vyloučit pseudorezistenci; současně je třeba cíleně vyšetřit sekundární příčiny [2,3,4].

Diagnostický práh rezistence přitom není totožný s individuálním léčebným cílem. Pacient s STK 130–139 mm Hg nemusí definici splňovat, ale jeho léčba přesto může vyžadovat úpravu. MUDr. Kociánová proto položila otázku: „Pokud směřujeme k dosažení TK < 130/80 mm Hg, neměla by se změnit také definice rezistentní hypertenze?“ Bez ohledu na terminologii nelze širší skupinu nedostatečně kontrolovaných pacientů ponechat bez dalšího kroku. Rozhodující je jejich riziko a dosažení cíle při dobré toleranci léčby [2,3,4].

Nejdříve odstranit zdánlivou rezistenci

První kontrola začíná u tonometru. Pacient má před měřením přibližně pět minut odpočívat, mít správnou manžetu, podepřená záda i paži a při měření nehovořit. Hodnoty je třeba získat opakovaně. Následuje domácí měření nebo 24hodinové ambulantní monitorování, které odhalí efekt bílého pláště i případnou maskovanou hypertenzi. Obvyklými diagnostickými prahy jsou průměr 130/80 mm Hg za 24 hodin a 135/85 mm Hg pro denní ambulantní či domácí měření; nejde přitom o univerzální léčebné cíle pro každého pacienta [2,3].

Současně je třeba prověřit látky zvyšující tlak a sekundární příčiny, zejména primární aldosteronismus, onemocnění ledvin či spánkovou apnoi. Dalším pilířem je adherence. Otevřený rozhovor má objasnit vynechávání dávek, nežádoucí účinky, obavy z léčby i praktické překážky, například cenu léku nebo obtížné získávání receptu. Výdeje léků poskytují nepřímou informaci, nikoli důkaz užití. Při pochybnostech lze stanovit antihypertenziva v séru či moči, výsledek však zachycuje jediný okamžik. „Adherence se v čase mění a jediný výsledek nepodává úplnou informaci o dlouhodobém užívání léků,“ připomněla MUDr. Kociánová. Kontrola užívání má předcházet další eskalaci i odeslání do centra [2,3,4,6].

Účinná trojkombinace musí pokrýt celý den

U většiny pacientů doporučení podporují časné zahájení dvojkombinací, ideálně fixní, a při nedostatečném účinku přechod na trojkombinaci. Základ tvoří inhibitor ACE (ACEI) nebo sartan, dlouhodobě působící dihydropyridinový blokátor kalciových kanálů (BKK) a thiazidové či thiazidům podobné diuretikum (TD). Nestačí ovšem pouze odškrtnout tři položky na seznamu. Rozhodují dávky, délka účinku a snášenlivost. Nedostatečné pokrytí nočního a časného ranního období může uniknout běžné kontrole v ordinaci [2,3].

Význam diuretika se někdy podceňuje. Jeho dávka musí odpovídat klinické situaci a renálním funkcím; při eGFR pod 30 ml/min/1,73 m2 je pro posouzení rezistence nutné adekvátně titrovat kličkové diuretikum. Také otoky kotníků při blokátorech kalciových kanálů je vhodné řešit cíleně. Mohou být závislé na dávce a nemusejí automaticky znamenat nutnost opustit celou lékovou skupinu [2,3].

graf1Trojkombinace perindopril/amlodipin/indapamid hodnocená ve studii Brisighella Heart Study přinesla během osmiletého sledování významně menší nárůst TK oproti ostatním skupinám. Na konci sledování dosáhlo cílových hodnot TK (< 140/90 mm Hg) 69 procent pacientů léčených trojkombinací perindopril/amlodipin/indapamid vs. 65 procent léčených ACEI (jiný než perindopril)/BKK/TD, 59 procent léčených ARB/BKK/TD a 58 procent léčených jinou trojkombinací. Podle dat z Brisighella Heart Study vykazuje trojkombinace blokátoru renin‑angiotensin‑aldosteronového systému, amlodipinu a thiazidových/thiazidům podobných diuretik u pacientů s hypertenzí vysokou účinnost při kompenzaci TK a příznivější vliv na lipidový profil než jiné trojkombinace. Při podávání kombinace perindopril/amlodipin/indapamid byl zjištěn nejen nejnižší nárůst TK během osmi let sledování, ale také nejvyšší podíl pacientů s kompenzací TK a nejnižší incidence hypertrofie levé komory a MACE. Tato kombinace také vykázala nejpříznivější metabolický profil bez vzestupu koncentrace kyseliny močové, cholesterolu a rozvoje DM2 a zároveň zajistila stabilnější dlouhodobou kontrolu TK s nižší potřebou eskalace léčby než ostatní trojkombinace [4,5,7,8] (viz graf 1).

Více účinných látek nemusí znamenat více tablet

Fixní kombinace mohou snížit počet tablet, ale nevyřeší neporozumění. Pacient někdy vnímá přidání léku jako selhání dosavadní léčby. Je proto třeba vysvětlit, že kombinujeme různé mechanismy účinku, a domluvit konkrétní kontrolu. „Léčbu upravíme, ale neurčíme, kdy a jak zhodnotíme její účinek – domácím měřením či kontrolou v ordinaci. Pacient se pak objeví za půl roku a nic se nezměnilo,“ popsala MUDr. Kociánová častou bariéru a dodala, že každá návštěva s TK nad cílovými hodnotami má skončit plánem dalšího postupu. Zjednodušení léčby je prostředkem k jeho uskutečnění, nikoli náhradou sledování [2,3,4].

Betablokátory: rozdílná doporučení, společný důraz na pacienta

Na diagnostickou rozvahu navázala prof. Renata Cífková z pražského Centra kardiovaskulární prevence 1. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice a II. interní kliniky 1. LF UK a VFN. Připomněla, že betablokátory nejsou překonanou skupinou, jejich současné postavení však vyžaduje přesnější výklad. „V posledních letech máme v evropských doporučeních určitou dvojkolejnost,“ uvedla s odkazem na doporučení ESH (European Society of Hypertension) z roku 2023 a ESC (European Society of Cardiology) z roku 2024 [2,3,9].

ESH řadí betablokátory mezi pět základních skupin antihypertenziv spolu s ACEI, sartany, BKK a diuretiky. Neznamená to však, že by musely být součástí každé úvodní kombinace. ESC staví léčbu nekomplikované hypertenze především na blokádě renin–angiotensinového systému, BKK a diuretiku; betablokátor lze přidat v kterékoli fázi při přesvědčivé další indikaci. Oba přístupy tak spojuje důraz na komorbidity, liší se obecným zařazením skupiny mezi léky první volby [2,3].

Pevné místo mají betablokátory zejména při srdečním selhání se sníženou ejekční frakcí, při potřebě antiischemického účinku a kontrole komorové frekvence u fibrilace síní. Argumentem může být také vyšší klidová tepová frekvence. Jejich zařazení má vycházet z konkrétní molekuly a klinického profilu, nikoli pouze z názvu lékové skupiny. Při výběru je třeba zohlednit receptorovou selektivitu, farmakokinetické vlastnosti i důkazy pro danou indikaci; dávkování a titrace se řídí klinickým stavem a tolerancí [2,3,10].

Prof. Cífková připomněla také diskusi o relativně nižší ochraně před cévní mozkovou příhodou oproti některým jiným režimům. Významnou část důkazů přinesly studie s atenololem; výsledky mohly ovlivnit vlastnosti léku i rozdíly v dosaženém TK. „Betablokátory navíc představují heterogenní skupinu,“ zdůraznila a vysvětlila, že se liší receptorovou selektivitou, vlastní sympatomimetickou aktivitou, vazodilatačními vlastnostmi i farmakokinetikou. Stejně jako u srdečního selhání proto nelze bez dalšího předpokládat stejný účinek všech molekul. Pro rozhodnutí jsou důležité důkazy pro konkrétní přípravek a případná souběžná kardiální indikace. Vyšší tepová frekvence může volbu podpořit, sama však automaticky neurčuje přednost betablokátoru před jinou přídatnou léčbou [9,10,11].

Čtvrtý lék má odpovídat mechanismu nedostatečné kontroly

Obtížně léčitelná hypertenze není totéž co skutečně rezistentní hypertenze. Krevní tlak může zůstávat nad individuálním cílem například pro non‑adherenci, terapeutickou nečinnost, nevhodné dávky, komorbidity nebo sekundární příčinu. Před přidáním dalšího léku je proto nutné ověřit správnost léčby, užívání léků a hodnoty tlaku mimo ordinaci.

Pro volbu čtvrtého antihypertenziva je zásadní studie PATHWAY‑2, která porovnala v randomizovaném, dvojitě zaslepeném zkříženém uspořádání spironolakton, bisoprolol, doxazosin a placebo na pozadí základní trojkombinace. Největšího snížení STK měřeného v domácím prostředí dosáhl spironolakton; bisoprolol i doxazosin byly účinnější než placebo. Výsledek podporuje spironolakton jako preferovanou přídatnou léčbu u mnoha pacientů se skutečně rezistentní hypertenzí [12]. Jeho použití ovšem omezují hyperkalémie, renální dysfunkce a někdy gynekomastie.

Doporučení ESC podporují přidání spironolaktonu při eGFR alespoň 30 ml/min/1,73 m2 a kalémii nejvýše 4,5 mmol/l, a to při kontrolách draslíku a renálních funkcí. Nejsilnější přímé důkazy PATHWAY‑2 přitom pocházejí od pacientů s eGFR alespoň 45 ml/min/1,73 m2. U modelového pacienta s následně ověřeným 24hodinovým tlakem 146/85 mm Hg, eGFR 52 ml/min/1,73 m2 a kalémií 4,4 mmol/l již lze po dokončení vyšetření o této možnosti uvažovat [3,4,12].

Studie QUADRO: porovnání trojkombinace a čtyřkombinace

Praktickou možnost rozšíření léčby představila prof. Cífková na výsledcích studie QUADRO, která testovala fixní čtyřkombinaci perindopril/indapamid/amlodipin/bisoprolol.

Po osmitýdenním přípravném období s perindoprilem 10 mg, indapamidem 2,5 mg a amlodipinem 5 nebo 10 mg pacienti buď pokračovali ve stejné trojkombinaci, nebo dostávali čtyřkombinaci s bisoprololem 5 mg. Dvě dávky amlodipinu umožnily zohlednit toleranci, zejména periferní otoky při vyšší dávce [9,13].

graf2Mezinárodní dvojitě zaslepená studie fáze III randomizovala 183 osob, medián věku byl 58 let, diabetes mělo 26 procent a nadváhu nebo obezitu 91 procent účastníků. Nedostatečná kontrola TK byla ověřena i mimo ordinaci a podmínkou byla vysoká adherence. Po osmi týdnech klesl STK měřený v ordinaci přibližně o 21 mm Hg při čtyřkombinaci oproti 11 mm Hg při trojkombinaci. Adjustovaný rozdíl činil přibližně −8 mm Hg ve prospěch přidání bisoprololu [13]. Účinek potvrdilo 24hodinové monitorování: STK klesl přibližně o 14 mm Hg na čtyřkombinaci oproti 7 mm Hg na trojkombinaci a adjustovaný rozdíl činil zhruba −8 mm Hg. Nežádoucí příhodu vzniklou během léčby zaznamenalo 11 procent pacientů se čtyřkombinací a osm procent s trojkombinací, bez závažných nebo těžkých příhod této kategorie. Krátké sledování a menší soubor však limitují závěry. QUADRO prokazuje dodatečný antihypertenzní účinek oproti pokračování trojkombinace, nikoli snížení mortality ani převahu bisoprololu nad spironolaktonem, s nímž nebyl porovnáván [13] (viz graf 2).

Testované složení čtyřkombinace je indikováno k substituční léčbě dospělých s esenciální hypertenzí již dobře odpovídajících na léčbu perindoprilem, indapamidem, amlodipinem a bisoprololem podávanými současně v téže dávce, avšak jako samostatné přípravky [14]. Vyšší síly mají také indikaci přídatné terapie obtížně léčitelné hypertenze u dospělých pacientů, jejichž krevní tlak není dostatečně kontrolován perindoprilem 10 mg, indapamidem 2,5 mg a amlodipinem v maximální tolerované dávce (5 mg nebo 10 mg). Tato fixní kombinace není vhodná pro úvodní léčbu.

Rozhodují komorbidity a důkazy pro konkrétní molekulu

Úspěšná léčba hypertenze spočívá v individualizaci. Betablokátory podle ESH nadále patří mezi základní antihypertenzní skupiny, ale jejich použití má respektovat vlastnosti jednotlivých molekul a klinický profil pacienta. Pevné místo mají především při srdečním selhání se sníženou ejekční frakcí, chronickém koronárním syndromu a potřebě kontroly komorové frekvence u fibrilace síní. Dalším argumentem může být vyšší klidová srdeční frekvence [2,3,10].

PATHWAY‑2 a QUADRO podporují použití bisoprololu v přídatné léčbě, každá však odpovídá na jinou otázku. První ukazuje výhodu spironolaktonu ve srovnání s dalšími čtvrtými léky, druhá prokazuje účinnost přidání bisoprololu k optimalizované trojkombinaci. Vhodný výběr antihypertenziva proto vyžaduje spojit doporučené postupy, výsledky studií, přidružená onemocnění a toleranci léčby konkrétního pacienta [6,13].

Literatura: 1. World Health Organization. Global report on hypertension 2025: high stakes – turning evidence into action. Geneva: WHO; 2025. ISBN 978‑92‑4‑011556‑9. 2. Mancia G, Kreutz R, Brunström M, et al. 2023 ESH Guidelines for the management of arterial hypertension The Task Force for the management of arterial hypertension of the European Society of Hypertension: Endorsed by the International Society of Hypertension (ISH) and the European Renal Association (ERA). J Hypertens. 2023;41(12):1874–2071. 3. McEvoy JW, McCarthy CP, Bruno RM, et al.; ESC Scientific Document Group. 2024 ESC Guidelines for the management of elevated blood pressure and hypertension. Eur Heart J. 2024;45(38):3912–4018. 4. Kociánová E. Je rezistentní hypertenze opravdu rezistentní? Sympozium Servier, Mikulov, 8. 10. 2026. 5. SPC Triplixam, https://sukl.gov.cz/. 6. Adler GK, Stowasser M, Correa RR, et al. Primary Aldosteronism: An Endocrine Society Clinical Practice Guideline. J Clin Endocrinol Metab. 2025;110(9):2453–2495. 7. Cicero AFG, Fogacci F, Rizzoli E, et al. Long‑Term Impact of Different Triple Combination Antihypertensive Medications on Blood Pressure Control, Metabolic Pattern and Incident Events: Data from the Brisighella Heart Study. J Clin Med. 2021;10(24):5921. 8. Cicero AFG, Fogacci F, Rizzoli E, et al.; Brisighella Heart Study Group. Correction: Cicero et al. Long‑Term Impact of Different Triple Combination Antihypertensive Medications on Blood Pressure Control, Metabolic Pattern and Incident Events: Data from the Brisighella Heart Study. J. Clin. Med. 2021, 10, 5921. J Clin Med. 2022;11(23):7109. 9. Cífková R. Betablokátory v léčbě hypertenze v roce 2026: Co platí a co je mýtus? Sympozium Servier, Mikulov, 8. 10. 2026.10. Taddei S, Tsabedze N, Tan RS. β‑blockers are not all the same: pharmacologic similarities and differences, potential combinations and clinical implications. Curr Med Res Opin. 2024;40(sup1):15–23. 11. Mancia G, Kjeldsen SE, Kreutz R, et al. Individualized Beta‑Blocker Treatment for High Blood Pressure Dictated by Medical Comorbidities: Indications Beyond the 2018 European Society of Cardiology/European Society of Hypertension Guidelines. Hypertension. 2022;79(6):1153–1166. 12. Williams B, MacDonald TM, Morant S, et al.; British Hypertension Society’s PATHWAY Studies Group. Spironolactone versus placebo, bisoprolol, and doxazosin to determine the optimal treatment for drug‑resistant hypertension (PATHWAY‑2): a randomised, double‑blind, crossover trial. Lancet. 2015;386(10008):2059–2068. 13. Taddei S, Narkiewicz K, Bricout‑Hennel S, et al. Quadruple vs triple therapy for resistant hypertension: the QUADRO trial. Eur Heart J. 2026 Feb 11:ehag022. doi: 10.1093/eurheartj/ehag022. Epub ahead of print. Erratum in: Eur Heart J. 2026 Sep 08:ehag758. doi: 10.1093/eurheartj/ehag758. 14. SPC Quadrixam, https://sukl.gov.cz.

Sdílejte článek

Doporučené

Medicína za mřížemi boří předsudky

18. 11. 2026

Zdravotní péče o osoby ve výkonu trestu má svá specifika, která vyžadují odborné znalosti, zkušenosti i úzkou spolupráci s civilním zdravotnictvím.…