Přeskočit na obsah

Monitorování srdečního rytmu po CMP a TIA

Kardiolog zkoumá EKG v ordinaci--e4f7eed2
Ilustrační obrázek: vytvořeno pomocí ChatGPT / OpenAI

Paroxysmální fibrilace síní může po ischemické cévní mozkové příhodě dlouho unikat diagnóze. Jak intenzivně po ní pátrat, kterou monitorovací metodu zvolit a jak nález promítnout do léčby? Webinář Monitoring pacientů po CMP/TIA, na který účastníky pozvala společnost BIOTRONIK a který se konal 5. listopadu 2026 za předsednictví prof. MUDr. Mgr. Alana Bulavy, Ph.D., FESC, propojil neurologický pohled MUDr. Jaroslavy Paulasové Schwabové s přehledem monitorovacích technologií a zkušenostmi MUDr. Mariána Fedorca s implantabilními srdečními monitory. Společným sdělením byla potřeba cílené diagnostiky: více zachycených arytmií ještě automaticky neznamená méně dalších mozkových příhod.

Etiologie rozhoduje o sekundární prevenci

Pro neurologa není objasnění příčiny ischemické cévní mozkové příhody (CMP) pouhým doplněním diagnózy. Právě od etiologie se odvíjí, jak účinně lze předcházet recidivě a zda pacient potřebuje antiagregační, nebo antikoagulační léčbu. MUDr. Jaroslava Paulasová Schwabová z Neurologické kliniky 2. LF UK a FN Motol a Homolka upozornila, že častý výskyt CMP může svádět k rutinnímu postupu, při němž podrobné došetření ustoupí představě, že pacient stejně dostane antitrombotickou léčbu. Pro skutečně cílenou sekundární prevenci však takové zjednodušení nestačí. „Aby opravdu nedošlo k recidivě, je zásadní pacienta důkladně vyšetřit,“ zdůraznila.

Zvláštní pozornost zasluhuje kardioembolická etiologie, která se podílí na přibližně 30–35 procentech ischemických CMP (Adams, 1993). Kardioembolické příhody se navíc pojí s výrazným vstupním neurologickým deficitem, nepříznivým funkčním výsledkem a vysokou mortalitou; 90denní mortalita je až 22,6 procenta a výskyt recidivy během dvou let je 22 procent (Arauz, 2016; Kolominsky‑Rabas, 2001). Další nerozpoznané případy se mohou skrývat mezi kryptogenními příhodami, které v závislosti na rozsahu došetření představují přibližně 20–40 procent případů. Část z nich splňuje kritéria embolické CMP z neurčeného zdroje (Embolic Stroke of Undetermined Source, ESUS). „Právě zde je třeba pomýšlet na dosud nezachycenou paroxysmální fibrilaci síní. Jednorázové EKG nebo krátká monitorace ji přitom nemusejí odhalit, protože epizody bývají nepravidelné a často zcela asymptomatické. Negativní krátkodobý záznam proto při přetrvávajícím podezření diagnostické pátrání neuzavírá,“ uvedla MUDr. Paulasová Schwabová.

Zobrazení embolických ložisek samo o sobě k antikoagulaci nestačí

Důležitým vodítkem je charakter ischemických změn při zobrazovacím vyšetření CNS. Kortikální či kortikosubkortikální postižení, klínovitý tvar nebo vícečetná ložiska mohou ukazovat na embolický mechanismus. Koncept ESUS, tedy embolizační ischemické CMP z neurčeného zdroje, pomohl vymezit skupinu, v níž je namístě intenzivněji hledat embolizační zdroj, včetně fibrilace síní. Sám však neurčuje etiologii. „ESUS se nerovná etiologii. Je to koncept, který říká, že došlo k embolizaci, ale nevíme jaké,“ vysvětlila MUDr. Paulasová Schwabová.

Vedle fibrilace síní mohou být zdrojem jiné srdeční patologie, aterosklerotické pláty velkých tepen nebo paradoxní embolizace při pravolevém zkratu. Vyšetření se proto nemůže omezit na srdeční rytmus. Důležité je také posouzení plátů v homolaterální krkavici a v oblouku aorty, na něž se při hledání kardioembolického mechanismu někdy zapomíná. Embolický obraz mozkové léze je podnětem k došetření, nikoli důkazem arytmického původu.

Představa, že by pacienti s ESUS mohli dostávat antikoagulaci empiricky, bez průkazu fibrilace síní, se v klinických hodnoceních nepotvrdila. Klinické hodnocení NAVIGATE‑ESUS (Hart, 2018) neprokázalo převahu rivaroxabanu nad kyselinou acetylsalicylovou (ASA) v prevenci recidivy a ukázalo vyšší riziko závažného krvácení ve skupině s rivaroxabanem. Ani klinické hodnocení RE‑SPECT ESUS (Diener, 2019) nedoložilo statisticky významnou převahu dabigatranu nad ASA. V hodnocení ARCADIA (Kamel, 2024) pak apixaban neprokázal převahu nad ASA ani u pacientů s kryptogenní CMP a známkami síňové kardiopatie bez dokumentované fibrilace síní.

Z neurologického pohledu tak zůstává zásadní arytmii skutečně dokumentovat a zároveň vyloučit jiné relevantní mechanismy. Doporučení ESO (European Stroke Organisation) z roku 2022 podporují u ischemické CMP či TIA neurčeného původu monitoraci delší než 48 hodin. S prodlužováním sledování roste pravděpodobnost záchytu. V klinické praxi je běžná několikatýdenní externí monitorace a u vybraných rizikových pacientů pak implantabilní záznamník srdečního rytmu. Krevní, echokardiografické, EKG či zobrazovací biomarkery mohou pomoci odhadnout pravděpodobnost záchytu, podle konsensu ESO však při omezených důkazech nemají sloužit k vyřazení pacientů z dlouhodobé monitorace.

„ESUS je jasnou indikací k dlouhodobé EKG monitoraci, s níž je třeba začít co nejdříve. Doba jejího trvání by měla přesáhnout 48 hodin, přičemž optimálním řešením je implantabilní smyčkový rekordér. Biomarkery mohou být nápomocné, ale ne určující,“ shrnula MUDr. Paulasová Schwabová a zdůraznila nutnost vyloučení jiné příčiny proximální kardioembolizace. Při průkazu fibrilace síní se o zahájení léčby přímými perorálními antikoagulancii (DOAC) rozhoduje na základě individuálního rizika.

Volba metody závisí na klinické otázce

Prof. MUDr. Mgr. Alan Bulava, Ph.D., FESC, z I. interní kliniky FN Olomouc zasadil monitorování po CMP/TIA do širšího přehledu současných možností. Před volbou přístroje je podle něj třeba určit, co má vyšetření zjistit: zda propojit palpitace, presynkopu či synkopu se srdečním rytmem, pátrat po asymptomatické fibrilaci síní, kontrolovat účinek léčby nebo kvantifikovat arytmickou zátěž. Jiný postup vyžadují každodenní obtíže a jiný vzácné epizody či screening po kryptogenní CMP. „Volba metody monitorace EKG bude striktně závislá na klinické otázce a na tom, jak často má pacient potíže,“ shrnul.

Nejdostupnější možnost představuje fotopletysmografie v chytrých hodinkách, prstenech nebo telefonu. Optický senzor však registruje pulsovou vlnu, nikoli elektrickou aktivitu srdce. Upozornění na nepravidelnost proto může být užitečným prvním signálem, diagnózu fibrilace síní ale musí potvrdit EKG. Výhodou této metody je široká dostupnost a dlouhodobé používání, omezením jsou pak pohybové artefakty a falešná upozornění. Nepravidelný puls nelze automaticky ztotožnit s fibrilací síní.

Některé hodinky umožňují po upozornění pořídit krátké jednosvodové EKG. Tento návazný postup může zvýšit záchyt zejména asymptomatických epizod. Prof. Bulava uvedl klinické hodnocení EQUAL (Van Steijn, 2026) u 437 osob ve věku nejméně 65 let se zvýšeným rizikem, v němž byla za šest měsíců sledování zjištěna fibrilace síní u 9,6 procenta pacientů oproti 2,3 procenta při standardní péči. Připomněl však potřebu odborné kontroly záznamů i technická omezení: záznam zpravidla trvá jen 30 sekund, musí vzniknout v klidu a jednosvodové EKG nemusí vždy umožnit jednoznačné posouzení síňové aktivity.

Další možností jsou ruční EKG přístroje, které dovolují záznam při obtížích i pravidelné opakované měření. Některé nabízejí více svodů a mohou poskytovat kvalitní diagnostickou křivku. Stále však jde o krátký časový výsek a výsledek závisí na tom, zda pacient přístroj použije právě v době arytmie. Při pátrání po němé fibrilaci síní po CMP je tato vlastnost zásadní: pacient nemusí mít žádný důvod měření spustit. Přednášející zmínil také hrudní pásy umožňující delší EKG záznam během běžných aktivit a automatickou předběžnou klasifikaci rytmu.

Od Holterova monitorování k dlouhodobému kontinuálnímu záznamu

Standardní Holterovo monitorování zůstává dobře dostupnou metodou s kompletním, často vícesvodovým záznamem. Umožňuje podrobnější hodnocení než izolované krátké záznamy, jeho obvyklé trvání 24–48 hodin však vytváří poměrně úzké diagnostické okno. Záznam se zpravidla vyhodnocuje zpětně a pacient musí tolerovat elektrody a kabely. Pokud se hledaná arytmie během monitorace neobjeví, ani technicky kvalitní vyšetření ji nemůže potvrdit.

Ilustrační obrázek: vytvořeno pomocí ChatGPT / OpenAIProdloužení a opakování monitorace proto přináší vyšší výtěžnost. Například v klinickém hodnocení Find‑AF RANDOMISED (Wachter, 2017) vedlo desetidenní Holterovo monitorování na začátku sledování a po třech a šesti měsících k záchytu fibrilace síní u 13,5 procenta pacientů oproti 4,5 procenta při standardní péči, tedy k trojnásobnému záchytu během šesti měsíců. Komfortnější alternativou pro týdenní až čtrnáctidenní kontinuální záznam mohou být EKG náplasti. Snadno se aplikují a nevyžadují kabely, obvykle však poskytují jediný svod, mohou dráždit kůži a většinou neumožňují průběžný přenos dat v reálném čase.

Pro několikatýdenní sledování jsou k dispozici externí smyčkové záznamníky a mobilní telemetrie. Při potřebě ještě delšího sledování přicházejí v úvahu implantabilní srdeční monitory. Kontinuální sledování s automatickou detekcí zde zásadně snižuje závislost na tom, zda pacient arytmii pocítí, rozpozná a aktivně zaznamená. Vyšší intenzita diagnostiky je však spojena s invazivitou, náklady a objemem dat, která musí někdo odborně zpracovat.

Vyšší záchyt sám o sobě nedokládá klinický přínos

Klinická hodnocení opakovaně ukazují, že intenzivnější sledování odhalí více případů fibrilace síní a vede k častějšímu nasazení antikoagulace. Ne ve všech sledovaných populacích však současně prokazuje snížení výskytu CMP nebo systémových embolizací.

Příkladem je klinické hodnocení LOOP (Svendsen, 2021), v němž plošný screening pomocí implantabilních záznamníků u seniorů výrazně zvýšil záchyt skryté fibrilace síní a vedl k častějšímu podávání antikoagulace. Statisticky významné snížení výskytu CMP ve srovnání s běžnou klinickou péčí však prokázáno nebylo.

Otevřená zůstává i otázka, která vlastnost zachycené fibrilace síní nejlépe vystihuje riziko: zda kumulativní zátěž arytmií, délka nejdelší epizody, nebo jejich časové seskupování. Samotný počet nově nalezených arytmií není dostatečným měřítkem úspěchu programu. „Podstatné je, zda nález umožní rozhodnutí, které konkrétnímu pacientovi přinese klinický prospěch,“ řekl prof. Bulava.

Implantabilní srdeční monitory v praxi FN Olomouc

Konkrétní využití těchto technologií přiblížil MUDr. Marián Fedorco, Ph.D., FESC, z Oddělení akutní kardiologie FN Olomouc.

„Implantabilní přístroj BIOMONITOR, který vyvinula společnost BIOTRONIK, nám umožňuje sledovat dlouhodobě a na dálku srdeční činnost pacientů s poruchami srdečního rytmu. Novinkou je BIOMONITOR IV, který jako první svého druhu na světě využívá k vyhodnocení některých klinických parametrů umělou inteligenci pro snížení tzv. falešně pozitivních výsledků,“ uvedl.

BIOMONITOR IV má velikost tužkové baterie, vpravuje se injekčně do těla pacienta (pod kůži v blízkosti srdce) a funguje jako EKG záznamník. Zaznamenaná data pak odesílá do pacientské jednotky, kterou nosí pacient u sebe, a jejím prostřednictvím jsou šifrovaná data posílána přes mobilní síť do systému BIOTRONIK Home Monitoring. K datům má přístup ošetřující kardiolog, který je vyhodnocuje a na jejich základě stanovuje či upravuje léčbu. Tento způsob monitorování vyžaduje méně aktivní spolupráce pacienta než sledování pomocí externích přístrojů. To nabývá na významu zejména při dlouhodobém sledování, kdy motivace a adherence mohou klesat. MUDr. Fedorco uvedl, že v jeho centru je aktivně sledováno 423 pacientů s různými generacemi přístrojů BIOMONITOR; přibližně 23 procent indikací tvoří kryptogenní CMP.

Umělá inteligence třídí epizody na pravděpodobně skutečnou fibrilaci síní a pravděpodobně falešné záchyty. MUDr. Fedorco zdůraznil, že také záznamy označené jako pravděpodobně falešné zůstávají dostupné k odborné kontrole. „Umělá inteligence nám napomáhá, ale nemůžeme se na ni spolehnout,“ uvedl s tím, že dostupnost původní křivky a její kontrola jsou proto důležitou součástí rozhodování o dalším postupu.

Externí a implantabilní monitorování se doplňují

Praktické řešení podle MUDr. Fedorca spočívá ve výběru vhodných pacientů. Vedle neurologických známek embolizace mohou podezření podpořit kardiální nálezy, například dilatace levé síně, snížená ejekční frakce, zvýšené koncentrace natriuretických peptidů nebo četné síňové extrasystoly. Nejde o samostatný důkaz fibrilace síní, ale o podklady pro rozhodnutí, u koho pokračovat intenzivnějším sledováním. Plošná implantace všem pacientům by podle přednášejícího nebyla ekonomicky únosná.

Olomoucký algoritmus počítá po monitoraci za hospitalizace s třicetidenním externím sledováním EKG. Při negativním výsledku a přetrvávajícím podezření se zvažuje implantabilní systém s dálkovou monitorací. Přímá implantace může být vhodná, pokud externí sledování znemožňuje pokračující hospitalizace, těžší neurologické postižení, nesoběstačnost, kognitivní deficit či nedostupnost přístroje při dimisi. Rozhodnutí zohledňuje pravděpodobnost záchytu arytmie, proveditelnost sledování a možnost využít výsledek v léčbě.

„Externí dlouhodobé a implantabilní monitory nejsou rivalové, jsou to spolubojovníci na společné cestě za diagnózou,“ uzavřel MUDr. Fedorco. Pro sekundární prevenci po CMP a TIA je právě toto propojení podstatné: důsledně vyšetřit etiologii, zvolit přiměřenou délku a způsob monitorace a ověřený nález zasadit do celkového rizika pacienta. Technologie rozšiřují možnosti záchytu, odpovědnost za jejich smysluplné využití však zůstává na spolupracujícím neurologickém a kardiologickém týmu.     

Sdílejte článek

Doporučené

Medicína za mřížemi boří předsudky

18. 11. 2026

Zdravotní péče o osoby ve výkonu trestu má svá specifika, která vyžadují odborné znalosti, zkušenosti i úzkou spolupráci s civilním zdravotnictvím.…