Náklady na psychiatrická onemocnění se vyrovnají KV chorobám

Pane profesore, na co rád vzpomínáte?

Na kongresech WPA je zajímavé to, že nemají jen rozměr odborný, ale také společenský a kulturní. Na operu Don Giovanni do Stavovského divadla přišlo 600 delegátů a byli nadšeni. WPA, ale například i APA (pozn. red.: Americká psychiatrická společnost) se rovněž snaží dát na svých konferencích slovo osobnosti nějakým způsobem zajímavé, úspěšné nebo i zvláštní. Vzpomínám si, že na jednom z předchozích kongresů APA vystoupil Greg Louganis, olympijský vítěz a mistr světa ve skocích do vody ve skocích do vody, a hovořil o svých osobních zkušenostech se sebevražednými pokusy, homosexualitou a nemocí AIDS. V Praze měl zase zajímavou přednášku Pavel Bém, který stihl udělat kariéru politickou i sportovní a současně je psychiatrem. Má blízko k psychodynamickému pojetí psychiatrie a to ve své přednášce aplikoval na vztahy a pocity uvnitř malé skupiny horolezců ocitajících se ve vypjatých a nebezpečných situacích.

Na kongresu se předávalo mnoho různých ocenění. Která byla nejdůležitější?

Hlavní cenou byla Cena Jeana Delaye, zakladatele WPA, kterou si letos odnesl prof. Hans-Jürgen Möller z Mnichova, jenž měl na kongresu vynikající přednášku o afektivních poruchách. Deprese dnes představují asi největší zátěž moderní společnosti.

Mají takovéto velké akce nějaký vliv i na laickou veřejnost?

Věřím, že ano. Proto jsem byl velmi rád, že kongres získal záštitu prezidenta ČR i primátora Prahy. Doprovodného programu se pak zúčastnili místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, ministr zdravotnictví i mnoho dalších politiků a významných osobností. Měli během kongresu šanci zjistit, že psychiatři jsou takzvaně normální lidé, kteří se dokážou dobře starat o své pacienty, vzdělávají se, ale umějí se i bavit, což jistě přispívá k destigmatizaci oboru. Hlavně se nám v době příprav kongresu podařilo na patřičných místech opět otevřít téma financování psychiatrické péče, které stále považujeme za velmi nedostatečné. Budeme naléhat na plnění slibů například v oblasti pojistného plánu co nejdříve, tedy už od roku 2009. Je to totiž paradox: světové zdravotnické i finanční autority dávno spočítaly, že psychiatrická onemocnění se svým ekonomickým dopadem vyrovnají kardiovaskulárním chorobám, a stojí tak na špičce pomyslného žebříčku, nicméně finanční podpora tomu u nás dosud neodpovídá.

Čím si to vysvětlujete?

Postavení psychiatrie v oborech medicíny bylo vždy složité. Podle nedávného průzkumu agentury STEM, který proběhl na vzorku takřka 1 500 osob, nepovažuje veřejnost psychiatrii za prestižní obor jako například kardiologii nebo onkologii. Lze tedy předpokládat, že stejný názor obecně zaujímá i naše politická reprezentace. Navíc stále přetrvává stigmatizace lidí s duševní poruchou, není na ně většinou nahlíženo s potřebnou empatií a uplatňují se jiná měřítka jejich hodnocení než u somaticky nemocných.

Není to i tím, že psychika a mozkové funkce jsou pro většinu lidí příliš abstraktním pojmem?

I tohle má určitě vliv, nicméně daří se nám stále více odkrývat materiální podstatu psychických poruch, což může přispívat k lepší názornosti problematiky. Navíc psychiatrie disponuje např. kvalitními posuzovacími škálami, jejichž výsledky považuji za srovnatelně použitelné jako např. měření krevního tlaku. Naším úkolem je šířit tyto pokroky psychiatrie mezi kolegy i mezi širokou veřejností. WPA si dala například za cíl vypracovat komplexní destigmatizační program a realizovat jej.

Během kongresu se viditelně vymezovalo sdružení Občanská komise za lidská práva. Na jedné z tiskových konferencí se pak novináři ptali, zda na kongresu přednáší trestně stíhaní odborníci, jak uvedené sdružení tvrdilo na svých letácích.

Sdružení ukázalo, co je mi známo, mimo jiné na německého profesora, který se měl dopustit neetického vyzrazení diagnózy. Osobním dotazováním u nařčeného i v jeho okolí jsem zjistil, že tomu tak nebyl. Rozhodně nebyl odsouzen, jak se v pomlouvačných materiálech tvrdilo. Obzvláště v psychiatrii platí, že je třeba posuzovat celý kontext událostí, neboť psychiatři se často dostávají, kvůli charakteru psychiatrických onemocnění svých pacientů, jako je například psychotická porucha s bludy nebo mánie, do složitých interpersonálních situací. Jejich jednostranné, zkreslené posouzení pak nemusí být to správné.

Na druhé straně jsem velmi rád, že se na kongres sjeli pozvaní zástupci pacientských a příbuzenských organizací a ochránců lidských práv, kteří měli na kongresu své stánky a speciální přednášky a symposia (pozn. red.: např. EUFAMI, Koalice pro zdraví, Global Iniciative). Jejich diskuse s delegáty považuji za velmi přínosné a žádoucí, na rozdíl od postávání na ulici a vykřikování jednostranných hesel. Ještě bych rád uvedl důležitou věc, a to už je jiné téma, že na kongres WPA bylo pozváno více než sto mladých psychiatrů. WPA má speciální program, který umožňuje financovat pobyt alespoň jednoho mladšího kolegy z každé členské země, a připravit pro tyto mladé psychiatry zázemí pro odborné a společenské aktivity (pozn. red.: příspěvky mladých psychiatrů viz Str. 8). Také mne velmi potěšila účast vedení Světové neurologické společnosti, Světové federace pro duševní zdraví a zástupců WONCA, mezinárodní organizace praktických lékařů, či vyšších funkcionářů Světové zdravotnické organizace.

Nabídl jste delegátům kongresu třeba možnost podívat se na Psychiatrickou kliniku?

Já osobně se na každém kongresu snažím poznat tamní psychiatrii in natura, v jejím vlastním prostředí. Proto jsem tuto zkušenost umožnil delegátům také v Praze. Uspořádali jsme jakýsi den otevřených dveří na klinice na Karlově a také v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích, díky pochopení pana ředitele Holého. Delegáti tuto nabídku velmi ocenili. Psychiatrickou kliniku také navštívili členové Německé psychiatrické společnosti, včetně jejího prezidenta prof. W. Gaebela, aby si připomněli dobu do konce druhé světové války, kdy zde byla i klinika německá.

Jak tedy účastníci hodnotili kongres WPA v Praze?

Zatím jsem dostal samé pozitivní ohlasy, které se týkají jak organizace, tak i odborného programu. O další podpisy se také rozšířila pro nás cenná Návštěvní kniha kliniky, která je vedena od roku 1834 a pyšní se zápisy například od císaře Františka Josefa I., Františka Palackého, Josefa Jungmanna i nositelů Nobelových cen J. W. Jauregga či M. W. Nierenberga.

Zdroj: