Největší překážkou širšího využití neuromodulace je stále nízká informovanost

Sakrální neuromodulace představuje jednu z nejúčinnějších metod léčby fekální inkontinence a některých forem močové inkontinence. Přestože je v České republice dostupná již řadu let a od roku 2018 je plně hrazena zdravotními pojišťovnami, využívá ji jen zlomek pacientů, kteří by z ní mohli profitovat. O důvodech nízkého využití, správné indikaci i možnostech, které metoda nabízí, hovoří MUDr. Dita Benešová, vedoucí koloproktologické sekce Chirurgické kliniky FN Bulovka.

• O sakrální neuromodulaci se hovoří jako o unikátní metodě, přesto stále není běžnou součástí léčby. Co brání tomu, aby byla používána častěji?

Důvodů je několik. Na našem pracovišti jsme tuto metodu zavedli již v roce 2010, tehdy především díky grantové podpoře a osobní iniciativě pana doktora Šlaufa. Zásadní překážkou byla dlouhou dobu úhrada. Celý systém stál kolem 400 000 korun a nebyl hrazen zdravotními pojišťovnami, což pochopitelně limitovalo jeho širší využití.

Dalším problémem byla a stále je nízká informovanost. Inkontinence je velmi intimní téma, o kterém pacienti často nechtějí hovořit ani s praktickým lékařem, ani s rodinou. Mnoho lidí proto ani netuší, že existuje účinné řešení. Přitom by se na inkontinenci mělo pohlížet stejně jako na jakýkoli jiný zdravotní problém – pokud člověka trápí, měl by vyhledat odbornou pomoc. Jsem přesvědčena, že tabu inkontinence je potřeba prolomit. 

• Zlepšit informovanost je samozřejmě potřeba na straně pacientů, ale především na straně lékařů. Lékař by měl být tím, kdo tuto možnost pacientovi nabídne…

To je určitě pravda. Informovanost zdravotníků je velmi důležitá. Lékař by měl být tím, kdo pacientovi tuto možnost nabídne. Praktický lékař nebo ambulantní specialista může pacienta nasměrovat do proktologické či urogynekologické ambulance, kde proběhne podrobné vyšetření a zhodnocení vhodnosti neuromodulační léčby. Fekální inkontinence je méně častá než močová, ale o to více je zatížena studem. Postihuje až 15 procent lidí nad 70 let, ale nevyhýbá se ani mladším. Asi ne každého praktického lékaře může napadnout ptát se cíleně pacientů na tuto problematiku a následně jim nabídnout, že existují proktologické ambulance, kde jim mohou s tímhle problémem pomoci.

• Jak se pacient může k této léčbě tedy dostat?

Ideální je, když o metodě ví ošetřující lékař a pacienta odešle do specializovaného centra. V praxi však stále narážíme na to, že řada lékařů o neuromodulaci příliš neví. Na lékařských fakultách je této problematice věnován jen velmi omezený prostor a metoda se v širší míře rozvíjí teprve v posledních letech.

Pacient si ale může centrum vyhledat i sám. Existují webové stránky s přehledem akreditovaných center a kontaktními údaji. Pokud se objedná do specializované proktologické nebo urologické ambulance, může být následně vyšetřen a zařazen do diagnostického procesu.

• Lze stejnou metodou léčit také močovou inkontinenci?

Ano, sakrální neuromodulace se používá nejen u fekální inkontinence, ale také u některých forem močové inkontinence a dalších poruch dolních močových cest. Princip léčby je v podstatě stejný. Liší se pouze některé technické detaily a indikace.

• Uvádí se, že v letech 2010–2020 bylo k sakrální neuromodulaci indikováno jen 35 pacientů ve věku 46–75 let, z toho 34 žen a jediný muž. Kolik pacientů bylo touto metodou ošetřeno do současné doby? 

 Přesná čísla neznám, ale nyní je to okolo stovky pacientů v celé České republice ročně. Celkově se jedná řádově o stovky, myslím, že může jít o 500 pacientů. Jen na našem pracovišti, kde se zabýváme fekální inkontinencí, projde léčbou ročně zhruba 20 lidí.  Tento počet ale neodráží skutečnou potřebu. Je dán spíše tím, že pacienti zatím nevyhledávají tuto léčbu cíleně. Jsem přesvědčena, že kdyby o této možnosti věděli, bude jich řádově víc.

• Jaká je indikace pro tuto metodu léčby?

Správná indikace je velmi důležitá. Ne každý pacient s inkontinencí je vhodným kandidátem. Příčin potíží může být celá řada. Pokud je například problém způsoben závažným anatomickým poškozením svěrače, nemusí být neuromodulace správným řešením. Proto pacienti před zařazením do léčby absolvují komplexní vyšetření. Hodnotíme stav svěračového aparátu, funkci nervů i příčinu samotné inkontinence. Teprve pokud vyšetření ukáže, že by neuromodulace mohla být přínosná, nabídneme ji pacientovi. Léčba je indikována pacientům od 18 let při selhání lékové terapie a dalších běžných metod léčby. Příznaky musejí trvat minimálně šest měsíců.

• Zmínila jste počáteční úhradové problémy. Jak situace vypadá dnes?

Od roku 2018 zdravotní pojišťovny tento zákrok plně hradí. Je ale samozřejmě zásadní, aby byl správně indikován. Pokud bychom metodu použili u nevhodného pacienta, nepřinese očekávaný efekt a znamenala by zbytečnou zátěž jak pro nemocného, tak pro zdravotní systém.