Neodkladná péče v ordinaci praktika?

Dnes se dalším pokračováním opět vracíme k odbornému programu Kongresu primární péče, který se na přelomu února a března konal v pražském TOP Hotelu.

Rizikovému chování dospívajících se ve své přednášce věnoval MUDr. Pavel Kabíček, CSc., z Kliniky dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze. Syndrom rizikového chování je významným zdravotně-sociálním fenoménem posledních desetiletí a podílí se rozhodující měrou na morbiditě a mortalitě dospívajících. MUDr. Kabíček upozornil, že obsahuje tři základní problémové okruhy: abusus návykových látek (nikotinu, alkoholu, ilegálních drog), sociální maladapci v užším slova smyslu (představuje agresivní chování, delikvenci a suicidia) a poruchy reprodukčního zdraví (zahrnuje časný začátek intimního života a promiskuitu). Dále představil výsledky průzkumu, který proběhl u 50 dospívajících hospitalizovaných na Klinice dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze. Zjišťovala se u nich pomocí dotazníku CRAFFT (je součástí Manuálu drogové prevence v praxi praktického lékaře pro děti a dorost) závažnost abusu návykových látek. Cílem tohoto dotazníku je identifikovat děti a dospívající s vysokou mírou rizikového chování při intoxikaci a zachytit časné známky onemocnění souvisejících s užíváním návykových látek.

Průměrný věk dotazovaných byl 15,7 roku, v souboru bylo 37 děvčat a 13 chlapců. V průzkumu vyplynulo, že 28 % dotázaných jsou pravidelní kuřáci a 50 % dospívajících pilo v posledním měsíci alkohol (což zjednodušeně odpovídá tomu, že alkohol konzumují poměrně pravidelně). Téměř polovina účastníků průzkumu (44 %) měla zkušenost s užitím marihuany, 12 % v posledním měsíci, čtyři dotázaní užili jinou ilegální drogu, z toho jeden v posledních 30 dnech.

“Výsledky korelují s dotazníkovou studií ESPAD, což byla Evropská školní studie věnující se alkoholu a jiným drogám. Potěšitelné bylo také zjištění, že při šetrně vedeném individuálním preventivním pohovoru jsou dospívající schopni se svěřit se svými problémy s návykovými látkami lékaři,” uzavřel MUDr. Kabíček.

Co přinese zrušení LSPP?

Poslední programový blok byl z velké části zaměřen na problematiku neodkladné intenzivní péče. Úvodního slova se ujal MUDr. Jiří Pokorný, anesteziolog a soudní znalec v oboru urgentní medicína. Upozornil na to, že v posledních letech jsme svědky tzv. transformace lékařské služby první pomoci, která se nepřímo dříve či později může dotknout i práce praktických lékařů. Podle politiků by měla transformace přinést úsporu nákladů a zlepšení péče o pacienty. “Stále však není zřejmé, kdo má zajistit péči o nemocné, kteří “nejsou pro záchranku”, ale jejichž onemocnění je takového charakteru, že nesnese odklad přes víkend či do další ho dne. Vnově nastavených podmínkách se o ně měla postarat zdravotní záchranná služba nebo nemocniční oddělení. K odpovídajícímu navýšení kapacit těchto zařízení však nedochází,” říká MUDr. Pokorný. Tento nový prvek v akutní péči se podobá situaci v zahraničí, kde také můžeme pozorovat přeplněnost urgentních příjmů. Tento neblahý jev má dokonce svůj termín – overcrowding. Často funguje “zúžené hrdlo” emergency oddělení jako přirozený filtr. “V této situaci se opět objevují návrhy, aby praktičtí lékaři zajišťovali péči o své pacienty po celých 24 hodin. Přestože si myslím, že tento požadavek je nerealistický, obávám se, že v nepříliš vzdálené době budou muset praktičtí lékaři poskytovat neodkladnou péči v mnohem větší míře než dosud,” varuje MUDr. Pokorný. Lékaři by podle něj měli znát postupy u běžných intoxikací (alkohol, léky, pervitin a jiná stimulancia) a vědět, že nemocný může být ohrožen dechovým útlumem, aspirací, dysrytmiemi, prochlazením, šokem či pozičním traumatem. Resuscitační nácvik se doporučuje absolvovat alespoň jednou za 12 měsíců. Dobré je vědět nejen o výhodách ale také o nevýhodách používaných antidot. Dobré je také mít po ruce kontakt na toxikologické informační centrum. Praktičtí lékaři by si rovněž měli připomenout základní postupy u středně těžkých úrazů – jak zastavit prudké zevní krvácení, kdy pojmout podezření na vnitřní krvácení nebo perforaci dutých orgánů, jaká je základní terapie u traumatického šoku atd.

Pečlivost ve vedení dokumentace se vyplatí

Další kapitolou v neodkladné péči jsou pacienti s kvalitativní poruchou vědomí. “Použití stabilizované polohy, ať již v jakékoli modifikaci, je v praxi stále menší, než jsou její indikace,” říká MUDr. Pokorný. Lékaři by podle něj také měli znát postupy, které mohou použít, setkají-li se s akutním psychiatrickým pacientem, a které nebudou napadnutelné tzv. ochránci lidských práv. Dobré je vědět i o postupech, jež mohou v krajním případě sestře nebo lékaři zachránit život. Ve střehu je potřeba být i při ošetřování asociálních bezdomovců. Z lékařského hlediska se často jedná o zdevastované jedince, ale jakákoli chyba lékaře může být posléze skandalizována v médiích. V této souvislosti MUDr. Pokorný doporučuje pečlivé vedení dokumentace (podrobně popsat anamnézu, včetně banálních poranění, a podrobně průběh ev. resuscitačního zákroku, včetně podaných léků), protože v případě úmrtí takového pacienta může mít lékař snadno problémy. Výhodou je také nezapomínat na užívání adekvátních ochranných pomůcek. “Pokud budete povoláni k ohledání zesnulého, vždy je provádějte pečlivě a jen při kvalitním osvětlení. Zemřelého je nutné prohlédnout obnaženého zepředu i zezadu. V případě jakýchkoli pochybností by měl lékař vždy volat policii,” radí ze své zkušenosti MUDr. Pokorný a upozorňuje také na to, že pokud praktický lékař pojme podezření na akutní infarkt myokardu a nemá v ordinaci EKG monitor, musí být pacient do nemocnice odvezen.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2008, strana A10

Zdroj: