O jednom zapomenutém srpnovém výročí - Memento politizace vědy
Je zajímavé, že úkol byl odhlasován politbyrem Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) – o vědě tak rozhodovali politici.
T. D. Lysenko jednoznačně odsoudil genetiku jakožto buržoazní pavědu. Ve Filosofickém slovníku z roku 1955 pod heslem „genetika“ stojí: „Buržoazní pavěda, u jejíhož zrodu stál augustiniánský kněz Jan Gregor Mendel, která je v naprostém rozporu s moderními vědeckými poznatky sovětské biologie pod vedením soudruha akademika Lysenka.“
T. D. Lysenko začal ve vědě působit již před válkou; v té době publikoval první poznatky o jarovizaci, tj. předklíčení semen, které mělo vést ke zvyšování hektarových výnosů a ke dvojí sklizni. Ukázal sovětským zemědělcům, jak na to. Jen díky němu předstihl Sovětský svaz Somálsko ve výnosech obilí o celých 300 gramů na hektar…
U každé práce se musí myslet, a tak T. D. Lysenko objevil, že pokud se nestačí sklidit obilí do zimy, vcelku o nic nejde, neboť přezrálé obilí vypadá na zem a začne znovu růst. Ušetří se tím příprava půdy k setí, koňské potahy, ale hlavně pracovní síla, která se pak může zúčastnit meetingů, kde přijme hodnotné socialistické závazky.
Protože Stalin vzal T. D. Lysenka pod svá ochranná křídla, jednoznačně došlo k politizaci vědy. Dokonce na jednom zasedání pléna ÚV KSSS, kde T. D. Lysenko mluvil o svých teoriích, Stalin nahlas zvolal: „Výborně, soudruhu Lysenko!“ Od té doby byl T. D. Lysenko nedotknutelným a své vědecké soupeře likvidoval nejen vědecky, ale i fyzicky.
Jak tvarovat organismy k obrazu doby
T. D. Lysenko svým způsobem zneužil práce Ivana Vladimiroviče Mičurina, pomologa a biologa, který rozvinul šlechtitelství a o kterém Maxim Gorkij napsal, že je to člověk, který trpělivě a pomaličku mění svět.
Pohledy na Mičurinovo dílo jsou však rozdílné. MUDr. Svatopluk Káš, CSc., ve své knize „Medailonky českých lékařů – spisovatelů“ například tlumočí názor významného českého biologa profesora Sekly:
„Profesor biologie na pražské lékařské fakultě MUDr. Bohumil Sekla byl přesvědčený odpůrce zrůdných genetických teorií Mičurina a Lepešinské, které se koncem padesátých let z ideologických důvodů prosazovaly, nebo spíše byly stranickými orgány prosazovány jako jediné správné, pokrokové názory sovětské vědy. A svými názory se netajil.
Jednou při rigorózní zkoušce z biologie (když ještě směl zkoušet – později mu to bylo zakázáno) jeden medik uvedl, že ,podle biologa Mičurina…‘
Profesor Sekla ho hned přerušil a opovržlivě řekl: ,Mičurin nebyl biolog, Mičurin byl zahradník.‘“
Lysenko vycházel z myšlenky o proměně a vývoji organismu vlivem prostředí a jednoznačně odmítl dědičnost. Tato teze v sobě nese hluboký náboj tzv. sociomorfního modelování, „aplikace doby na biologické teorie“ (tento pojem poprvé použil v roce 1958 německo-rakouský filosof Ernst Topitsch). Názory T. D. Lysenka, že „organismy se vyvíjejí a mění v souladu s prostředím“, byly naprosto v souladu s tehdejšími stalinskými teoriemi a praxí, které se snažily dokázat, že člověka lze krásně „tvarovat, měnit a přizpůsobit společnosti“.
Myslím si, že z tohoto důvodu v téže době Rusové zavrhli také kybernetiku – nauku o řízení (zakladatel kybernetiky prof. Wiener použil jako základ řecké slovo „kybernos“, kormidelník). Podle výše zmíněného Filosofického slovníku kybernetika znamená „buržoazní pavědu, která slouží k zotročení dělnické třídy pomocí strojů“. Problém byl nejspíše v tom, že zákonitosti kybernetiky se ocitly v rozporu s tehdejšími názory sovětského politbyra; to nepotřebovalo jakékoli teorie řízení, neboť ono samo vše geniálně řídilo.
Dvě poznámky na okraj
Autor tohoto článku patří k těm, kdo ve škole absolvovali „mičurinské kroužky“ a učili se Lysenkovy teorie spolu s názory bioložky Lepešinské. Její proslulou nebuněčnou teorii odsouhlasila sovětská Akademie věd v čele s předsedou Alexandrem Ivanovičem Oparinem, jehož známe spíše jako tvůrce teorie vzniku života z koacervátů. V roce 1950 byla svolána zvláštní neveřejná porada, která měla za úkol posoudit bádání Olgy Lepešinské. Svůj referát na poradě ukončila O. Lepešinská následujícími slovy: „Chtěla bych vyslovit co nejhlubší a nejsrdečnější poděkování našemu velkému učiteli a příteli, nejgeniálnějšímu ze všech vědců, vůdci pokrokové vědy, drahému soudruhu Stalinovi. Jeho učení, každý jeho krok k vědecké problematice pro mě vždy znamenal reálný program a obrovskou podporu v mém dlouhém boji s monopolisty ve vědě a s idealisty nejrůznějšího zabarvení. Ať žije náš veliký Stalin, slavný vůdce světového proletariátu a všeho pokrokového lidstva!“
A ještě jedna vzpomínka. Studoval jsem v Brně a svého času jsem vyslechl krásnou historku týkající se tohoto města, kde kdysi Jan Gregor Mendel prováděl své slavné pokusy.
Po ruském vzoru byla i u nás genetika nejprve zrušena a genetikové rozprášeni na podřadná místa. Koncem padesátých let však už byly teorie soudruha Lysenka zapomenuty a vznikla tzv. sovětská genetika. Tehdy přijela do Brna delegace mladých vědců, kteří se chtěli s moderní genetikou seznámit v místě, kde byly položeny její základy. Nastal fofr, stranický aparát začal svážet ony zapuzené biology – genetiky a vytvořil nakonec jakousi „potěmkinovskou“ laboratoř, kde byla následně sovětská delegace přivítána…
MUDr. Jiří Bakala
Zdroj: