Očkování musí být chápáno jako celoživotní prevence
Česká republika čelí návratu některých infekčních onemocnění, která byla díky očkování dlouhá léta pod kontrolou. Podle MUDr. Jany Kozákové, vedoucí Centra epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu, je proto nezbytné vnímat vakcinaci jako celoživotní prevenci, posílit očkování dospělých a opírat budoucí vakcinační strategii o kvalitní epidemiologická data.
- Jak byste zhodnotila současnou epidemiologickou situaci v České republice z pohledu infekčních onemocnění preventabilních očkováním?
Řekla bych, že jsme v určitém bodu zlomu. Na jedné straně máme k dispozici velmi účinné vakcíny a díky desítkám let systematického očkování se již běžně nesetkáváme s nemocemi, které dříve způsobovaly tisíce úmrtí nebo trvalých následků. To je obrovský úspěch veřejného zdravotnictví. Na druhé straně ale začínáme pozorovat, že tento úspěch není samozřejmý. Epidemie černého kašle v roce 2024 nám připomněla, že infekční onemocnění nezmizela – pouze jsme je díky očkování dlouhodobě drželi pod kontrolou. Objevují se případy záškrtu, klesá proočkovanost proti spalničkám a Česká republika dlouhodobě patří mezi evropské země s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy.
- Které trendy v letošních nejnovějších epidemiologických datech SZÚ považujete za nejvýznamnější?
První je, že se potvrzuje návrat některých očkováním preventabilních onemocnění, která jsme ještě před několika lety považovali za vzácná, například pertuse, difterie, spalničky. Pertuse zůstává významným problémem i po mimořádném roce 2024 a stále vidíme, jak důležité je přeočkování dospělých.
Druhým trendem je pokračující vysoký výskyt klíšťové encefalitidy. Česká republika patří dlouhodobě mezi evropské země s nejvyšší incidencí tohoto onemocnění. Přitom jde o nemoc, proti které máme velmi účinnou prevenci. Klimatické změny navíc prodlužují aktivitu klíšťat a mění geografické rozložení rizika.
Třetím trendem je změna věkové struktury pacientů. Stále více infekcí představuje největší riziko nikoli pro děti, ale pro seniory a chronicky nemocné. To zásadně mění pohled na očkování. Už dávno nejde jen o dětský očkovací kalendář. Očkování musí být chápáno jako celoživotní prevence.
- Kde dnes vidíte největší rezervy v očkování dospělých? Jak hodnotíte zájem o očkování proti pneumokokům, chřipce, RSV nebo herpes zoster?
Právě v očkování dospělých vidím jednu z největších slabin českého systému. Dětské očkování máme organizačně velmi dobře zvládnuté. Jakmile ale člověk dospěje, často mizí z očkovacího systému úplně. Málokdo ví, kdy byl naposledy přeočkován proti tetanu, kdo potřebuje vakcínu proti černému kašli nebo že existuje účinná ochrana proti pásovému oparu, pneumokokovým infekcím nebo RSV.
Paradoxní je, že právě tato onemocnění způsobují nejvíce hospitalizací a úmrtí u starších lidí. Přesto je proočkovanost stále nízká. Myslím si, že problém není jen v dostupnosti vakcín. Velká část lidí vůbec netuší, že očkování existuje, že je pro ně doporučeno, nebo dokonce hrazeno zdravotní pojišťovnou. Často čekají, až jim je někdo nabídne. A to se bohužel nestává vždy.
- Jakou roli mohou sehrát praktičtí lékaři při zvyšování proočkovanosti dospělé populace?
Naprosto zásadní. Z výzkumů dlouhodobě víme, že doporučení praktického lékaře je jedním z nejsilnějších faktorů, které ovlivňují rozhodnutí pacienta o očkování. Pokud lékař aktivně doporučí vakcinaci a vysvětlí její přínos, pravděpodobnost, že ji pacient přijme, výrazně roste.
- Často zdůrazňujete, že bez kvalitních epidemiologických dat nelze nastavit účinnou vakcinační strategii. Které informace dnes v českém systému nejvíce chybějí?
Data jsou základem každého rozhodování. Česká republika má velmi kvalitní surveillance infekčních onemocnění a řadu špičkových odborníků. Ale stále máme rezervy v propojení jednotlivých informačních systémů. Nestačí vědět, kolik lidí onemocnělo. Potřebujeme vědět, kdo byl očkován, kdo skončil v nemocnici, jaké měl rizikové faktory, jaká byla účinnost jednotlivých očkovacích programů a kde existují skupiny obyvatel s nízkou proočkovaností.
- Které infekční hrozby budou podle vás v příštích pěti až deseti letech představovat největší problém pro české zdravotnictví?
Nemyslím si, že nás čeká jedna konkrétní infekce. Čeká nás spíše souběh několika epidemiologických trendů, které budou stále více ovlivňovat zdravotní stav populace.
Prvním je stárnutí populace. S rostoucím počtem seniorů a pacientů s chronickými onemocněními poroste význam respiračních infekcí – chřipky, pneumokokových onemocnění, RSV i covidu‑19. Právě tyto infekce budou představovat významnou příčinu hospitalizací i úmrtí.
Druhým trendem je vliv klimatických změn. Česká republika již dnes patří mezi evropské země s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy a lze očekávat další prodlužování sezóny aktivity klíšťat i změny geografického rozšíření dalších přenašečů infekcí.
Neméně významným faktorem je globalizace, intenzivní cestování a migrace obyvatelstva. V posledních letech stále častěji zachycujeme importované infekce, které byly dříve považovány za exotické. Typickým příkladem je horečka dengue, jejíž počet importovaných případů v České republice každoročně narůstá v souvislosti s cestováním do tropických a subtropických oblastí. Setkáváme se ale také s případy malárie, horečky chikungunya nebo virových hepatitid dovezených ze zahraničí. Většina těchto onemocnění zatím nepředstavuje riziko rozsáhlého šíření v České republice, významně však zvyšují nároky na připravenost zdravotního systému, laboratorní diagnostiku i epidemiologickou surveillance.
Současně nesmíme zapomínat na infekce, které jsme díky očkování téměř přestali vídat. Spalničky nebo záškrt se mohou vracet všude tam, kde klesá proočkovanost. Historie opakovaně ukazuje, že infekční onemocnění využijí každého oslabení kolektivní imunity.
A pokud bych měla říct, co považuji za největší výzvu příštích let, pak to není konkrétní bakterie ani virus. Je to schopnost společnosti reagovat na rychle se měnící epidemiologickou situaci. Potřebujeme kvalitní surveillance, moderní laboratorní diagnostiku, mezinárodní spolupráci, efektivní komunikaci s veřejností a vysokou důvěru v preventivní opatření. Bez toho nebude možné čelit ani nově vznikajícím infekčním hrozbám, ani návratu nemocí, které jsme díky očkování dlouhá léta úspěšně kontrolovali.
- Sledujete změny v zastoupení jednotlivých pneumokokových sérotypů? Jaký význam mají tato data pro budoucí očkovací strategii?
V současné době nemůžeme mluvit o velké změně v zastoupení pneumokokových sérotypů a v epidemiologii invazivního pneumokokového onemocnění (IPO). Očkování seniorů proti pneumokokům není v současné době na vysoké úrovni.
Aktuálně známe více než 100 sérotypů Streptococcus pneumoniae (pneumokok). Některé sérotypy způsobují větší problémy, jako je zápal plic nebo zánět mozkových blan, jiné osídlují nosohltan a nezpůsobují závažnější onemocnění. Otázkou je i přenášení této bakterie mezi malými dětmi a seniory v rodinách. Snahou vakcinačních programů je snížit množství sérotypů, které ohrožují život pacientů. Tyto sérotypy jsou právě obsaženy v dostupných vakcínách proti pneumokokům. Pokud budou malé děti a senioři očkováni proti pneumokokům, může dojít ke snížení množství tohoto onemocnění.
- Mění dostupnost vakcín s širším sérotypovým pokrytím pohled na prevenci pneumokokových infekcí u seniorů a rizikových pacientů?
Sledování dat IPO slouží pro epidemiology k posouzení tohoto onemocnění v České republice a pro odpovědi, zda dostupné vakcíny mohou pomoci se snížením IPO. Tato data slouží také pro další vakcinační strategii. V ČR máme dostupné a hrazené pneumokokové vakcíny pro seniory, malé děti a rizikové pacienty. Záleží na míře proočkovanosti.
- Dlouhodobě se věnujete invazivním pneumokokovým onemocněním. Jak se mění jejich epidemiologie po zavedení nových konjugovaných vakcín, např. nové 21valentní vakcíny?
Pokud budeme chtít odpovědi na účinnost nové PCV21, musíme si počkat ještě několik měsíců. Právě tato vakcína obsahuje sérotypy s nejvyšším zastoupením u pacientů s IPO. Pokud bude proočkovanost vysoká, jsme krok dopředu v prevenci proti těmto nemocem.