Přeskočit na obsah

Od biobank k personalizované prevenci

Výzkum onkologických onemocnění se stále výrazněji zaměřuje nejen na vývoj nových léčebných postupů, ale také na možnosti, jak předcházet vzniku nádorů nebo je odhalit v co nejčasnějším stadiu. Klíčovou roli v tomto úsilí hrají mj. biobanky, které umožňují dlouhodobě uchovávat biologické vzorky a propojovat je s klinickými daty. Jaký potenciál mají pro vývoj nových diagnostických metod, individualizaci rizika či takzvanou nádorovou intercepci? I o tom se diskutovalo na odborné debatě „Buď o krok napřed. Jak prevence, moderní diagnostika a výzkum mění životy“, kterou koncem září uspořádalo Centrum onkologické prevence Masarykova onkologického ústavu (MOÚ) v Brně ve spolupráci s BBMRI.cz a ČTK Connect.

Zatímco v posledních desetiletích se onkologický výzkum a klinické studie soustředily především na pokročilá nádorová onemocnění a vývoj nových léčiv, nyní se podle prof. RNDr. Ondřeje Slabého, Ph.D., vedoucího Centra pro precizní molekulární diagnostiku MOÚ, věnuje srovnatelné úsilí také oblasti prevence. O. Slabý, který je se svou výzkumnou skupinou zapojen také do Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR), připomněl, že právě prevence může mít mimořádně významný dopad na veřejné zdraví a kvalitu života.

Spolu s ním se diskuse zúčastnili doc. Mgr. Roman Hrstka, Ph.D., výkonný ředitel velké výzkumné infrastruktury BBMRI.cz – Síť českých biobank a Banky biologického materiálu MOÚ, rovněž působící v rámci NÚVR, doc. MUDr. Jana Halámková, Ph.D., vedoucí lékařka Oddělení preventivních onkologických prohlídek MOÚ, a Oldřich Zima, pacient a zástupce organizace stomiků ILCO.

Nově otevřené Centrum onkologické prevence MOÚ přináší nejen rozšíření kapacit preventivních a diagnostických vyšetření, ale také nové možnosti propojení klinické péče s výzkumem. Jeho součástí je rozšířená jednotka biobanky, která umožňuje získávat biologický materiál od zdravých osob, onkologických pacientů i jedinců s hereditární predispozicí k nádorovým onemocněním. Právě dlouhodobé sledování těchto skupin by mohlo pomoci odhalit biologické změny předcházející vzniku nádoru.

Biobanky jako základ výzkumu zaměřeného na časnou diagnostiku

Dostupnost dostatečného množství kvalitně uchovávaných biologických vzorků a souvisejících klinických informací je jedním ze základních předpokladů biomedicínského výzkumu. Jak vysvětlil doc. Hrstka, význam biobank spočívá především v možnosti uchovávat lidský biologický materiál dlouhodobě a vracet se k němu s využitím nových analytických metod. „Biobanka je něco jako knihovna lidského zdraví. Vzorky jsou knihy, které možná ještě dnes neumíme přečíst – ale za deset let už v nich můžeme umět najít něco zásadního,“ přiblížil. Uchovávaný materiál lze využít nejen při hledání nových diagnostických biomarkerů, ale v některých případech také při opětovném vyšetření již odebraného vzorku. Doc. Hrstka během diskuse popsal například možnost dodatečné analýzy genetické změny, která může být důležitá pro rozhodování o další cílené léčbě pacienta.

Biobanka MOÚ je součástí národní sítě BBMRI.cz, která vznikla v roce 2010 a sdružuje osm biobank koordinovaných právě Masarykovým onkologickým ústavem. Jejich zaměření přitom přesahuje oblast onkologie a zahrnuje také další skupiny onemocnění, například revmatologická, kardiovaskulární či hematologická. Nová jednotka biobanky v Centru onkologické prevence má podle prof. Slabého výraznou přidanou hodnotu především díky charakteru získávaných vzorků. Pocházejí totiž také od zdravých jedinců, kteří procházejí podrobným vyšetřením, a k dispozici tak mohou být nejen jejich biologické vzorky, ale také rozsáhlé klinické informace a možnost sledování zdravotního stavu v čase.

Takové soubory umožňují zpětně zkoumat, zda bylo možné u člověka, u něhož se později rozvinulo nádorové onemocnění, identifikovat určité změny již v době, kdy byl ještě bez příznaků. Podle O. Slabého jsou právě takto charakterizované kohorty zdravých osob pro výzkum onkologické prevence mimořádně cenné.

Uchovávané vzorky pomáhají vyvíjet nové diagnostické testy

Konkrétním příkladem využití vzorků v biobance je výzkum týmu prof. Ing. Michala Holčapka, Ph.D., z Univerzity Pardubice, který se zaměřuje na možnosti detekce karcinomu pankreatu pomocí analýzy lipidového profilu krve. „Při vývoji tohoto testu využil tým profesora Holčapka přes tisíc vzorků z BBMRI.cz v průběhu více než deseti let,“ uvedl doc. Hrstka. Podle něj se na základě dosavadních výsledků rozběhlo navazující celonárodní ověřování metody, do něhož bylo zapojeno přes 15 zdravotnických zařízení. Zda by tento přístup mohl v budoucnu najít uplatnění v populačním screeningu karcinomu pankreatu, ukážou až výsledky dalšího výzkumu.

Biobanky přitom nacházejí uplatnění i při hledání dalších možností časné diagnostiky nádorů. „Příkladem je studie zaměřená na detekci kolorektálního karcinomu, kterou chceme v brzké době zahájit.
Cílem je ověřit, zda by analýza cirkulující volné DNA mohla poskytnout doplňující informace o přítomnosti nádorového nebo prekancerózního onemocnění u osob s pozitivním výsledkem testu na okultní krvácení do stolice, který není příliš specifický,“ naznačil doc. Hrstka s tím, že jde zatím o výzkumný záměr.

Převod nových poznatků do klinické praxe však není jednoduchý. Prof. Slabý připomněl, že výzkum využívající archivované biobankované vzorky má zpravidla retrospektivní charakter. Jeho výsledky je proto nutné následně ověřovat v prospektivních studiích, které jsou dlouhodobější, nákladnější a organizačně náročnější. Zvláště obtížné je ověřování diagnostických metod určených pro zdravou populaci. Aby bylo možné posoudit jejich skutečnou využitelnost, je podle něj často nezbytné zařadit do studií desítky tisíc osob a dlouhodobě sledovat, u kolika z nich se nádorové onemocnění skutečně rozvine.

Stejná dědičná predispozice neznamená stejné riziko

Jednou z oblastí, v nichž může dlouhodobé sledování biologických vzorků a klinických dat přinést nové poznatky, je přesnější stanovení individuálního rizika vzniku nádorového onemocnění. Prof. Slabý upozornil, že u osob s hereditárními nádorovými syndromy se riziko historicky vyjadřovalo především na základě populačních průměrů, tedy na základě údajů získaných sledováním větších skupin nositelů příslušných genetických variant. Přítomnost stejné dědičné predispozice však automaticky neznamená, že všichni její nositelé mají totožnou pravděpodobnost vzniku nádoru. Výsledné riziko totiž mohou ovlivňovat další individuální faktory, které dosavadní modely nedokážou vždy dostatečně zohlednit. Jejich poznání by mohlo v budoucnu umožnit přesnější odhad rizika u konkrétního člověka, a tím také lépe přizpůsobit preventivní opatření jeho skutečným potřebám.

Personalizace preventivní péče se přitom netýká pouze osob s dědičnou nádorovou predispozicí. Jak doplnila doc. Halámková, obdobným směrem se vyvíjejí také přístupy k prevenci v běžné populaci. Snaha o přesnější stanovení individuálního rizika se tak postupně promítá i do úvah o dalším vývoji populačních screeningových programů, což by navíc mohlo zvýšit motivaci jednotlivců k účasti na preventivních vyšetřeních.

Populační screening a adaptivní prevence

Právě motivaci veřejnosti označila doc. Halámková za jeden z důležitých úkolů preventivní medicíny. „Nejdůležitější součástí screeningových programů je člověk a ten člověk musí chtít jít prevenci naplnit, chtít jít na vyšetření – a to vůbec není někdy jednoduché. Stále hledáme způsoby, jak motivovat občany, kteří o prevenci zatím neuvažují. Prevence je investice do budoucna pro každého z nás,“ zdůraznila. Podobně to také vidí pacient a zástupce organizace stomiků ILCO Oldřich Zima, který zmiňuje: „Prevence je součástí osobní zodpovědnosti každého z nás a je potřeba si uvědomit, že zdraví každého z nás je součástí veřejného zdraví.“

Vedle snahy o zvýšení účasti na stávajících screeningových programech se však otevírají také možnosti, jak samotnou prevenci lépe přizpůsobovat individuálním potřebám. Podle prof. Slabého lze v jejím dalším vývoji očekávat tři významné směry. Prvním je vytváření preventivních plánů podle individuálního rizika, nikoli pouze na základě věku a pohlaví, jak je tomu u řady současných screeningových programů. Druhým směrem je adaptivní prevence, při níž se další postup přizpůsobuje také výsledkům předchozích vyšetření a vývoji sledovaných charakteristik v čase. Jako příklad O. Slabý uvedl vyšetření prostatického specifického antigenu, jehož hodnota může ovlivnit načasování další kontroly. Podobný princip by se mohl postupně uplatňovat i v dalších oblastech onkologické prevence. Přesnější stratifikace rizika by podle něj mohla přispět nejen ke zvýšení účinnosti preventivních programů, ale také k efektivnějšímu využívání kapacit zdravotního systému.

Nádorová intercepce: zasáhnout ještě před vznikem onemocnění

Za třetí významný směr budoucí prevence označil prof. Slabý takzvanou nádorovou intercepci. Jejím cílem je zasáhnout do procesů vedoucích ke vzniku nádoru ještě před rozvojem klinicky manifestního onemocnění. V této souvislosti upozornil na první studie zaměřené na vysoce rizikové skupiny osob, například pacienty s Lynchovým syndromem nebo nositele rizikových variant genu BRCA2.

Zkoumané přístupy zahrnují mimo jiné peptidové vakcíny nebo vakcíny využívající virové vektory. Jejich cílem je stimulovat imunitní systém tak, aby dokázal eliminovat vznikající nádorové buňky dříve, než se onemocnění rozvine. Na rozdíl od terapeutických protinádorových vakcín, jejichž cílem může být léčba již vzniklého onemocnění nebo prevence jeho návratu, jde v tomto případě o možnost vakcinace v rámci primární prevence. O. Slabý označil nádorovou intercepci za jednu z oblastí, které osobně považuje za nejzajímavější v současném výzkumu prevence. Zmínil také možnosti spolupráce s brněnským centrem CREATIC (Central European Advanced Therapy and Immunotherapy Centre), jehož technologické zázemí by mohlo přispět k vývoji podobných vakcinačních přístupů.

Propojení klinických pracovišť, biobank a molekulárního výzkumu tak otevírá nové možnosti nejen pro časnou diagnostiku nádorových onemocnění, ale také pro přesnější stanovení individuálního rizika a hledání způsobů, jak jejich vzniku předcházet. Jak však během diskuse opakovaně zaznívalo, cesta od výsledků výzkumu k jejich využití v preventivní péči bývá dlouhá. Rozhodující bude, zda se nové postupy podaří ověřit v dostatečně rozsáhlých studiích a prokázat jejich přínos pro pacienty i veřejné zdraví.            

Sdílejte článek

Doporučené

Medicína za mřížemi boří předsudky

18. 11. 2026

Zdravotní péče o osoby ve výkonu trestu má svá specifika, která vyžadují odborné znalosti, zkušenosti i úzkou spolupráci s civilním zdravotnictvím.…