Od kraje ke kraji - stále týž problém
Jak vidí personální situaci v ošetřovatelských profesích ve svých regionech ti, kteří je spravují - ať už z pozice členů krajských vlád, nebo z úřednických míst? Existují nějaká krajská specifika? Mohou si kraje v případě nedostatku kvalifikovaných sil pomoci samy, nebo jsou odkázány na intervenci státu? A jak jsou regiony spokojeny s novým systémem vzdělávání, který letos vypustil do praxe první ročník absolventů - zdravotnických asistentů?
Ing. Petr Severa, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Ústeckého kraje: Ústecký kraj sleduje personální situaci v nelékařských ošetřovatelských oborech zejména z pozice zřizovatele nebo zakladatele zdravotnických zařízení - tedy i zdravotnické záchranné služby, dvou nemocnic následné péče, kojeneckého ústavu a psychiatrické léčebny. Největším zdravotnickým zařízením, jehož je kraj zakladatelem a jediným akcionářem, je Krajská zdravotní, a. s., která provozuje páteřní síť nemocnic Ústeckého kraje - v Ústí nad Labem, Děčíně, Chomutově, Mostě a Teplicích. Krajská zdravotní je se svými bezmála 6 300 zaměstnanci jedním z největších poskytovatelů zdravotní péče v ČR a jedním z největších zaměstnavatelů v Ústeckém kraji.
Obecně platí, že u všech zdravotnických zařízení je nastavena systemizace pracovních míst v souladu s požadavky zdravotních pojišťoven. Na jednotlivých odděleních může být a je i počet personálu navýšen, vždy s ohledem na skladbu pacientů a dle náročnosti poskytované ošetřovatelské péče. Počet neobsazených míst se pohybuje kolem tří procent.
Současná situace v obsazování volných pracovních míst v ošetřovatelské péči v našem kraji je určitým způsobem varující, a to i kvůli tomu, že Ústecký kraj je v nedostatku personálu nad celorepublikovým průměrem.
Změna ve vzdělávání nelékařských pracovníků se v praxi odrazila především v nedostatku ošetřovatelského personálu. Vzhledem k tomu, že zdravotnický asistent nemůže pracovat bez odborného dohledu, má jiné kompetence než všeobecná sestra, je snaha samotných absolventů tohoto studijního programu pokračovat dále ve zdravotnickém vzdělávání. Ovšem to je možné pouze formou denního studia. Jedno z možných řešení by bylo nabídnout tuto možnost dalšího studia formou dálkovou a umožnit zdravotnickým asistentům nastoupit do zaměstnání a zároveň si zvyšovat své vzdělání. Stávající personál se také musí naučit využívat jejich znalostí a dovedností, neboť jde o novou kategorii, která pracuje na úrovni sester s nižšími kompetencemi a stále pod odborným dohledem.
Dále je možno motivovat studenty stipendijním programem, nabídkou dalšího vzdělávání, jako je např. specializační studium, certifikované kursy apod. V konkrétních případech pak lze zatraktivnit zdravotnickou profesi dostupnými prostředky ve formě bonusů, např. zajištěním předškolního zařízení pro děti zaměstnanců, úpravou pracovní doby ve smyslu zkrácení úvazků a v neposlední řadě povznést prestiž zdravotnického povolání. Samozřejmě zde hraje důležitou roli finanční ohodnocení a zvýšení prestiže samotného oboru všeobecná sestra. S tím je spojeno i téma kompetencí a pravomocí a z nich vyplývající zodpovědnosti za poskytovanou ošetřovatelskou péči.
MUDr. Jiří Běhounek, hejtman Kraje Vysočina: Ve čtyřech nemocnicích zřizovaných Krajem Vysočina je stav sester naplněn, ale nejsou žádné rezervy a nejsou žádné další zájemkyně.
Jde o nemocnice v Jihlavě, Havlíčkově Brodě, Třebíči a Novém Městě na Moravě. V Nemocnici Pelhřimov chybějí do stavu čtyři sestry.
Nový systém vzdělávání se na situaci podepsal jednoznačně negativně, protože přechodné období a možnosti doplnění vzdělání současných sester jsou nedostatečné, nástup zdravotnických asistentů s vysokoškolským vzděláním je mizivý, většinou se po absolvování školy realizují jinak než prací u lůžka. Finanční ocenění není rovněž odpovídající práci ani vzdělání.
Řešení je velmi obtížné, protože ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy má jinou představu než regiony. Je snaha ošetřovatelské obory otevřít i na vysokých školách v našem regionu a získat pro ně studenty. Jsem však přesvědčen, že střední vzdělání zdravotníků mělo zůstat zachováno a měla být uzpůsobena náplň práce, odpovědnost a možnosti realizace. Vysokoškolsky vzdělané sestry by měly mít větší pravomoci, odpovědnost a možnosti uplatnění svého vzdělání. O odměně nemluvě. Ošetřovatelské týmy jsou ale rovněž nezbytné a chybějící a jejich členové se dál mohli rekrutovat z absolventů středoškolského vzdělání.
MUDr. Václav Šimánek, Ph.D., člen rady Plzeňského kraje pro oblast zdravotnictví: Zdravotních sester v Plzeňském kraji je stejně málo jako v regionech ostatních. Systém vzdělávání je pro střední zdravotnický personál zatěžující, a tak na skutečnou práci u lůžka zbývá méně a méně času. Dle mého názoru pacienta nebude nikdy zajímat, zda má zdravotní sestra dostatečný počet kreditů, ale zda je schopna dodržet jistý standard péče a má praktické zkušenosti.
Pokud se týká nového systému vzdělávání, v našich nemocnicích zatím nemáme větší počet zdravotnických asistentů. Navíc doba, po kterou jsou v klinické praxi, je příliš krátká na jakékoli posouzení kvality jejich pregraduální výchovy.
Ing. RSDr. Karel Konečný, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro oblast zdravotnictví: Kraj vlastní statistiky o personálním obsazení nevede, danými informacemi především disponují sama zdravotnická zařízení. Podle zjištění Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) však k 31. prosinci 2007 chybělo v celém Moravskoslezském kraji 97 sester a k 30. červnu letošního roku se jednalo o 85 sester.
Dále podle statistiky ÚZIS patříme spíše ke krajům s větším deficitem sester, nejhůře je na tom Praha. O nějakých specificích v Moravskoslezském kraji, kde je osmnáct nemocnic a další lůžková zařízení, oproti krajům jiným nelze hovořit.
Nový systém vzdělávání situaci neřeší (spíše naopak), i když na hodnocení je příliš brzy. Zdá se však, že podstatná část absolventů oboru zdravotnický asistent pokračuje dále ve studiu a do praxe nenastupuje. Na to, jak to změnit, by měli odpovědět spíše odborníci z oblasti školství, Ministerstva zdravotnictví ČR, České asociace sester a z řad managementu velkých zdravotnických zařízení. Krajské samosprávy mohou pomoci spíše v té obecné rovině, tj. podporovat činnosti a akce, které iniciují zájem o další vzdělávání v oboru a vedou ke zvyšování společenské prestiže tohoto povolání.
PhDr. Milan Pešák, radní hlavního města Prahy: Nejhorší situace s nedostatkem sester v Praze je především ve fakultních nemocnicích, na jednotkách intenzivní péče, anesteziologicko-resuscitačních odděleních a dětských odděleních. Historicky byl počet sester pracujících v Praze doplňován sestrami mimopražskými, v minulých letech zejména ze Slovenska. U obou skupin se téměř vždy jednalo jen o dočasný stav a stabilizovat je na delší dobu nebylo prakticky možné. Zájem mimopražských sester o práci v Praze snižují také vyšší životní náklady, spojené hlavně s vysokými náklady na bydlení. Pro absolventy pražských zdravotnických škol je stále zajímavou nabídkou práce mimo zdravotnictví, kde mají často lepší plat, nižší odpovědnost i náročnost práce apod.
Středoškolsky vzdělávaní zdravotničtí asistenti budou pravděpodobně často pokračovat v bakalářském nebo magisterském studiu, s vidinou lepšího finančního ohodnocení a společenské prestiže. Je také pravda, že nejen laikům, ale často i odborníkům není jasné, kdo je vlastně zdravotnický asistent, jaká je jeho náplň práce a jaké jsou jeho kompetence. Aby byl tento obor skutečně atraktivní, bylo by třeba jeho absolventům zvýšit platy a zajistit dostatek pomocného personálu. Zájem by mohlo posílit také zavedení kombinované formy vzdělávání při zaměstnání v oborech všeobecná sestra a porodní asistentka.
Magistrát hl. m. Prahy může bezprostředně ovlivňovat jen ta zařízení, která zřizuje. Dbá o to, aby respektovala potřebné počty odborného i pomocného personálu a aby pro práci sester vytvářela potřebné podmínky. Jak ukazují některé sociologické studie, tyto profese však nelze stabilizovat jen vyššími platy, ale je třeba řešit celou řadu dalších problémů. Jde např. o otázku kompetencí, kde je zapotřebí nalézt optimální rozdělení kompetencí a činností mezi zdravotními sestrami, zdravotnickými asistenty a pomocným personálem. Ale je potřeba hledat i další stabilizační prvky. Např. řešení ubytování či bydlení, provozování mateřských škol, možnost pružného stanovení délky pracovní doby a výše úvazku. Bude také nutné nabízet zaměstnancům flexibilnější rozvrhy služeb a vytvářet co nejširší nabídku možností dalšího zvyšování kvalifikace. Nakonec je třeba neustále dbát na zvyšování společenské prestiže daných povolání. Magistrát hl. m. Prahy právě v těchto dnech jedná s Českou asociací sester o podpoře jednodenní akce, která by měla přispět ke zvýšení zájmu mladých lidí o tato zdravotnická povolání.
Zdroj: