Orforglipron obstál v KV bezpečnosti vůči glarginu
Perorální agonista receptoru GLP‑1 ve studii ACHIEVE‑4 prokázal non‑inferioritu vůči inzulinu glargin z hlediska závažných kardiovaskulárních příhod. Současně účinněji snižoval HbA1c a tělesnou hmotnost.
Nepeptidový agonista receptoru GLP‑1 orforglipron, podávaný jednou denně perorálně, byl v otevřené randomizované studii fáze III porovnáván s injekčním inzulinem glargin. Studie zahrnula 2 749 pacientů s diabetem 2. typu, nadváhou či obezitou a již přítomným kardiovaskulárním onemocněním nebo chronickým onemocněním ledvin. Primárním ukazatelem byl čtyřbodový MACE zahrnující kardiovaskulární úmrtí, nefatální infarkt myokardu, nefatální cévní mozkovou příhodu či hospitalizaci pro nestabilní anginu pectoris.
Při mediánu sledování dva roky se MACE vyskytl u 4,2 procenta pacientů užívajících orforglipron a u 5,0 procenta pacientů užívajících glargin (HR 0,84; 95 % CI 0,59–1,20; p < 0,0001 pro non‑inferioritu). Studie tak prokázala non‑inferioritu, nikoli superioritu orforglipronu. Zemřelo 19 pacientů léčených orforglipronem oproti 43 při glarginu. Tento příznivý signál však zatím nelze pokládat za prokázaný mortalitní přínos.
Po 52 týdnech byl pokles HbA1c při orforglipronu větší o 0,5 procentního bodu a rozdíl v relativní změně hmotnosti činil 8,9 procentního bodu. Účinky přetrvaly do 104. týdne. Gastrointestinální příhody byly častější s orforglipronem (62,1 % oproti 14,2 %), klinicky významné či závažné hypoglykémie naopak méně časté (6,8 % oproti 19,2 %).
Zdroj: Klein KR, Wysham C, Tuttle KR, et al. Cardiovascular safety of orforglipron versus insulin glargine in adults with type 2 diabetes at increased cardiovascular risk (ACHIEVE‑4): a phase 3, event‑driven, randomised, open‑label, non‑inferiority, active comparator trial. Lancet. 2026;408(10564):1557–1570.