Péči o epileptiky stále více ovlivňuje genetika
Také International League Against Epilepsy (ILAE), jejíž německá a izraelská sekce uspořádaly ve dnech 21. až 25. září v Berlíně 8. Evropský kongres epileptologie, patří k odborným společnostem s velmi dlouhou tradicí. Byla založena již v roce 1909, a v příštím roce tedy oslaví už sto let svého trvání. Má dnes v celém světě přes 10 000 členů, a jak při zahájení kongresu uvedl prezident ILAE prof. Peter Wolf, do Berlína jich přijelo více než 5 000. Česká epileptologie měla na berlínském kongresu v poměru k počtu účastníků velmi dobré zastoupení, a to jistě nejen proto, že přední český odborník v této disciplíně Vladimír Komárek byl členem vědeckého výboru. Kromě něj přednášeli i P. Krsek, H. Kubová a P. Mareš, řada dalších prezentovala své výsledky na posterech.
Genetika v popředí zájmu
Odborný program kongresu zahrnul všechna důležitá epileptologická témata – byly zde prezentovány příspěvky jak epileptologie experimentální, tak klinické, dospělého i dětského věku. Jeho průběh ukázal, že navzdory mimořádnému pokroku v diagnostice i konzervativní a chirurgické léčbě se stále ještě u značného procenta pacientů nedosahuje žádoucího výsledku – tedy dostatečně kvalitního života. Proto je třeba stále pátrat po nových poznatcích, nových přístupech, účinnějších a bezpečnějších lécích a jejich kombinacích.
Ukazuje se stále více, že genetika určuje do značné míry nejen predispozice k určitým syndromům, ale i progresi a výsledný klinický stav pacientů s idiopatickou i získanými formami epilepsie, jakož i odpověď na aplikovanou léčbu a její toleranci. Mimořádnou pozornost proto na sebe upoutala dvě z hlavních symposií kongresu – „Farmakogenetika a farmakogenomika“ a „Možnosti predikce odpovědi na antiepileptika“.
Synaptopatie a imunitní procesy u epilepsie
S ohledem na nové poznatky o patogenezi epilepsie se standardní představa nerovnováhy mezi excitací a inhibicí zdá již příliš zjednodušená, a začíná se proto revidovat. Do centra pozornosti se dostávají témata jako nonsynaptické a extrasynaptické účinky transmiterů, paradoxní excitační účinky inhibičních aktivit, „přepojování“ neuronálních obvodů a – last, but not least – imunitní procesy v mozkové tkáni. Předpokládá se přitom, že nové patofyziologické aspekty otevírají i zcela nové cesty k vývoji nových terapeutických intervencí a moderních léků, jakým byl např. na kongresu prezentovaný lacosamid (Vimpat společnosti UCB), jemuž se budeme věnovat v příštím čísle MT. Proto také dvěma dalšími velkými tématy berlínského kongresu byly „Imunitní procesy u epilepsie v experimentu a v klinice“ a „Synaptopatie u epilepsie“.
Vedle zmíněných hlavních symposií a plenárních zasedání tvořilo součást 8. Evropského kongresu epileptologie více než 40 diskusních skupin, výukových sekcí a workshopů věnovaných nejen farmakoterapii epilepsie, ale i péči o dospělé a dětské epileptiky, zobrazovacím metodám, psychiatrickým, sociálním a ekonomickým kontextům epilepsie atd. Zajímavou novinkou bylo, že kromě klasických posterů měli účastníci možnost prohlížet si i tzv. e-postery.
Zdroj: