Petra Šedová: Léčbu cílenou na PCSK9 dostává jen zlomek pacientů
Přestože jde o nemocné ve velmi vysokém kardiovaskulárním riziku, moderní léčbu cílenou na PCSK9 dostává v České republice jen nepatrná část pacientů po infarktu myokardu nebo ischemické cévní mozkové příhodě. Ukázala to analýza českých dat z let 2018 až 2024, prezentovaná na kongresu Evropské kardiologické společnosti v Mnichově. O překvapivých výsledcích, regionálních a věkových rozdílech i překážkách, které brání širšímu využívání této léčby, hovoří MUDr. Mgr. Ing. Petra Šedová, Ph.D., z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno.
- Na nedávném kongresu Evropské kardiologické společnosti v Mnichově jste prezentovala původní česká data o využívání léčby cílené na PCSK9 v běžné klinické praxi. Co z vaší analýzy vyplynulo?
Podívali jsme se na pacienty, kteří v letech 2018 až 2024 prodělali první infarkt myokardu nebo první ischemickou cévní mozkovou příhodu. Jde o pacienty ve velmi vysokém kardiovaskulárním riziku, pro které existují jasná doporučení, jak postupovat. Nás zajímalo, jaká je pravděpodobnost, že se těmto pacientům dostane léčby cílené na PCSK9.
A výsledky? Překvapily i nás samotné. Viděli jsme, že tuto moderní léčbu dostává jen velmi malá část pacientů. Ale zaskočilo nás, jak nízká ta čísla skutečně jsou. Do dvou let od příhody se léčby cílené na PCSK9 dočkalo jen velmi malé procento pacientů, ať už po infarktu myokardu, nebo po ischemické cévní mozkové příhodě. Zjistili jsme také rozdíly mezi jednotlivými regiony a samozřejmě i podle věku pacientů.
- Kdo všechno se na této práci podílel?
Na této práci se podílel široký kolektiv autorů. Z kardiologů profesor Michal Vrablík, profesor Petr Ošťádal a profesor Petr Kala, z neurologů profesor Aleš Tomek a profesor Robert Mikulík. Dále docent Aleš Tichopád a samozřejmě také široký tým ÚZIS v čele s Jiřím Jarkovským a paní doktorka Simona Littnerová. Všem patří velké poděkování.
- Co je podle vás příčinou toho, že se tato léčba využívá v tak malé míře?
Těch příčin je několik. Když jsme se podívali, jak se předepisování této léčby vyvíjelo v čase, viděli jsme, že zpočátku dostávalo monoklonální protilátky jen velmi málo pacientů. Zlom nastal v roce 2023, kdy bylo možné předepisovat inklisiran i mimo specializovaná centra a kdy tuto možnost poprvé získali také neurologové. V té době začal počet pacientů léčených těmito přípravky prudce růst, ale celý nárůst byl tažen právě inklisiranem. U centrové léčby alirokumabem a evolokumabem zůstávala čísla nadále velmi nízká.
Už tyto grafy nám tedy naznačují, že omezení léčby na specializovaná centra představuje určitou administrativní bariéru, která brání tomu, aby se tato léčba dostala k většímu počtu pacientů.
Současně bych zmínila ještě jeden problém. Podle odborných doporučení je u těchto vysoce rizikových pacientů cílová hodnota LDL cholesterolu pod 1,4 mmol/l. Úhradová pravidla se ale od těchto doporučení liší. Pro inklisiran stanovují hranici 2,0 mmol/l a pro monoklonální protilátky 2,5 mmol/l.
Máme tedy určitou skupinu pacientů, jejichž LDL cholesterol je sice nad doporučenou cílovou hodnotou 1,4 mmol/l, ale současně nedosahuje hranice, od které mohou být tyto léky hrazeny. A to je další mechanismus, který dostupnost léčby omezuje.
- Co podle výsledků velkých klinických studií znamená pro tyto vysoce rizikové pacienty, pokud se jejich LDL cholesterol nedaří dostat na cílové hodnoty?
Děkuji za tu otázku. Jsme lékaři, ale také vědci, a máme rádi, když se můžeme opřít právě o výsledky velkých klinických studií.
Víme, že tyto nové léky mají význam nejen v sekundární prevenci u pacientů po infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhodě, ale také v primární prevenci, což nyní ukázala studie VESALIUS‑CV. A studie AMUNDSEN, nedávno prezentovaná na kongresu ESC, nám zase ukázala, jak důležité je nasadit tuto léčbu co nejdříve, protože díky tomu můžeme velmi rychle dosáhnout snížení LDL cholesterolu.
Tyto léky přitom snižují nejen výskyt dalších cévních mozkových příhod a infarktů myokardu, ale také kardiovaskulární a celkovou mortalitu. To znamená, že pokud mají pacienti nadále zvýšené hodnoty LDL cholesterolu, jsou vystaveni vyššímu riziku těchto příhod i vyššímu riziku úmrtí.