Po letech přichází posun v léčbě plicní fibrózy
Idiopatická i progresivní plicní fibróza jsou závažná onemocnění charakterizovaná nevratnou fibrotizací plicního parenchymu, postupnou ztrátou plicních funkcí a vysokou mortalitou. Přestože současná antifibrotická léčba dokáže průběh onemocnění zpomalit, prognóza nemocných zůstává nepříznivá. Přibližně polovina pacientů umírá během pěti let od stanovení diagnózy. Prognóza pacientů s těmito onemocněními je přitom závažnější než u mnoha forem solidních nádorů. V léčebných možnostech dlouho docházelo ke stagnaci. To se nyní mění s nástupem dalšího léčebného přípravku s novým mechanismem účinku.
Evropská komise recentně schválila nerandomilast (Jascayd) – dlouho očekávanou novou možnost léčby pro dospělé pacienty s idiopatickou plicní fibrózou (IPF) a progresivní plicní fibrózou (PPF). Lék představuje první novou léčbu IPF v Evropské unii za více než deset let a současně první novou možnost léčby PPF za více než pět let.
Nerandomilast je prvním perorálním preferenčním inhibitorem fosfodiesterázy 4B (PDE4B), který přináší nový mechanismus účinku s antifibrotickým a imunomodulačním působením.
Dosavadní léčba má svá omezení
U dosavadních dostupných možností léčby řada pacientů terapii odkládá nebo ji předčasně ukončuje kvůli nežádoucím účinkům, mezi něž patří například nevolnost, citlivost na sluneční záření nebo průjem. U pacientů s IPF navíc přibližně polovina těch, kteří léčbu ukončí, tak učiní během prvních šesti měsíců. Vedle účinnosti je proto důležitým cílem vývoj nových léčiv s lepší snášenlivostí, která umožní pacientům na léčbě dlouhodobě setrvat.
Léčba IPF i PPF prošla v posledních letech významným vývojem. Nerandomilast je jedním z nejslibnějších nových přípravků, jehož účinnost byla prokázána ve studiích fáze III FIBRONEER‑IPF a FIBRONEER‑ILD. Nejnovější post hoc analýzy těchto studií nyní naznačují, že léčba by mohla pacientům přinášet nejen zpomalení poklesu plicních funkcí, ale také významný přínos z hlediska celkového přežití.
Program FIBRONEER zahrnoval dvě rozsáhlá mezinárodní, randomizovaná, dvojitě zaslepená klinická hodnocení fáze III:
- FIBRONEER‑IPF u pacientů s idiopatickou plicní fibrózou (IPF),
- FIBRONEER‑ILD u pacientů s progresivní plicní fibrózou (PPF).
Do obou studií bylo zařazeno více než 2 300 pacientů. Nemocní byli randomizováni k podávání nerandomilastu v dávce 9 mg nebo 18 mg dvakrát denně, případně placeba, přičemž léčba mohla být podávána samostatně nebo v kombinaci se standardní antifibrotickou terapií (nintedanib nebo pirfenidon). Primárním cílovým ukazatelem byla změna usilovné vitální kapacity (FVC) po 52 týdnech léčby.
Obě studie splnily svůj primární cíl. Nerandomilast statisticky významně zpomalil pokles plicních funkcí hodnocený změnou usilovné vitální kapacity (FVC) oproti placebu jak u pacientů s IPF, tak u nemocných s PPF. Současně vykázal příznivý bezpečnostní profil, přičemž nejčastějšími nežádoucími účinky byly průjem a gastrointestinální obtíže, většinou mírného až středního stupně. Léčba nevyžaduje rutinní monitorování jaterních ani jiných laboratorních parametrů a při podávání v monoterapii byla míra přerušení léčby srovnatelná s placebem.
Nové modelové analýzy naznačují prodloužení života
Nové analýzy využily data z obou studií FIBRONEER a validované modely vztahu mezi poklesem FVC a dlouhodobou prognózou. Jejich cílem bylo odhadnout, jak by zpomalení progrese onemocnění mohlo ovlivnit očekávané přežití pacientů.
Výsledky naznačují, že:
- u IPF by léčba nerandomilastem v dávce 18 mg dvakrát denně mohla prodloužit medián přežití přibližně z 3,7 na 9,1 roku, tedy o 5,4 roku;
- u PPF se odhadovaný medián přežití prodloužil z 3,9 na 7,2 roku, což představuje přibližně 3,3 roku navíc.
Autoři zdůrazňují, že se jedná o modelové predikce, nikoli o přímo naměřené údaje z dlouhodobého sledování pacientů. Přesto poskytují důležitou informaci o možném klinickém významu zpomalení poklesu plicních funkcí.
Význam pro klinickou praxi
Idiopatická i progresivní plicní fibróza jsou závažná onemocnění charakterizovaná nevratnou fibrotizací plicního parenchymu, postupnou ztrátou plicních funkcí a vysokou mortalitou. Přestože současná antifibrotická léčba dokáže průběh onemocnění zpomalit, prognóza nemocných zůstává nepříznivá. Přibližně polovina pacientů umírá během pěti let od stanovení diagnózy. Prognóza pacientů s těmito onemocněními je přitom závažnější než u mnoha forem rakoviny.
Výsledky programu FIBRONEER naznačují, že nerandomilast by mohl představovat další terapeutickou možnost, a to jak v monoterapii, tak v kombinaci se stávající antifibrotickou léčbou. Kromě prokázaného zpomalení poklesu FVC nové analýzy podporují hypotézu, že tento účinek může být spojen také s významným prodloužením přežití pacientů. Definitivní potvrzení tohoto předpokladu však budou muset přinést dlouhodobá klinická data.
Co to znamená z pohledu revmatologa?
komentář prof. MUDr. Michala Tomčíka, Ph.D., Revmatologický ústav a Revmatologická klinika 1. LF UK, Praha
Intersticiální plicní postižení u systémových onemocnění pojiva (CTD‑ILD) představují asi 16 procent, a tím pádem druhou nejčastější skupinu ILD z více než 200 nozologických jednotek s celkovou prevalencí CTD‑ILD 12/100 000 dle recentní metaanalýzy prevalenčních studií [1]. Nejčastěji se vyskytují u smíšeného onemocnění pojiva (MCTD, 56 %), systémové sklerodermie (SSc, 47 %), idiopatických zánětlivých myopatií (IZM, 41 %) a méně často u Sjögrenovy nemoci (SjD, 17 %), revmatoidní artritidy (RA, 11 %) a systémového lupus erythematodes (SLE, 6 %) [2]. Podíl CTD‑ILD s progredujícím fibrotizujícím fenotypem (PF‑ILD), neboli progredující plicních fibróz (PPF), které jsou zatíženy horší prognózou s vyšší morbiditou i mortalitou, srovnatelnou s idiopatickou plicní fibrózou (IPF), se odhaduje na 16–40 procent [3]. CTD‑ILD představují specifickou situaci, v níž se různou mírou uplatňuje zánětlivá a fibrotická složka. Léčba proto nemůže být redukována pouze na antifibrotickou terapii. Doporučení amerických odborných společností ACR/CHEST z roku 2024 staví terapii CTD‑ILD v první linii především na imunosupresivní léčbě, zejména mykofenolátu, azathioprinu, rituximabu, cyklofosfamidu či kalcineurinových inhibitorech a glukokortikoidech (s výjimkou SSc), zatímco antifibrotikum nintedanib má své místo jen u SSc‑ILD. Při progresi ILD navzdory iniciální terapii má nintedanib své místo i u zbylých CTD‑ILD a navíc je doporučen pirfenidon u RA‑ILD [4]. Novější evropská doporučení ERS/EULAR z roku 2026 tento koncept dále rozvíjejí: zdůrazňují pravidelné hodnocení rizika a progrese a u CTD‑ILD s fenotypem PF‑ILD neboli PPF připouštějí kombinaci imunosupresivní léčby s nintedanibem; obdobně je u RA‑ILD s nálezem obvyklé intersticiální pneumonie (UIP) doporučen pirfenidon [5]. V době přípravy obou doporučení ještě nebyly publikovány výsledky studie s nerandomilastem.
Právě v této skupině nemocných (CTD‑ILD s fenotypem PPF neboli PF‑ILD) jsou data s nerandomilastem klinicky zajímavá. Ve studii FIBRONEER‑ILD vedl u pacientů s PPF k významně menšímu poklesu FVC oproti placebu [6]. Pro revmatologa je však podstatná zejména subanalýza 325 účastníků s autoimunitně podmíněnými ILD, v níž bylo 36 procent pacientů s RA, 23 procent s SSc, 15 procent s MCTD, 10 procent s IZM, 8 procent s SjD a 8 procent s dalšími typy CTD. Také zde byl pokles FVC při léčbě nerandomilastem numericky menší. Zajímavý je současně signál snížení rizika akutní exacerbace, respirační hospitalizace nebo úmrtí a také mortality samotné, který bude vyžadovat potvrzení v dalších studiích. Je nutné podotknout, že studie FIBRONEER‑ILD nebyla primárně navržena ani statisticky dimenzována k průkazu účinnosti léčby v podskupině pacientů s CTD‑ILD, proto je třeba tyto výsledky interpretovat s určitou opatrností. Pozitivní zprávou pro revmatology byla relativně dobrá tolerance i při povolené komedikaci imunosupresivními přípravky (jako metotrexát, leflunomid, hydroxychlorochin, azathioprin, cyklosporin, abatacept a adalimumab). Jelikož užívání imunosupresivních přípravků tradičně používaných v léčbě CTD‑ILD, zmíněných v doporučeních ACR/CHEST a EULAR/ERS, bylo vylučujícím kritériem pro vstup do studie FIBRONEER‑ILD, bude potřebné bezpečnost a účinnost jejich kombinace s nerandomilastem ověřit v následujících studiích a v reálné praxi [7]. Aktuálně probíhající studie s nerandomilastem u SSc, IZM a dalších CTD mohou rovněž přinést zajímavé poznatky stran potenciální účinnosti nejen u fibrotických, ale i zánětlivých a vaskulárních manifestací vzhledem k jeho mechanismu účinku [8].
Nerandomilast tak může do budoucna rozšířit možnosti léčby pacientů s CTD‑ILD, u nichž navzdory adekvátní terapii základního revmatického onemocnění pokračuje progrese fibrózy. Léčbu nerandomilastem, na rozdíl od nintedanibu, může vést i revmatolog v rámci mezioborově dohodnutého postupu (tj. multidisciplinární tým složený z pneumologa z centra pro ILD, radiologa a případně dalších specialistů) při respektování aktuálních preskripčních a úhradových podmínek. Indikace léčby pro PF‑ILD musí vycházet z potvrzení fenotypu PF‑ILD multidisciplinárním týmem centra pro ILD. Hodnocení účinnosti a bezpečnosti léčby pak musí probíhat ve spolupráci obou odborností [9].
- Co to znamená z pohledu pacienta?
Pro pacienta s CTD‑ILD je nejdůležitější, že progrese intersticiálního plicního postižení již nemusí znamenat vyčerpání léčebných možností. Cílem terapie sice stále není již vzniklou fibrózu odstranit, ale co nejdéle zachovat plicní funkce, fyzickou výkonnost a soběstačnost a potenciálně snížit riziko závažných komplikací, které by mohly zkrátit život pacienta. Nový mechanismus účinku nerandomilastu může nabídnout další možnost zejména nemocným s pokračující progresí, případně těm, u nichž je dosavadní antifibrotická léčba obtížně tolerována. Výsledky je však třeba komunikovat realisticky: zatím prokazují především zpomalení ztráty plicních funkcí, nikoli jejich obnovu. O to důležitější zůstává včasné rozpoznání ILD, pravidelné sledování její progrese, individuální volba či kombinace imunosupresivní a antifibrotické léčby v multidisciplinárních týmech a sledování těchto pacientů v centrech pro ILD. Pokud by probíhající klinické studie potvrdily, že nerandomilast dokáže příznivě ovlivnit nejen plicní fibrózu, ale také zánětlivé a cévní projevy CTD, mohlo by to znamenat významný posun v jejich léčbě.
Reference: 1. Gibson CD, Kugler MC, Deshwal H, et al. Lung. 2020;198(4):597–608. doi:10.1007/s00408‑020‑00370‑1. 2. Joy GM, Arbiv OA, Wong CK, et al. Eur Respir Rev. 2023;32(167):220210. doi:10.1183/16000617.0210‑2022. 3. Olson A, Hartmann N, Patnaik P, et al. Adv Ther. 2021;38(2):854–867. doi:10.1007/s12325‑020‑01578‑6. 4. Johnson SR, Bernstein EJ, Bolster MB, et al. Arthritis Rheumatol. 2024;76(8):1182–1200. doi:10.1002/art.42861. 5. Antoniou KM, Distler O, Gheorghiu AM, et al. Eur Respir J. 2026;67(1):2402533. doi:10.1183/13993003.02533‑2024. 6. Maher TM, Assassi S, Azuma A, et al. N Engl J Med. 2025;392(22):2203–2214. doi:10.1056/NEJMoa2503643. 7. Hoffmann‑Vold AM, Assassi S, Cottin V, et al. Ann Rheum Dis. 2026;85(10):2004–2013. doi:10.1016/j.ard.2026.03.027. 8. National Library of Medicine (USA). ClinicalTrials.gov [internetová databáze]. Bethesda (MD): National Library of Medicine; [cit. 2026‑10‑28]. Dostupné z: https://clinicaltrials.gov/. Registrační čísla klinických studií: NCT06806592, NCT07497087, NCT07789015, NCT06195072. 9. Připravovaná aktualizace doporučeného postupu Sekce intersticiálních plicních procesů České Pneumologické a Ftiseologické společnosti a České revmatologické společnosti: Šterclová M, Tomčík M. Definice progredujících intersticiálních plicních procesů a přístup k nemocnému.